Elisa.Day komentáře u knih
Docela fajn překvapení - nic jsem od toho nečekala a byla to taková milá pohádka...
Poslední autorčina kniha ze série Kovac/Lisková. A opět skvělé čtení, které nezklamalo.
Výborná krimoška, přesně podle mého gusta. Taková ta knížka, od které se prostě nemůžete odtrhnout a čtete a čtete.... Kromě kriminální zápletky si autorka opět neodpustila ani zápletku milostnou, kvůli které jsem na konci příběhu dokonce i uronila slzu. Jsem holt cíťa. A nějak se nemůžu zbavit pocitu, že ten Kovac je fakt děsnej lůzr! :-)
Kniha pro mě byla velkým zklamáním, tím spíš, že je od mého oblíbeného autora. Nebavilo mě to ani za mák a jsem ráda, že jsem ji četla až když jsem měla většinu starších Remarquových knížek už za sebou, protože jinak už bych je snad ani nečetla. Upřímně doufám, že se nenajde nikdo, kdo by jako první knihu od Remarqua četl právě tuto, byla by to škoda.
Kolik jen smutku se vejde do tak útlé knížky... Pro někoho moc sladké, pro jiné dojemně krásné.
Při žádné návštěvě Paříže nevynechám návštěvu muzea Augusta Rodina - jeho díla jsou úžasná a tato kniha jakbysmet. Jsem moc ráda, že jsem se o jeho zajímavém životě mohla dozvědět více a lépe tak pochopit jeho tvorbu.
Další skvělý válečný román od Kena Folletta, který jsem přečetla jedním dechem.
"Jak se zvířata milují" se tváří jako populárně naučná literatura, ale ruku na srdce, spíš než spoustu zajímavých faktů přináší jen snůšku přihlouplých průpovídek. Připadá mi, jako by ji napsal žák základní školy s pomocí několika odborných knih, které zapomněl citovat. A to ani nemluvím o podivném překladu, při kterém se nikdo ani nenamáhal přeložit latinské názvy kmenů, tříd, řádů a čeledí. Pro pobavení dobré, ale to je tak vše - a i v tomto směru to občas hodně vázne...
Když mi bylo asi jedenáct, utekla jsem do kina na stejnojmenný film (rodiče mě nechtěli pustit a já tak nějak chápu proč :-)), který mě nadchnul, a tak jsem si po několika letech přečetla i knížku. I ta je skvělá. Netvrdím, že film je lepší, jen mi v něm všechno přišlo trochu víc naturalistické... Každopádně - ať už je to na plátně či na papíru - všechna čest těm, kdo tam byli a dokázali to zvládnout!
Pro mě tedy velmi příjemné překvapení. Nic jsem od ní nečekala, ale četlo se to moc dobře. ;-)
Nějak jsem nedokázala překonat styl téhle knížky - veškerý děj v přítomném a budoucím čase. Doufala jsem, že to bude dobrá detektivka, ale po pár stránkách jsem knížku odložila a nikdy nedočetla. Pro mě naprosto nestravitelné. Jen nevím, jestli takhle autorka píše pořád nebo je to jenom velmi špatný překlad.
Tedy už jen fakt, že atlas s rozměry 15 x 21 cm je nazván kapesním, cosi vypovídá o jeho kvalitě. Do kapsy se vám nevejde ani náhodou a má-li být někde na poličce v knihovně, to už je lepší investovat raději do nějakého pořádného kousku. Autoři se snažili do atlasu nacpat nejen mapy, ale i základní informace o všech zemích světa. Výsledkem tak nemůže být nic jiného než to, že mapy nejsou dostatečně podrobné a lexikon států opravdu povrchní. A to ani nemluvím o tom, že státy jsou zde řazeny podle oficiálních názvů zemí, takže třeba Albánii nehledejte na začátku, ale až za Švýcarskem pod názvem Shqipëri.
Suma sumárum - pro základní orientaci ve světě to asi stačí, ale svým dítkám kupte pro studium zeměpisu raději něco jiného.
Neurazí, nenedchne - tak to aspoň vidím já. Někdy mě knížka bavila, někdy nudila. Za mě tedy pouze průměrné tři hvězdičky.
Zajímavý příběh, čte se to docela dobře, ale je to strašně depresivní!
Na Bernièrse nedám dopustit a o to větší radost jsem měla, když se mi dostala do rukou tahle samostatně neprodejná a prakticky nesehnatelná knížečka. Jaké ale bylo moje zklamání, když jsem ji přečetla... Sice nechybí pár světlých chvilek a vtipných momentů, ale hlavní myšlenka knihy - tedy zanechat někde vlastní dítě - se mi fakt příčí (ať už je jakékoliv!). Nebo mi snad něco uniklo?
Nádherné a krásně něžné. Z knihy úplně sálala atmosféra provoněné zahrady a smutek Albínky se mi zaryl hluboko pod kůži.
Hezké malůvky a spousta skvělých vtípků. Stačí prolistovat pár stránek a pokaždé spolehlivě pobaví ;-)
Knížka se ke mě dostala vlastně úplně náhodou, díky jednomu knižnímu swapu na téma detektivky. Zhltla jsem ji jedním dechem a pořídila si pár dalších knížek od Tami Hoag, která se tímto stala mojí oblíbenou autorkou. Není to žádné duchaplné čtivo, to zase ne, ale čte se to samo a jako odpočinková literatura mě to fakt baví.