drakamena komentáře u knih
Strašně ukecaná kniha. Postavy tam pořád rozebíraly jedno a totéž. A to jak se objevovali další a další příbuzní na obou stranách, už pak bylo přímo směšné.
Kniha je úžasná hlavně díky vztahu Colea a Pikea. Jejich přátelství je nádherné. A je taky zdrojem velké části humoru v jinak vážném thrilleru.
Některé básně byly hezké, jiné ne, jen hrstka na mě udělala trvalejší dojem. Německo, Zimní pohádka, patrně nejslavnější Heineho báseň, se mi kupodivu líbila skoro nejmíň.
Moc se mi líbila Corinna a její vnuk, velitel žoldáků. Skvělé přírůstky k ansámblu. Líbí se mi, že většina postav v této manze jsou prostě obyčejní lidé, většina dokonce pozitivně naladěná, žádní darebáci, kteří by se pro sebe pochechtávali a nakrucovali si kníry. Prostě pohoda.
Konečně jsem našla jednu knihu od Paula Coelha, kterou jsem si skutečně zamilovala. Jeho romány nejsou špatné, podle mého názoru však nejvíce září jako fejetonista. Výborná sbírka!
Tato kniha se mi nelíbila tak moc jako předchozí díla Haemina Sunima. Možná to bylo tématem, kdo ví. Připadalo mi ale, že postrádala... lehkost jeho dřívějších knih. I tak ale obsahovala zajímavá ponaučení.
Líbil se mi popis toho, jak to tam nahoře, v naší hlavě, vlastně funguje, kdo/co všechno na nás neustále ječí a pohání nás. To bylo skvělé. Teprve ve chvíli, kdy to vidíte takhle "na papíře" si uvědomíte, že přesně tohle ve své hlavě opravdu slýcháte.
Druhá půlka knihy, která nabízela různá řešení a cvičení atd., už mě ale tolik nebavila. Nevím proč. Prostě mě to začalo nudit. Hlavně neustále dokola omílaný koncept "mindfulness". Souhlasím, že přítomnost okamžiku a jeho prožitek opravdu dokáže hlasy v hlavě umlčet, ale způsob, jakým byl ten koncept podán tady, opakovaný dokola a dokola... eh. Dobrá rada, nudné podání?
Zpočátku se kniha vyvíjela dobře - líbilo se mi rozebírání různých stran problému a přístupů k němu a taky skoro kyvadlové změny nálad a postojů u Chantal - ale pak prostě nějak... vyšuměla. Chyběla mi tam nějaká bomba na konci. Chápu, že obyvatelé vesnice, kde se děj odehrával, asi Einsteini nebyli, ale Chantaliny argumenty byly tak očividné, až byly hloupé, protože se mi jenom těžké věřilo tomu, že samotné vesničany nenapadly. Je mi jasné, že jenom potřebovali, aby jim celou věc někdo vymluvil, ale... no, tohle bylo opravdu hloupé.
Tak tenhle díl byl skvělý. Líbilo se mi, že Perry využil metodu "já nemusím nic dokazovat, stačí, když zpochybním vaše tvrzení, dokazování je na vás". Baví mě, jak skvěle umí vytočit státní návladní, takže se přestanou ovládat a nahrají mu na smeč. Culila jsem se jako idiot.
Další roztomilý díl. Zajímavý je rozdíl ve zkušenostech, postavení a zážitcích obou Svatých. Sei všichni milují - až na prince; Arii všichni nenávidí - až na prince. Bude zajímavé sledovat, jak se jejich situace vyvinou.
Dost divná kniha. A scéna s masturbací na veřejnosti mě dost znechutila. Na druhou stranu stranu se mi líbily příběhy jednotlivých lidí v ústavu a taky zvrat na konci, to bylo zajímavé.
Takové... od všeho něco a přitom nic konkrétního. Některé rady byly rozumné, ale prostě mi nesedělo podání. Všechno to jenom tak nějak klouzalo po povrchu. Navíc, nejednou se autorovi stalo, že začal svoji úvahu jednou věcí a skončil někde úplně jinde. Nejvíc mě však rozladilo, když začal o tom, jak by staří lidé měli v tichosti a s povděkem snášet problémy stáří a neobtěžovat své děti, které jim nejsou ničím povinovány. Tak tady už mi fakt začalo cukat oko.
Nebylo to špatné a musím uznat, že pachatele jsem neuhádla. Bohužel jeho odhalení bylo dost slabě napsané, konci jednoduše chyběla šťáva. Uvědomuji si, že se jedná o historické detektivky a ne o akční thrillery, ale přece jen, jistou dávku vzrušení a napětí bych čekala.
Dílko ve stylu Rukověti bojovníka světla, ale utříděnější a propracovanější. Samotná kniha je navíc krásně zpracovaná a ilustrovaná.
V severské mytologii v ještě větším měřítku než v té antické platí "Pýcha předchází pád." Většina padlých hrdinů vůbec zemřít nemusela, kdyby naslouchala hlasu rozumu namísto své hrdosti. Nepochopím. Na druhou stranu, taky nejsem hrdina, že.
Dílo je rovněž pokládáno z vyprávění mnoha autorů, takže se stávalo, že jedna kapitola vyvracela události druhé, viz osud obra Tjaziho: na konci jedné kapitoly uhořel, hned v další ho prý zabil Thór. Jistě, legendy mají různé verze, to je však třeba zohlednit nebo přinejmenším zmínit v textu, jako to dělá kupříkladu Stephen Fry ve svých knihách o antické mytologii.
Co se týká českého vydání, je škoda, že neprošlo pozornější editací. Hned v první větě hrubka. Text očividně prošel grafickou úpravou, nikdo se ale neobtěžoval upravit ostránkování v seznamu kapitol na začátku. Dost odbyté, což je škoda.
Manga postrádá jakoukoli souvislou linku a episodické skeče ze života muže v domácnosti nejsou dost na to, aby udržely moji pozornost. Potřebuji ke svému humoru taky něco trochu hutnějšího. I čokoláda se zají. Takže za mě poslední díl, který si pořizuji.
Některé básně byly opravdu povedené, hlavně ty z části Měsíce. U jiných jsem si nebyla jistá, čeho přesně se týkají, protože jsem je neuměla zasadit do správných reálií. Takže takový průměr, něco dobré, něco ne.
Tahle manga mě jednoduše dělá šťastnou. Nedokázala bych popsat proč, ale prostě se skvěle čte a já se u i ní vždycky usmívám.
Docela obyčejný příběh protkaný zajímavými úvahami o ženské stránce Boha. Je škoda, že právě v tomto ohledu nešel autor víc do hloubky, že vlastně jen tak klouzal po povrchu. Hlavní pointou, aspoň z mého pohledu, totiž nakonec byla špatná nebo spíše nedostatečná komunikace ve vztahu, a to z obou stran.