eliska2106 komentáře u knih

Milé a místy velmi trefné

25.01.2019

Ještě lepší než jsem čekala!

26.12.2018

Štreitovy fotografie mě zaujaly již dříve. Texty od několika autorů o jeho životě však ještě umocnily jejich působnost. Mile mě překvapila zejména skutečnost, jak se Jindřichu Štreitovi podařilo na hradě Sovinec vybudovat výstavní platformu pro řadu režimem nepříliš oblíbených umělců.

12.06.2018

"Za uměním jsem chodil do galerie SVUP v Rudolfinu. V oddělení renesance visel tehdy obraz svatého Františka ve skalách malovaný širokými tahy černé, bílé a hnědé, vypadal úplně moderně. Jakým omylem se dostal mezi staré mistry? Můj první El Greco!"

19.08.2017

Tohle je jeden z mála případů, kdy se mi film líbil víc než kniha. Ne ani tak kvůli happyendu. Spíš asi nejsem příznivcem tak kruté upřímnost v případě, že zdánlivě silná žena se sebou nechá vorat ...

10.08.2017

Kniha je psaná velmi čtivě. Z autora cítíme, že se do tak velkého projektu pustil, protože má baroko opravdu rád. Jedná se o působivou sondu do života barokní společnosti, doplněnou o dobové zajímavosti např.: „Fridricha Falckého (zimního krále) vypudila nakonec ligistická vojska nejen z Čech, ale i Falce a bývalý vládce dožil v exilu v Nizozemí. Dodatečnou satisfakcí snad může být, že Fridrichovi potomci dodnes vládnou ve Velké Británii.“

04.02.2017

Wildovy pohádky jsem četla v práci a nemyslím tím pod stolem, ale jako součást pracovní náplně, abych je mohla citovat na výstavě inspirované těmito příběhy. Společnost obrazů s už trochu omšelým šťastným princem, povrchní infantkou, mořskou pannou, která opuštěná vydechla naposledy a obrem v jeho zahradě mi dodala ke čtení kouzelnou atmosféru, kterou si budu dlouho pamatovat ... :-*

04.02.2017

Na mě je tahle autorka příliš příkrá a samostatná, přesto jsem si knížku přečetla s chutí a nepovažuju to za ztracený čas. Pod každou povídkou se nachází krátké moudro, které si Marcela Mlynářová z konkrétního zážitku odnesla. Protože jsem ji četla na stáži v zahraničí, nejvíce mi k tomu sedlo: "O co víc je člověk mimo své teritorium považován za vola, o to raději se do svého stáda vrací." ;-)

22.11.2016

Tahle knížka mi dělala milou společnost při nekonečném cestování v římské MHD. Je v ní hodně zvratů, a tak jsem se vždycky těšila, až se k ní zase zítra vrátím :)

18.10.2016

Přestože mě seriál na delší dobu odradil, rozhodla jsem se zkusit, co tomhle příběhu všichni mají. Přes počáteční zmatek a rozvláčný děj jsem nakonec našla zalíbení v nepravidelném střídání jednotlivých dějů a nejspíš neodolám dalšímu pokračování, prostě proto že mě zajímá, jak to bylo/bude dál ;)

Možná jde o trochu populistické pojednání neboť se zavděčí katolíkům i ateistům, ale mě se líbilo - vlastně jde o první filosofický směr, který se mi zdá blízký.
"Člověk je odsouzen ke svobodě." Nezáleží na tom, jestli Bůh existuje, člověk se musí stejně formovat sám, bude posuzován dle jeho činnů a ačkoli si to nemusí připouštět, je vždy nucen volit - i odmítnutím volby jsme zvolili.

29.04.2015

Skvělá knížky ;) pár postřehů z ní:
* Kultura je smlouva uzavřená mezi umělcem a konzumentem.
* Snímky ho obklopovali všude, aniž by si to přál, a ačkoli přošli "filtrem kultury," jsou mu většinou lhostejné nebo odporné.
* o hledání své matky = Bylo to jako bych hledal povahu nějakého slovesa, jemuž chybí infinitiv a s nímž se lze tedy setkávat jen v určitém čase a způsobu.
* Noema fotografie je banální "to bylo" - Cože! celé jedné knihy (i když tenké) bylo třeba k tomu, aby autor objevil něco, co vidíme na první pohled? :-D

29.04.2015

Esej "Oáza štěstí" se skládá ze třech částí. 1. charakteristika jevu hry, 2. strukturovaná analýza hry a 3. souvislost hry a bytí. První dvě se četly pěkně, ale při čtení třetí části jsem se asi dvě hodiny přímo dusila štěstím.
Hra je velkolepost magické produkce - úplně se vidím jak hraju pexeso :-D

P. S.: tu knihu už budu navždy milovat ... ;)

09.04.2015