Dzis.Vagriski komentáře u knih
Nedivím se, že zde má kniha velmi dobrá i odsuzující hodnocení. Je třeba se na věc dívat z pohledu doby, kdy byla knížka poprvé vydána. V té době byla situace v lesnictví odlišná od dnešní. Problémy, které nastaly v lesnictví v souvislosti se změnou klimatu, postupně vedou ke změně přístupu k lesnímu hospodářství. Pomalu, ale přeci. Kniha je varováním před postupy, které byly všeobecně přijímané kolem roku 2010. Změna klimatu nemůže za zhoršený stav našich lesů, ta pouze odhalila, že naše lesy (v souhrnu) nemají již žádnou rezervu na to, aby jí odolaly. Z pasečného přístupu hospodaření s převahou monokultur je nutné, ať chceme, nebo ne, přejít na jiné, přírodě bližší způsoby hospodaření.
Vydavatelství Kazda v podstatě udělalo podvod na čtenáře, který spočívá v tom, že knihu vydalo pod úplně jiným názvem. Původní "Der Wald, ein Nachruf" znamená dosva "Les, poslední vzpomínka" (nebo neklorolog, jak chcete) vystihuje právě to, o čem celá kniha je. Volně přeloženo bych to spíš uvedl jako "Les, poslední varování". Tedy o úplně něčem jiném, než naznačuje český název.
Dále kniha předcházela vydání knihy Tajný život stromů, takže se opradu nemůže autor opakovat, jak někteří čtenáři uvádí. V prvně zmiňované naopak rozvedl to, co zde jen místy "nakousl".
K samotné knize. Pokud bych ji měl hodnotit podle obsahu, musím se na ní dívat z pohledu roku 2013. V tom smyslu ji považuji za velmi dobrou, uvádí čtenáře do problematiky lesního hospodaření a ukazuje nešvary, které v sobě nese. Je psána pro širokou veřejnost, ale najde si v ní poučení i lesník. Z pohledu dnešní doby je to však kniha, která by podle mne neměla být znovu vydána. Autor se problematice věnoval v pozdějších knihách, lepších a některé pohledy na věc už jsou také přehodnoceny. Drzost některých nakladatelů, kteří jen kvůli zisku podstrčí čtejáři takové dílko pod jiným názvem, u nás nezná mezí. Už z toho důvodu a dále výše uvedenému doporučuji nekupovat.
Je vidět, že se autor kvalitativně posouvá na vyšší úroveň. Kniha je na odbornější úrovni, ale psána přístupnou formou pro každého. Je vhodná i pro odborníky jako takové shrnutí současných problémů. Přináší aktuální pohled na situaci lesa i naději, že vše není tak hrozné, jak se může zdát. Autor se obloukem tak vrací ke své staré knížce Der Wald, ein Nachruf z roku 2013, ve které pesimisticky zhodnotil tehdejší přístupy v lesnictví, a která byla nakladatelstvím Kazda vydána pod zavádějísím názvem "Moudrost lesa" (čímž podsunuli čtenáři něco, čím kniha není). Doporučuji!
Docela by mne zajímalo, jestli ti, kteří dali knize velmi nízké hodnocení nebo ji považují za odpad, se do ní vůbec začetli. Hodnocení knihy mi zde evokuje averzi k jisté osobě, která tento sborník poskládala. I tak to bývá. No, já knihu měl půjčenou. Řadu autorů znám velmi dobře jako odborníky, jiné ne. Zde uvedené texty sepsali ti, kteří z odborného hlediska mají co říci. Překvapivo se jedná o kvalitní publikaci, kterou bych si docela rád koupil, protože to je čtení na delší dobu, kousek po kousku. Ale co ta cena? Opravdu tohle nemíním kupovat. Kniha je totiž dražší než v angličtině, dražší než němčině... Jo, v polštině je za méně než polovinu. Takže si možná koupím tu, protože tomuto jazyku rozumím docela dobře. Jen mi prostě není jasné, koho nakladatel považuje za cílovou skupinu, když je doporučená MOC tisíc, pardon 999 Kč.
V odbornějších částech velmi mizerný překlad, překladatelka často zjevně vůbec nepochopila myšlenky a význam překládaného textu. Nepoužitelné.
Kniha se zabývá makro- i mikroplasty v životním prostředí. Je psána formou jakéhosi vyprávění ze zkušeností autorky a zákulisí výzkumu. Jako úvod do problematiky je knížka dobrá, ale mám pocit, že spíše klouže po povrchu. Knihu by bylo možné z 250 stránek zkrátit na 100 a přitom by měl člověk pocit, že čte to samé. Kdybych se na věc podíval odborně, tak se to zdrcne na 50 i včetně té omáčky. Je trochu unavující číst takovéto nafouknuté texty. Nicméně ji doporučuji. V mnohém mi knížka otevřela oči tam, kde jsem dosud neviděl. Ale nežli kupovat, raději si ji půjčte v knihovně; šetřme papír i ty plasty :-)
Kniha staršího data, vydána původě roku 2013. Podle obsahu se domnívám, že cílovým čtenářem je spíše člověk městského typu, který má o přírodě jen mlhavou představu. Kniha je psána poněkud jednoduchým jazykem, nejde v tématech do hloubky, spíše jen zavadí o pojmy. Proč ne. Přestože si tvorby autora vážím, tuto knihu bych nedoporučil ke koupi. A pokud ano, tak pak spíše mladším čtenářům, tj. větším dětem; pro dospělé už je to takové písání vo ničom.
Z pohledu roku 2012, kdy byl text napsán, je kniha užitečnou sondou do změn v pohledu na oblast výživy. Bohužel jen sondou, protože text se zaměřuje na pár látek a celý je kolem nich dost nafouklý. Z dnešního pohledu je řada údajů již překonaných. Třeba posazení optimální hladiny vit. D (přesněji 1,25-dihydroxycholekalciferolu v séru) jsou někde jinde, přesto se text neustále točí právě kolem optimálních hodnot někde mezi 20 a 30 ng/l. A tak je to na více místech. Text bych spíše doporučil někomu, kdo se ve výživě již orientuje a dokáže jej číst kriticky. Ostatní nechť se porozhlédnou po kvalitní současné literatuře. Poznatky se přeci jen dost posouvají a rozšiřují.
Knihu jsem si chtěl původně koupit, ale pak jsem si ji půjčil, když byla příležitost. Nelituji, že jsem si ji nekoupil. Není to taková kniha, ke které bych se chtěl někdy vracet. Je psána lehkým stylem, najde se v ní ledasjaké poučení, i překvapivé, ale kniha nejde do hloubky. Je to takové vyprávění, které u nás bývá typické pro každého druhého myslivce, prostě napsat své zážitky z pozorování přírody a k tomu něco informací o zvířatech. Vadí mi ta povrchnost. Takřka všechny zde uvedené komentáře hýří superlativy, recenze rovněž, jen já mám nějaký pocit, že to není až tak skvělé, ale přitom nechci napsat, že kniha je špatná. Není, to ne, ale je to kniha spíše pro větší děti. Tak by se k ní mělo přistupovat. Jsou to takové krátké sloupky z novin. Na druhé straně, pokud by autor připsal o zvířatech ještě nějakých pár desítek stran navíc, o jejich chování, více nám přiblížil jejich život, pak by to bylo mnohem lepší i pro ty děti.
Kniha je dobrý základ pro někoho, kdo o fungování lesa skoro nic neví. Doporučil bych ji jako úvod do oboru lesnictví (sám jsem ji tak využil), ovšem mnoho se kromě principů udržitelného hospodaření nedozvíte. Takže musíte studovat dále. Doporučuji třeba knihu Waldwissen (Pierre Ibisch, Peter Wohlleben, snad vyjde i česky) a i u nás toho najdete docela dost, ale jsou to špatně dostupné tituly.
Smutné je, že když pak skutečně půjdete studovat lesnictví, budou do vás vesměs stále učit postupy, které jsou dnes opouštěny nebo se ukazují jako dlouhodobě neudržitelné (myslím tím, že pokud budete pěstovat les pasečným způsobem v monokulturách, tak si zničíte nejspíš jednou les kalamitou a půdu vyčerpáním). O přírodě blízkých postupech hospodaření se mluví nějakých sto padesát let, ale do praxe to jde strašně pomalu. Důvodů je více, to je na dlouhou debatu.
Jsou knížky od tohoto autora, které mám v knihovně a do kterých občas nahlížím, resp. vracím se k nim. Pak jsou takové jednodušší, knížky lidového čtení, které prostě přečtete a zase pustíte dál. Tato kniha je spíš z té druhé skupiny, ale kvalitní. Opravdu jako úvod, jak jsem psal výše, perfektní, ale nevystačíte s ní ani náhodou. Vlastně můžete, protože nejlepší les je takový, který necháte svému osudu a on si jen roste a vy tam občas přijdete si něco trochu pořezat. Ale zas nebudete tomu ekosystému rozumět a to je škoda. Pokud les dnes založíte, můžete ho nechat volně žít. Všechno ostatní je investice s nejistým výsledkem, kterého se stejně nedočkáte, protože než to vyroste, tak svět bude a my...
Kniha je obsahově na vysoké úrovni. Souhlasím s předchozím hodnocením (petr_pelech). Dokonce i graficky je pěkně připravena. Bohužel katastrofální je finální provedení. Sazba je evidentně navržena na formát B5, možná i větší, nikoli na "sotva" A5, takže jednak se špatně čte drobný tisk, jednak nákresy aby člověk luštil lupou, zvláště pak ty, kdy jsou bílé linie na černém pozadí, což doráží recyklovaný šedý papír. Takže jak toto dílko hodnotit? Pokud jako celek, pak musím pár bodů sebrat. Nejde jinak, kniha se má hodnotit jako celek. Chtěl jsem si ji koupit, ale nakonec jsem ji jen půjčil v knihovně. Pokud někdy vyjde e-kniha, investuji raději do ní, ale takovýto zmetek ve své knihovně nechci. Je to jako koupit si hezký obraz na stěnu s dírou uprostřed.
Velmi špatná práce na překladu. Jedna věc jsou zjevné chyby, které by mohl odhalit korektor (protože text nedává smysl), druhou jsou pak chyby, které pramení z nepochopení odborné stránky. Při porovnání s anglickým originálem, který se mi dostal do ruky jako e-kniha, jsem se vyděsil ještě více. Dokonce i překlad pomocí Google byl přesnější, byť kostrbatější, než ten v českém vydání. Jedna z knih, kterou bych nejraději viděl jako povinnou četbu na střední škole :-)
Kniha se potácí na hranici solidní práce a braku. Na jedné straně přináší velmi mnoho zajímavých informací opřených o seriózní výzkum, na straně druhé neprokázaná tvrzení nebo dokonce reklamy na pochybné produkty dr. Jonáše a jeho obchodování se zdravím. O to více bych však čekal, že Jiří Kuchař se k něčemu takovému nepřidá. Vrcholem pitomostí byla podle mne kniha Praktická detoxicace podle Josefa Jonáše (kterou jsem si, bohužel, koupil, a nakonec nechal se špatnými pocity v knihobudce) a nečekal jsem, že i do této knížky se zavlečou její stopy. Knihu doporučuji k přečtení jen těm, kteří se v problematice výživy a fyziologie trochu více orientují a dokáží si informace zde uvedené ověřit. Pro ty může být přínosná, protože ukazuje nové obzory. Pro lidi bez patřičného vzdělání může být v některých směrech dost zavádějící.
Kniha mne zaujala, přišel jsem k ní náhodou v knihovně. O téma se zajímám již delší dobu a ledacos jsem o tom již věděl. Z počátku jsem byl z knihy mile překvapen, ale nakonec více a více zklamán.
Nevím, zda mám příliš velké požadavky, ale mám-li být objektivní, kniha mi připomíná průměrnou bakalářskou práci. Je to vesměs šité horkou jehlou. Mnoho věcí je nakousnuto, ale nerozebráno dostatečně, takže pokud se čtenář v oblasti neorientuje, může narazit nepochopením souvislostí. Třeba vysvětlování mechaniky nohy by zasloužilo více pozornosti. Čekal bych více anatomie, nákresů. Není zde jediný obrázek kostry nohy, o svalech ani nemluvě. Není tak těžké si to sehnat nebo použít třeba rentgenový snímek a na těm ukázat jednotlivé kosti (optimálně i dítěte). Nebo si najít někoho, kdo to překreslí z jiného zdroje. Důležité vazy a svaly, které pak souvisí s nejčastějšími potíži (jako důsledky pak vbočené palce, ostruhy...). Možnosti řešení, které nabízí tradiční ortopedie a takové, které nabízí novější přístup ortopedie a fyzioterapie. Mimochodem, noha nemá uvedených 28 kostí, ale 26.
Co kapitola o uzemění... čekal bych více vědeckého odůvodnění, jaký je význam, výsledky výzkumu a hlavně odkaz na relevantní zdroj, nejen komerční stránku. Můžete mít sebelépe "uzeměné" boty a k čemu to je, když třeba v práci nemáte uzeměné podlahy nebo se pohybujete po povrchu, který je přirozeným izolantem. K tomu uzemnění ostatně dochází, i když se třeba dotknu nějakého uzeměného elektrospotřebiče, kovového zábradlí, kliky u dveří apod. Už jste někdy dostali ránu? To je extrémní situace, ale funguje. Ve vlhkém prostředí dochází k vybíjení elektrostatického náboje běžně, problém jsou suché prostory.
Dohledal jsem si diplomovou práci autorky. Je vidět, že problematice vcelku rozumí a v práci je teoretické část dobře zpracována. Škoda, že do knížky nedokázala přenést více. Cílem bylo asi být stručný a lidový. Jenomže lidové většině je potřeba informace podat "polopatě", ale přitom v dostatečném rozsahu, aby dokázala celý problém pochopit. Takhle se pohybujeme na úrovni blogů nadšenců, ale kniha má být o tom, že přinese něco více. Bohužel, další zbytečná kniha. -- Ke koupi nedoporučuji, přečtení může být inspirativní, ale radši si ji jen půjčte. 120 stran textu je na toto téma málo (po odečtení prázdných stránek). Pokud chcete lepší výklad, pak doporučuji knihu Naboso od Daniela Howella. Pokud byste ale chtěli více anatomie, patologie a cviků, pak u nás žádná kniha nevyšla. Je potřeba sáhnout po zahraniční literatuře. Říkám si, že než tolik úsilí věnovat sepsání ne-dobré knížky, bylo by lépe přeložit něco ze zahraničí. Je toho dost.
Doplňuji:
Rozhovor s autorkou bohužel potvrzuje, co jsem napsal výše. Viděl jsem ho až poté, co jsem napsal text výše. (od 6.45 o možnosti adaptace lidské nohy na obuv v dalších generacích atd., úplné nesmysly, taková adaptace trvá desítky tisíc let!).
Je vidět, že kniha je psána z pohledu amatéra, rádobyznalce. Bohužel je v ní hodně nepřesností a nakonec i řada věcí není vysvětlena. Nejvíce mne rozčiluje kapitola o cukru, ve které jako přírodní náhražky bílého cukru jsou uvedeny vesměs takové, které nejsou o nic zdravější. Jaký je přínos medu jako sladidla (fruktóza, glukóza, voda), jaký je přínos agávového sirupu (80 % fruktózy), fruktózy atd. bez vysvětlení, co je dobré, co ne, tedy většina toho není o nic lepší než řepný cukr. Stejně tak je nezvládnutá kapitola o tucích. V podstatě se z ní čtenář nic pořádného nedozví. Co, proč, proč jiné ne. Ale tyto věci jsou základ. Pro někoho, kdo o zdravější výživu nezavadil, může být knížka dobrá, ale je v ní dost nepřesností nebo nevysvětlených tvrzení. Ve výživě platí, že čím méně zpracovaná potravina, tím lépe. A pokud je tomu tak, pak není potřeba přidávat skoro žádné "vylepšující látky". Určitě bych do ní peníze neinvestoval, jsou mnohem lepší knižky (Frej, Slimáková, Bukovský apod., záleží na přístupu).
Musel jsem se pousmát, když překladatelka na min. dvou místech do závorky uvedla cosi ve smyslu "autorka nejspíš měla na mysli..." Tak to překládal člověk, nebo Google? Když nevím, tak se zeptám. To snad autorka knihy už nežije?
Skvělý počin, pěkné kresby i text zajímavý. Opravdu, ty obrázky jsou tam moc hezké. Kniha byla, vidno, vydána s velkou péčí a příkladmo. Pročež není co vytknout. Dílo se zdařilo. Z dojetí nejedna slza kanula!
Přečetl jsem řadu knih na toto téma, ale tato kniha se mi zdá velmi slabá. Ty dobré zůstávají v mé knihovně, tuto posílám dál.
Z hlediska teorie je autor se vším docela dost rychle hotov. Teorie sama je řešena na nějakých sto stránkách. Ale aby si neznalý čtenář vzal předložený přístup skutečně k srdci, chtělo by to o dost více a místo zbytečného blábolení kolem a kolem zajít více do hloubky. Co je snad nejotravnější, jsou ty mikropříběhy všech možných pacientů dr. Ludwiga prakticky na každé stránce. Kniha je prostě v americkém stylu. Hurá, namotivovat, do toho, makáme, vyhráli jsme!
Ač s pohledem autora vesměs souhlasím, ostatně je podložen daty, je řada jiných knih, které bych doporučil namísto této.
K výše uvedenému snad jen mohu ještě uvést, že překlad, respektive korektura, jsou odfláknuté. Nechť se však čtenář přesvědčí sám.
Kniha je napsána velmi dobře, ale reflektuje stav poznání před dvaceti lety. V té době se všude psalo o vitamínech, ale o dalších fytochemikáliích minimálně. Řada pozitivních účinků té či oné stravy už není tak přisuzována vitaminům, jako současně mnoha dalším látkám, někdy dokonce právě jim, stejně tak se díváme jinak na oxidativní stres a antioxidanty. Na druhé straně se ukázalo, že ne více je vždy lépe. Například vitamin E jako prevence srdečněcévních chorob. Oxidace cholesterolových částic probíhá jinak a vitamin E nemá velký vliv. Observační stude nebyly potvrzeny randomizovanými. Atd., apod.
Ke knize je třeba přistupovat s tímto pohledem, rovněž nezapomenout, že poznání se vyvíjí a nespoléhat se na zde uvedené informace. Z dnešního pohledu mi připadá období přelomu tisíciletí v chápání výživy stále jako doba temna, teprve posledních patnáct let výzkumu naše poznání posunulo takovým způsobem, že snad konečně začínáme věci chápat v souvislostech. Pokud se však kniha dostane do rukou někomu méně obeznámenému, tak to akorát vede k tomu, že se vydá špatnou cestou.
Práce, kterou autor ve své době odvedl jakožto novinář, jak vše nastudoval, poskládal a ve stručnosti předložil čtenářům, je beztak obdivuhodná.
Dobře napsáno, ale ilutrace jsou velmi nekvalitní. První vydání v podobě skript bylo provedené docela dobře. Druhé vydání v nakl. Pavel Klouda je příšerné. Obrázky jsou mizerně reprodukované. V prvním vydání byla jejich kvalita mnohem lepší. Navíc schémata jsou mrňavá a některá těžko vyluštitelná. Je to ostuda hlavně nakladatelství, ale i autora, že něco takového vůbec vyjde. Nejhůře provedená kniha, jakou jsem u nás viděl.
Po mnoha letech, po kterých byla sůl očerňována a bylo jí dáváno za vinu pomalu vše kolem civilizačních chorob, se ukazuje, že tomu zdaleka tak není. Množství soli dnes zkonzumované je často mnohem menší než v minulosti, přesto se zdraví lidí zhoršuje, tedy spíše u těch, kteří jedí běžnou "hypermarketovou" stravu.
Dnes snad už víme, že hlavním viníkem je nadbytek cukru, nedostatek mikronutrientů, vlákniny a nevhodné zpracování potravin, při kterém vznikají nežádoucí produty reakce (např. Maillardova reakce).
S nízkým příjmem soli je jednoznačně spojeno zvýšené riziko onemocnění srdce a úmrtí, naopak při zvýšeném příjmu (v rámci našich stravovacíh návyků) se toto nepodařilo vlastně nikdy jednoznačně prokázat, vlastně je to patrně jeden z velkých omylů vědy v posledních padesáti letech.
Knihu jsem přečetl pozorně a v podstatě se dá uzavřít, že vše, co autoři uvádějí jako argument proti soli, mohou uvést i proti nadměrnému příjmu cukru. Z textů totiž vůbec nevyplývá kauzalita, ale jen korelace. Pokud víte, co to znamená, a jak lehké je zaměnit oba jevy v případě observačních studií, pak si toho při pozorném čtení všimenete. Kniha trpí tím, že se napřed stanoví, co chtějí autoři dokázat, a pak se to snaží za každou cenu dokázat, ačkoli důkazy stojí na hliněných nohách.
Tím nechci nikoho nabádat, aby to přeháněl se solením. Pokud budeme jíst přirozené potraviny, málo zpracované, tak nepotřebujeme sůl tolik používat a nemůže se stát, že to s ní přeženeme. Pokud však lidé ztláskají na posezení sáček smažených brambůrků a podobné sajrajty, pak není o čem debatovat. Prostě strava má být hodnotná a až lidé tohoto dosáhnout, pak můžeme řešit, jestli je soli hodně, nebo méně. Pokud máme skupinu, která má vysoký přijem soli jen proto, že "žere" sajrajt, pak nelze uzavřít, že to je solí, ale spíše je to tím vším, čím ten sajrajt je, jen ne skutečným jídlem.
Abych to uzavřel. a) Kniha mne zklamala, od autorů bych čekal více solidní práce. b) Dobré, přirozené jídlo, nepotřebuje vůbec nebo jen málo solit. Sůl nahrazuje nedostatek kuchařského umu, nekvalitní suroviny nebo jen vylepšuje z nich utvořené mizerné potraviny. Pokud nebudeme jíst ultrazpracované průmyslové potraviny, pak nemusíme sůl jako takovou vůbec řešit.
Další informace třeba tady:
https://www.margit.cz/skodlivost-soli/
Knihu hodnotím s ohledem na dobu vydání (1996). Odráží stav tehdejších vědomostí, nevědomostí a rovněž dojmů. -- Dnes se podle ní řidit by znamenalo zadělat si spíše na problémy. Tedy pokud patříte k té o něco zdravější, menší části populace. I když, pokud by se doporučeními řídila většina naší populace, asi by nám pacientů ubylo. Knihu jsem poctivě pročetl jako inspiraci, našel jsem v ní spoustu zajímavých informací, které si ovšem musím ověřovat. -- Dnes se knížka prodává v antikvariátech za pár korun a pokud se zajímáte o výživu, mohu ji doporučit k pročtení, ale s kritickým nadhledem.