Eli1990
komentáře u knih
Vzpomínky ledu
Steven Erikson (p)
Strašně moc jsem si přála najít další epickou fantasy sérii, která mě pohltí a budu o ní přemýšlet na každém kroku. Strašně jsem si přála, aby se mi Malaz líbil.
Ale ne.
Dospělou fantastiku zvládám, ba naopak ji vyhledávám, nepotřebuju vodit za ruku a každý fakt mít zopakovaný třikrát, a tak jsem skromně doufala, že po 1700 stranách textu už přece musím chápat, jak funguje magie, kam se série ubírá, jaká je motivace postav, kdo je vlastně kdo a o co tady do psí díry jde?!
Ale ne.
Někde tady v komentářích jsem četla, že na třetím díle se to láme - buď přečtete Vzpomínky ledu a nadšeně pojedete dál, nebo je v půlce odložíte a přiznáte si, že Malaz nebude pro vás, tak jako já.
Fandové argumentují tím, že až budete tu sérii číst podruhé, potřetí, že to teprve bude jízda, ale upřímně já nemám tolik času, abych mohla útrpně louskat desetidílnou sérii jenom proto, abych ji mohla jít číst podruhé. Erikson je možná génius, ale dost možná si z nás jen celou dobu dělá srandu, protože doteď sám neví. Nehvězdičkuju, nedočetla jsem.
PS: originální název Malazan book of the fallen považuju za nejlepší pojmenování literární série vůbec.
PS2: reedice od Planeta9 je tak krásná, že si ty knížky snad budu kupovat dál, i když je nebudu číst.
Prohnilé město
Leigh Bardugo
Od Leigh jsem četla Devátý spolek (nic moc), Šest vran (celkem to šlo), tak jsem si řekla, že bych měla přečíst i Prohnilé město - a ještě že tak!
První díl mě docela bavil, ale z kecek mě to tenkrát nevystřelilo, zato dvojku jsem zhltla za dva dny. Možná díky tomu, že už jsem chápala magický systém, možná díky vícero menším akcím oproti jedné velkolepé výpravě na Ledový palác, anebo, zahanbeně přiznávám, díky natěšenému očekávání, kdy si Kaz konečně sundá rukavice (love interest linky jsou mi v knihách většinou na obtíž, ale budování vztahu mezi Kazem a Inej je opravdu výjimečně dobře napsané).
Úplný závěr, kde Mora vykonává svoji pomstu ve stylu Lisbeth Salander, byla třešeň na dortu.
U téhle knížky se můžete smát a jestli jste jako já, budete u ní i brečet. Plnej počet, byla skvělá.
Třetí ucho
Jan Hamouz
Série Ptačí srdce (i když pořád úplně nevíme, proč nese tenhle název) je pro mě napříč dospělou fantastikou fakt objev.
Musím ale říct, že po prvním díle jsem měla trochu vyšší očekávání, asi že přijde nějaký extra epic moment, což se nestalo. Na druhou stranu všechno ostatní je vynikající, sloh, jazyk, charakterový vývoj postav (v tomhle díle obzvlášť, kdy postavám, kterým na začátku chcete nafackovat, na konci fandíte) a rozjíždějící se magický svět, který vypadá hodně slibně.
Největší plus je to, jak to do sebe všechno časem zapadá, to objevné “kliknutí” ve vašem mozku, pokud jste od začátku četli pozorně.
I tak si myslím, že by Třetí ucho sneslo trochu kratší stopáž, na to, že je to kniha bez nějaké větší akce, je víc jak 750 stran přece jen trochu moc.
Pevně doufám, že na další díl nebudeme čekat mnoho let, protože tohle prostě chcete číst dál.
Poloviční král
Jan Hamouz
Tohle mi sedlo. To, na co si většina tady stěžuje, tj. pomalé tempo, je asi to, co já u fantasy hledám. Důkladné budování světa a připravování si půdy pro děj a zvraty dalších dílů, hodně mě baví naťukávání věcí, které (snad) sehrají svou hlavní roli až později, jedině tak může podle mě vznikat epická série.
Závěr knihy pak už byl jak valící se balvan, jeden “TF” moment za druhým, se skvělým, za mě překvapivým, koncem.
Jan Hamouz rozhodně stojí za pozornost, těším se na Třetí ucho.
Jméno větru
Patrick Rothfuss
Prvně - jsem překvapená, jak vysoké hodnocení tahle kniha má a jak si stojí u fantasy publika.
Kniha je skvěle napsaná, jazyk, popisy, překlad, to všechno jo, ale jinak mě to nebavilo. Možná kdybych dopředu věděla, ze nepůjde o nic jiného, než popis pár let z dětství/dospívání hlavní postavy, hodnotila bych knihu líp, ale spíš bych ji ani nezačala číst.
Za mě kniha nemá spád, nemá moc děj, ani na konci se pořádně nedozvíte, co je vlastně pointa příběhu. Magic svět mě tady taky moc nezaujal, na to, jak na začátku vypadal slibně. V knihovně čeká druhý díl, ale asi ho zkusím až později.
Cesta králů
Brandon Sanderson
Můj první kosmír, objev roku, game changer, srdcovka, deset hvězd z pěti, říkejte si tomu, jak chcete.
Napěchované až po okraj od začátku do konce, každá věta, každá zmínka tu má místo, mluvit u Sandersona o vatě je čiré šílenství. Dokonale budovaný magický svět, vynikající psychologie všech postav, nádherný příběh.
Kdybych si mohla vybrat jeden magic skill, bylo by to vrátit se a zažít čtení téhle knihy ještě jednou poprvé.
Skleněný trůn
Sarah J. Maas
Tohle bylo.. špatný. Ačkoli nejsem věková cílovka, YA fantasy mě baví, ale Skleněný trůn nenabízí oproti klasik teenage knížkám skoro nic navíc. Fantasy linka je tu slabá, budování magického světa prakticky žádné a hlavní postava je jednoduše neuvěřitelná, ne však v tom pozitivním slova smyslu. Od někoho, kdo v osmi letech osiří, dostane se do "péče" trenérovi nájemných vrahů, vybuduje si pověst nejobávanějšího killera v zemi a na příkaz krále projde rokem otročení v dolech (dřina, špína, hlad, zima, nemoci a pár ran bičem jako bonus), bych čekala, že bude uvažovat trochu jinak, než jaké šaty jí budou slušet nejvíc nebo který z kluků má hezčí oči a svaly.
Její první setkání s princem, synem nejnenáviděnějšího muže na světě, je taky přitažené za vlasy, v prvních vteřinách ho k smrti nenávidí a hlavou jí jede x způsobů, jak ho připravit o život, a za pět minut už na sebe pomrkávají a házejí úsměvy, to stejné s kapitánem stráží.
I ta myšlenka souboje s jediným přeživším mi přišla jako hodně slabá vykrádačka Hunger games, každopádně kapitoly z tréninku a soubojů patří k tomu lepšímu z knihy.
Donutila jsem se dočíst, nicméně i přes otevřený konec mě to na další díl nenalákalo.
Macbeth
Jo Nesbø
Nízké hodnocení Macbetha tady na DK musí být způsobeno snad jen tím, že ho většina komentujících šla číst jako klasickou Nesbøho detektivku ala další případ HH, jinak to nechápu.
Macbeth je výborná, tíživá dystopie umístěná do nejmenovaného velkoměsta v blízké budoucnosti, kde je hlavní postavou záporně kladný (nebo kladně záporný?) Macbeth, šéf týmu rychlého nasazení, nejlepší polda, jakého kdy měli, který si v sobě nese démony vlastní minulosti. Je to akční, gangsterské, i přes temnou atmosféru a citelný rozklad města i celé společnosti, zábavné.
Kam až je člověk ochoten zajít pro peníze, respekt, povýšení? A jsou to jeho myšlenky, nebo tam za nitky tahá někdo jiný?
Doporučuji číst jako samostatnou knihu, kterou Macbeth je, ne jako dalšího Nesbø.
