elenai komentáře u knih

Po přečtení je mi hned jasné, proč je kniha tak oblíbená u mladých dospělých. Záměrně nepíšu italských, román je totiž zcela univerzální záležitost. Vezměte si kupu lidských problémů, duševních i fyzických, a spojte je do Osamělosti prvočísel. Nic moc mě při čtení netěšilo, je totiž dost smutné, ale musela jsem číst pořád dál. Jen dvě jiskřičky naděje jsem zaznamenala, ale nebudu budoucím čtenářům nic vyzrazovat. Oproti jiným autorům ze Světové knihovny je Giordano lehce pochopitelný, moc se mi líbí jeho přímý a dalo by se říct jednoduchý styl, kterým vyjadřuje složité věci. Doufám, že jsou takové i jeho ostatní romány, protože mám chuť si od něj určitě ještě něco přečíst.

7 28.05.2020

Ne, ne a ne! Já jsem si ten čtvrtý svazek neměla číst! Co jako teď budu dělat? To si ze mě Kravčík dělá srandu? Doufám, že už sepisuje pátý díl a že bude stejně skvělý jako tento! Uf, už jsem se trochu uklidnila. No, takže tohle bylo zatím nejlepší pokračování série a zaslouží si čistých *****. Byla to neskutečně skvělá jízda, všechny tři příběhy mě nesmírně bavily po všech stránkách. Akce střídala vtip, romantiku a příjemné mrazení. Co se týče postav, oblíbené jsou snad všechny, protože jsou tak odlišné - držkatý Lopin (co slovo, to perla), Rinvit za-každou-cenu-udělat-správnou-věc, roztomilý ťulpásek Dargos, Tesla, která je vždy nad věcí, a hubatá Gereta, která v mnoha ohledech předčí kdejakého chlapa. Všichni mi přirostli k srdci a měla jsem o ně pořád strach, protože pan autor se s hrdiny moc nemazlí a klidně je šoupne smrti do chřtánu.

Jeho spisovatelská zdatnost navíc strmě stoupá vzhůru, takže to snad pro něj bude impuls sepsat další Letopisy. Že už to zmiňuju podruhé? Ach jo...

3 23.05.2020

Já jsem si opravdu nemyslela, že se bude jednat o příručku. Naopak, ty rádoby radící věty v úvodu jednotlivých kapitol mi tam přišly navíc. Chtěla jsem sledovat příběh NĚKOHO a krásné dívky a vědět, zda se jim životy protnou. Jejich cesty jsou v mnoha směrech podobné a na konci zjistí, že bohatství jim patrně nezajistilo to, co chtěli. Inu, takový je život. Zarazila mě tedy ta příšerná propast mezi společenskými vrstvami, autor určitě neměl důvod si cokoliv vymýšlet. Byla jsem z toho dost smutná a opravdu jsem ráda, že žiju, kde žiju. Tato kniha je v mnoha směrech inspirativní, a byť jsem nehltala stránku za stránkou, místo u mě v knihovně jí právem náleží. ***1/2

4 18.05.2020

Upřímně, čekala jsem romantiku jak vyšitou z červené knihovny. Tohle bylo vše jen ne romantické. Byla jsem knihou úplně pohlcená a chtěla jsem jen číst a číst. Eleanor není typickou představitelkou ženského pohlaví, není ani typickou představitelkou člověka, za což mohou události, které ji poznamenaly na celý život. Přesto, anebo právě proto jsem ji začala mít ráda a držela jí pěsti. Protože i když jsou v knize místa, kde se i trošku zasmějete, při každém telefonátu matky vám zatrne a ke konci knihy přichází i nepříjemné mrazení, kdy jsem musela knihu odložit a trochu to rozdýchat. Další důležitou složkou knihy bylo srovnání dvou mužů dle vzhledu a jejich chování. Tady, pravda, se čtenáři dostane typického klišé, ale je to tak správně, aneb nesuď člověka dle jeho vzevření.

Má to být román pro ženy. S tím souhlasím, ovšem s radostí můžu konstatovat, že tento se nadmíru odlišuje a je inteligentní. Doufám, že autorka brzy něco napíše.

12 15.05.2020

Mno, čekala jsem něco víc pelíškovského, možná i styl Báječných let pod psa. Tato kniha postrádala šťávu a špetka humoru by jí víc než prospěla. O útrpné době komunistické jsem četla už lepší kousky. A ten název byl taky trochu zavádějící. O babičky bohužel zase tolik nešlo a dovedla bych si představit, že by z tohoto námětu šlo vytěžit daleko víc. Tak nevím...

5 12.05.2020

Pro mě bez diskuze jedna z nejlepších knih tohoto roku. Hynek Grábl je typický rádoby polepšený chlap po čtyřícte, který už toho moc nečeká, jen že si bude moct v klidu fidlat žlučníky. Ale ono ejhle! Nakonec je všechno jinak. Zezačátku jsem nemohla přijít na to, jakým směrem se bude tato kniha ubírat. Počítala jsem s tím, že nebude mít happyend, s hlavní postavou to vypadá opravdu bledě. Co můžu vyzvednout, je skvěle vykreslené lékařské prostředí a některé šokézní případy. Vztah doktor-pacient není černobílý, stejně jako samotný člověk. To, že mi kniha odsýpala jako po másle, nemusím ani dodávat.

13 10.05.2020

Moje milovaná Hilda se vrátila se vší parádou. Bylo to čarokrásné, magické a dojemné. Trollí svět mi uhranul, moc se mi líbila legenda o trollí pramáti. A ačkoliv byl děj jasně předvídatelný, moc jsem si Hildu a její blízké a kamarády užívala, byť už dávno nejsem malá holčička.

5 07.05.2020

Lékař, od kterého bych se chtěla nechat ošetřovat, kdyby to šlo a bylo nutné. Profesor Michalsen představuje ve své knize tradiční způsoby přírodní medicíny známé již tisíce let. Ovšem není to jen nějaké nadšenecké blábolení, ale jeho výroky jsou podloženy skutečnými případy. Kniha fundovaně představuje důležitá fakta o jednotlivých způsobech přírodního léčení. A o co se jedná? Baňkovaní, pouštění žilou, půst, vodoléčba, ájurvéda, fytoterapie, terapie pohybem - o těchto a mnohých dalších metodách se dozvíte, jak účinně působí na zdraví člověka buď preventivně, anebo léčebně. Na konci autor navrhuje, jak začít se zdravějším životním stylem a co sám pro své zdraví dělá. Líbí se mi také to, že je text psán nenásilnou formou, nic čtenáři nevnucuje, naopak podněcuje k přemýšlení o tom, co by se dalo změnit. Opravdu povedená kniha.

3 06.05.2020

Velmi pěkná kniha, která mě v době nouze (rozuměj nouzový stav) dost inspirovala. S některými hrami jsem se vrátila do svého dětství a bylo to velmi milé. Akorát jsem tedy asi poněkud nechápavější, ale některé návody jsem pobírala velice těžko. Ale jako rodič můžu knihu dalším rodičům jen doporučit.

4 29.04.2020

Paolo Bacigalupi mě před lety oslovil svým Čerpadlem 6, takže jsem chtěla samosebou víc jeho pochmurných, byť nebezpečně reálných, vizí budoucnosti Země.

Na Prachožrouty pak několik let padal prach. Odradilo mě to zaškatulkování do sekce pro mládež. Ale upřímně? Tohle bylo docela silné kafe. Život postav byl popsán dost drsně, drsný byl i jazyk a chovaní hrdinů. Zkrátka nic pro třastořitky.

Mně osobně se víc líbila první polovina knihy. Přesně jsem si dokázala představit tu pláž s výhledem na hřbitov lodních vraků, taky jsem se hodně dozvěděla o fungování světa. Pak se všechno odehrávalo až příliš rychle, místy až uspěchaně. Kniha by si rozhodně zasloužila více stran.

Přečtení mě ale nakoplo k tomu, abych se začala o Bacigalupiho zase víc zajímat.

5 25.04.2020

Tak dlouho jsem je měla na dosah, ale přesto jsem je ignorovala. Teď přišel ten správný čas a strávily jsme spolu pár příjemných chvilek. Co jsem obdivovala, byl výborný jazyk a skvělý překlad, byla to čirá radost číst. A tak brilantně vypointované příběhy se jen tak nevidí, byla jsem úplně bez sebe, když jsem se dobrala konce každé povídky.

Mé hodnocení:
Host do domu - ****1/2 - trochu rozvláčnější, ale závěr tedy opravdu stál za to.
Velká rošáda - ***** hej, fakt by to fungovalo i v reálu? :-D Opravdu jsem se pobavila.
Vyvrcholení - ***** kruté a nelítostné a vymykající se žánrem v tomto souboru.
Čubka - ***** asi rozumím tomu, proč je to klasika. Strýček Oswald je pěkný rošťák, jen co je pravda.

7 17.04.2020

Marně si říkám, proč byla tato kniha napsána. Chtěla nám autorka ukázat, jak žije současná dánská omladina? Jak jsou mladí Dánové promiskuitní? Jaké jsou dánské dívky pipky? Z dánské literatury jsem kromě Andersena snad nic nečetla, takže úplně nemám s čím srovnávat, ale tak dobře. Andersenovy hrdinky měly nějaký cíl, byly plnokrevné a tahounky příběhu. Dorte se jen flákala, nakupovala, souložila a jedla. Příběhově je to chudé, ale docela čtivé.

4 13.04.2020

Kniha, kterou by si měl prečíst každý, ale bohužel ne každému může připadat čtivá. Ja jsem někde mezi. Některé výpovědi mě vtáhly hloboko do příběhu života, jiné mi pocuchaly nervy, další rozlítostnily a některé mě nechaly chladnou. Ne že by osud daných osob nebyl stejně tragický, jen se nedaly moc číst. Kdyby si autorka trochu pohrála se slovy a strukturou, kniha by se mi četla plynuleji a text by tolik nesplýval. Černobyl byl jednou z největších katastrof 20. století a jako tichá hrozba působí doposud, což je děsivé, nemyslíte.

7 10.04.2020

Co napsat k druhému dílu? Obsahuje víc vtipu (mají na tom největší zásluhu Conner a Matka Husa), víc akce a napětí, víc smutných momentů. Autor se do toho pořádně obul, jen mě zamrzelo, že hodně opsal ze schématu prvního dílu. A co se mi nejvíc líbilo? Osudy největších zlosynů Země příběhů, přičemž jeden z nich vyústil do překvapivého konce. Není radno vidět svět jen černobíle, ale i ty stupně šedi mezi tím.

4 01.04.2020

Moc krásné čtení pro mladé čtenáře. Stylistika místy pokulhává a překlad je trochu kostrbatější, ale vem to čert. Miluju pohádky a čtení jsem si hodně užívala. Byl to vtipný a v jistém ohledu i originální příběh a už se nemůžu dočkat, až si přečtu další díl. Ale musím počkat, až ho dočte dcera, kterou tato série pohltila stejně jako mě. Už teď vím, že to bude srdcová záležitost.

3 15.03.2020

Bojím se, že to byl pro mě trochu přešlap. Ano, pár tipů bych v knize našla, ale spíš pro zbývající tři členy své rodiny a ti si knihu za a) nikdy nepřečtou a za b) i kdyby přečetli, nebudou zásady KonMari dodržovat, protože mají přece mě. :-D Navíc se v některých návycích my Češi od Japonců lišíme, takže mnoho rádoby dobrých rad je neaplikovatelných. V zásadě si myslím, že by se kniha dala shrnout do několikastránkové brožury a bohatě by to stačilo.

Měla jsem nejspíš přehnaná očekávání, a to vůbec ne kvůli textu na zadní straně přebalu. Těšila jsem se víc na líčení postapo světa a fungování sila, obého se mi dostatečně nedostalo, autor se zaměřil spíš na vztahy mezi postavami. Dále byl děj na můj vkus až příliš protahovaný, hlavně začátek. Do nějaké dvousté strany jsem se musela opravdu snažit a na čtení se soustředit. Pak jsem zjistila, že to vůbec nebylo třeba. I ty popisy měl autor dost roztahané. Měla jsem u nich pocit, že jsem je už četla nesčetněkrát. Závěrečných asi padesát stran se mi docela líbilo, ale knihu to bohužel nespasilo. Budu hodně přemýšlet, jestli se pustím do dalšího dílu.

11 06.03.2020

Velmi zajímavá kniha pro mě až s přehršlem témat. Občas jsem měla problém všechno pobrat, hlavně co se týče odborné terminologie. Pavel Kolář pro mě nebyl zcela neznámý, ale po přečtení v mých očích zlidštěl. Moc se mi líbí, že pacient je pro něj lidská bytost a ne jen nějaká kolonka v tabulce. A jeho názory na pohyb napříč generacemi jsou velmi rozumné. Poslední kapitola pro mě byla tematicky nejsilnější. To nejlepší si paní autorka nechala na konec. A mimochodem, její otázky byly fundované a skvěle pokládané. Jde vidět, že se dobře připravila.

8 29.02.2020

Naprosto a totálně odlišné od Dědiny, kterou jsem četla prvně. Ale neméně skvělé čtení. Hltala jsem každou stranu, vůbec se mi nechtělo přestávat číst. Ty příběhy mě do sebe vcucly a zanechaly ve mně mnoho emocí.
Z prvního mi bylo zle a dost úzko. Cítila jsem se jako kdyby ohroženě, bylo to chvilkami až neúnosné. A byl to opravdu happy end?
Druhý příběh na mě působil uvolněněji. Nejspíš to ovlivnila zvolená forma zpracování textu, která se mi mimochodem velmi líbila. Ovšem opak může být pravdou, neznám většího zla než je fanatismus. Konec je tak pokrytecký, až se mi chtělo lkát tomu zpitomělému rádoby panbíčkářovi Standovi. Karolína dostala, co si zasloužila, a já s tím byla spokojena.
U třetího příběhu jsem se místy potýkala s vyráznou antipatií vůči hlavní protagonistce Nadě. A nic na tom bohužel nezměnil ani konec. Jen se podivuju, kde autorka vzala sílu k vytvoření takové postavy.

16 11.02.2020

S historickými romány to mám jako s krásnými obrazy. Zpovzdálí je pozoruju a obdivuju barvu, obsah a techniku, ale nikdy bych se neodvážila jich dotknout. Doteď. Projekt Šest tudorovských královen mi učaroval natolik, že jsem si koupila všechny díly, které do minulého roku vyšly. A myslím, že to byl super kauf. Styl Weirové mi celkem sedl, kniha se četla velmi hezky. Co mě ale příliš nezaujalo, byl začátek, ale chápu, že bylo třeba připravit kulisy pro hlavní děj. Ale ty tahanice skrz majetek, a 'že se vemete, a pak zase nevemete', no to nebylo nic pro mě. K samotné Kateřině - žena s velkým Ž a opravdu si zasloužila titul pravá královna. Do poslední chvíle si stála pevně za svým, byť jí okolnosti a milovaný manžel naházeli tolik klacků pod nohy. Jedno vím jistě, nechtěla bych v té době žít ani za nic. A už vůbec ne jako žena. V kontrastu oproti zásadové Kateřině působí bezskrupulózní Anna Boleynová jako hnusná svině, ale jak se říká, mince má dvě strany, takže si hodlám co nevidět přečíst druhý díl. Jen tak mimochodem, kolik jste napočítali Tudorovských královen v tomto dílu? Já čtyři. :-)

5 07.02.2020