Eire
komentáře u knih
Popel a prach
Jarosław Grzędowicz
Z mého pohledu si Grzedowicz zvolil zajímavé téma, tak jak on to umí. Knihu jsem přečetla na jeden zátah a bavila mě. Úvodní "povídka" by nebyla sama o sobě tak rušivá, horší však bylo, že v samotné knize se znova vysvětlují ty samé zásady a opakují se fakta z povídky, takže si člověk často říkal: "Vždyť to už přece vím, proč to tam píšeš?" Další věc je, že hrdina v druhé polovině knihy tápe, neví jak dál a vlastně se čeká, až se tak nějak něco stane... což je trochu nuda. Na druhou stranu vyústění bylo zajímavé a zanechalo ve mně takový ten dobrý pocit z toho, když přečtete jednodílný román a můžete si říct, že žili šťastně až do smrti.
Pán ledové zahrady 3
Jarosław Grzędowicz
Ze solidarity dávám 4 hvězdičky. Nevím, co se stalo, ale panu Grzediwiczi se ta trojka prostě nevyvedla tak, jako díly předchozí. Čtvrtý a poslední díl se ale naštěstí vyvedl moc pěkně, takže se vyplatí tuto část přelouskat. I když byla četba této knihy mírným zklamáním, pořád věřím, že série Pán ledové zahrady je jedna z nejlepších v žánru fantasy.
Pán ledové zahrady
Jarosław Grzędowicz
Tahle kniha je prostě špičková. Kéž bych věděla, kam na ty nápady Grzedowicz chodí! Celkový koncept planety s populací zaseklou v době feudalismu okořeněného magií je zkrátka geniální, tím víc, když k němu přidáte lidské technické vymoženosti. Vuka si zkrátka musíte zamilovat už kvůli jeho finsko-chorvatskému klení :D. Paralelní dějová linie je také uchvacující a člověk se už nemůže dočkat, jak to vlastně dopadne a co bude dál.
Vládci strachu
Jiří Kulhánek
Moje první kniha od Kulhánka. Měla jsem strach, že to bude krvák jak hrom, jelikož jeho pozdější knihy prý jsou (co jsem slyšela od kamarádů - věrných Kulhánkových čtenářů) plné potoků krve, létajících vnitřností a rozstřílených hlav. Naštěstí to nebylo nijak hrozné :) , jinak děj pěkně odsýpal, hlavní postava = sympaťák, hlášek bylo také dost a pro romantické povahy se našla i ta love story. Z hlediska promyšlenosti upířího světa a životního stylu se mi sice víc líbí Darren Shan, ale proč by to tak vlastně nemohlo být. Pro mě kniha Vládci strachu znamená velmi dobrou odpočinkovou četbu s lehkou filosofickou tečkou na konci.
