druzickaster komentáře u knih
Přiznám se bez mučení, žejsem knihu koupil kvůli názvu. Syn celerového krále, to musí být něco zajímavého. A ano, bylo. Ota Pavel velmi laskavým a lidským způsobem popsal osudy sportovců kteří se nadřeli v životě mnohem více, než jejich úspěšnější kolegové a stejně na mety nejvyšší nedosáhli. Nědo má holt kousek toho pokakaného štěstíčka a někdo si v životě musí zasloužit i tu kůrku chleba. Je dobře, že se píše i o těch dříčích, kteří na konci neměli tu sladkou třešínku na doru, ale zase když vidím některé dnešní sportovce, tak si říkám, možná dobře, tito lidé sport dělali pro lásku, pro radost, pro to co jim sport dal a ne pro prachy a jiné odměny.
Hm, nějak jsem si zapomněl v zápalu čtení zapsat i tento první díl skvělé série. Takže činím dodatečně.
Každý kdo zažil dobu před '89 celkem dobře pochopí Sorokina i jeho fatalistický přístup. Banev je vlastně Sorokinovo alterego, krapet odvážnější, ale i se svýma chybama. Musím říct, že nápad dvou románu v jendom je super a bavily mě oba příběhy. Dost mě dostaly některé úvahy o lidstvu, demokratické volbě atd. Na to kdy vznikly a platí dodnes, a hlavně dnes, je kniha velmi novátorská a pravdivá. Rozhodně to není poslední dílo těchto autorů a tuto knihu mohu jen doporučit.
Opět kvalitní pokračování útrap Nata, jeho pády a postupy. Celkem neočekávané vyústění stavu legie, závěr jsem tak nějak předpokládal, ale bylo to prostě strhující a poučné. Těším se na poslední díl.
Čtivý příběh jedné, resp. dvou rodin kousek v historii. Dědeček mě neskutečně štval svým sobectvím až bezohlendostí s jakou se vrhal do všech podniků. Až mě leklo, jak jsme si v jistých věcech podobní. Nádherně popsaná citová manipulace muže a ženy :) Josef ten to vlastně všechno odskákal a jeho obětavost mě až dojala. Závěrem jen, nečekejte žádné srdceryvné zvraty, ale čtení je to pěkné a pohodové.
Krásné příběhy z doby působení autora v Olomouci. Dialogy jsou v hanáckém nářečí což je příjemné okořenění jednotlivých povídek. Čapek-Chod v pžíbězich popisuje obyčejné lidi a jejich obyčejné životy, za to velmi neobyčejným jazykem. Rád jsem poznal všechny figury a musím říct, že se mi dostaly pod kůži a musím na ně stále myslet. Durové motivy rozhodně nebyly poslední autorova kniha kteoru jsem četl.
Na to, že detektivky moc nemusím, musím uznat, že Prázdná místa jsou vyjímkou. Sice je těch mordů na naší kotlinu až moc, ale je to prostě umění a ne literatura faktu, takže proč ne.
Námět hodně zajímavý, hledat vraha vraha, to je celkem neotřelý nápad na který navazují i společenské a filozofické otázky a problémy.
Vyšetřovatelé v pohodě, až na Romanu, která mě štvala svou "ofrklostí" a neomaleností, což by jí neprošlo tak snadno jako v knize, ale opět, není to literatura faktu.
Takže za sebe můžu knihu s klidným srdcem doporučit.
Nelze očekávat ucelený román jako 1984. První část se věnuje rozboru Orwellova díla včetně odkazu na Zamjatinovo My, kterým se inspirovali i další autoři. Přes odkazy na spoustu další literatury. Dále potom pomocí svého příběhu prezentuje vizi totalitárního režimu. Musím uznat, že Burgessova vize je ještě reálnější, než Orwellova. Zajímavé jsou i doslovy ke knize.
Za sebe můžu říct, že je mi celkem jedno, která kniha je reálnější a která ne, ale děsí mě, že by podobný stav mohl nastat.
Na závěr, ač to nedělám jeden citát z doslovu ke knize:
"Pokud však nahradíme chování Burgessových odborů chováním institucí demokratického státu, vyjde nám kupodivu přesná charakteristika slabiny demokracie - zajišťování práv bez požadavku plnit elementární záklandí povinnosti."
Je to zvláštní v dnešní době číst o tom, že někdo bojoval za svou čest a nehodlal se jí vzdát, nebo ne zvláštní, ale velmi ojedinělý jev. Každopádně jsem rád, že se náš Sharpe opět zhostil své úlohy dobrodruha, hrdiny a bouřliváka a došel zase kousek dál v nepoškozeném stavu.
Povídky jsou krapet jiné, než na co jsem zvyklý. Jsou ze života, ze života v Rusku. Bavily mně, ale ty konce jsou takové zvláštní, jako by hudba skončila o jeden takt dřív. Každopádně jsem se pobavil, dozvěděl jsme se něco nového o životě a o to přece jde. Povídka ze záchytky mě pobavila fakt hodně a námět je tak dobrý, že by v pohodě stačil na samostatnou knihu. Poslední povídka je potom asi nejlepší.
Sharpe a jeho banda nakonec unikli. Bylo to zajímavé čtení, pravda je, že tyhle escape příběhy jsou zábavné a napínavé. Sharpe vs ženy - raději ani nekomentuji :)
V každém společenství se najde nějaký idiot co to chce pokazit všem, nejsem si až tak jistý, že to vždycky skončí šťastně. Richar Sharpe a jeho kumpanie pořád dobří a baví mně. Takže je čas na další díl.
Pan Sharpe na moři, proč ne. I přes vlažný začátek byl příběh zajímavý a bavil jsem se až do konce.
Od mala jsem považoval Postřižiny za geniální film, kniha je předčí, vjemy jsou silnější. Krasosmutnění, nádhera, popis světa dospělých dětskýma očima je vždy dojemný a v tomto případě to platí dvojnásob, krom toho jsem se u vyprávění královsky bavil. Harlekýnovy miliony, jsem rád, že jsme tuto část četl až jako dospělý člověk, je melancholická, ale zaryje se pod kůži a donutí člověka přemýšlet a o to šlo.
Za mně bych dal * klidně i 10 pokud by to bylo možné.
Fakt krutá doba. Tak se jdu mrknout na závěr tohoto životního příběhu pohana bojujícího za ukřížovaného boha.
Kvalita stále vysoko a průběh prříběhu také. Začátek nic moc, ale následuje opět divoká jízda. Tentokrát i boje jsou jiné a proto je děj stále neotřelý a zábavný. Nu což, mrkneme se na další díl.
Autor drží kvalitu románu stále vysoko. i když jsou místy některé akce celkem přímočaře naroubované a jde odhadnout proč tomu tak je, neubírá to knize na její poutavosti. Líbí se mi taky, že základ děje je postavený na skutečných dějinách. Takže za sebe můžu jen doporučit a vrhnout se na třetí díl.
Pokud, z mého pohledu, byl první díl čajíček, druhý instantní kávička pak tento díl byl pořádné espresso s nádheně našlehanou pěnou. Ano třetí pokračování se autorovi nadmíru povedlo a bavil mně od začátku až do konce. On i ten Arťom se dal, a hlavně to bylo ač sci-fi velmi uvěřitelné. Opravdu jsem spokojený a kldině bych i jednu * přidal. Uvidíme jak pokračování, pevně věřím, že zůstane laťka alespoň tak vysoko jako u tohoto dílu.
Relaxační příběh z oblasti Peru o vítězství dobra nad zlem. Nenechme se ovšem zmást klišé jihoamerických telenovel. Na pozadí tohoto příběhu mladé ženy Kantu jsou zajímavé filozofické úvahy a postřehy autora. Úvahy o smyslu a existenci života, dobra a zla, spravedlnosti atd.
Tak tento díl byl napínavý jako hrom. Sice od půlky je zápletka víceméně jasná, ale i tak mě dobrodružství Jakuba a Blasia a vlastně i Jury bavila.