Džajna1 komentáře u knih
Ono to vlastne nebylo spatny... ale nebyl tam snad jediny moment, kdy bych si rekla "tohle bylo fakt dobry!"
Ctyrikrat jsem se u te knihy pekne... nakrkla. A sice kazdy vecer, kdyz jsem ji znovu otevrela a uvidela to zhovadile "&" misto "a". Po prvnich dvaceti stranach jsem myslela, ze tu knihu proste vratim, ze se to neda cist, ale hecla jsem se.
Logika celeho deje by nebyla tak pokulhavajici, kdyby Šam nebyl neschopny, neoblibeny otloukanek, ktery najednou zacne vsem chybet a udelali by pro nej prvni posledni. Jako proc? Wtf.
Zpusob vypraveni mi vubec nevyhovoval. Kapitoly, ktere se snazily zatahnout divaka do deje, jsem z duse nenavidela, a skoro jsem je chtela preskakovat, ale bala jsem se, ze by tam mohlo byt neco duleziteho. (Nebylo. Klidne je preskocte.)
Takze slovy klasika: Not good, not terrible.
No, tohle nebyla taková pecka jako předchozí dvě knihy, ale konečně si začínáte dávat věci dohromady.
Věci, které byly v předchozích knihách jen zmíněny, tak teď jsou konečně vysvětleny, atd.
A z protivného Karsy na začátku knihy se stal postupně fakt frajer. :D
Ještě lepší než první díl! Zmatená jsem tentokrát byla jen tak prvních 50 stránek. :D Hlavně, kde je Paran? Kde je Whiskeyjack? Kdo je sakra Icarium a Mappo?
U téhle knihy mi došlo, že velmi často je příčinou mého naprostého zmatení český překlad. Jakože, když se poprvé setkáme z Mappem a Icariem, tak si říkám, kdo je sakra ten třetí, ten Trell, co tam pořád něco vykládá? Pak mi dojde, že trell je rasa, a tudíž by se sakra měla psát s malým písmenem na začátku. A tak je to skoro u všech. Jako kdyby nestačilo, že tam má každý pět jmen i tak. :D Takže teď, jak se objeví nová postava/rasa, cokoliv s velkým písmenem, tak si ji dogůglím, ať vím, jestli se bavíme o rase nebo postavě a mrknu jak vypadá (to mi přijde, že s tím se autor taky moc neobtěžuje, viz minulý díl, kde najednou zjistíte, že tam celou dobu pobíhá drak, jo, já vím, že přeháním, ale víte, co myslím :D). A hned se mi čte líp. :)
Co se týče děje... já vlastně nevím, které straně fandit. V minulým díle to byla zlá Malazská říše, co se neustále rozpínala, teď zase chudáci Malažané, které likviduje vojsko ša‘ik. Jedna z mála sérií, co jsem zatím četla, kdy si nemůžu být jistá, že když se dvě moje oblíbené postavy potkají, tak jestli si náhodou nepodříznou hrdla…
Suverénně nejzajímavější linku pro mě měli Coltain s Kalousem a pak Kalam. Linka Icaria a Mappa bude asi lepší na druhé přečtení, když jsem se na konci knihy konečně aspoň zhruba dozvěděla, co a jak s Icariem. Šumařova linka… Iskaral Pust mě prudil. A Felisín mě úplně strašně sr… být Baudínem a Heborikem, tak ji proplesknu a uškrtím. V libovolném pořadí.
U několika zvratů jsem na knížku nevěřícně zírala, jestli si ze mě autor dělá srandu a ještě pár dalších stránek doufala, jestli si to nerozmyslí. Jako Kulp? Vážně?! Poslední bitva těsně před Arenem? Ještě teď mi z toho běhá mráz po zádech. Čekala jsem, kdy někdo skopne Pomquala z hradeb. Vyšel z toho moc lacino zmetek. A když se osvětlilo, co se stalo s Kellanvedem a Tanečníkem, pecka!
Bylo to 700 stran ne zrovna jednoduchého textu, ale hltala jsem to jedním dechem. Hned bych šla číst další, ale musím to prokládat něčím kratším a ne tak krutopřísným, protože laťka pro ostatní série by pak byla moc vysoko. :D
Ehm. Čekala jsem, že to bude vtipné. Nebylo. Vůbec. A nebo ten humor šel nějak kolem mě. Po dočtení knihy jsem si znovu přečetla anotaci, abych zjistila, kde jsem přišla na to, že to má být vtipné. zjistila jsem, že anotaci psal někdo, kdo asi knížku jen prolistoval.
Čekala jsem kočičí gremliny s horkou linkou do pekla. Nebo Salema ze Sabriny. Dostala jsem vážně myšlený pokus o děsivé kočky, které byly spíš trapné.
Zasmála jsem se jen u toho, když podruhé přejeli Kapitána.
Vlastně se mi to líbilo. Ale! Kdyby tomu někdo napsal 20 stránkovou předmluvu, kde popíše, jak ten svět funguje, tak bych si knihu třeba užívala od začátku. Takhle jsem prvních 200 stran zmateně listovala mezi seznamem postav na začátku a "slovníkem" na konci knihy (proč to sakra není obojí na jednom místě?). Dost často jsem zkoumala, jestli jsem omylem neotočila dvě strany, protože se tam odehrávaly rozhovory, které nedávaly žádný smysl (ani po zběsilém listování) a vyskytovaly se tam postavy, které nikdo nepojmenoval a ani nevysvětlil, co jsou vlastně zač (aspoň trošičku!). Ale ok, třeba se to dozvím v dalších dílech. To, co dávalo smysl, mě bavilo, takže uvidíme, co bude dál. :)
Ja nevim. Me to nejak nebavilo. Serii stoparova pruvodce mam rada, ale na tuhle knihu si Adams slehl malo, nebo nejakej nekvalitni matros. Kniha ma 270 stran, hlavni postava se objevi az na ste. A zajimave to zacne byt na 150. Jako ano, jakmile se zacnou jednotlive linie spletat, reknete si "no parada!"... ale nesmite se do te doby nechat unudit a odradit.
Ehm... tohle je ta série o které všichni básní? WUT? Uklidňují mě jen dobrá hodnocení dalšího dílu, jinak bych po tomhle dál už nečetla. Občas mi přijde, že autor někde zapomněl větu... nebo odstavec... stranu. Nebo jsem jen velmi nechápavá.
Pro me velke zklamani. Jestli bylo autorovym zamerem napsat knihu, kde vsechny hlavni postavy tvari v tvar poradnymu prusvihu kaslou na sve povinosti, tak se mu to asi povedlo. Clariel byla navic celou dobu priserne nesympaticka. Kdyby to nebyl pribeh ze Stareho kralivsrvi, tak to ani nedoctu. A ten konec? Byvaly Abhorsen, soucasny Abhorsen a desne hustej vysadni mag a TAK to podelaj? Logika hadra.