Edice komentáře u knih
Strana 69. Končím. Tuhle pitomost prostě a jednoduše odkládám. Díky bohu jsem si ji koupila v akci jako e-knihu za pár kaček. Kdybych za tohle měla vysolit plnou částku, asi by mi praskla cévka. Není to úplná hrůza, ale je to na můj vkus až příliš často trapné.
(SPOILER) Konečně fantasy, odpočinkové, ale čistokrevné!
Jak já jsem za tuhle knížku ráda. Ještě než vyšla, tak jsem si trošku prošmejdila web autorky a neplánovaně jsem se tak seznámila s Deabartem, který mě už v té době poměrně nadchl. Autorka navíc píše lehkým a čtivým stylem, kdy děj příjemně utíká a opakovaně láká ke čtení.
Knížka pro mě byla osvěžujícím překvapením. Opravdu jsem si ji užila. Nic složitého, žádná roztahaná rádoby epická sága, jen jedna čtivě napsaná kniha. Pro mě značka ideál.
Předložený svět i s jeho zákonitostmi mě bavil. Zvláště jsem si oblíbila příběh o jeho stvoření, který jsem našla na autorčině webu ještě před vydáním knihy. Hrdinové mi byli po chuti, i když nad jejich věkem mi visí drobný otazník, ať už kvůli mé nepozornosti nebo absenci jeho zmínění (ne, že by to v něčem nějak překáželo).
Všimla jsem si, že tu někteří čtenáři zmiňují, že jim Tara přišla příliš ufňukaná. Mně přišla "ufňukaná" přiměřeně k dané situaci. Vy byste snad "jásali", kdyby Vás někdo pokusem o utopení vytrhl z Vašeho světa a vhodil mezi bandu cizáků a jejich problémy kdesi v zapadákově, jak jednou zmínila Tara, na druhém konci světa, ať tam laskavě vyřešíte jejich problémy se sněhem? No já bych to teda moc nefeelovala. Tara na některé možná působila ufňukaně proto, že byla napsaná lidsky a jako člověk se také chovala. To je alespoň za mě velké plus. :)
Na autorku si ode dneška více posvítím. Už před Prokletým sněhem jsem ji mlhavě znala díky Aldormě (nad kterou bych si taky konečně mohla sednout a trochu ji prostudovat, že). Jsem ráda, že "koulovačkou s běsy" zvládla upoutat moji pozornost o to víc. :)
Souhlasím. Šestý svazek je doposud nejlepším dílem této série. Kresba je oku lahodící a knížka je takovým nejmenovaným tutoriálem fungování ghoulího těla.
Společně s Šinoharou jsme si na to v klidu sedli a vyslechli si, jak to celé funguje, zatímco za námi se ostatní snažili uklidit Suzujův bordel.
Pocitově jsem začínala být nervóznější a nervóznější, protože na scénu nám vtrhl Jamori a nezapomněl při první možnosti předvést alespoň částečku své brutality... A ti co znají anime ví, kam tohle povede... Bože, jakákoliv souvislost s touhle postavou ve mně vyvolává nepříjemné pocity.
Svazek se i tentokrát v detailech lišil od anime. Já osobně jsem ocenila bližší seznámení s postavou Bandžóa, který se mi tu ukázal v ještě lepším světle, než v anime verzi. Mám toho ghoula vážně ráda a jsem zvědavá jestli ještě dostane nějaký čas na výsluní.
Takže jo, prohlídnuto, přečteno a už se mi tu otevírá další svazek a chuť znovu si něco... shlédnout.
Nejvíce se mi na knize líbily vyšperkované dialogy. Ty byly opravdu skvělé, jedinečně napsané. :) Co se mi na knize ještě líbilo bylo to, že se společně s hlavními hrdiny vyvíjely i další postavy, jako např. nejlepší přátelé našeho páru. Celý příběh navíc neztrpčovala žádná vyloženě záporná postava a tak to byla skutečná oddechovka. Úplně, ale úplně na konci jsem si říkala, že by se Pandora s Maxem už mohly dát konečně dohromady, protože tam opět došlo k malému nedorozumění, ale vzápětí se příběh stejně dobral svého šťastného konce, takže žádná výrazné pozdržení se tímto nekonalo. Maxe snad ani nešlo nemilovat. Pandora byla také fajn hrdinka, ale víc si mě získala její přítelkyně Cynthia, která se jako charakter v příběhu opravdu rozvinula.
Takže, kdo má chuť na opravdu milou oddechovku, s originálními námluvami a špičkovými dialogy plnými špičkování hrdinů, je tahle knížka tou pravou volbou. ;)
Jelikož patřím mezi ty, kteří začali s anime před mangou, tak děj, jako takový zatím znám. Ale věřím, že pro ty kteří anime před mangou neviděli, musí být tohle opravdové počteníčko, protože i já si mangu velice užívám a to jsem právě dočetla teprve druhý svazek. Samozřejmě, že manga není zcela stejná, jako anime, ale dá se zde porovnávat. Navíc se nám příběh dál rozjíždí.
Některé scény mě tu navíc pocitově dostaly mnohem více než v anime. Např. Když Kaneki vyruší Hinami při jídle. Ten její pohled... no prostě wau. Nebo, když se Hinami se svojí matkou setkají s Holubicemi v deštivé uličce. V manze je tato scéna, jak dojemná, tak brutální a zanechala toho ve mně víc než celý ten díl anime. Jsem neuvěřitelně ráda, že manga oplývá takovými silnými momenty.
S kresbou jsem spokojená. Zvláště scény s ghouli, kde jde o život mají ten správný hororový nádech, hmatatelnou atmosféru.
Už teď se nemůžu dočkat dalšího posunu v příběhu.
Kniha je opravdu zdařilá. I já jsem četla knihu této podobnou tématem slepého hlavního hrdiny (S vikomtem v ložnici) a dávám za pravdu ostatním. Do svítání tvá, je o něco propracovanější. Autorka si s hrdiny opravdu pohrála. Ať už s jejich dialogy, tak s charakterovými rysy. Stejně, tak bylo dobře vykresleno prostředí. Kniha neustále táhla dál a nepřestávala bavit. Dostalo se mi i dávky napětí, především ke konci knihy, a dobré zápletky.
Líbilo se mi, jaký byl rozdíl mezi hlavními mužskými hrdiny této a výše zmiňované knihy. V této knize byl hrdina na začátku, jako zraněné zvíře zavřené do klece, které bylo nutno uzdravit. V druhé knize byl hrdina klidnější, smířenější se svým osudem a z části obklopen rodinou, které nechtěl jakkoli zavazet. Ocenila jsem i to, že v této knize hrdina se svým zrakem skončil jinak než ve druhé zmiňované.
Téma bylo stále originální a podané odlišně, takže každá z knih má to svoje. Za mě má Do svítání tvá 5 zasloužených *. ;)
Prvních dejme tomu 100 stránek jsem se s knihou, tak nějak seznamovala, musela jsem se do ní dostat. A pak už jsem se neměla problém kdykoliv začíst.
Na knize mě neskutečně bavila ta ryze česká slovíčka, která u zahraničních spisovatelů prostě nenajdete. Jelikož tu máme hned několik hlavních charakterů, mohla jsem si mezi nimi volit svoje oblíbence. Nebo když mi zrovna do noty zcela nepadla jedna postava, druhá situaci vyvážila a zachránila. Když jsem příliš dlouho nemusela setrvávat jen s jednou postavou, děj byl tak zajímavější a hrdinové se nemohli omrzet právě díky jejich střídání. Každý z nich byl svým originálem. Za celou knihu jsem nenarazila na dva byť jen podobné charaktery. Ať už se jednalo o původ, vzhled nebo styl řeči ( právě s ním si autoři opravdu vyhrály), tak šlo jednoznačně rozeznat každou postavu od té druhé. Díky tomu byly mnohem uvěřitelnější.
Mám ráda dialogovou interakci. No tady, poté co jsem se s knihou sžila, mi většinou nevadilo číst popis okolní krajiny apod. Nebo, když některá postava v kuse vyprávěla nějaký příběh nebo kus historie. Naopak, pokud došlo na vyprávění, tak jsem si připadala, jako bych tam seděla také a napjatě poslouchala.
Svět, představený společně s krásnou mapou, se mi zalíbil. Baví mě objevovat jej na mapě, ve vyprávění postav, v samotné knize. Těším se až z něj poznám víc.
Kolem a kolem, autoři nám prvním dílem nabídli pohled do zcela nového světa, haldu jednoho od druhého se lišících charakterů, načatou slibně se propojující zápletku a já už si teď říkám, jak které rozhodnutí jedné postavy ovlivní běh událostí celého tamního světa, ale i jaký dopad bude mít na ty ostatní a na ni samotnou.
Dávám 4* a doufám, že mě autoři v dalších dílech ságy přesvědčí k udělení i té poslední. Zatím mají dobře našlápnuto.
Škoda, že jsem se i přese všechnu svou snahu nevyjádřila zcela, tak jak jsem chtěla. Ale to je u mě běžný jev. Musíme být vděční i za to málo co jsem byla schopná zplodit. ;D
Kniha si své kladné hodnocení opravdu zaslouží. Konečně kniha v tomto žánru, kde mi problémy našich hrdinů přišli opravdové. I prostředí, události, chování postav a vše kolem toho bylo opravdové. Ocenila jsem, že je příběh psán rovnoměrně (někdy mi přišlo, že i malinko více) z pohledu Isabely i Griffina. Ráda si čtu o pocitech mužských postav při čemž se mi u jiných knih, ale zdá, že se dává větší důraz spíše na pocity ženské hrdinky - to ovšem neplatí zde, v této knize. Což byl taky jeden z bodů proč jsem v ní našla zalíbení. :) Autorka do knihy zahrnula pár pěkných zvratů, které tajila a pak k jejich předvídání dala malou nápovědu schovanou v textu - pak už bylo na Vás jestli si jí povšimnete nebo nikoliv. A mně se tohle náramně líbilo. :) Kniha je psána příjemným, uvolněným a čtivým stylem. Hlavní hrdinové jsou sympatičtí a spojitost jejich minulosti a následné sbližování je úžasným počtením. Hodně k tomu dopomohl právě skvělý styl autorčina psaní a dobré vyrovnání mezi myšlenkami hrdinů, jejich rozhovory a popisem situací. Knihu jednoznačně jen tak nezapomenu a ráda se k ní v budoucnu vrátím. Jen velká škoda, že u nás nevyšly i další dva díly. Celkově od této autorky toho mnoho nebylo přeloženo do češtiny. To považuji jedině za velkou škodu, protože by si to zasloužila mnohem více než mnohé jiné slátaniny, které se do češtiny překládají.
DOPORUČUJI! :)
Kniha útlá co do počtu stran, ale nikoli obsahem. Jsem moc ráda, že se mi dostala do rukou. Je to krásný literární kousek, ač textu v něm najdete jen poskromnu.
"Chtěla bych, aby jsi tu se mnou byl navždy."
Komiks vás provede celým životem jednoho děvčátka, které vám před očima na pár stranách stihne vyrůst v dospělou ženu. Ilustrace jsou jemné a barevně příjemně sladěné. Pár stran je obohaceno krátkým, jednoduchým textem. A právě proto, že kniha není příliš dlouhá a neobsahuje žádnou zbytečnou omáčku navíc a ilustrace jsou svým způsobem poměrně jednoduché, může se čtenář soustředit na to důležité, na to krásné i na to smutné. Protože takový je život - někdy veselý, jindy ne tak docela.
Moc se mi kniha líbila. Nadchla mě hned na první pohled při projíždění e-shopu nakladatelství. A když jsem ji doma potom držela v rukou a listovala jí, nadšení ze mě neopadlo. Naprosto splnila má očekávání. Pokud hledáte něco, co vás pohladí po srdci a vyvolá nějaké emoce, pak vám s klidným svědomím doporučuji Navždy. :-)
Tak jsem se také doprohlížela na konec dalšího svazku.
Začnu kresbou. Mně se zdála docela v pohodě. I když u některých částí jsem se pozastavila a ne příliš nadšeně kroutila hlavou. Trochu mě rozladilo, že nedokonalosti mě pleskly do očí zrovna u větších obrázků. Např. jindy pohledný Ajato v jednom okýnku věnovaném jen jeho kresbě z profilu vypadá... eeechhh.
A teď k příběhu. Komu tady přišlo Kanekiho mučení jako silnej odvar, ať anime zpracování raději ani nezadává do vyhledávače, protože voice actor se při mučících scénách skutečně vyznamenal. Tudíž mě při čtení sedmého svazku doprovázel i Kanekiho srdcervoucí křik, který se mi vynořoval z paměti.
Přihazuji plus určitě i za hlubší zářez do Kanekiho minulosti, jeho dětských let.
No a sama sebe musím poplácat po rameni, jak dobře se mi podařilo načasovat si spuštění Unravel při závěrečném souboji Jasona a Kanekiho. Hudba s četbou vyšla na vteřinu přesně a pro mě v tu chvíli dostalo dění v manze úplně jiný rozměr. Perfektní.
V malém bonusu, který často bývá na konci svazku, mě dobře pobavil kupodivu Jamori - postava, kterou já jindy moc ne-ee.
„Tu noc jsem pekl chleba, protože jsem nemohl usnout."
Ale jó, já té knížce těch pět tentokrát dám. Myslím, že si je dokázala zasloužit.
Ze začátku na mě postavy chvíli opět působily zvláštně. Ale na rozdíl od prvního dílu, to zde opravdu byla chvilková záležitost.
Děj osvěžil příchod nových zásadních postav, popřípadě větší zastoupení těch, které již známe. Troufám si říct, že se nám tak do rukou dostali další hlavní aktéři. A rozhodně to stálo za to.
Pokračování příběhu bylo opět velmi melancholické, až v některých okamžicích působilo přímo smutně. Na druhou stranu text ukázal, jak je celá kniha vlastně milá, jemná a jak z jednotlivých stránek čiší láska. Závěr by se vzhledem k tomu, jak citlivě je kniha napsaná, dal označit, až za srdceryvný. Rozhodně dokázal zvednou hladinu dychtivosti, s jakou jsem otáčela poslední stránky.
„Ano," přikývl. Lhaní mu nikdy nešlo.
„Výborně," řekla jsem. Ve lhaní jsem byla přebornice.
Jako jednu z... Né. Jako nejsilnější kapitolu, která mě naprosto vytrhla z mé reality a donutila pečlivě vnímat každé slovo a veškeré pocity z něho plynoucí, považuji kapitolu číslo 28, psanou z pohledu Colea. Tenhle kousek skládačky dýchá svým vlastním životem.
Nakonec jsem si druhý díl užila snad více než ten první. Nejspíš i proto, že jsem většinu postav znala již z předcházející knihy a nemusela se tudíž sžívat s úplně novým osazenstvem, světem ani stylem autorčina psaní. Navíc jsem objevila spoustu nových krásných citátů a zjistila, že poezie může být krásná, i když se zde ukazuje jen v malých útržcích (Nutně si potřebuji přečíst nějaké Rilkeho básně!). Jsem ráda, že mi stačí pouze se natáhnout k poličce, vytáhnout z ní a následně s chutí začít číst třetí díl. :)
Skvělá, čtivá a vskutku zábavná jednohubka, která se dá v pohodě zmáknout opravdu za chviličku. Jsem ráda, že byla ještě lepší než jsem očekávala po letmém přehlédnutí stránek, když jsem ji v rukou držela poprvé. Navíc dost zaujala i ostatní členy mé rodiny, kteří si ji jeden po druhém také berou do ruky a tlemí se nad ní obdobně jako já.
Tahle knížka pro mě byla milým překvapením a přesně tím, co jsem potřebovala. Příběh u kterého jsem se mohla nepokrytě bavit, který příjemně odsýpal, oplýval sympatickými hrdiny i fajn prostředím a díky tomu všemu mi často na tváři vykouzlil úsměv. Při čtení jsem cítila, že opravdu relaxuji a čtení si užívám způsobem, jakým už delší dobu ne. S Leou jsem sympatizovala - do značné části i díky její postavě, kterou máme nejspíš podobnou. To byla konečně ženská podle mého gusta. A Sam? K němu snad ani není nutné se vyjadřovat. Ten je případ sám o sobě. ;D
Jen ten konec mi přišel takový... nějaký... asi... snad... jakoby uspěchanější. Takové hup šup a najednou je konec a nazdar. A mně se přitom od těch dvou vůbec nechtělo odcházet. Při vracení knihy do knihovny jsem ji z rukou pouštěla se značnou nelibostí. :D
Tak jsem se zase dostala k dalšímu dílu Ghoula a opět jsem si užila, jak kresbu, tak příběh.
Jelikož ve stylu kresby se nic nezměnilo, tak jen zmíním, že jsem si uvědomila, jak se mi líbí autorova kresba obličejů zatímco jeho vyobrazení rukou (které jsou na kresbu náročným úkolem) někdy vázne. Jsem zvědavá, jak se jeho schopnost kreslit bude s přibývajícími svazky zlepšovat. Některé kresby Tsukiyami jsem si opravdu vychutnávala. Dle mého má v manze mnohem lepší oblečení než v anime. ;)
... A to jsem se ke kresbě tentokrát chtěla vyjádřit ve zkratce. :D
A co se příběhu týče, tak tentokrát mě manga v tomto směru opravdu obohatila. Tsukiyama na obálce nám mohl napovědět, že se konečně objeví i uvnitř svazku a předvede nám pořádnou show. No a že to tedy nebyla jen tak ledajaká show! Arénová scéna byla tady mnohem bohatší než v anime. Manga nám opět prozradila více šťavnatých detailů, které na ní tolik miluji a mohu si je, jako ztracené puzzlíky zařadit do příběhové skládanky, kterou jsem započala skládat zhlédnutím anime. Takže ano, i v tomto svazku se dozvíte věci, které se do anime nevlezly, a už z toho důvodu stojí za to mangu číst.
Tákže, snad jsem to nějak shrnula. Určitě by to šlo napsat lépe, ale kdo má všechny ty myšlenky udržet a ještě zvládnout napsat v alespoň trochu srozumitelné formě, že? ;D
Druhý díl se mi líbil více než první. Byl tu kladen větší důraz i na příběh, né však na úkor erotických scén. :) Potěšil mě nějaký citový posun mezi hlavními hrdiny. Navíc mi jejich vztah přišel žhavější a více mě bavil. Bianca sice Jamesovi neodolávala příliš dlouho, ba naopak mě překvapila svým chováním při jejich prvním setkání po nehodě. To, že neodolávala déle mi nakonec, ale ani nevadilo, protože mě jejich vztah opravdu baví. Chvíle, jako výlet na ranč nebo Jamesovo vedení Bee na tanečním parketu, byly pro mě kouzelné a dokázala jsem si je užít. Nechyběl nám tu samozřejmě ani Stephan a jeho přítel Javier. Stephana zbožňuji již od prvního dílu a jeho vztahu s Javierem fandím stejně, jako samotná Bianca. Kniha byla čtivá a pro mě jednoduše předčila první díl.
Byla bych ráda, kdyby Galatea přeložilo zbývající dva díly, o kterých vím, že byly napsány. Určitě za ně budu orodovat, protože dvojka nám skončila otevřeným koncem a byla by opravdu škoda tuhle sérii ponechat rozpracovanou.
Kniha mi byla s velkým nadšením doporučena, tak jsem se do ní tedy pustila. Měla jsem představu, že to bude o submisivní pipince a extrémně dominantním alfa samci. Obyčejně ke knihám přistupuji bez předsudků, nevím proč tady jsem jimi do určité míry trpěla. Ze začátku mě kniha nijak neohromila. Dokonce jsem nemusela hlavní hrdinku ani její práci. Jediný koho jsem hned milovala byl Stephan (toho člověk prostě musí zbožňovat ;P).
První milostná, zde dokonce lehce BDSM, scéna mě příliš neočarovala. Přišla mi, já nevím, taková jakási umělá(?)... těžko se ten pocit popisuje, ale rozhodně se mnou nehla. Za to, když se po ní z Jamese vyklubal něžný milenec, knihu to v tu chvíli pro mě zachránilo a já se rozhodla číst dál. Protože v tu chvíli jsem tam ten cit viděla a oba dosud né příliš sympatičtí hlavní hrdinové mi byli bližší.
Postupem v příběhu jsem si k Bee i Jamesovi našla cestu. V druhé části knihy jeden druhému i nám konečně poodhalí něco ze své minulosti i nějaké ty pocity. Což jsem nakonec ocenila mnohem více než přehršel, řekla bych dobře napsaného, sexu. Větší sympatie k nim mi otevřela právě i jejich pohnutá minulost. Ke konci knihy jsem je měla oba totiž ráda, tak jak jsem si to přála již od začátku.
Kniha sama o sobě je psaná čtivě. Je to jedna z těch, které vás nutí u ní sedět třeba i celý den a vy ochotně sedíte a čtete. :) Ze začátku mě sice poněkud štvala často se opakujícími výrazy (vzpomínám si na to především v části, kde je Bianca "nadraná" v baru) a čímsi otravným, co jsem v textu cítila. Ale tohle počáteční kolísání nakonec vzalo za své (po první milostné scéně) a dále to byl již příjemný zážitek.
Sex je tu častý a dle mého i dobře napsaný. Pro mě to byla příjemná jízda. Když čtu historické romance, tak je to hlavně o příběhu, který se někam opravdu hýbe a milostná scéna je jen takovou třešničkou na dortu. Tady jsem si rozličných milostných scén užila opravdu dost, až jsem někdy toužila spíše přitlačit na příběhovou část. Ale byla to příjemná, divočejší změna stylu od právě historických romancích. :)
A ač se mi kniha nakonec opravdu líbila, dokázala si mě poctivě získat a brzy si přečtu i druhý díl (nad kterým jsem ze začátku ani nepřemýšlela), cítím, že upřímně mohu hodnotit "jen" 3,5*. Ovšem jako takovou žhavější oddechovku se ji s klidným srdcem nebojím doporučit. ;)
Howell si i zde drží nastavenou laťku. Kniha určitě nezklamala. Mám na jejích knihách ráda, že z nich dýchá onen středověk. Povinnosti, prostředí, oblečení, obydlí, chování lidí, všudepřítomné předsudky, otázka čistoty a mnoho dalšího zde okořeněné Normanským dobýváním Anglie. Táhnout s armádou mě bavilo, připadala jsem si jako bych byla členem Drogovy skupiny. Jako bych sama viděla strasti války. Na druhou stranu zde nechyběli skvělé milenecké scény. Jelikož mám Howell již dosti načtenou, mohla jsem mlsně odhadovat, kdy taková scéna přijde a jako vždy nebyla jedna. A i tak mě autorka opět dokázala překvapit! ;)
Jsem takříkajíc spokojená s touhle knihou, na kterou jsem netrpělivě čekala dlouho, abych si ji mohla přečíst. Čekání se mi opět vyplatilo.
Howell opět nezklamala. Pěkný příběh okořeněný tím, že oba hlavní hrdinové měli speciální schopnost. :)
A mě se líbil i tento díl. :) Liščice mi přišla jako zajímavá postava, trpaslík se mi vůbec nezdál otravný ba naopak kolikrát zábavný. Geralt byl Geralt. A já se těším na další díl, který se prý už rýsuje.