Eicherik komentáře u knih
Velmi povedená kniha, která se bude asi nejvíc líbit čtenářům, kterým někdy učarovala tvorba Ludvíka Součka. Je to psané v podobném stylu a kniha je bohatě ilustrovaná v takovém moderním stylu a zároveň součkovském. Je poznat, že Ondřej Neff má Ludvíka Součka pečlivě nastudovaného. Nejlepší na tomhle příběhu je samotné pátrání v pražských reáliích a v relativně nedávné minulosti.
Ještě překombinovanější a nevěrohodnější než první díl. Jsem zvyklý, když mě autor houpe, ale když mě houpe hlavou dolů, to už je trochu moc. Knihu jsem dočítal s velkými obtížemi. Třetí díl si nechám ujít.
Příliš černobílé a příliš agitační. Román neobsahuje žádnou zajímavou postavu a děj se vyhýbá příliš krvavým a drastickým detailům. Literárně bych knihu ohodnotil třemi hvězdami, ale za tu nehoráznou agitku jednu hvězdu ubírám.
Druhý díl série Malin Forsová. Po úporném mrazu z prvního dílu nás v druhém zasáhlo úmorné vedro. Tenhle letní díl se my líbil ještě více než ten zimní a už se těším na díl podzimní. Autorův vyjadřovací styl mi velmi sedl a opět dávám knize pět pentagramů.
Tahle kniha je volným převyprávěním prvního dílu středověkého hrdinského eposu Píseň o Nibelunzích. Hned musím dodat, že velmi zdařilým. Děj nás zavede do společnosti, které dominuje křesťanství a rytířství, kde ale pohanství má ještě velmi silnou moc. Příběh je to velmi silný, poučný, rozhodně není naivní a určitě plným právem patří do klenotnice evropské kultury.
Tento román je velmi kontroverzní a napsat k němu komentář je hodně složité. Myslím, že nejlépe knihu vystihuje poslední věta v doslovu Marty Škubalové: "Podobné příběhy nám však mohou i přes své protičeské vyznění pomoci ukázat, že naše dějiny nejsou černobílé."
Krásná detektivka z prostředí archeologického naleziště, v které se opět setkáme se sympatickým doktorem Soudkem. Jeden z nejlepších dílů celé série.
Kniha je psána formou deníku, což bohůmžel zabraňuje ve větším rozvinutí vedlejších osob a to je škoda, protože některé si o větší rozepsání vyloženě říkají. Příběh se odehrává v čtenářsky atraktivním prostředí a děj se mi líbil. Na závěr musím zmínit jednu z postav, kterou je tak trochu statická, ale zároveň nevšední Marie-Arnošta.
Dolores Claibornová je zajímavý sociální thriller. Celý příběh tvoří monolog, v němž hlavní hrdinka na policejní stanici líčí svůj nelehký život. Zajímavostí této knihy je také drobné prolnutí s jinou Kingovou knihou.
Román o stromu. Kniha, kterou napsal milovník přírody pro jiné milovníky přírody. Život jednoho stromu, který se autor snaží popsat co nejvíce realisticky, to znamená podle zákonů přírody a příroda má své zákonitosti, ale nikoli lidskou spravedlnost. Život v přírodě je věčným bojem - jen silnější a chytřejší přežijí. Každá chyba tu může být chybou poslední. Kniha je prokládána vloženými příběhy, jednak z "mrákotné paměti" z dob dávno minulých pojednávající o našich předcích a druhak o současnících stromu, kteří mají souvislost s příběhem našeho stromu. Závěrem chci říci, že kniha mě velmi oslovila a vydání z roku 1968 je i velmi pěkně ilustrované.
Tak tohle je opravdu dobrá kniha pro všechny zájemce o slavnou éru Vikingů. Na její kvalitě neubírá ani to, že už je z roku 1967.
Případ profesora Rocha je taková milá, téměř braková detektivní povídka.
Začátek patnáctého dílu, který se odehrává v malém přímořském městečku Exmouth je takový ospalý. Ve vzduchu se vznáší lehoulinké podobenství s Psem baskervillským a Lovecraftovským Innsmouthem. V ději nás čeká mimo jiné dávné námořní neštěstí a salemské čarodějnictví. Poslední část je akčnější a více pendergastovská. Hodně podstatného je dořešeno, ale ne vše, takže je nutné pustit se do dalšího dílu s názvem Černá komnata.
Citát: Další tlumené zavrčení.
To bylo neobvyklé. Aubrey byl patrně nejhodnější pes ve městě, jediné, čím ohrožoval lupiče, byla možnost, že by o něj potmě zakopli. I samotného smrťáka by uvítal vrtěním ocasu.
Moje třetí setkání s Arthurem Machenem a nejspíše poslední. Za alespoň trochu čtivé považuji povídky Velký bůh Pan a Vnitřní světlo.
Nerad to píšu, ale Zeměbouře je zatím nejslabším dílem této série. Ty tam jsou doby, kdy ty předchozí měli přes čtyři sta stran a děj byl rozpracován do nejmenších detailů. Stejně tak osekané mi připadá soukromí hlavních postav. Celé mi to připadá jako spíchnuté horkou jehlou. To co dělalo tuhle sérii unikátní se rozplynulo a zbyla detektivka, jakých jsou plné pulty knihkupectví.
Za zmínku ještě stačí vcelku zdařilé nastínění toho, kam to dopracovala příliš otevřená švédská společnost.
Na obálku dalšího pokračování hledím trochu s obavou.
Mám rád knihy s tématikou Pohraniční stráže. Sám jsem taky před více jak třiceti lety obdržel povolávací rozkaz k PS, ale vojenskou službu jsem nakonec vykonal jinde. Román sice zpracovává pro mě zajímavé téma, ale je strašně suchý a nezáživný.
Velmi dobrá knížka, která pomůže čtenáři pochopit, jaký byl život v pražském židovském ghettu v poslední fázi její existence. Stejně tak jsou zde částečně vysvětleny důvody, které vedly k asanaci této čtvrti. Kladně hodnotím velmi bohatou fotografickou složku. Pražské ghetto, které zobrazuje tato kniha je místem svébytné architektury, křivolakých uliček, temných dvorků, divokých náleven a kaváren, ale také domovem tisíců lidí. Při četbě jsem si užíval pohledu do navždy ztraceného světa pražského ghetta.
Tato kniha populárně naučnou formou předkládá čtenáři mnoho pojmů z psychiatrické profese a zároveň ze světa magie. Vše je prokládáno skutečnými a stručnými příklady z psychiatrické praxe. Obsahově mi tento počin připadá velmi bohatý. Ačkoli je tato kniha psána v duchu ateistickém, může posloužit lidem praktikujícím magii k oddělení zrna od plev.