elisabetth komentáře u knih
Tak tohle byla velmi zbytečná kniha. Dystopický svět, který prošel významnou změnou, a autorka se tím nezabývá. To je neskutečná škoda.
A myslím, že původní Selekce byla lepší, ačkoli i ta byla špatná, vypadalo to, že princezny se musely dost věcí naučit. Tady to vypadá, že princové se jen flákají a čekají, až je Eadlyn pozve na rande.
Naštěstí se to čte velmi rychle.
Třetí díl ze série Kate Daniels. Nepřemožitelná Kate, ktera už trochu dostala naplácáno na zadek, a nepřemožitelný vládce kožoměnců Curran, který chce naplácat Kate na holou, se snaží vyřešit problém v nelegálních hrách. Akce střídá hádku s Curranem, napětí střídá flirtování s Curranem. Příjemná práce s mytologií. Romantických pasáží je tu tak akorát i když věřím, že některým čtenářkám to je málo. Zatím nejlepší díl ze série. 3,5*
Viktoriánská detektivka s nadpřirozeným padouchem odehrávající se v Americe. Postava detektiva Jackabyho je značně okopírovaný seriálový Sherlock. Naštěstí doktorka Watsonová v podání Abigail Rookové je sympatickou a obyčejnou postavou, jejíž prostřednictvím můžeme nasát dobovou atmosféru. Jackabyho neschopnost se podělit se svými znalostmi je iritující, zvláště když odhalíte vraha dříve než on. "Tak mi nic neříkej, ty troubo!" Ačkoli je to příjemné a nedlouhé čtení, velký zážitek to není. Zklamání zajištěno. 2,5*
Pátý díl o mezidruhovém páření. Tentokrát padlý upír Conrad (vysává krev) a duch baletky Néomi. Šílenství a průsvitná telekineze. Jak autorka vyřeší upírovu touhu po erekci, to je na tom asi nejzajímavější. Jakmile se to vyřeší, začíná to být nuda. Prolínání postav z minulých i budoucích dílů je příjemné, postavy se lehce vvyvíjí, jen mají málo prostoru, své šťastně až navěky (nebo než jim setnou hlavu) mají již za sebou, či je to ještě čeká.
Po 100 nudných stranách přichází napínavý příběh o mizení dětí, černém plášti, tajemném lese, hledání přátel a vlastního původu. Serafina, 12letá dívka vidící ve tmě, je hlavní hrdinkou. Trochu ufňukaná, ale sečtělá a chytrá, trochu divná, ale přece obyčejná. A to žije ve sklepě. Dávám 3,5* a moc se těším na další díl.
Milá pohádka. Není to nijak agresivní, není to ani moc hloupé. Humor je vlídný a nenásilný, každopádně se smíchy u toho válet nebudete.
Naštěstí je to dost odlišné od filmu, takže jsem aspoň neměla tušení, jak se hlavní hrdinové dostanou k samozřejmému dobrému konci.
Kniha do MHD jako stvořená.
2,5*
Bylo to rychlé čtení. U téhle knihy nikdo nezůstane dlouho, protože začnete a pak hned skončíte.
Četlo se to velmi dobře.
Ale stejně.. Já tyto knihy nemůžu hodnotit moc vysoko. Přijde mi to jako obyčejná harlekýnka na odpočinutí, odreagování. Nemusí se u toho přemýšlet.
Hlavní hrdina má opět nějaký psychologický problém, proto nemůže mít běžný vztah se ženou. To tu ještě nebylo! Naštěstí je aspoň hlavní hrdinka relativně normální. Na můj vkus sice moc dobrosrdečná, ale vlastní knihkupectví, takže bych se s ní ráda kamarádila.
A také jsem ráda, že tam nebylo žádné BDSM.
2,5/5*
Moc nevím, jak se k tomu postavit. Když jsem to začala číst, tak mě to bavilo. Ale pak jsem se na to tři měsíce ani nepodívala, předpokládám, že to bude důvod, proč se mi to nelíbilo víc - naštěstí jsem si hned vzpoměla, o co tam jde.
Musím říct, že se mi moc nelíbilo, jak se Bones do Cat rychle zamiloval. A ona do něho také. Asi bych uvítala jejich hádky než zamilované vrkání. Přišlo mi to moc rychlé a uspěchané.
A celkově mě Bones nenadchl, třeba se to v dalších dílech změní, třeba ne.
Cat byla zvláštní. Mám k ní neutrální vztah. Nebyla to nejhorší hrdinka, ale také nebyla nejlepší.
Body plus dávám za humor. Kdyby tam nebyly dobré hlášky, asi bych se to nesnažila ani dočíst.
2,5/5
Ze začátku jsem se hodně začetla - měla jsem takový rozečítací den a žádná knížka mi nebyla moc dobrá, Ukolébavka mě zaujala.
Remy mi byla sympatická, nevidím totiž na cynismu nic špatného. A vzhledem k tomu, jak vyrůstala, spíše s kým, tak je její názor na vztahy a lásku pochopitelný.
Čtení mě bavilo, ale ten konec. Chjo, myslím, že hlavním problémem byl fakt, že jsem si udělala týden pauzu ve čtení - nechtěla jsem se s knížkou tahat domů na Vánoce. Konec mi přišel rozvleklý. A i neuvěřitelný. A bylo zcela jasné, jak to celé skončí - to víte už od začátku. Jen jsem těm činům nevěřila, škoda.
Každopádně to byla prima kniha. Možná by si ty tři hvězdičky zasloužila, ale jsem zlá (a teď už i ospalá).
Myslela jsem si, že mě to nebude bavit, že to jen rozečtu a nedočtu,jak je u mě zvykem. Ale začetla jsem se a docela rychle jsem to přečetla.
Jak to u takových příběhů bývá, hlavnímu hrdinovi zabili rodinu, když byl ještě malý klučík. To ho samozřejmě ovlivnilo a stal se z něho nájemný vrah. Je to takový ten kladný hrdina, který není dobrák od kosti. Nemluvě o tom, že o své rodině moc neví. A vlastně toho neví ani moc o sobě, takže je to trochu i příběh o tom, jak hrdina hledá své pravé já.
Josi měla být rozmazlená holka, ale moc rozmazleně se nechovala, byla obyčejná, statečná hrdinka, kterou najdeme v nejednom příběhu.
Bylo zde hodně akce, napětí, nějaké ty popisy prostředí - abychom si pořádně představili, jak vypadá stoka. Docela mi chyběl humor. Sem tam se nějaký ten vtip objevil, ale mně to nestačilo. Vím, ne každý píše humorné knihy.
Po této knize jsem sáhla proto, že se mi nechtěla číst povinná četba. Vlastně nic se mi nechtělo číst. Ani se mi nechtělo učit, tak jsem si řekla, že si přečtu nějaký romantický bračínek.
To jsem si naběhla.
Hlavní hrdinka Jacqueline je pilnou studentkou a má dobré známky. Dva týdny... DVA TÝDNY nebyla ve škole, protože se s ní rozešel její přítel, se kterým byla tři roky. A z té dvoutýdenní absence má problém - nemusí splnit předmět. Já když vynechám dva týdny školy, tak se nic neděje, jen mám dvě absence, pokud si to neomluvím.
A jak jsem si tedy naběhla? Chtěla jsem utéct z reality do fikčního světa, protože se mi nechtělo nic dělat do školy. A já uteču do takové fikčního světa, kde takřka všichni pilně studují! To je jak za trest. Nemluvě o tom, že hrdina Lucas byl tak akční, že měl několik zaměstnání. Kde na to sakra bral čas? Energii? (Jo, právě teď jen závidím.)
Easy? mi přišlo dost předvídatelné. Každopádně jsem to přečetla rychle. Bylo to milé, místy přeslazené.
A ještě se mi líbí nápad, že v knize uvedou kontakty a internetové stránky, na které se můžou napadené ženy obrátit. Zatím jsem se s tím nikde jinde nesetkala. Otázka je, jestli to k něčemu bude, že.
A úplně poslední poznámka.
Na zadní obálce se objevilo ve spojitosti s touto knihou sousloví přelomová kniha. Když jsem si to přečetla, dost mě to zarazilo. Když si to přečetl můj muž, zarazilo ho to také. Tak jsme si říkali: "Odysseus Jamese Joyce, 1984 George Orwella a Easy? Tammary Webber." Muž poté řekl, že ho Easy? úplně zlomilo v pase. Podle mě trochu přehnané označení, ale co.
"Tak co, už ji tam přelomil?"
"Ještě ji ani nepřefiknul."
Juliette mě štvala, její vnitřní monology byly ukňourané až hrůza. A Adam byl také příšerná fňukna. Upřímně, ani ten Kenji mě nějak neoslnil, ale líbil se mi jeho monolog k Juliette o tom, že se nemá chovat, jako by jí někdo ukradl poslední toaleťák - je fajn, že si autorka uvědomuje, jakou hrdinku napsala. Warner je Warner - přijde mi trochu schizofrenní, ale mám ho jako postavu ráda, i když nikdy nevím, kým bude na další straně.
Přeškrtnutá slova a věty se mi v tomhle díle už tolik nelíbily - v první knize se autorka snažila danou přeškrtnou větu nahradit jinou, tady to jen přeškrtla. Přijde mi to méně promyšlenější. Číslovky psané číslicemi jsou zde také, ale už se na to také neklade důraz.
Ale zaujaly mě lingvistické části (nevím, jak to pojmenovat), kdy autorka používala lingvistickou terminologii, aby popsala, jak se Juliette cítí - například si připadala jako osamocené podstatné jméno (nebo tak nějak).
Velké Adamovo tajemství - v jednu chvíli mě to dokonce napadlo.
Těším se na poslední díl. I když mi nepřijde, že by tahle série byla ohledně děje nějak originální a úplně super (prvních sto stran byla nuda, naštěstí se to pak rozjelo), ale baví mě číst. Jen by prostě mohli méně fňukat.
Nudná, naprosto neuvěřitelná kniha. Mnohem více mi přijde uvěřitelný fakt, že jsou na světě lidé, kteří žijí večně a střídají těla než to, že by se 600letá ženská zamilovala do 16letého mladíka a celkově se kamarádila s puberťáky.
Víte co, já tomu těch pět hvězdiček prostě dám. Když to porovnám s tím, jaké prvotiny se vydávají v Americe... ono se to vlastně ani porovnat nedá. Tohle bylo promyšlené. Postavy a jejich psychologie. Bylo to napínavé. Skoro do konce nevíte, kdo byl zlounem. A konec? No, na jednu stranu takový divný, nečekaný, na stranu druhou i pochopitelný.
Nápad to byl zajímavý. Provedení už bohužel ne. Čte se to dobře, je to kniha na chvilku. Ale ten děj je neskutečně přehnaný, dost předvídatelný. Hlavní hrdinka mě nějak nezaujala, přišla mi hloupá. Celkově prostě nic moc. Ale na čtení do vany je to dobré - kdyby mi ta knížka spadla do vody, tak by mě to naštvalo jen kvůli tomu, že je z knihovny.
Podle mě lepší než první díl. Dělo se zde mnohe víc.
Pro někoho je Alona zralá na profackování, mně se její egoismus líbí. Jasně, někdy to možná přehání, ale přijde mi to v pohodě. Prostě namyšlený duch, který nemá co na práci. Kromě peskování jiných duchů, že jo. Její kapitoly byly zábavné a docela i napínavé.
Willovy se mi také líbily, ale přišly mi trochu zbytečné. Jasně, vše se spojí dějově dohromady, ale stejně na mě tak působí.
Musím říct, že mě hodně zajímá, jak autorka tuto sérii ukončí.
Začátek Prozření mě trochu nudil, ale začetla jsem se. Čte se to samo. Líbí se mi, jak vlastně v půlce knihy nevíte co a jak. Jen halucinace a jisté zlé tušení. Konec byl takový dost ukňouraný. Trochu mi to kazilo dojem z knihy.
Mara jako hrdinka byla fajn. To její bláznovství bylo výborně popsané. Její psychologie byla dobře rozpracovaná. A Noah? Ten floutek? Ten byl sečtělý a vzdělaný. Ach. Více asi dodávat nemusím.
A celkový, úplný konec. Ta poslední stránka. Možná dvě. To má být co? To se mi asi nelíbí! :o) Doufám, že druhý díl bude ještě lepší.
Jsm roztříštěná se mi četla dobře od začátku do konce. Styl psaní se mi zamlouval. Přeškrtnutá slova a použivání číslic u číslovek působí zajímavě.
Děj místy trochu stagnuje, jsou velké prodlevy mezi akcemi. A samozřejmě nesmí chybět osudová láska, která ten příběh také trochu schazuje. Další věc, které mě zklamala, je konec. Juliette už od začátku připomíná Rogue z X-Men, konec je ale připomíná o dost víc. Samozřejmě, dneska se všichni inspirujeme od všech, ale tak nějak mi to zkazilo dobrý pocit z té knihy.
A Warner je úžasný magor. Škoda, že ho tam nebylo víc.
Po dlouhé době jsem si zase přečetla nějakou tu upířinu. Fikční svět této série mi přijde docela promyšlený. Kniha se čte snadno, s tím problém nemám, ale přišlo mi to zdlouhavé - to bude s největší pravděpodobností tím, že je zde hodně informací o fikčním světě, aby byl čtenář v obraze. Líbilo se mi, že se střídaly pohledy postav (dokonce i hlavní zloun měl své pasáže).
Z postav mě nejvíce zaujali Butch a Zsadist (kvůli nim asi budu v této sérii pokračovat, jen doufám, že jejich díly autorka nezkazí). Jinak jsou všichni úžasní a samozřejmě krásní. Bez toho by se pořádná paranormální romance neobešla.
Byla jsem docela zklamaná, takřka všichni to opěvovali - už se nesmím na velmi opěvované knihy těšit.
Největší problém vidím v tom, že se v Rudé moc nestalo. Bylo to takové zdlouhavé a lehce mdlé.
Každopádně to bylo psáno sympaticky, párkrát jsem se i zasmála. Gwendolyn jako hrdinka mi přišla v pohodě, taková obyčejná holka - nepřišla mi tak úžasná, jak bývají hrdinky v jiných knihách. Gideon mě ale nenadchl - ten je úžasný ažaž.
Konec knihy byl dost zajímavý a určitě si ráda přečtu druhý díl - mám docela chuť to začíst číst hned teď, ale v půlce knihy by mě to přestalo bavit a pak bych to měla rozečtené půl roku, takže budu muset vydržet.