Eillen komentáře u knih
Kniha měla přesně to čím mě v minulosti tahle série nadchla. Felixův tým je stejně (ne)dokonalý a já si je užívala. Hlavně teda Vincence. Od jeho prvního nástupu na scénu se stal mojí nejoblíbenější postavou.
Přišlo mi, že je tu Kovář úplně jiný, než normálně. Zatím první díl, kdy jsem se do čtení musela nutit. Myšlenka by byla i zajímavá - jen to provedení mi prostě nesedlo...
Příběh sám o sobě by nebyl špatný, ale - jak už se tu zmínili přede mnou - pár vedlejších linií, kdyby tam nebylo, vůbec nic by se nestalo. Jak jsem se blížila ke konci, tak jsem si začala říkat, že to asi bude rozdělené do dvou částí. A pak najednou přišel - na můj vkus až moc rychlý - konec.
Další s antických knih, ke které jsem se dostala kvůli studiím. Tentokrát jsem zvolila formu audio knihy a rozhodně musím přiznat, že pro mne je u tohoto typu textů audiokniha přínosem. Emoce v hlasech předčítajících pomáhají text lépe pochopit a zpracovat (ne, že by to bez toho bylo nemožné - jen takto je to prostě snazší).
Dostala jsem co jsem očekávala - krátké povídky ze světa Řek. Některé slabší, jiné mi to zase vynahradily. Celkově takový průměr. Osobně si myslím, že kdyby to vyšlo v komiksové formě, líbilo by se mi to víc...
Trošku jsem se bála, že už se mi série nebude líbit. Že jsem se jí přečetla. Navíc po konci minulé knihy a zjištění, co se stalo s Kowalskim se mi do čtení vůbec nechtělo. Ale - jak je tomu už zvykem - příběh mě chytil a nepustil do poslední stránky. Největším soupeřem pro Sigmu je v tomto příběhu divoká (a navíc děsivě se měnící) příroda. Naštěstí na to není Sigma sama, a po delší době se k ní přidává Tucker a Kain.
"Super. Rozdělíme se. To vždycky skončí dobře." - Kowalski
U Pendergasta jsem zvyklá, že se v příbězích děje "něco zvláštního". Ale tohle? Ten nápad by měl vyvolat nějaké reakce - ať už nadšení nebo znechucení. Jenže mně to bylo vlastně úplně jedno. Navíc jsem vůbec nepochopila k čemu byla ta dějová linka s dvojicí rivalů na poli bulvární novinařiny. Kdyby tam nebyla, vůbec nic se na ději nezměnilo. Pro mě je to zatím zřejmě nejslabší díl série...
Nebýt studií, asi bych si knihu pro čtení sama nevybrala. A koukám, že by to byla i škoda. Byla jsem mile překvapena, že ony "rady" o tom, jak psát, jsou stále aktuální.
Jedním slovem - NÁDHERA.
Už při prvním čtení jsem si sérii Zámek a klíč oblíbila. A když jsem se dozvěděla, že vyjde jako kompendium, věděla jsem, že tohle prostě musím doma mít! Nádherný příběh, úžasná kresba a to vše v jednom velkém celku. Kdo by odolal...
Z Klíčova vstoupit do Morfeovi říše? A poté jít do samotného Pekla? Oba světy miluji a na jejich propojení jsem se těšila (byť se přiznám, že jsem se crossoveru i lehce bála). Bylo nezvyklé sledovat osudy rodiny Zámkových, kde klíče nejsou tajemství, ale svým způsobem běžná věc, kterou běžně používají. Nezvyklé, ale zároveň kouzelné.
Bohužel toho nemohu napsat víc aniž bych všechno vyzradila. Jedno je však jasné. Pro milovníky Klíčova i Sandmana bude úžasné znovu vstoupit do svých oblíbených světů. Pokud však někdo váhá, protože ani jednu komiksovou sérii nezná, nebojte se. Tento komiks si užijete i vy. Po přečtení budete litovat jediného - že nemáte ty dvě komiksové série při ruce a nemůžete tak pokračovat ve čtení.
Jak mě první díl nadchnul a vtáhl, tak u druhého jsem se nutila ke čtení. Neustále dokola se hlavní hrdina dostane do přestřelky a z ní se mu podaří nějak dostat (ať sám či - většinou - s něčí pomocí). Poprvé to bylo napínavé, podruhé už méně a pak už mě to ani nebavilo.
Příběh mě chytl od prvních vět a odmítal pustit. Až tak moc, že jsem při čtení slyšela z dálky zastřený hlas Dalmonta vyprávět mi svůj příběh...
Autor popisuje město tak dokonale, že máte pocit, že se s Dalmontem procházíte rozpálenýma uličkama a už se těšíte, až si sednete na střechu s lahví vychlazené whisky.
Jako doplňkové čtení po dočtení původní série to není špatné. Bohužel uplynula už moc dlouhá doba od chvíle, kdy jsem spolu s Eragonem a Safirou cestovala jejich světem...
První dva příběhy dokázaly nemožné. Opět jsem měla ten kouzelný pocit. Bohužel poslední příběh mě nezaujal. Nebyl vůbec špatný, to ne. Jen na můj vkus až moc natahovaný.
Přesto nelituji, že jsem si knížku přečetla.
Víc by se mi líbilo, kdybych si o Connorovi mohla přečíst jeden plynulý příběh, než několik povídek. Některé příběhy jsou slabší, u jiných jsem litovala právě toho, že jde jen o krátkou povídku...
Z večera u Rudolfy, kde kvalitním příběhem můžete zaplatit sekyru, se stává pomalu ale jistě tradice. Do vyprávění příběhů se zapojují už i ti, kteří vůbec nic nedluží. Prostě jeden pohodový večer ve společnosti milých myšáků.
Budu si opět muset pročíst první díl. Protože to, co mi dříve nesedělo, jsem si užívala. Možná je to tím, že jsem druhý a třetí díl Legend nečetla hned po Myší hlídce a tak mě krátké příběhy s různými styly kresby zaujaly víc.
Bylo to opět strávených pár příjemných chvil ve společnosti Rudolfy a jejích hostů. A tentokrát jsem se s Rudolfou shodla na vítězném příběhu :-)
Knížku jsem při čtení edice Pevnost nejprve přeskočila - nejsem zrovna fanoušek sci-fi a anotace mě nezaujala. Nakonec jsem tomu dala šanci a čtení si užila.
Jako oddechovka na jedno odpoledne - třeba k vodě - ideální.
3,5 z 5 hvězd
Sérii s Pendregastem mám ráda a jeho nového parťáka Coldmoona jsem si oblíbila již v minulém díle. A tak jsem se na další knihu těšila.
Jak je již zvykem, příběh má zajímavou linku a každý, kdo se poprvé setká s Pendergastem, žasne, co je to za člověka. Bohužel má pro mě kniha jedno velké mínus a to Constance. Jak jsem její postavu v začátku měla ráda, tak teď je jí na mě až moc. Kdyby jí byla jen ponechána linka s tajemným domem, byla bych spokojená. Ale její výstup na konci příběhu mi absolutně nesedí.
Celkově 3,5 hvězdy.
Tak jo, celá série je za mnou. Je to typ knížek, které si normálně čtu jen v létě na dovolené. Obecně tu červenou knihovnu moc nemusím, ale autorka umí skvěle popsat prostředí a dobu, které mám ráda. Líbilo se mi, jak si vyhrála s Brdgertonovic klanem. S každým dílem jsou sourozenci starší a i jejich vývoj je znát. Stále v sobě mají něco nezodpovědného z mládí, ale každý svým způsobem nějak dospěje.
Celkově tedy za mě průměr. U čtení jsem si odpočala a to považuji za hlavní. Ke knihám se asi vracet nebudu, ale autorce v budoucnu asi dám šanci a až zase budu potřebovat vypnout, zkusím nějakou z dalších jejích sérií.
V nejlepším se má přestat. Heslo, kterého se autor držel a za to mu můžeme jen poděkovat. Na druhou stranu si ale přiznávám, že bych chtěla víc. Tahle šílená jízda s Gerdou byl prostě zážitek. Bude mi holka chybět. I Láďa (ten možná víc...).
A za ten konec autora nemám ani trochu ráda - byť dokonale vystihuje podtitul "Nešťastně až do smrti". Tohle si snad ani Gerda nezasloužila.