Efeméra komentáře u knih

Výborný námět, výborný zvrat na konci, skvělé neotřelé prostředí pohřebního ústavu. Proto mě docela dost mrzí ten zbytek příběhu, který stál za starou bačkoru. Vývoj romantického vztahu mezi dvěma lidmi mám moc ráda, ale Calla s Darem mě tady k smrti nudili. Dvě třetiny knihy tvořilo jen Callino teplo v břiše, Dareova hruď pevná jako skála, a pokud bych měla spočítat výskyt slova sexy v celém Nocte, jsem si jistá, že by to vystačilo na celou jednu kapitolu. Finn mě zezačátku zajímal pro svou nemoc, ale potom už jeho kapitoly byly jen otravné, neustále se stejným neměnným obsahem. Celý děj byl později jen uměle natahovaný, zachránil ho až ten zvrat na konci. Závěrečné věty poslední kapitoly byly od autorky pěkná nekalost! A popravdě si myslím, že taková kniha by neměla mít pokračování, jako jednodílný román by podle mě ve čtenáři zanechala mnohem silnější dojem.

4 22.04.2017

Málokdy zažiju ten pocit, kdy mě knížka chytí a já musím prostě číst dál, ať se děje, co se děje. A to se mi právě u Winter stalo. Jak už tady bylo snad tisíckrát řečeno, jedná se o výborné zakončení celé série. Moc se mi líbilo, jak byly všechny postavy své a propracované, člověk by dokázal poznat, o koho se jedná, jen podle jeho chování. Za to má u mě autorka velké uznání. V knize bylo opravdu hodně bezvýchodných situací. V takových chvílích mě však vždycky uklidňovalo sebejisté chování postav, které si z toho nedělaly nijak velkou hlavu (například opuštění Cress po příletu na Měsíc, zajetí Cinder, Winteřino a Scarletino onemocnění). V takových chvílích mohla autorka klidně víc napínat a postavám dodat trochu víc strachu nad jejich vlastním osudem. Všechny charaktery jsem si přesto moc oblíbila a za mě jsou Měsíční kroniky jedna z nejlepších sérií, které jsem kdy přečetla.

4 17.02.2017

Námět této knihy je opravdu velmi dobrý a originální. Ne, že by bylo úplně špatné, ale zpracování mě už tolik nenadchlo. Kniha se mi hůř četla, přestože pořádně nedokážu říct proč. Text byl podivně chaotický, občas s nelogičnostmi, a to obzvlášť na konci. Všichni studenti obou škol mi většinou připadali jen jako ovce a Tedros byl ta největší. Zdálo se mi, že vůbec nemá svůj rozum, byl jen taková postavička bez vůle. Sofie u mě zase nenašla žádné pochopení, podle mě byla jen zlá manipulátorka, která si Agátino přátelství ani přinejmenším nezasloužila. A podle toho, jak se celou dobu chovala, nevěřím, že by ve skutečnosti celý příběh opravdu dopadl tak, jak dopadl.

4 08.02.2017

Myslím, že tuto novelu by žádný fanoušek Měsíčních kronik neměl vynechat. Levana tu vůbec nepůsobí jako nastrčený záporák nebo plochá postava, právě naopak - autorka ji vykreslila opravdu mistrně. Čtenář má před očima všechny její myšlenkové pochody i motivace. Člověk vidí, jak moc je šílená, a zároveň je v šoku, že si to ona sama neuvědomuje. Na konci jsem měla slzy v očích. Opravdu doporučuji.

4 05.01.2017

V první řadě je na místě říct, že jsem ještě nikdy fikci odehrávající se na pozadí nějaké zásadní historické události nečetla, nikdy mě to popravdě nelákalo. Nakonec musím uznat, že to nebylo vůbec špatné. Přestože je první část knihy plná nejrůznějších informací o přeletech z jednoho místa na druhé, popisů krajiny z oken letadla a technických záležitostí, překvapivě se čte opravdu dobře a stránky mi vesele ubíhaly. Moc jsem si oblíbila Jamieho, z těch záporných postav bych vyzdvihla von Lindena - byl to poměrně dost zajímavý člověk. Strašně se mi líbí, že hlavním námětem bylo přátelství dvou mladých žen. Proto mi bylo trochu líto, že jsem u toho zásadního momentu na konci neuronila ani slzu. Celé jsem to vnímala s podivným odstupem. Můžu snad jen dodat, že bych se v takové situaci nikdy nechtěla ocitnout.

4 14.10.2016

Zvláštní, jak jsou některé knihy dlouhé, aniž by se tam toho nějak významně víc stalo. Většina děje se hlavně na začátku prostě točila okolo každodenních starostí hlavní hrdinky - školy, učení a sportu. Na můj vkus jednoduše zbytečně moc vycpávek. Situaci jsem Emmě rozhodně nezáviděla. Její teta a vlastně i strýc byli příšerní. Co mi tam však nezapadalo, bylo jejich až příliš časté schvalování Emmina přespání u Sary. Nemyslím si, že ve skutečnosti by takoví lidé byli tak shovívaví. Občas se mi Carolino chování zdálo mírně přehnané a připadalo mi, že až moc vidím spisovatelčinu snahu zapůsobit na čtenáře. Obzvlášť divná mi připadala scéna, kdy Emma vytírala lednici, její teta k ní došla, jen tak ji praštila baseballovou pálkou do břicha a odešla. Navzdory její nelehké životní situaci jsem sympatie k hlavní hrdince zrovna nechovala. Mohlo za to hlavně její přelétavé chování, co se kluků týče. Protože co to jako bylo s tím Drewem? A co jsem se tak dočetla, v dalších dílech nebude v tomto ohledu Emma o moc lepší. Po pokračování nejspíš nesáhnu.

4 03.09.2016

Musím přiznat, že prvních sto stran mě nudilo - a to dokonce tak, že jsem knihu odložila a vrátila se k ní až po nějakém čase. Přestože jsem se před čtením těšila, že hlavní hrdinka nebude žádná křehotinka, hodně mi vadilo, že na každé straně minimálně jedenkrát bylo její vytahování, jak snadno by dokázala někoho zabít. Potom se to zlepšilo a zajímalo mě, jak se celý příběh vyvine. Vzhledem k ději mě překvapilo, jak dlouhá kniha je. Nedá se však říct, že by mi to vyloženě vadilo. Pokračování si přečtu, protože mě dost zajímá, jak to bude s Celaenou a Chaolem/Dorianem.

4 03.07.2016

Musím říct, že na prvotinu se tohle fantasy skutečně povedlo! Celý příběh se opírá o skvěle promyšlený svět. Na nic podobného jsem ještě nenarazila a autorova vlastní mytologie mě nadchla. Miliony malých světů, mezi kterými se dá přesouvat, božstvo, principy magie, společenské třídy, to všechno se spojilo v zajímavý a originální celek. Zároveň autor všechny informace správně dávkuje, takže se nemusíte bát, že se v jeho světě ztratíte.

Hlavní hrdinka Arila je vlastně poměrně obyčejnou dívkou. Začátek příběhu je pomalejší – autor čtenáři vysvětluje pravidla svého světa a Arila se snaží najít svoje místo. Až později se tato její snaha ustálí a začne se konečně udávat jedním směrem. Na první pohled by se mohlo zdát, že takto zdlouhavý úvod je zbytečný, na druhý má však v ději svoje opodstatnění a mně osobně se vlastně líbil z celé knihy asi nejvíc. Arilina touha dokázat něco velkého byla sympatická a v kontextu jejího světa, kdy se člověk pro vlastní národ neostýchá položit vlastní život, dávala smysl. Přiznám se však, že i tak mi její motivace, kdy si prostě přála stát se správnou hrdinkou, připadala naivní a trochu jednoduchá. Možná by mi její úvahy nad tím, co to znamená být skutečným hrdinou, nevadily, kdyby jich nebylo tolik.

Moc jsem si oblíbila Arilina přítele Harariho, jehož neomalené hlášky mě vždycky dokázaly rozesmát. Zajímavých postav bylo ale v příběhu daleko víc, určitě musím vypíchnout Vůdce, který stál v čele hrdinčina národa. Jak byl příběh na začátku pozvolný, na konci hodně zrychlil. Autor se rozhodně s ničím nepáral a na city čtenáře zrovna nehleděl. Masochisticky však musím říct, že klidně mohl na emoce v určitých situacích zatlačit ještě víc. Na konci si pak nechal prostor pro další díl a já jsem opravdu zvědavá, jak hodlá v této sérii pokračovat. První díl určitě hodnotím jako příjemné překvapení!

3 20.06.2021

Knížky založené na skutečných událostech čtu spíš okrajově, u Černobylských dívek mě však navnadilo skvělé hodnocení. A musím říct, že jsem udělala vážně dobře, když jsem po knížce sáhla. Přestože na událost název odkazuje, výbuch jaderné elektrárny v Černobylu je pro celý příběh spíš odrazovým můstkem. Autorka ve skutečnosti dává prostor celé řadě témat – domácímu násilí, předsudkům, laskavosti a velmi silně antisemitismu a síle skutečného přátelství. Černobylské dívky ukazují, jak tehdy v Sovětském svazu fungovala propaganda a jak se vlastně celou havárii snažila nejprve vláda ututlat.

Middle grade knížky mi pokaždé nesednou, často mám při jejich čtení pocit, že už mi jako dávno odrostlé od cílové skupiny nemají co dát. I Černobylské dívky jsou psány jednodušším jazykem a čtenář nemůže čekat nějaké delší scény a dialogy. O to víc mě překvapilo, jak silné pocity ve mně autorka dokázala vyvolat – přistihla jsem se, že mi příběh přichází na mysl i ve chvílích, kdy jsem nečetla. Jako by Černobyl vybuchl v těchto dnech a všechno bylo pokryté radioaktivním prachem. Jak příběh postupoval, pohlcoval mě víc a víc a po dočtení ve mně nakonec zůstal velmi příjemný pocit. Navzdory době, v níž se dvě dějové linky odehrávají, obě autorka na konci krásně propletla a spojila. Černobylské dívky tak můžu zkrátka jen doporučit, určitě mají co dát nejen mladším čtenářům!

3 05.05.2021

Na Miluju tě. Já vím jsem se po Navždycky nehorázně těšila. Hlavní hrdinkou je koneckonců samotná praštěná Ava!

Příběh začíná jako správné feel good contemporary – Avě napíše neznámý kluk, který jen tak našel její číslo ve svojí školní skříňce. Náplní první poloviny knihy se tak stává Avino pátrání po tajemném spolužákovi a jejich vzájemné poznávání. Podobně jako v Navždycky se nejedná zrovna o slow burn romanci. Druhá polovina se spíš soustředí na problematiku vztahů, skrytých tajemství a očekávání. To mě trochu mrzelo, protože pomalé sbližování miluju, na druhou stranu by se ale autorka nemohla tolik zabývat jinými věcmi, jakými bylo například rozbíjení romantických představ. A třeba zrovna o tomhle měla Avina kamarádka Mei úžasný proslov.

Musím říct, že se mi vážně líbilo prostředí, v němž se Ava ve svém volném čase pohybovala. Její přátelé byli skvělí, a tím nemyslím jen spolužáky ze střední. S hlavní hrdinkou jsem sympatizovala obzvlášť v první půlce knihy, v té druhé se mi občas zdála na proplesknutí. Jenže bez toho by se samozřejmě jako správná postava nemohla vyvinout. Ale vůbec bych se nezlobila, kdyby byla ještě praštěnější. Bylo to osvěžující a fajn!

Miluju tě. Já vím je prošpikované popkulturními odkazy, kterých na mě občas bylo možná až moc. Myslím však, že cílová skupina bude nadšená. Chtělo by to takových feel good contemporary mnohem víc.

3 27.04.2021

Tahle knížka je něžné a romantické new adult contemporary. Sbližování hlavních hrdinů je skvěle plynulé a hlavně krásné. Mně se ale děj strašně táhl. Proto jsem taky v půlce rozečtenou knihu odložila a dočetla ji až teď. Nicméně prostředí, ve kterém se příběh odehrává - Fairwood ve Virginii a údolí Shenandoah na konci léta - prostě působí nádherně, až si tam člověk přeje být společně s postavami. Hailee strávila celé prázdniny roadtripem po Americe a ve Fairwoodu se zastavuje, protože tam žil její nejlepší přítel Jesper, který právě nedávno zemřel. Seznamuje se s místními, kteří Jespera znali, a taky se snaží splnit jeho sen, postarat se o vydání knihy, kterou psal. Jak se však zdá, bude mít co dělat, aby rukopis vůbec našla.

Vzhledem k rozsahu bych čekala, že autorka Jesperovy známé z Fairwoodu trochu víc propracuje a věnuje jim víc prostoru. Taky jsem doufala, že se s nálezem Jesperova rukopisu děj někam posune. Tušila jsem nějaké překvapení, něco nečekaného. Ale vlastně se vůbec nic nestalo, což mě popravdě trochu zklamalo. A potom je tu ten úplně nejhorší autorčin prohřešek. Ukončila knihu uprostřed vyvrcholení! Ano, přestože se jedná o contemporary, Strmý pád má druhý díl. Myslím si, že contemporary na víc dílů jsou nesmysl, i když výjimky se určitě najdou. Bohužel tahle knížka mezi ně nepatří. Když už má tedy příběh víc dílů, každý by měl obsahovat vlastní zápletku. Strmý pád končí neskutečně napínavě, až máte chuť autorku (v dobrém slova smyslu) zaškrtit. Jenže pak si uvědomíte, že vás tak trošku podvedla. Příběhu Hailee a Chase by přitom tak slušel formát standalonu! Zdlouhavý první díl o proškrtání přímo prosí. Za mě je tedy Strmý pád takový průměr. Což je škoda, protože kdyby autorka napsala standalone, můj zážitek z knížky by byl určitě jiný. Pokud příběh plánujete číst, doporučuji mít po ruce i pokračování, které naštěstí vychází co nevidět.

3 24.02.2021

Moc povedená sbírka, i když mouchy by se našly. Pokud máte stejně jako já rádi vážnější contemporary, přijdete si na své. Každého se asi dotkne jiný příběh, za mě byl nejpovedenější ten od Anny Musilové pojmenovaný North Finchley. Nutno podotknout, že tahle young adult antologie do young adult žánru úplně zcela nespadá. Taky si myslím, že by povídky mohly být o něco rozmanitější. Asi polovina z nich se potýkala s tématikou ztráty maminky, což samo o sobě není nic špatného, ale když se jeden motiv neustále opakuje, trochu ztrácí na síle.

3 18.02.2021

Jsem nadšená. Popravdě mi zprvu Grace, Rosina ani Erin nepřipadaly zrovna sympatické, o to víc jsem byla překvapená, jak se můj pohled na ně postupem času změnil. Všechny jsem si oblíbila i s jejich nedostatky a za to má autorka můj obdiv. Střed knihy mi sice připadal zdlouhavější, to, jak se dívky snažily upozornit na společenský problém, trochu zvláštní, ale nacházely se tu i momenty, kdy se mi kvůli vší té nespravedlnosti chtělo rvát vlasy. No a potom vývoj začal nabírat na obrátkách a já četla, ani nedutala. Nejsem si jistá, nakolik byly některé věci v závěru realistické, ale čtení jsem si vážně užila, včetně jednoho velkého girl power momentu, kdy mi naskočila husí kůže. Perfektní. Když ale o knížce s malým odstupem přemýšlím jako o celku, musím se ptát, jestli byly tři hlavní hrdinky opravdu na místě. Protože teď mi to tak trochu připadá jen jako Gracein příběh. Rosina v závěru vypadá trochu zbytečně a Erin s Aspergerovým syndromem a svojí minulostí je sice hrozně zajímavá, ale její linka upozaděná. Klidně bych si přečetla jen příběh o ní. Takže mouchy tu jsou, ale i tak budou mít Holky odnikud svoje čestné místo v mojí knihovně.

3 18.02.2021

Ještě teď si vzpomínám, jak jsem loni po dočtení Města duší knížkou zmateně listovala a hledala chybějící stránky. Jenže tam žádné nebyly, nikam nevypadly. Takhle napínavě to prostě skončilo. Takže když se mi teď naskytla možnost si přečíst druhý díl, ihned jsem se toho chopila. Město zrady je poměrně útlá knížka a s tím se pojí její klady i zápory. Zhltnete ji jako malinu, konečně se dozvíte, jak to s Raven žijící ve světě, kde lidské duše mají zvířecí podobu a jsou všem na očích, dopadne, ale na druhou stranu nesmíte čekat žádný složitější děj nebo rozvláčné popisy. Ačkoliv jsem se konečně vyznala v Raveniných bratrancích, jediného pořádného rozvoje se dočkáme jen u hlavní hrdinky. Nejpovedenější moment je určitě na konci knihy, kde si Raven musí vybrat mezi dvěma zly. Protože svět není černobílý. Popravdě jsem sama měla problém se rozhodnout. Přesto mě dvojka bavila asi o trošičku méně než jednička. Knížku bych určitě doporučila spíš mladším young adult čtenářům.

3 12.05.2020

Číst Ve stínu oskeruše byl v této zvláštní době rozhodně zážitek. Chvílemi jsem až nemohla uvěřit, jak moc román aktuální je. Jako by Theo naší společnosti zrovna teď nastavil zrcadlo a ukázal, kam to všechno spěje. Kromě toho se mi líbilo, jak si autor poradil s třemi hlavními postavami. Každá byla originální, jiná a charakteristická. Není to fantasy jako trám a ve skutečnosti už ani neholduju popisu toho, jak hlavní hrdinové někam putují, přesto mě to nutilo číst dál. Theo píše jednoduše tak čtivě, že byste od něj s radostí zhtli i nákupní seznam. Sice mám jeho contemporary tvorbu asi raději, přesto přečtení Oskeruše nelituju, už jen pro ty myšlenky a poselství skryté v příběhu.

3 21.04.2020

Přestože bych Ranařky doporučila spíš mladším čtenářkám, sama jsem si je docela dost užila. V každém případě to bylo ideální společné čtení s kamarádkou. Děj plyne docela pomalu, stejně jako hlavní hrdinka získává kuráž se sexismem na svojí škole něco udělat. Často jsem byla nad jednáním učitelů tak rozhořčená, až jsem skřípala zuby. Zároveň jsem ale cítila tu energii, když se dívky postupně začaly spojovat, aby s tím něco udělaly. Autorka vás jednoduše nenechá chladnými.

3 17.03.2020

Nepamatuju si, že by někdy moje čtení tolik připomínalo jízdu na horské dráze – někdy jsem knížku nedokázala odložit, a když jsem musela, neustále jsem nad příběhem přemýšlela, jindy jsem se nudila tak, že mě to nenutilo Norru Latin vlastně vůbec otevřít. Škrtání by bylo rozhodně na místě. Moc jsem si ale užila to, jak autorka spletla zápletku – shakespearovská dramata, staré tajemství z první poloviny 20. století, magie. Ačkoliv to rozhodně není nedostatek, škoda, že tu nebylo víc romantiky. Čtení o nezdravém vztahu Cley a Tima chtělo trpělivost. Velmi se mi taky líbilo prostředí Stockholmu a že autorka pro svůj děj využila bývalou školu Norra Latin, kterou v jejím románu pro změnu nikdy nezavřeli. Hodnotím spíš 3.5 hvězdičkami, ale i tak to je docela dobrý příběh.

3 21.02.2020

Má chudinka Jane byla oproti Mé lady Jane docela zklamání. Knížka je opět napsána lehkým, příjemným stylem, dokonce se při čtení zasmějete. I když z mého pohledu asi méně, než v případě prvního počinu trojice autorek. Postavy jsem si tu zamilovala, ačkoliv některé (čtěte Blackwood) jsou tak zabedněné, až s nimi máte chuť zatřást. První, větší část příběhu je rozvláčná, zatímco ta druhá uspěchaná. Přesto musím říct, že zpracovat takovým bláznivým způsobem retelling Jany Eyerové byl výborný nápad. A zahrnout do něj samotnou Brönteovou ještě lepší. S kamarádkou jsme si nesčetněkrát dohledávaly informace o ní a jejím románu, tak moc nás to nadchlo. Navíc duchové a jejich lovci, jiný výklad událostí, který překvapí, Anglie 19. století, to všechno vytváří zajímavý celek. Příběhu o další Jane, tedy My Calamity Jane, dám tedy určitě šanci, i když druhý román této série hodnotím spíš jen jako lepší průměr.

3 24.01.2020

Tisíc polibků je dojemný, něžný a citlivý příběh o přátelství, lásce, životě a jeho pomíjivosti. A taky o porozumění a bezbřehé oddanosti, která se mi jako naivnímu snílkovi pochopitelně moc líbila :) Ano, je to dost sladké čtení. Ale taky se mi nikdy nestalo, abych většinu knihy probrečela, obzvlášť když jsem si nijak zvlášť neoblíbila hlavní postavy. Zvláštní knížka, která mi bude ještě nějakou dobu ležet v hlavě.

3 26.11.2019

Přečíst tuhle knížku mi trvalo měsíce. Nechci říkat, že se jedná o průměr nebo něco horšího, protože tak to rozhodně není. Autorka používá opravdu krásný jazyk, který jsem si vychutnávala. Celý příběh pak působí křehce, přesně jako hlavní hrdinka. Je němá a díky autorčiným dovednostem jsem doslova dokázala cítit tu frustraci, když chtěla Skřivánek něco říct a nemohla. Na druhou stranu ale příběh není z mého pohledu ničím zvláštní, vlastně se docela táhne, protože jinak si neumím vysvětlit, proč jsem se do čtení musela tolik nutit. Amy Harmon občas způsobuje vypjaté situace tím, jaká pravidla si pro svůj svět vytvořila, a nutno říct, že mi občas připadala trošku nesmyslná (například ztráta trůnu, pokud se král nedostaví na svoji svatbu).

3 25.10.2019