Edeltruda komentáře u knih
Knížka, kde je snad úplně všechno, co by mohlo děti zajímat. A přiučí se i dospělí, ne že ne. :-)
Na této řadě prvních knížek pro děti mi vadí jen jedna věc - mají málo stránek, a tak rychle skončí. :-D
Oceňuji pěkné obrázky, rozdělení do kapitol i vysvětlivky. Nad zařazením níže zmiňovaného říkadla i pojetí několika pohádek mi ovšem také zůstává rozum stát a svému dítěti je předčítat nebudu.
Oceňuji snahu představit dětem recyklování hravou formou, ale myslím, že to šlo udělat mnohem lépe. Přišlo mi, jako by byly pohádky psány na rychlo kvůli projektu a lidmi, kteří toho o zpracování odpadu vlastně zase až tolik nevědí a vychází jen z toho, co někde o recyklaci zaslechli. Kdyby se šlo v tématech hlouběji třeba i pod dohledem odborníků a vymyslely by se propracovanější příběhy věřím, že by byly pohádky zajímavější a poučit by mohly i dospělého.
Kniha, která vydá za mnoho běžných leporel. :-)
Přehledný formát - jedna stránka, jedno říkadlo a jeden obrázek se mi líbí, i když bych uvítala v říkadlech a písničkách trochu systém nebo logické řazení jako mají jiné podobné knížky. Větší výhrady mám až k obsahu. Souhlasím, že obrázky nejsou příliš pěkné. Mnoho říkadel mi přijde už příliš vzdálených dnešní realitě. Kdyby to byly jen příběhy ze života praprarodičů o pečení brambor v ohni apod. nevadilo by mi to tolik, jako když jsou zde říkadla ilustrující tehdejší nepěkný vztah ke zvířatům nebo mezi lidmi. Musím ale uznat, že se autoři dobře popasovali s básničkou Běžel zajíc kolem plotu, která nevyznívá vůbec tak krutě jako v podobné knize.
Pěkný a snad i poučný příběh o vlastní vinou ztraceném zajíčkovi.
Pěkná kompilace několika leporel. Roční syn si knihu zatím spíš jen prohlíží, ale díky otázkám a užitečným tématům na povídání u ní budeme možná trávit čas až do školního věku.
Jednoduché říkanky na uspávání a houpání. Některé z nich ale v dnešní době vyznívají už hodně drsně až krutě. :-)
Hodnotím vysoko, protože mi kniha pomohla být si jistější při manipulaci s novorozencem - hlavně při zvedání z podložky, inspirovala mě k pořízení klokanky, když mi přišlo běžné nosítko pro miminko ještě příliš velké. Jinak jsem ji ale nebrala nijak dogmaticky, chovat v klubíčku se nikdy nenaučila, peřinku ani náhodou nepořizovala a koupala jen dvakrát týdně, Nejčastější chyby v držení dětí jsem už naštěstí znala. Je bohužel pravda, že kniha se tváří odborněji a přesvědčivěji a prezentuje jediný možný přístup víc než by bylo adekvátní.
Skvělá pedagogická "kuchařka". Škoda jen té formy, dokázala bych si představit čtenářsky přívětivější a praktičtější příručku.
Před současnými dětskými knihami s různými okénky, posouvátky, kývátky a dalšími hejblátky byla kdysi drobná knížka Až rozvážeš pentličku o oblékání. Myslím, že by obstála i dnes.
Přímo receptů v této kuchařce moc není, je to spíš shrnutí v současnosti běžně přijímaných doporučení zdravé stravy s ohledem na děti. Je to ale podáno srozumitelně a zoufalí rodiče tu najdou třeba kapitolu o opatřeních v době zácpy apod.
Knížka, jejíž obsah už v některých pasážích bohužel dosti zastaral (fyzické tresty). V jiných ale kouzlo a hravost zůstává. A krásné ilustrace naštěstí nezestárly vůbec.
Mnoho nápadů na jednoduché hry s batolaty. První polovina knihy je věnována obecným informacím o vývoji, pokrocích a klíčových událostech v životě dítěte v tomto věku.
Kniha bohužel nenaplnila moje očekávání. Doufala jsem, že v ní najdu inspiraci pro svoji pedagogickou praxi, ale konkrétních příkladů z vyučování jsem se dočkala až na několika málo místech druhé poloviny rozhovorů. Protože jsem se ještě inovativními přístupy systematicky nezabývala, občas jsem byla také ztracená v používaných pojmech (intuitivní pedagogika apod.). Škoda, že nikde v knize nebyly alespoň stručně vysvětleny jejich základní myšlenky. Přijde mi proto, že oficiální shrnutí knihy trochu mate, rozhovory jsou zaměřeny spíš na osobní příběhy zakladatelů a provozovatelů škol a obecné hodnoty těchto škol, než na jejich každodenní praktické fungování.
Skvělá kniha. O tom, že kvalitní speciální pedagogika s dobrým zázemím umí hotové zázraky.
Hodně zajímavá mi přišla především první část ze Střední Ameriky, ze států, které zůstávají velmi často opomíjené, ve stínu velkých států na jižním kontinentě.
To nejlepší ze Zázračného úklidu Marie Kondo a Líného rodiče Toma Hodgkinsona v jedné knize. :-) Jak povzbudivé, příjemné a především překvapivé bylo číst v knížce od amerických autorek o tom všem, co nemusíte, nebo dokonce postřeh, že i přísní a nudní učitelé jsou pro děti přínosem! Některé praktické tipy určitě vyzkouším. Škoda jen, že začátek knihy není příliš minimalistický, ale rozvláčný, nejednoho čtenáře může zbytečně odradit.
Supr tipy. Určitě se budu k této knize vracet. I sledovat aktuální informace na stejnojmenném webu. Byť pro mě cestování nikdy nebude životním stylem, ale spíše zpestřením všedních dní trávených povětšinou v české kotlině. Na rozdíl od vášnivých cestovatelů a nomádů cítím potřebu někam patřit, někde zakořenit, stát se na část svého života plnohodnotnou součástí jednoho místa, poznat jej, starat se o něj... Proto moc neslyším na řeči o tom, jak je cestování nenahraditelné, přijde mi to už jako příliš často omílané klišé. Škoda, že kniha neobsahuje více informací nebo alespoň zmínek o cestování do Jižní Ameriky nebo Afriky. Nebo rad, jak na cestování ušetřit s platem o třetinu nebo i o polovinu nižším než s jakým počítají autoři. To je teprv výzva. :-)