Efča59 komentáře u knih
Že začátku dobré, protože mě kniha uklidňovala v tom, že je to ve všech domácnostech s batolaty stejné. Postupně to ale bylo pořád dokola a už jsem to nezvládla dočíst.
Kniha popisuje život dvou holčiček ( dvanáct a patnáct let) v sedmdesátých letech v USA. Děvčata opustí jejich matka a ony se poté vydají za svým ovdovělým strýčkem na venkov do Virginie, kde se dozvidaji více o historii své rodiny a také bojují s předsudky a s tím, že život není vždycky fér.
Kniha mě bohužel příliš nezaujala, v první půlce knihy se v podstatě nic neděje a vyvrcholení zápletky druhé části je více než předvídatelné. Doporučila bych spíše mladším čtenářům kolem čtrnácti patnácti let. Jazykově se jedná celkem o kvalitní literaturu
Tato kniha pro mě byla velmi náročná na čtení, protože chvílemi zachycovala a popisovala temnější období mého života. Kniha bez zábran popisuje pocity milenek, které si vybraly ty nesprávné muže. Jak název napovídá, jedna se o které momentky z života těchto žen. Ze začátku jsem text hltala, ale v poslední třetině už mi přišlo, že se pořád to samé omílá dokola.
Pohádka o Šípkové Růžence je prostě klasika. A tato s nádhernými ilustracemi od Valerie Docampo rozhodně stojí za přečtení a především za prohlížení obrázků s dětmi. Protože jsem ale trochu ovlivněna dětskými knihami s obdobným stylem ilustrací od An Leysen, které jsou zkrátka dokonalé, jedna * k dokonalosti chybí.
Na Hvězdy nad Berlínem jsem četla několik pozitivních recenzí a tak jsem pro ni běžela do knihovny. Trochu už mě ale zarazilo to, že mě pro ni knihovnice poslala do dětského oddělení ???? Nakonec jde ale o pěkně napsaný příběh o lásce cikánky a mladého německého chlapce během druhé světové války. Nejde o náročné čtení, kniha se četla poměrně lehce a víceméně chápu i její zařazení do knih pro mládež, protože některé krutosti jsou popsány snesitelnější formou. Za mě ale mohu doporučit i pro méně náročné dospělé čtenáře, i když pro ty, co mají v této tématice jako já více načteno, to bude spíše oddechové čtení.
Knihu jsem přečetla už před časem, ale musela samotným hodnocením trochu vstřebat. S první polovinou knihy jsem trochu bojovala a vyvolává ve mně spoustu otázek, druhá část už měla spád a tu hodnotím velmi kladně. Kniha se těžko hodnotí bez spoilerů, ve zkratce musím říct, že celkový dojem tak napůl, větší část zápletky se dala snadno odhadnout a kniha mě bohužel dějem nestrhla tak, jak bych si od psychothrilleru přála.
Mrzí mě to, ale sto stran jsem se do knihy nutila a pak jsem to vzdala..
Od začátku jsem bojovala s pocitem, že vlastně nevím, jestli se mi kniha líbí nebo ne. Záleží na tom, co od knihy očekáváte. Já jsem čekala spíše něco ve smyslu klasické české beletrie. Jde ale spíše o malé umělecká lyrické dílo s detailním popisem toho, co se odehrává uvnitř jednotlivých postav. Protože problematikou Romů a jejich historií jsem byla absolutně nedotčená, byla pro mě kniha do jisté míry i učebnicí romské historie začátku 20. století. Pět hvězd bych dala za jazyk knihy, byl krásny, přímo hladil a za vystižení pocitů jednotlivých postav. Samozřejmě bylo nejzajímavější sledovat pohled „člověka“ (cikána) na „gadži“. Mínusem knihy je krom závěru absence větší „akce“. Někdy jsem měla problém se do knihy začíst a myšlenky mi utíkaly jinam. Nakonec ale za závěr, obálku a jazyk 4*/5*.
Knihu jsem dostala na Vánoce a část jsem přes Vánoce také přečetla. Na čtení u pohádek to nebylo špatné. Postupně to ale na mě bylo opravdu moc sladké, asi stejně jako šlehačka v názvu a i vyjadřování autorky se podle mě zhoršovalo. Ke konci jsem měla bohužel i tendenci přeskakovat. Původně jsem měla v plánu dát dvě hvězdy, ale za tento citát v závěru knihy dávám 3 :-)
"To, co doopravdy potřebujeme, je si jen uvědomit, že šťastní můžeme být za jakékoli situace. Ať se děje, co se děje. A záleží to jen na nás samotných."
Nádherně ilustrovaná kniha o Popelce. Dceru zaujaly nejvíce Popelčiny sestry, protože měly a hrůzostrašně velké vlasy. Zajímavé zpracování s uměleckými ilustracemi.
Nádherný příběh o kocourkovi Šedíkovi, který si našel po odchodu maminky kamarádku čepičku Buby. Další kniha s úžasnými ilustracemi, kterou s Lucinkou milujeme, stejně jako ostatní knihy Ester Staré.
Young adult běžně nečtu. Jsem už asi starší ročník a náročnější čtenář. V tomto případě jsem se ale nechala zlákat celou řadou pozitivních recenzí bookstagramerů. Příběh o dvou chlapcích, kterým zavolá Hodina smrti a oznámí jim, že následujících 24 hodinách zemřou. Tito dva se poznají prostřednictvím aplikace Poslední přítel a prožijí spolu poslední den svého života.
Za mě...nebylo to špatné, ale wau se v mém případě nekonalo. Největší zážitek z knihy bylo asi to, že vite, že na konci opravdu oba zemřou, i když to tak vůbec nevypadá a podvědomě tomu nechcete uvěřit. Námět se mi líbil, být mi dvacet let míň, možná bych byla nadšená ????
Knihu jsem poslouchala v rámci plnění Čtenářské výzvy. Jinak bych se k ní pravděpodobně nedostala. Od knihy jsem očekávala životopis Madeleine. Jedná se ale spíš o zjednodušený popis českých dějin od roku 1918 do roku 1948 z pohledu Madeleine, samotné životopisné údaje obsahuje jen okrajově. Knihu bych doporučila cizincům, který se snaží pochopit české dějiny té doby. Mě nejvíce zaujal bonus audioknihy a to rozhovor s Madeleine při návštěvě Prahy.
Absolutně jsem touto knihou opustila svoji komfortní zónu obvykle čtených knih. A tohle bylo boží. I když nejsem cílovka, fakt jsem se bavila. Pocitově to bylo podobné jako když jsem v patnácti v největší pubertě četla první díl Harryho Pottera a říkala jsem si: "Co to sakra je? Ale je to dost dobrý." ???? A ten závěr? To jsem fakt nečekala. Super připraveno na další díl, který rozhodne musím jít ????.
Knihy z edice "Česká povídka" mám moc ráda. Představuje vždy deset povídek známých i neznámých českých autorů. Myslím, že jsem je začala kupovat už někdy před deseti lety na vysoké. Kniha Moře a pláž mi ležela v knihovně už dlouho a v podstatě jsem ji vzala do ruky jen kvůli plnění tématu v Čtenářské výzvě. Bohužel tento díl je nejslabší, dočetla jsem ho asi právě jen kvůli výzvě a hodně jsem se nudila. Celkové skóre vylepšila poslední povídka Petry Soukupové o stáří, která byla výborná a taková opravdová.
Můj názor na tuto knihu je bohužel rozporuplný. Bezpochyby se jedná o originální projekt. Nejvíce bych asi vyzvihla ilustrace. Ty jsou originální, vtipné a nezapomenutelné. Vůbec nevadí, že každá ilustrace jenod jiného autora, spíše naopak. Co se samotného textu týče, autoři podle mě bojují s tím, že neví, zda má být text určen pro děti nebo pro dospělé. Čím déle jsme s dcerou knihu četly, tak mi stále více vadila stále se opakující úvodní věta "Byla jednou jedna holčička...". V každém případě jsem se ale dozvěděla spoustu zajímavého a ilustrace jsou malé umělecké dílo samo o sobě.
Musím říct,že tahle kniha byla pro mě vazne oříšek. Prvních 200 stran jsem četla s přestávkami snad půl roku. Posledních sto stran jsem zvládla za dva dny. Některé popisy byly pro laika hodne zdlouhavé,ale závěr skvělý ,proto tři ***
Velmi zvláštní a zajímavá kniha.Ze začátku jsem sice trochu bojovala s větší lyricnosti příběhu, ale v druhé půli se osudy żajímavě propojily a závěr jsem dočítala jedním dechem. Celkove propojení myšlenek, pocitů a samotného příběhu resp. příběhů se mi velmi líbilo.
Pro mě byla kniha trochu zklamání. Do první poloviny jsem se ztrácela v jednotlivých liniích děje a propletenosti postav. V druhé půli už kniha nabrala spád a četla se lehčeji. Oproti Rybí krvi, ze které jsem byla nadšená, se jedná o slabší kousek.