Efeméra Efeméra komentáře u knih

Marokánka Marokánka Christine Mangan

Po dočtení jsem si říkala, že mě příběh zase tolik neohromil, když však uplynulo pár hodin, uvědomila jsem si, že ve mně kniha zanechala sklíčený pocit a že o ní musím neustále přemýšlet. Cítila jsem se nepříjemně kvůli tomu, jak snadno může člověk přijít naprosto o všechno, protože není dostatečně průbojný a sebejistý a protože narazí na člověka špatného, úskočného. Pokud vás láká psychologická hra, atmosféra rozpálených ulic Maroka a příjemně plynoucí jazyk, dejte Marokánce šanci.

07.10.2019 4 z 5


Dopisy ztraceným Dopisy ztraceným Brigid Kemmerer

Dopisy ztraceným jsou velmi komplexní kniha. Pokud se do ní pustíte, dostanete výborně vyvedený vývoj hlavních postav a silný, uvěřitelný, citlivý, empatický příběh. Uvědomíte si, že byste se měli vyvarovat předsudků, protože nikdo není přesně takový, jak si myslíte. Zjistíte, že s ostatními opravdu bohužel jednáme na základě toho, co jsme o nich od druhých slyšeli. Dopisy ztraceným jsou kniha o nálepkách, předsudcích, bolesti ze ztráty blízkého člověka, přátelství, odpuštění, hledání odvahy. A je to tak čtivý příběh, že nebudete moct jinak než ho co nejrychleji dočíst. Já hodnotím 4,5 hvězdičkami.

12.04.2019 5 z 5


Krvavé Impérium Krvavé Impérium S. J. Kincaid

Diabolik pro mě byla jedna z nejlepších knih, které jsem loni přečetla. Přesto jsem druhý díl odkládala a teď už vím proč. Po dolouskání Krvavého Impéria jsem měla hrozný vztek. Zároveň jsem si však tak trochu připadala jako pokrytec. Protože může člověk kritizovat knihu jen na základě toho, že se mu nelíbilo, co se v ní dělo? Zatímco v případě prvního dílu jsem byla několikrát vyloženě ohromená, u pokračování prostě jen zděšená. Dějí se v něm hrozné věci, a když už si myslíte, že to nemůže být horší, přijde ještě něco příšernějšího. A potom znovu a znovu. Znovu. A znovu. Co je ale podle mě rozhodně opodstatněné, je můj vztek na hlavní hrdinku. Zatímco v prvním díle je představena jako diabolik, prakticky stroj, za půlkou dvojky máte pocit, že ji snad někdo vyměnil. Vymyl mozek. Chová se hůř než poblázněná pubertačka a mně se stýskalo po té protagonistce z prvního dílu. Nejsem jediná, kdo tvrdí, že u jedničky to mělo skončit. Ale opravdu mělo.

03.04.2019 3 z 5


Oba na konci zemřou Oba na konci zemřou Adam Silvera

Na tuhle knížku jsem se hrozně těšila, jaké zklamání však přišlo, když jsem se do ní začetla! Největší problém celého příběhu pro mě byl v tom, že mi ani jedna z hlavních postav nesedla. Během čtení jsem se dokonce přistihla, že fandím nějakému nedůležitému vedlejšímu charakteru. Jeho osud mě zajímal mnohem víc než Mateův nebo Rufusův. V případě protagonistů se nejednalo o nejlepší přátele, ale právě naopak o dva kluky, kteří se seznámili díky faktu, že před sebou mají svůj poslední den. Možná z toho důvodu na mě jejich rozhovory působily uměle a nepřirozeně. Z mého pohledu byly podivné a jakoby vtlačené na sílu. Stejně tak mi připadalo zvláštní, jak snadno a rychle se oba sblížili.

Vůbec nejvíc mi ale asi vadilo, jak se hrdinové rozhodli svůj poslední den strávit. Protože ten můj by takhle prostě nevypadal. Procházení se po městě s cizím člověkem, projíždění se na kole, zkoušení nejrůznějších věcí jako například virtuální reality, zpívání karaoke a tancování v klubu – to jako fakt ne. Proto jsem obzvlášť otráveně protáčela oči, když Mateo zase jednou (čti každou chvíli) prohlásil, jaké dobrodružství ve svém životě konečně zažívá a že konečně začal žít. Za mě jednoduše velké zklamání.

04.02.2019 2 z 5


Krutý princ Krutý princ Holly Black

Krutý princ je přesně to, co jsem kdysi očekávala, když jsem sahala po Dvoru trnů a růží od Sarah J. Maasové. Tehdy jsem po dočtení odešla pěkně zklamaná a rozhořčená, ale tentokrát… tentokrát to bylo ono. Svět víl od Blackové je originální, víly tu jsou představeny trošičku jinak, než jak jsem zvyklá. Řekla bych dokonce že konečně „pořádně“. Od jejich vzhledu po krutost, politikaření a intriky. Jednou z největších předností Blackové je vykreslení postav. Autorka vás dokáže přimět, abyste si někoho oblíbili a někoho jiného nenáviděli až do morku kostí. Žádná z jejích postav není dokonalá. Všechny jsou propracované, reálné. To platí i pro prince Cardana, který přestože šikanoval, byl hýřivý, bezstarostný a tak trochu opilec, bylo mi ho na konci líto a jeho interakce (tedy především na konci) s hlavní hrdinkou jsem si vážně užívala. Přestože děj mohl rychleji odsýpat, nemůžu se dočkat pokračování, do kterého se pustím hned, jakmile vyjde.

04.01.2019 5 z 5


Tajemství kůže Tajemství kůže Alice Broadway

Myslím, že o námětu této knihy s krásnou obálkou můžu říct rovnou dvě věci – rozhodně originální, ale zároveň tak trošku morbidní. Já bych tedy určitě doma nechtěla mít kůže svých předků v podobě knih. Nicméně mytologie, s níž Broadwayová přichází a která je jednou z nejsilnějších částí celé knihy, podává celou věc zajímavě a stravitelně. Vůbec nejvíc mě na celé knize zaujaly myšlenky, které systém nastolený ve světě hlavní hrdinky ve čtenáři nevyhnutelně vyvolává. Je správné, aby člověk měl tajemství, o kterých nikdo neví? Je správné, aby lidé v okolí měli přístup do našeho soukromí? Můžete člověka poznat jen z významných momentů, které si nechal vytetovat na kůži? Můžete na základě takových tetování říct, že žil správný život? Nebo znamená to, že má někdo knihu vyrobenou z vaší kůže doma, promlouvá k vám a zapaluje pro vás svíčky, že žijete věčně?

Je velká škoda, že děj samotné knihy je už trochu slabší. Jedná se o první díl trilogie, ale při čtení jsem měla spíš pocit, že jde o takový prolog k dalším dílům. Děj knihy se táhl. Akce tu moc nenajdete. Celá zápletka se točí okolo knihy kůže otce hlavní hrdinky Leory a jeho tajemství. Toto tajemství je v závěru vlastně docela zajímavé, ale nemyslím si, že by se jednalo o námět na celou knihu. Problém knihy spočívá také v její anotaci, která vyzrazuje skoro celý děj knihy. To společně s táhnoucím se vyprávěním zrovna na čtivosti knihy moc nepřidává. K tomu ještě můžu přičíst potíž s hlavní hrdinkou, kdy desítky stran dopředu víte, co se děje, zatímco ona ani přinejmenším. Někdy jsem nad její natvrdlostí opravdu kroutila hlavou. Několik věcí v knize dokonce moc nedávalo smysl, skřípalo. Za mě v závěru takový průměr.

19.08.2018 3 z 5


Magonie Magonie Maria Dahvana Headley

Jakmile se do Magonie pustíte, dojde vám, že je to docela ukecaná kniha. To jde poznat obzvlášť na prvních sto stranách, které mě ale paradoxně bavily z celé knížky nejvíc. Hlavní hrdinka Aza nemá daleko k sarkastickým poznámkám, občas kvůli tomu ale působí trošku protivně. Spolu s jejím nejlepším kamarádem jsou však podařená dvojka nerdů, která mě vážně bavila.

Problém u této knížky je v její anotaci, která toho říká hrozně moc. Když nakonec po sto stránkách Aza opustí pozemský svět, ocitne se v Magonii, světě v oblacích, v němž bez obtíží narazíte na plachtové netopýry, létající velryby nebo žraloky (přiznám se, tohle už mi připadalo trochu moc). V tu chvíli pro mě nastal problém – nejenže bylo všechno takové divné, ale taky na mě všechny nové postavy včetně Azy samotné působily hodně nesympaticky. Přestože prvních sto stran je hlavní hrdinka poměrně chytrá, se vstupem do Magonie jako by přišla o mozek. Nejenže během chvilky (měsíce a půl) dokáže zapomenout na svůj pozemský život, rodinu a nejlepšího přítele a tak trochu se zakoukat do krajně nesympatického svalnatého poloptačího kluka, ale taky sebou nechává nehorázně manipulovat. No a pak je tu typické tajnůstkaření, které nejenže nemám ráda, ale taky mi připadá hrozně umělé.

Na druhou stranu má knížka nejen krásnou obálku, ale i jazyk. Líbilo se mi taky, že je příběh založený na opravdových faktech. Tato knížka zaručeně nečerpá z nějaké tisíckrát recyklované mytologie, a to jí rozhodně přidává na dojmu. O čtení druhého dílu však ani přesto nepřemýšlím a Magonii hodnotím 3 hvězdičkami.

19.08.2018 3 z 5


Jeden z nás lže Jeden z nás lže Karen M. McManus

Jeden z nás lže je vážně pecka. Oblíbila jsem si všechny hlavní hrdiny a celý příběh jsem prožívala společně s nimi. Tahle knížka není jen young adult thriller, ale hlavně taky hodně dobré contemporary. Přiznám se, že mě ani tak nezajímalo, kdo zabil Simona (vlastně si to docela zasloužil, byl to pěkný zmetek), ale hlavně jsem se bála o osudy hlavních postav. Abych se přiznala, do konce jsem nevěděla, kdo je vrah. Ano, dalo se to vydedukovat a nakonec to vlastně i dávalo smysl, ale já nikdy v těchto odhadech nezářila. Na konci jsem tedy byla překvapená a nadšená. Přiznám se, chvíli jsem uvažovala, jestli ten vývoj nebyl až moc ujetý, ale nakonec jsem usoudila, že ne. Nedivila bych se, kdyby se něco takového opravdu stalo, protože kolikrát jsem i v realitě překvapená, jací lidé dokáží být. A co se týče úplného závěru, jednu chvíli jsem měla chuť knížku hodit přes místnost, jak mě naštvala, ale epilog (i když na můj vkus až moc přeslazený) to spravil. Za mě bez váhání 5 hvězdiček a nemůžu se dočkat, s čím autorka přijde příště!

19.02.2018 5 z 5


Moje srdce a jiné černé díry Moje srdce a jiné černé díry Jasmine Warga

Moje srdce a jiné černé díry jsem si koupila při svém pátrání po něčem, co by se vyrovnalo Všem malým zázrakům. Tato knížka je vlastně navzdory svojí květinové obálce (která se mi upřímně zase tolik nelíbí, i když mnohým ano) docela temná. Temná svými myšlenkami, ale také temná pro svůj děj, kdy na začátku každé kapitoly čtenář najde odpočet dní do společné plánované sebevraždy hlavních hrdinů Aysel a Romana. Zároveň je ale krásná. Čtivý text je protkaný pravdivými citáty a moc se mi líbilo, že se v nich autorce nějakým způsobem podařilo skloubit fyziku s filozofií. Moment, který rozhodl o tom, že knížku neohodnotím plným počtem hvězdiček, přišel s poslední čtvrtinou knihy. Aysel zjistí, že se do Romana zamilovala, a v tu chvíli jako kdyby se její deprese vypařila. Ano, sice tvrdí, že nezmizela, ale ve skutečnosti se tak nechová. Strhalo to jak celou knihu, tak samotnou problematiku deprese. Depresí jsem sice nikdy netrpěla, ale pochybuji, že je možné ji vyléčit přes noc anebo tím, že se prostě zamilujete. Konec knihy byl tedy příliš nereálný, příliš rychlý. Řešení hrdinčiny choroby se podle mě nacházelo trošku v jiné oblasti, než na kterou se soustředila autorka. Největší důvod, proč Aysel spadla do deprese, byla její rozpadlá rodina. A tu přitom Wargaová jen velmi povrchně odbyla. Je to škoda. Za mě 4 hvězdičky.

28.01.2018 4 z 5


Dívka z inkoustu a hvězd Dívka z inkoustu a hvězd Kiran Millwood Hargrave

Dívka z inkoustu a hvězd je tenká knížečka o nevelkém počtu stran s nápadně krásnou obálkou. A stejně kouzelný je i její vnitřek – a to jak po grafické stránce, tak po té obsahové. Moc se mi líbily autorčiny popisy, kterých v knize nebyl přehršel a přitom byly hezky poeticky napsány. Jakmile čtenář knížku otevře, autorka ho po hlavě vhodí do svého smyšleného fantastického světa zahaleného do oparu magie, bájí a vůně starých map. Chviličku mi trvalo, než jsem všechno pochopila. Většinou mám problém s hlavními hrdinkami, protože mi připadají nesympatické, ale to není Isin případ. Hned jsem si ji oblíbila – je odvážná, touží po dobrodružství, není zbytečně naivní. A její záliba v kartografii byla vážně originální. Na knize mi asi nejvíc vadilo, že autorka pořádně nepracovala s emocemi. Občas se mi jako čtenářce zdálo, že šokující události nechávají postavy (a tedy i mě) téměř chladnými. Já bych se se smrtí blízkého člověka určitě tak snadno nesrovnala. Dívka z inkoustu a hvězd je občas prezentována jako young adult dílko, a to je podle mě chyba. Je to jednoznačně knížka pro děti. Dávám 4 hvězdičky, ale je možné, že jako dítě bych jí dala i plný počet.

16.11.2017 4 z 5


Audrey se vrací Audrey se vrací Sophie Kinsella (p)

Vzhledem k vážnější tématice kupodivu velmi humorná a odlehčeně napsaná kniha. Zamilovala jsem si hrdinčinu rodinu, interakce mezi jednotlivými členy mě moc bavily, i když v případě Audreyiny matky možná autorka trochu přestřelila. V řadě případů mi připadala až moc hysterická a její chování se mi občas nezdálo příliš reálné. Rovněž bylo zvláštní, že se v celé knize čtenář nedozví, jak přesně spolužačky Audrey šikanovaly, přestože je na tom celý román vlastně postavený. Nemůžu se rozhodnout, zda mi to připadá zajímavé, nebo jako kdyby autorka nevěděla, co vymyslet. Skvělým oživením byly určitě části s natáčením dokumentu a v textu Audreyino promlouvání ke čtenářům. Já osobně depresemi a strachem mluvit s lidmi netrpím, ale je možné, že někomu s takovými problémy by vzhledem k odlehčenosti celého textu mohlo připadat, že autorka nepodává problém příliš citlivě.

11.08.2017 4 z 5


Probuzení Simona Spiera Probuzení Simona Spiera Becky Albertalli

Jedna z těch knih, které se čtou doslova samy - klidně až do noci. V mém případě do půl třetí ráno ;) Simon je velmi sympatická hlavní postava a celý text koření špetka nenásilného humoru. Příběh je poměrně jednoduchý, plyne tak, jak čtenář čeká, bez žádných větších zvratů. I konec je typický happy end. Nedá se tedy říct, že by knížka předávala nějaké hluboké poselství, je to vyloženě oddechové čtení (což ale není vůbec špatné). Autorka mi svým stylem trochu připomněla Rainbow Rowell. Za mě po delším zvažování 3,5*.

12.03.2017 4 z 5


Siréna Siréna Kiera Cass

Nejenže má knížka krásnou obálku, ale také se neuvěřitelně lehce čte. A to i přesto, že v ní čtenář nenajde téměř žádný děj. Upřímně řečeno si nedokážu představit, že by Kahlen celých osmdesát let žila tak, jak nám autorka líčila - já bych se asi ukousala nudou. Člověk, a nepochybně i siréna, podle mě jednoduše potřebuje mít na práci i něco jiného než jen koupání v moři a čtení knih. Akinliho jsem si oblíbila stejně jako hlavní hrdinka. Z ostatních postav mě zaujala ještě Padma, bohužel ne v dobrém slova smyslu, a to hlavně kvůli její neustálé touze po pomstě. Protože jak se v tom případě jinak odlišovala od těch, co jí ublížili? Na závěr musím říct, že bylo moc příjemné číst takhle v únoru o moři. Port Clyde jsem si díky autorčinu popisu ihned zamilovala!

11.02.2017 3 z 5


Nedej se Nedej se Rainbow Rowell

Před Nedej se jsem četla Fangirl, věděla jsem tedy, do čeho jdu. Takže když jsem zjistila, že se Baz objeví na scéně až na nějaké straně 150, byla jsem z toho asi stejně nervózní a netrpělivá jako Simon. Baze jsem si opravdu oblíbila (když ono to ani jinak nejde). Nedej se je vyprávěno z více pohledů, čtenář se tedy poměrně hezky seznámí se všemi charaktery. Díky tomu i nejspíš pozná, kdo je vlastně záporák a kdo naopak není, i když ostatní postavy celou dobu tvrdí opak. Líbilo se mi i to, že autorka líčila příběh s nadhledem, každá z postav si uvědomovala svoji roli v celém příběhu. A ne že bych se při čtení nudila, ale když se člověk zamyslí, zjistí, že se toho v knize zase tak moc neodehrálo (na to, že má skoro 500 stran). Zvláštní, ale nevadilo mi to. Za mě čtyři hvězdičky.

20.01.2017 4 z 5


Můj život u sousedů Můj život u sousedů Huntley Fitzpatrick

Docela zajímavý dívčí román. Nejlepší kniha roku to nebude, ale za přečtení to stálo. Mít Samanthinu matku, asi bych se zbláznila. To stejné mě napadá při vzpomínce na Nan. Jestli opravdu někdo má takovou nejlepší kamarádku, tak to potěš koště. Situaci, ve které se Sam ocitla, jsem jí vůbec nezáviděla. No naštěstí vše dobře dopadlo ;)

22.01.2016 3 z 5


Všem klukům, které jsem milovala Všem klukům, které jsem milovala Jenny Han

Původně jsem přemýšlela, že si knížku koupím, protože má fakt skvělou obálku. Teď jsem ale ráda, že se objevila v knihovně a já si ji půjčila odtamtud. Knížka je určitě čtivá, stránky ubíhaly, ani nevím jak. Což je opravdu celkem zvláštní, když vezmu v úvahu, že se tam nic moc nedělo. Připadalo mi, že tam pořád někdo jen něco peče, vaří a jí :D Hlavní hrdinka je stejná jako v autorčině sérii Léto. Každou chvíli brečí, a když už ne, má alespoň na krajíčku. Nevím, nemám tyhle fňukny ráda. Její mladší ségra Kitty byla strašně rozmazlená a Margot správná starší sestra, která musí mít vždycky pravdu. Štvaly mě taky. Na druhou stranu nejde autorce upřít, že postavy měla propracované tak, že působily realisticky a plasticky. Druhý díl si přečtu, jen abych věděla, jak to celé dopadne.

11.12.2015 3 z 5


Spící Beatrice Spící Beatrice Júlia Matulová

Spící Beatrice je prostě takové milé počtení. Ačkoliv se příběh odehrává ve světě, který je sužován nebezpečným virem, kdy po nakažení lidé znenadání upadají do kómatu, ve skutečnosti se jedná spíš o romanci. Což je, přiznám se, trošku škoda. Náplní děje je především vztah hlavních hrdinů, všechno ostatní slouží hlavně jako zajímavá kulisa. Vzhledem k tomu, co se teď po celém světě děje, by bylo větší zaměření se na nemoc ještě zajímavější než obyčejně. Prvků z Šípkové Růženky, na niž je Spící Beatrice vlastně retelling, tu není mnoho, ale každý mě potěšil. Na prvotinu je román opravdu krásně napsán, přesto si myslím, že bude bavit spíš mladší čtenáře. Tempo příběhu bylo celou dobu tak akorát, škoda, že konec autorka tak uspěchala. Ty zásadní zvraty a události potom na čtenáře neměly takový účinek. Na vedlejší postavy se sice kvůli rozsahu soustředila méně, přesto jsem si jich řadu oblíbila. Za mě takový lehký nadprůměr.

29.06.2020 3 z 5


Zaslíbená Zaslíbená Kiera Cass

Já věděla, že nemám předbíhat, když jsem na začátku roku říkala, že nejhorší knihu letoška mám za sebou. Zápletku tu určitě nehledejte. Jde tady jen o to, co je řečeno v anotaci. Autorčino rozložení příběhu jsem vlastně vůbec nepochopila. Většinu knihy se musíte prokousávat tím, jak si Hollis užívá pozornosti krále; jak přijímá jeho dary, květiny, nosí drahé šperky a podobně, ačkoliv to v závěru není nijak podstatné. Ve skutečnosti totiž její srdce získá přistěhovalec ze sousední země Silas, o kterém v jednu chvíli Hollis říká, že ho nezná a v další se s ním líbá. A tak když konečně přijde na to podstatné, věnuje tomu autorka pár posledních desítek stran.

V celém příběhu najdete jen dvě postavy, které mají nějaké pozadí a minulost. Ty hlavní to bohužel nejsou. Chování Hollis je podivnou kombinací dvanáctiletého dítěte a splachovacího člověka, který se neurazí, ani když mu blízký člověk řekne ty nejhorší věci, a velkoryse to přejde, což je zase s chováním dvanáctiletého dítěte v rozporu. Upřímně si nejsem jistá, zda je takový kontrast vůbec možný. A taky je hloupá. Nevzdělaná, protože byla příliš líná do toho investovat nějakou energii. Na druhou stranu nepůsobila nesympaticky, jak jsem se před čtením bála. Vlastně byla docela laskavá a vlídná.

A pak je tu závěrečná část příběhu, kde se autorka pokouší čtenáře šokovat. Jen kdyby to proboha vůbec dávalo smysl a nebylo to celé divné a nelogické. Pocity a chování postav tu byly tak špatně a nevěrohodně napsány, až si říkám, jestli si autorka nechystala půdu pro zvrat ve druhém díle. I v takovém případě by to však bylo špatně. Na románu mě nebavila jedna jediná věc. Myslím, že jsem ještě nikdy nezažila takový pocit, kdy bych si tak moc celá rozčilená přála, aby byl konec a já mohla jít dělat něco jiného. Tohle bylo zaručeně nejdelších 272 stran v mém životě a nezachránil to ani docela pěkný jazyk. Nemůžu uvěřit, že je tohle nejnovější věc z pera autorky Selekce.

16.05.2020 1 z 5


Holka na suchu Holka na suchu Laura Silverman

Holka na suchu je ideální čtení do téhle podivné doby, kdy to s letní dovolenou u moře nevypadá zrovna růžově. Anise musí na léto opustit svoje rodné Santa Cruz, moře a surfařské prkno, aby se starala o svoji sestřenici a dva nezvedené bratrance. Místo šumění vln, slaného vzduchu a písku mezi prsty si musí zvykat na samý beton, stejné, zaměnitelné domky a bzučivé ticho. Myslím, že takhle si nikdo nepředstavuje svoje letní prázdniny, ty nejlepší dva měsíce v roce. A musím se přiznat, že mě čtení o hrdinčině stýskání si zrovna teď docela naplňovalo. Knížka je bohužel od začátku do konce velmi zdlouhavá. Myslím, že se místo děje o ničem měla autorka víc zaměřit na postavy a propracovat je. Nakonec Holku na suchu zachránilo poselství knížky. Zdůraznění rodiny a toho, jak je v našem životě důležitá, protože se o ni můžeme (většinou) opřít, když se něco pokazí. Taky je to příběh o tom, že se nesmíme hnát za někým, komu na nás nezáleží. A že se nemáme bát, že jednoho dne budeme jako někdo, jen protože s ním máme společnou krev.

21.04.2020 3 z 5


Má první láska Má první láska Tanja Voosen

Když nemáte na nic náladu, takové knížky jako Má první láska to vždycky jistí. Romantické napětí, pomalý vývoj vztahu mezi hlavními hrdiny, špetka reálných problémů... Sice potom čtete do čtyř ráno a nemyslíte skoro na nic jiného než na to, kdy budete moct pokračovat, ale stojí to za to!

17.03.2020 5 z 5