Dudu komentáře u knih
Tato kniha nastartovala můj zájem ke čtení. Jako dítě jsem se nemohl dočkat toho, kdy přitáhnu ze školy domů, zahodím aktovku daleko pod postel a zalezu si s touto sněhem a dálkami provoněnou knihou pod peřinu. Vzpomínám si, že jsem se úplně vžil do postavy Smokea a prožíval všechna dobrodružství-od setkání s Omylem Stvořitele až po krásně komické spekulování s vajíčky.
Jestli mi některá kniha nikdy nezmizí z paměti, tak to bude jistě tato.
Pozor spojler!!! Hmyzoun proti všem. Policisté a Lincoln versus Amélie a Hmyzoun. Banda zabijáků versus Hmyzoun, Amélie a policisté. Zkorumpovaní policisté versus Hmyzoun, Amélie, Lincoln a dobří policisté... Ke konci jsem si už tipoval, kolik zvratů mě asi ještě čeká :-)
Herec Fabius, který ve svých představeních odhaluje pravou tvář římského lidu - i samotného Caliguly, je nezapomenutelnou postavou tohoto románu.
Přestože téma oběšenců není nic hezkého, autorovi se opět povedlo, že čtenář po přečtení nebude deprimován pohledem na nějaký ten kus špagátu a raději bude myslet na to, jak by si dal nějaký ten máz ve Šmerhovské hospodě.
Takhle nějak jsem si to představoval - les, v kterém je možné potkat kohokoli. Nejdříve se braní, ale postupně tě pustí dál, ovšem musíš si dát pozor - jen zahneš za další prastarý dub a nevíš, co tě na pěšince pod ním překvapí...
Kdyby bylo více takových Vrbů v lese, tak věřím tomu, že by přestalo fungovat to otřesné hospodaření, kde les začíná být pouze polem, které jednou za čas přejede těžká technika a pokosí, odvětví a nakrájí les na požadovaný sortiment. Kde dříve lidé pracovali a žili s lesem, dnes vidíme skoro už jen stroje a po nich rozoranou zem, která se sice opět zalesní, ovšem řádění těchto těžkých mašin zůstává viditelné ještě po dlouhá léta...
Je tomu už pár let, co jsem to četl-ale když někdo zmíní Quo vadis, tak si hlavně vybavím, jakým způsobem podal Sienkiewicz Petronia.
Autor ukazuje cestu, kterou buduje od začátku, a nabízí možný směr, kudy se vydat, když se člověku stane něco strašného.
Ono je dobré, když si člověk jednou za čas přečte apokalyptické dílo, jako je třeba toto. Alespon si uvědomí, že to, co ted bere jako přirozený a trvalý stav věcí, může jednou úplně vykolejit.
Chvílemi temná, chvílemi humorná-ale hlavně nehtůkousavě napínavá.
Z počátečního kurzu, kde dostávají pořádně zabrat do těla, se Teichmann a spol dostávají do válečného pekla. V rachotu hlubinných náloží se odvíjí příběh, který má v sobě kamarádství a odvahu a jenž odhaluje krutost celé té mašinerie se jménem válka.
Měl jsem chuť na povídky a dostaly se mi zrovna pod ruku tyto od Martina. Skutečně nadšen jsem byl z dílka Mlhy z rána klesají, jež je pro mě lahodné tím, že autor nás přivádí k zamyšlení o tom, že není dobré za vším hledat za každou cenu fakta a všemu přijít na kloub, ale nechat si v sobě kousek místa pro něco, jenž dělá život trochu tajemnější, a proto i hezčí.
Jediná věc, která je pro mě záhadou, je ta, že nevím, komu jsem tuto knihu půjčil. Hodně jsem se pobavil tím, jak lidé umějí býti fikaní, když chtějí nafotit létající talíř a on zrovna žádný neletí...
Vykročme vpřed vyprávěči příběhů, chopme se jakékoli kořisti po které srdce touží a nemějme strach. Všechno existuje, všechno je pravda... a svět je jen hromada prachu pod našima nohama.
Tohle cestopisné dílko je tak humorné, že by až stálo za to, aby jej nějaká dobrá duše dala do podoby audioknihy. No posuďte sami-koho by napadlo vydat se ke kanibalům a vyměnit lidskou lebku za sadu klíčů velikosti "13" až "20".
Tohle se tedy opravdu povedlo. Partička policajtů, která kousek po kousku dává dohromady profil zrůdného sběratele. Dramatické situace jsou popsané takovým způsobem, že bychom nejraději skočili do děje a mučenou postavu zachránili ze spárů trýznitele.
Tato kniha mě v knihovně nalákala svým zajímavým obalem, ovšem co se dělo uvnitř... Bože, větší hrůzu jsem snad ještě nečetl. Tudy ne, přátelé.
Brett je prostě skvělý vypravěč- zkuste napsat knihu tak, že když ji pak někomu budete číst a každou chvíli vám z úst vyletí slovo jadrnec, vás ten dotyčný posluchač nepraští tou knihou po palici :-) Kdo umí, ten umí.
Jadrnec sem, jadrnec tam- prostě přejadrncováno. Brett je skvělý vypravěč, takže i když jsem z toho skoro zjadrncovatěl, s radostí se vrhnu na další díl jadrncování.