eliska2126
komentáře u knih

Tak a máme tu třetí díl Tří temných korun. Ještě nás čeká poslední a na ten si chvíli počkáme.
Tenhle díl byl trošku pomalejší, než ten předešlý, ale i tak to bylo skvělé čtení. Příběh se neustále vyvíjí, je skvělé, že se postavy dostávají do nových situaci a musí čelit novému nebezpečí, které se začíná ozývat z minulosti.
Zvraty byly překvapivé, takže mě to neustále pohánělo číst dál. Poznáváme zde také více historii ostrova a do děje nám vstupují nové postavy.
Už vám ale nechci prozrazovat víc. To si prostě musíte přečíst!


Úplně si pamatuju na dobu, kdy Šelma vyšla. Byla úplně všude. Říkala jsem si, že bych ji taky zkusila, i když detektivní thrillery moc nečtu.
Musím říct, že chápu, proč kolem toho byl takový humbuk. Šelma byla opravdu skvělá. Theo byl skvělý hlavní hrdina. Byli mi opravdu sympatické, že to není takový ten až příliš dokonalý hlavní hrdina, kterému se vše podaří na první dobrou. Jediné teda, co mě moc nebavilo, byly rozsáhlé vědecké vysvětlování různých postupů. To mě akorát tak vždy vytrhlo z děje.
Další plus je délka kapitol. Jsou velmi krátké, kolikrát fakt třeba na 3 stránky, takže mě to nutilo číst dál a dál.
Nejvíc mě teda asi strhla druhá polovina knihy, kdy už se Theo konečně někam posouval ve vyšetřování.
Takže za mě doporučuju, jen bych ubrala těch sáhodlouhých vědeckých popisů.


Musím říct, že tato kniha je velmi povedená, i když pojednává o takovém tématu. Celkem tu máme 10 příběhů, které jsou opravdu skvěle rozepsány, hezký chronologicky, jak se co stalo.
Na začátku se dozvíme, co se stalo. Následuje policejní vyšetřování, příprava na soud, pak samotné líčení a nakonec se dozvíme, co se a pachateli stane.
Takže doporučuju, i když do některých příběhů jsem se nemohla začíst. Každopádně na jedničku zpracované. Navíc kniha je už celkem stará (1994), tak by mě zajímala třeba nějaká další s novými případy.


Na to, kolik negativních komentářů a recenzí jsem na tuto knihu četla, tak já jsem z ní zas tak zklamaná nebyla. To, jak všichni nadávali, že se zde propírá a dostává do popředí hlavně vztah mezi Jules a Liamem, s tím tedy moc nesouhlasím. Nepřišlo mi, že by se vztah mezi těmito dvěma, dostal nějak výrazně do popředí.
Sice to není tak skvěle jako první díl, ale i tak to nebylo zas tak špatné.
Je pravda, že se zde hlavně řeší minulost Alchymisty a Čarodějky a skvěle vypracovaný svět, kde se platilo kovokrví jde do pozadí. Což je bohužel velká škoda, protože právě to bylo tak originální na prvním dílu.
Co se týká nějakého vývoje postav, tak ten tu moc nebyl. Jules neustále utíkala před čarodějkou a hledala něco, co ani vlastně nevěděla co má být. Zbytek postav jsem ani moc nepostřehla, páč tam nic moc nedělaly.
Takže za mě žádná hrůza, ale první díl stopro lepší.


Tak a mám tu recenzi na poslední díl z původní trilogie Selekce. A musím říct, že ten se mi líbil úplně nejvíc. Konečně si America uvědomila, že chce Maxona a začala s tím něco dělat, to bylo asi největší plus a změna od Elity. America se stává silnější hrdinkou a už není tou nerozhodnou chudinkou, kterou byla v předchozím díle.
Dostáváme se taky víc k Maxonovi. Víc ho poznáváme a víc si ho zamilováváme (#teammaxon).
Co se týká závěru knihy, tak mi to trošku přišlo jako pěst na oko. Jakože až takový zvrat jsem nečekala a přišlo mi, že autorka moc nevěděla co, tak tam hodila tohle. Napínavé to samozřejmě bylo, to ne že ne, ale bylo to až moc. Úmrtí některých postav mě mrzelo a přišlo mi, že tím autorka trošku zametka Americe cestičku, páč umřeli hlavně "záporné" postavy, které nepřály vztahu Americe a Maxonovi.


Od této knížky jsem opravdu nevěděla moc, co čekat. Věděla jsem jen něco málo o ději a že by to měl být retelling na Šípkovou Růženku.
Ve výsledku říkám, že se mi dost líbila. Měla jsem jen jeden problém, ale ten rozeberu za chvilku.
Knížku bych zhodnotila jako velmi čtivou, stránky opravdu mizely pod rukama. Je to dobře napsané.
Vím, že autorka napsala příběh už dřív, tuším já wattpadu, ale tím, že jsem to četla v této korona době, tak to na mě působilo snad ještě víc.
Příběh graduje celou knihu, určitě nestojí na místě. Vir neustále postupuje a zasahuje další a další lidi.
Také romantická linka, která tu je, se mi líbila, ale... Tady právě přichází můj problém. Ačkoliv mám romantické příběhy ráda a tento byl opravdu super, tak mám výhradu k tomu, jak Bea neustále vzdychala nad čímkoliv, co Charlie udělal, popř. nad detaily jeho těla. Takže za to jsem srazila jednu hvězdičku, ale jinak je linka nepřeplácaná a dobře zpracovaná.
Docela by mě zajímalo i to, co se dělo před tím, než se Bea vůbec dostala do centra. Jak se virus vůbec vyskytl a tak, to by bylo fajn, aspoň v jedné dvou kapitolách.
A kapitoly jsou další věc, kterou musím ocenit. Jsou krátké, takže děj hezky ubíhá. Nemám ráda, když jsou kapitoly třeba na 40 stran.
A naposledy bych zhodnotila vizuální stránku knížky. Prostě většinou nemám ráda reálné postavy na obálkách, ale tahle slečna vypadá, jak Hermiona, takže se to dá prominout.


Konečně! Byla jsem snad poslední člověk na planetě Zemi (nebo minimálně v téhle mojí bookstagramové bublině), který nečetl Selekci. A tak (spíš jako reakce na nově vydanou Zaslíbenou) jsem se do ní pustila.
Přiznám, že čtivý je to jak blázen. Strašně dobře se to čte a neměla jsem problém přečíst 150 stran během jednoho dne.
Co se týče postav, tak jako jo, ale ještě si mě úplně nezískaly. Nad nějakými rozhodnutími hlavní hrdinky Americi jsem protáčela oči, co si budem chovala se občas fakt dětinsky. Maxon mi přišel jako prototyp perfektního prince. A Aspen no...
Hodně se mi líbil, jak byl vykreslený rodinný vztah mezi Americou a její rodinou.


Tak to bylo hrozný. Pardon, ale tahle knížka se mi četla fakt těžce. Bojovala jsem několik měsíců, ale nikdy nepřekonala 3 kapitoly. Vždy jsem musela odložit. Je to asi hlavně tím, jak je to napsané. Prostě nedokážu se přenést přes to, že tam nejsou čárky, je to psaný prostě jak Forrestovi zobák narostl. To prostě nešlo.
Film mě jakž takž ještě baví, ale ke knize se už určitě nevrátím. A do druhého dílu se určitě pouštět taky nebudu.


U téhle knihy jsem si strašně moc odpočinula. Nehledě na to, že jsem ji přečetla na 3 zátahy, což u mě není moc obvyklé a přiznám se, že by to bylo klidně na 2 nebo možná i na 1. Až tak skvělé to bylo! U obou příběhů jsem si našla něco, čemu jsem se ze srdce zasmála, čeho jsem litovala a v obou příbězích jsem Hannah bezmezně fandila. Navíc nikdy jsem nečetla nic takového, kde bych střídala pohledy z paralelních světů. A úplně otevřeně říkám, že už hodně dlouhou dobu jsem se po dočtení knihy necítila tak šťastná. Navíc jsem dostala chuť na skořicovou rolku.


Moje poslední knížka dubna. Po této knížce jsem sáhla, protože jsem dostala chuť na nějakou klišé romantiku. A to je přesně to, co jsem od této knihy dostala. Láska, která se postupně tvoří z nenávisti až za hrob. Příběh byl předvídatelný, ale u tohohle mi to kupodivu nevadilo. Hodnotila bych to jako takovou milou oddechovku a rozvíjejícínu se vztahu mezi Lucy a Joshem jsem fandila. Jediný co bych vytkla, tak asi to, jak se Lucy v jednu chvíli na joshe až moc sápala.


Skutečný příběh osvětimské knihovnice mě velice zaujal po tom, co jsem četla knihu Osvětimská knihovnice. Proto jsem se chtěla dozvědět něco víc a sáhla jsem po této knize. Byla jsme malinko zklamaná, že to, co mě zajímalo nejvíc (život v Osvětimi), tam vlastně skoro nebylo. Ale i tak bylo zajímavé sledovat Ditin život po válce, kdy se snažila zpátky zařadit do společnosti.


Od této knihy jsem měla snad nejvyšší očekávání, jaká jsem mohla kdy od knihy mít! A ona se naplnila! Bylo to naprosto skvělý! Ze začátku jsem do toho šla s tím, že je to prostě o dvou klucích, co na konci umřou. Když jsem se pročítala příběhem dál a dál, najednou to nebylo jen o umírání a o tom, že jim ubíhá posledních 24 hodin. Bylo to o tom, žít těch 24 hodin naplno a nepromrhat ani minutu strachem. Hrozně se mi líbilo, že kniha nedává pohledy jen Matea a Rufuse, ale i dalších postav z příběhu!


Tak z této knížky jsem měla zpočátku smíšené pocity. Začátek mě moc nebavil, Jude mě spíš rozčilovala a nebylo tam nic, co by mě tahalo do knížky. Nicméně po určitém zvratu, zhruba za půlkou mě to fakt rozthalo. Prostě cože? Začalo mě to bavit a musela jsem číst a číst, abych věděla, jak to bude pokračovat. Jude mě ale pořád štvala. Prostě to její chování! Měla jsem chuť ji plesknout. Třeba postava Cardana se pěkně vyvíjela, postupně jsme přicházeli na důvody, proč je takový, jaký je (postava Jude byla nesnesitelná pořád stejně).
Jinak nový svět je fakt super. Je to originální a nápadité. Docela se těším na další díl.


Každá pohádka je tak neskutečná! Jsou maličko drsnější, ale tak kouzelné! Nemluvě o nádherných ilustracích, které gradují spolu s příběhem. Takže na začátku každé pohádky začínáte s žádnou ilustrací a postupně se ilustrace rozrůstá s každou stránkou víc a víc. Co se týče pohádek, tak nejvíc se mi líbila asi první 'Ayama a Trnitý les' a poslední 'Když voda zpívá oheň'. Na to, že jsem z Šesti vran nebyla úplně odvařená a moc se mi nelíbila, tak z tohohle jsem maximálně nadšená a moc doporučuju!


Celý příběh vypráví samotná Holly Chaseová, která mi ze začátku pěkně lezla na nervy. Prostě typická rozmazlená puberťačka. Tato knížka je vlastně retelling Vánoční koledy od Dickense a Cynthia Hand to převyprávěla fakt skvěle! Už jsem od ní četla Má Lady Jane, kterou napsala ještě s dalšími dvěma autorkami a byla jsem stejně nadšená. Stejně jako Má Lady Jane je Posmrtný život Holly Chaseové místy vtipný, je poučný a atmosféra kolem Vánoc je prostě kouzelná. Příběh má hlavu a patu. Jediné, co mi malinko vadilo byl překlad Scrooge. SKRUŽ?! Vážně? No nicméně knihu moc doporučuju, protože tohle je vlastně taková pohádka napasovaná do moderní doby. Musím ale říct, že moc povedeně!


No s touhle knížkou jsem ze začátku měla trošku problém. Úvod knihy je vcelku pomalejší a nudný. Když jsem se ale dostala k části, kdy Jacob nachází sirotčinec a potkává děti, bylo to super. Děti jsem si hned zamilovala, to jak je každé jedinečné, jak jen tohle mohlo někdo vymyslet? Kniha je doplněna ještě fotkami, které jsou některé fakt mega děsivé. Děj je místy vtipný a většinou i čtivý, nicméně nějaké zádrhely jsem měla. Jacob mě občas fakt vytáčel. A docela mi vadila členitost textu, ale to je už můj osobní problém.


Tahle sbírka pohádek je naprosto kouzelná. Nejvíc se mi líbí povídka o třech bratrech, kterou určitě všichni známe z filmu. Je to doplněno o krásné ilustrace. Knihu jsem měla přečtenou asi za hodinu, protože povídky jsou krátké a čtivé.


Ach jo . Na tuhle knížku jsem se fakt těšila. Ale možná je to moje chyba, že jsem od ní asi očekávala až moc. První půlka knihy prostě nic. Vůbec jsem se do děje nemohla dostat a do knihy jsem se vyloženě nutila (taky jsem ji četla celý srpen). Šest vran zachraňuje až druhá polovina knihy, kdy už se teda konečně vydávají na dobrodružství. Musím ale ocenit důmyslné odkrývání minulosti postav, tím pádem mi všechny souvislosti a vztahy mezi postavami dávaly smysl. Kniha jako celek nebyla špatná, ale první polovina mě nudila a tak mě odradila, že prostě knihu hodnotím jako průměr. Určitě si teď dám od této série pauzu, než se pustím do dalšího dílu.


Poslední díl série Noční lovci rozhodně nezklamal. Je to přesně to završení série, které si každý fanoušek Nočních lovců zaslouží.
Jeaniene Frost mě znovu vtáhla do světa plného upírů, akce a napětí, ale to, co mě nejvíc dostalo, je stále ta úžasná chemie mezi Bonesem a Cat. Jejich vztah je plný jiskření, humoru a síly – přesně takový, že se od knihy prostě nemůžu odtrhnout.
V tomto díle čelí Bones a Cat větším výzvám než kdy předtím a jejich vztah prochází mnoha zkouškami, což jen zvyšuje napětí a emoční prožitky. Znovu se setkáváme s Madiganem a tentokrát se to kolem něj rozjíždí mnohem víc, než v předchozím díle. Autorka dokáže brilantně propojit akční scény s dojemnými momenty, které přinášejí krásné zakončení celé série. Příběh má skvělý spád, je plný překvapivých zvratů a rozhodně neztrácí na intenzitě. Nemohla jsem knihu odložit, přečetla jsem ji na dva zátahy, i když se mi se sérií vlastně loučit nechtělo. Je sice pravda, že linka s Katie mi trochu připomínala Stmívání poslední film, ale vlastně mi to ani nevadilo .
Série Noční lovci mi bude chybět, protože Frost vytvořila svět, do kterého se vždy ráda vrátím. Sérii jsem četla už před lety, kdy jsem pro ni chodila do knihovny a jsem neskutečně ráda, že jsem ji po bazarech sehnala a mám ji ve své knihovně. Můžu po ní sáhnout kdykoliv budu chtít. Navíc se neskutečně těším na dvě doplňkové knihy, které se mi také podařilo sehnat .


Tvorbu autorky @michaelazamari jsem sledovala už delší dobu, ale pořád ne a ne se k ní dostat. No jo, můj tbr je opravdu moc dlouhý . Proto jsem byla moc ráda, když mě autorka oslovila, zda bych si český preklad knihy nechtěla přečíst a zároveň vychytat chybičky, kdyby tam nějaké zůstaly.
Příběh se točí kolem Riley a nejlepšího přítele jejího otce Connora. Opravdu cením, že příběh můžeme vidět z pohledu obou postav. Další věc, která se mi líbila bylo cestování po Španělsku. Bylo super podívat se do této destinace aspoň prostřednictvím knihy.
Knihy s nějakým větším věkovým rozdílem mezi postavami moc nečtu. Je to proto, že mi postavy k sobě většinou nepasují (mladší se třeba chová jako dítě apod.). Taky mě moc nebaví číst o nějakém dědovi a mladé holčině. Nicméně tady to sedlo, Connor rozhodně není žádný děda, je to muž v nejlepších letech před 40 a Riley se mi zdála na svůj věk vyspělá. Další postavou, která zde hraje důležitou roli je otec Riley. Zajímavý byl právě ten vztah otce a dceři, kteří se mají rádi, ale moc spolu nekomunikují a tím pádem životu toho druhého moc nerozumí.
Jednu chvíli se mi zdálo, že se příběh maličko točí v kruhu právě kvůli řešení toho věkového rozdílu, ale jinak příběh plynul moc hezky a nenudila jsem se. Postavy byly sympatické, příběh měl hlavu a patu a stránky mizely pod rukama.
Kniha vás donutí zamyslet se nad tím, kam vás vedou vaše vlastní impulsy – a možná vám pomůže najít odpovědi na otázky, které jste si dosud neodvážili položit.
