Eli-Eli komentáře u knih

Bajka platná na věky věků... i když na počátku možná byly ideály, když se po revoluci rozbouřené vody uklidní a začne všední život, dříve či později ten, kdo je u moci, propadne jejímu kouzlu, zapomene na prosazování veřejného blaha a užívá si peněz a výhod "jako prase".
Občas se setkávám se situací, kdy si řeknu nebo aspoň pomyslím: Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.

7 22.08.2015

Ještě žádnou knihu jsem nečetla tak dlouho, ale když jsem přelouskala nezáživný začátek a Sinuhet dospěl, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Tahala jsem tuto osmisetstránkovou bichli všude, i na venčení se psem - no škoda každé půlhodinky, která mohla odhalit, jak pokračoval život lékaře Sinuheta i všech, kteří ho milovali, ať už ženy, otroci, či faraóni, a kterým přinesl smrt, aniž by si to přál. Bavilo mě jeho putování za poznáním po sousedních zemích v době volných mravů a krvavých bojů, stejně jako poutavé životní příběhy obyčejných lidí i faraónů doma ve Vesetu v době, kdy vše řídí bohové, a kdy "nikdo neví, co přinese zítřek".
A fakt jsem si užívala jazyka, resp. českého překladu. Stálo to za to! :)

7 23.07.2015

Kniha o nacismu a zvěrstvech páchaných v koncentračních táborech z pohledu lidské stvůry. Začátek se poněkud vleče, ale pak najednou kniha dostane spád a čtenář se nemůže odtrhnout. Lang je narušená osobnost zcela prosta emocí a citu (říká o sobě, že není smyslný, ale to dostatečně nevystihuje totální absenci soucitu, lásky, či jiných projevů lidskosti - k těm se musí nutit jako herec na divadle), chorobně závislá na udílení rozkazů. Věrnost, důslednost, odpovědnost za své jednání, pravidelnost a řád - to jsou jeho životní jistoty. Z jeho robotického chování běhá mráz po zádech: když zemře "kamarád", necítí nic, ani lítost, ani ztrátu, jakákoliv drobná lež v zájmu záchrany života cizího nebo i jeho vlastního je nepřípustná. Díky takovýmto lidem mohl zrůdný nacistický systém fungovat tak efektivně, jak fungoval. Kdoví, zda by v jiných podmínkách, než jakým byl v dětství vystaven (matka mu nikdy neprojevila lásku a nechala ho napospas psychickému teroru despotického otce), vyrostl ve stejně citově narušeného jedince. Doporučuji vydržet nezáživný začátek, odměnou bude četba, která opravdu stojí za to!!!

4 24.03.2015

Skvělá kniha! Dnes ráno jsem dychtivě zhltla poslední napínavé řádky a celý den postupně zpracovávám pocity, které ve mně zanechaly závěrečné stránky - a vlastně celá kniha. Čtivé, chytlavé... barvité popisy prostředí, lidí, emocí - při každém otevření knížky jsem se po prvních přečtených slovech přenesla do Čangi, kde slovo morálka získává úplně jiný význam, než tam venku, kde se prolíná to správné a to špatné do jednoho. Ve vteřině jsem se stala jedním z důstojníků nebo vojáků, kteří se snaží přežít to, co se přežít nedá. Závěr knihy je excelentní a musí každého donutit k přemýšlení: Je špatné se přizpůsobit podmínkám? Je špatné přežít za každou cenu?
Určitě si za čas přečtu knihu znovu. :)

4 23.01.2015

Remarque je Pan Vypravěč. Čtivé, nenásilné, působivé - přesně to, co se od něj čeká. Knižní vydání těchto krátkých šesti povídek je pro milovníky Remarqua lahůdkou. Povídka Josefova žena má v sobě dojemné kouzlo.
Doporučuji, určitě se ke knížce za čas ráda vrátím.

3 21.11.2015

Literární skvost. Když jsem dočetla, bylo mi líto, že jsem na poslední stránce... záplava bolesti, citu, tápání a hledání pravdy, snaha urvat si obyčejný klidný život tam, kde to není možné a přece se o to člověk stále snaží... a především hledání odpovědi na otázky odpovědnosti za naše činy za "výjimečných okolností". Závěr naprosto dokonale uzavírá celý příběh - ve chvíli, kdy hlavní hrdina našel sílu konečně udělat správnou věc, náhle a podivuhodně lehce umírá... chtělo se mi zvolat: "Proč? To je přece tak nespravedlivé!"

3 16.02.2015

Ke knížce, kterou jsem v dětství měla tak ráda, jsem se vrátila po 30 letech... a stejně jako tehdy jsem ji i dnes přečetla jedním dechem a konec příběhu se neobešel bez slz. Osud českého děvčátka, nadaného, citlivého, s bujnou fantazií, vychovávaného od jejích 3 let v nacistické rodině téměř bez lásky zato plné přetvářky a lží, dojme malého i velkého čtenáře. Leni zapomněla svůj rodný jazyk, ale v jejích snech zůstala nesmazatelná stopa, která ji táhne "domů". Válka skončila a jedenáctiletá dívka se dává s nedětskou odvahou do boje za svou repatriaci.
Autorka vypráví příběh "dětským jazykem", navíc Leni často bez varování přechází z reality do fantazírování a představ o lepším světě - toto zvyšuje poutavost knihy. Všem doporučuji! Přečtete jednou a pak znovu a znovu...

2 28.05.2015

Po přečtení prvních stránek jsem čekala, že půjde o román pro ženy, který ani nedočtu - ale byla jsem příjemně překvapena: s každým dalším listem je příběh napínavější, zajímavější, překvapení čeká na každé stránce - poslední čtvrtinu jsem zhltla jedním dechem. Z nejisté nezkušené slečny se během tvrdého vojenského výcviku stává odvážná schopná žena odhodlaná splnit své poslání až do konce - život a práce v utajení, život v ovzduší prosyceném strachem, všudypřítomná zrada, ztráta a smrt... to vše mění proměnné v dosud platné morální rovnici, ospravedlňuje i dříve neomluvitelné, jako je vývoj atomové bomby.
Skvělý byl konec: když už jsem si na předposlední straně myslela, že vím, jak to skončí, nastal zvrat během jednoho odstavce - a na poslední straně bylo všechno úplně jinak. Vynikající finále!
Knihu rozhodně doporučuji. Je to první Mawerovo dílo, které jsem přečetla, ale určitě ne poslední.

2 09.04.2015

První Kunderův román, který se mi dostal do ruky. Čtivé - to v každém případě. Zážitek odpovídal mému očekávání, kniha ve mě zanechala rozporuplné pocity, při četbě mě autor často přiměl k zamyšlení nad filozofickými otázkami a toto jsem si užívala. Zaujatě jsem sledovala i vývoj nesourodých postav (Kundera je vylíčil přímo mistrně) zasazených do stejné doby, ale ovlivněných odlišným prostředím, jejichž cesty se zkřížily souhrou nespočetných náhod. A připomenout si praktiky z období normalizace a z nich plynoucí pokřivení základních hodnot běžných v civilizované společnosti... to není nikdy od věci, vede to úvahám a srovnáním s tím, v čem žijeme dnes.
Jde o žánr úplně mimo okruh mé oblíbené literatury, přesto mohu jedině doporučit. Závěr knihy (absurdní smrt v podobě náhodné tragédie v chvíli poznání "smutného štěstí") byl naprosto dokonalý vzhledem k celému obsahu - každý jiný by nepřinesl tak umocňující pocit z celého díla, jako to dokázal tento. Za čas sáhnu po některé z dalších knih Milana Kundery a už teď se na to těším. :)

2 07.03.2015

Jedním slovem: Dokonalá! Moje nejoblíbenější - každý rok se k ní vracím a čtu ji znovu a znovu... pokaždé přitom objevím něco "nového" a jsem překvapena, jak jsem si toho dříve mohla nevšimnout. A pokaždé mi na stejných místech běhá mráz po zádech, přestože znám knihu prakticky nazpaměť. V domácí knihovně mám vydání v češtině, angličtině a francouzštině.

Pět hvězdiček tady nestačí!

2 23.01.2015

Nejsem příznivcem světových bestsellerů současných amerických autorů. Ale zajímá mě každé literární zpracování válečných událostí a tohle dílo je originální v prolínání dějových a časových linií, které spolu zdánlivě nesouvisejí, ale přitom se dokonale propojí: vztah upířích bratrů v románu babičky Minky a vztah bratrů důstojníků SS v Osvětimi; Minčino hledání odpovědi na otázku, zda existuje i "hodný" nepřítel (několik takových jí zachránilo život) a Sageino zvažování práva na odpuštění za zločiny spáchané na jiných. Nejčtivější, i když zároveň nejhrůznější část knihy je Minčino vzpomínání. Oceňuji překvapivý závěr, poslední 4 strany mi nadzvedly obočí: Cože? To se mi líbilo - překvapení místo happyendu.
Ještě jeden bonus pro čtenáře: chvílemi se mi sbíhaly sliny na křupavé čerstvé pečivo a na jazyku jsem cítila chuť skořice a čokolády. :-) Brilantně podané pekařské umění.
Rušily mě pasáže o současných milostných vztazích Sage - ale co se dá dělat... jednou je to "americký bestseller".

1 16.08.2015

Knihu jsem četla na doporučení dcery, která z ní byla nadšena --- a splnila má očekávání: kdo si chce pobrečet, má ideální příležitost. Pro teenagery bezesporu kniha plná vzorů. Mladé lidi, s nimiž se osud nemazlí, nelze než litovat pro nespravedlivou nepřízeň hvězd a zároveň obdivovat pro ně samé, pro jejich postoje. Samozřejmě mi taky tekly slzy proudem, ale komu by ne, když snad každý máme ve svém životě příbuzného/přítele, který bojuje či bojoval s rakovinou - a to se zákonitě vědomě či nevědomky otiskne do emocí při četbě. Přesto se ke knize již nikdy nevrátím, jednou to stačilo, tato kniha v sobě neskrývá nic takového, aby ji člověk mohl číst opakovaně a objevoval stále něco nového, dosud neobjeveného.
Ale teenagerům doporučuji :)

1 11.03.2015

Mám z knihy podobný pocit jako Carry. Dlouho jsem čekala, kdy mě děj konečně pohltí a nebudu se moct odtrhnout - ale to se až do samého konce nestalo. Rozvleklé, zbytečně nabubřelé dílo. Zaujaly mě pasáže Sofiiných vzpomínek na dětství v Krakově, na mládí ve Varšavě a především na utrpení v Osvětimi, naopak rušivě na mě působily popisy mladických sexuální tužeb autora. Díla o první a druhé světové válce (a válečná tématika vůbec) stojí v centru mého zájmu a často se k nim vracím - a i když jsem ráda, že jsem Sofiinu volbu nakonec dočetla a nepovažuji to za ztracený čas, znovu ji číst určitě nebudu.

10.11.2015

Jako vždy autor mistrně vykreslil postavy i atmosféru společnosti. Tyhle postavy emigrantů jsou zmítány pocity zoufalství, beznaděje či naopak falešných nadějí, nejistoty, vykořenění a všem je společný pocit osamělosti. Remarque je můj oblíbenec a ani tato kniha mě nezklamala, bavilo mě sledovat boj utečenců před nacismem s jejich stíny minulosti, které si s sebou táhnou jako závaží z mateřské Evropy až za oceán, i boj o novou budoucnost. Ale Čas žít, čas umírat to nepředčilo.

07.08.2015