eliska8413 komentáře u knih
Pořád všechno při starém. Autor neumi překročit svůj stín, jakoby šlapal vodu a co kniha to stejné obraty, pořád dokola stejně myšlenkové pochody, žádný progres v postavách. Samé pane a šéfe. Nikde nic přátelského. O tom, že dej nedává smysl se zmiňovat nebudu, kdybych psala knihy 10 stran za den tak taky moc nehledám kvalitu a nějakou symboliku. Tady se rube a na vymýšlení promyšlené detektivky prostě není čas.
Autor se již našel v určitém stylu vyprávění a v podstatě mu asi ani nevadí, že ty jeho příběhy jsou jeden jako druhý, hlavně aby co nejvic šokoval svojí brutalností.
Zase se setkáváme s nešvarem nedotažených závěrů a některých vodítek. Prostě rychle rychlé něco napsat, vždyť ono to ani ty čtenáře vlastně nebaví a skoro jim ty nesmyslné pasáže nevadí, hlavně si udělat čárku s dalším vydanym "dílem".
Detektivka, která neurazí. Člověk si přečte knížku někde na dovolené a pak ji daruje do knihobudky. Postavy jsou zde vykreslené velice povrchně, příběh dře a v mnoha případech musí autor použít zásah shora, aby se to někam posunulo.
To z jakého důvodu je záhadný 25 let starý příběh vyřešeny během pár dní, vlastně souvisí skoro s turnusem na té dovolené při které si čtenář knížku zchroupne. Obávám se, že úmysly postav a jejich další konání zůstanou trochu záhadou stejně jako samotné "rozlousknuti" případu.
Nemůžu se zbavit dojmu, že autor zastává názor celosvětové konspirace, a za každou vraždou vidí větší spiknutí. A zatímco na začátku se jeví případ opravdu jednoduše a čtivě, po pár kapitolách nabyde do monstrózních rozměrů, kde zkorumpovaní jsou všichni, nic není tak jak se jeví, lidé umírají na počkání, ale hlavní hrdina přežije střelu snad i z bezprostřední vzdálenosti. Prostě celkový dojem z knihy je dost rozpačitý. Jakoby autor dostal námět, ale samotný dej je na něj příliš velké sousto.
Asi jsem od karantény čekala více s ohledem na skutečný stav. Minimálně recenze se tvářily tak, že autor vlastně předpověděl budoucnost. Pravda je však taková, že se inspiroval známými fakty o průběhu chřipkových respiračních onemocnění a do toho suplementoval detektivku. Dost mě štvalo, s jakou rychlostí se případ řešil, jak všechny potřebné informace byly hned k dispozici, takže se čtenáři zdálo že se nemůže od knihy odlepit, ale mě stejně přišlo, že té akce je tam příliš a opět autor spadl do konspirace o vyšším zlu. Na druhou stranu je smutné když člověk vidí že sám autor přesně předpoví vývoj nákazy a vlády světa se nedokážou k předpovědi ani přiblížit.
Je to prostě zvláštní dvojka a moc nechápu co je vlastně drží pohromadě. Rozuzlení zápletky je takový epochální asi jako když si představuji že se vdám za prince. Ono není na to udělat prostě obyčejnou detektivku s obyčejným příběhem bez nutných monstrózních rozuzlení a vrahovo pohnutek.
Protože autorovi už docházel dech, rozhodl se konečně vyřešit zbývající záhadné vraždy na jeden zátah. Co na plat, že se opět propadneme do naprostých nesmyslů co se zápletky a úmyslů vrahů týče. Co na plat, že se tady plácají ode zdi ke zdi nějaké teorie, které jsou pak vysvětleny jak ve slohové práci žáka 2. třídy. Je to prostě prachsprostá nastavovaná kaše mixu možného i nemožného. A i když tomu chlivakovi Enzovi táhne na 60, tak v očích autora je to neodolatelný borec, z kterého teče i třicetiletá ženská. NE NE NE. A pak samozřejmě super truper happyend pro celou úzkou rodinu hlavní postavy. Ach jo prosím nepište, nejlépe vůbec, když mu neumíte zkrivit ani vlas a jen ubližovat všem okolo.
Pár volnějších konců tahle detektivka má, ale celkově má spád, nápad, motiv, rozuzlení a doufejme, že pro lidstvo i dobrý konec.
Prvních několik kapitol se vleklo tak, že jsem úplně cítila jak pomalu stárnu spolu s Jackem. Když se pak konečně začaly do příběhu prolínat i dějové linky z jeho mládí a sami dědci se vydali na roadtrip, kniha chytla druhý dech a úplně jiný šmrnc. Byť mi zůstalo trochu tajemstvím kdo proč kdy koho a jak zabil, ale tohle skoro ani nebyla detektivka, ale fakt takový pěkný road román.
Děj knihy je obrovsky diferenční. Zatímco příběh předka jsem skutečně prožívala, současný příběh Sima mi přišel unylý nudný sebelítostivý a sám Sime byl na facku. A opět zatímco předek dokázal překonat všechna trápení a nesnáze a prožít smysluplný život, Sime se utápí v depresi ze zmařeného manželství, které stejně nebylo asi tak senzační jak si myslel. Samotný průběh vyšetřovaní mi přijde poměrně nasáčkovaný do pár dnů, což tedy nechci kanadské policii křivdit, ale asi úplně takhle neprobíhá.
Samotný pachatel je takový vyčarovaný z vody, když všechny ostatní možnosti byly zavrženy. Celkově příběh je z půlky čtivý a z půlky totální nuda.
Už se stalo takovým koloritem, že co vyšetřování zahadneho úmrtí, to cesta do hluboké minulosti s tak komplikovaným zvratem, že si člověk skoro musí dělat diagram, aby se v té zápletce vyznal. Já věřím, že si autor neskutečně užívá tu zamotanost děje a takovou jakoby starodavnost příběhu kdy původ úmrtí je 20 let zpátky, ale prosím pěkně, to že někdo finguje smrt dokonce vlastní, ví o tom dalších 10 lidí ale nikde se nic neprokecne, to je asi tak uvěřitelný, jako že se Ježíšek narodil z panny čisté...
Dej je vystaven na zajímavém tématu. Ovšem příběh starého muže se mi zdá být až příliš překombinovaný a je to taková moderní verze Olivera Twista. Ale protože jsme o pár století dál, musí se přidat špetka toho gangstera, špetka lásky nebeské, špetka záhady a tajemství až za hrob. K tomu se přimíchá sentiment vyprávění muže s demencí, trocha napětí a několik dějových berliček a samozřejmě nesmí chybět taky nějaké to násilí. Ale zase se vše stihne zachránit, dokonce bez ztráty kytičky a jdeme šťastné žít na ostrov, kde je mlha hustá tak, že by se dala krájet.
Příběh je psaný velmi čtivě, postavy jsou popsány do posledního detailu a krajina je nastíněna tak, že si myslím, že znám ostrov lépe než svoji obec, ale tak nějak mi tam ty lidské příběhy nesedí. Přijde mi až neskutečně přitažené za vlasy vystavit zápletku na 20 let staré křivdě, která je spíš traumatem pro psychologa než pro vraždu, ještě když má být motivem pomsta za domnělé prohřešky. Samotné rozuzlení zápletky je úsměvné asi jako indický bollywoodský thriller. Samozřejmě nesmí chybět happyend a zjištění že hlavní hrdina má zase pro co žít.
(SPOILER) Hned na úvod se dozvíme, že kdyby Enzovi nevyšlo chytání vrahů, tak se klidně uživí jako šéfkuchař. A pak už plnou parou jedeme do Alp vyšetřit další záhadu. A protože autor už nemá kde brát, tak nám hlavního podezřelého naservíruje na stříbrném podnose. Jako pardon, ale takhle zapáleného vraha prostě čtenář prokoukne hned po dvou stránkách.
Úplně se vidím v situaci, kdy někde bydlím, ale moje apartmá je volně přístupné kdejakému hejhulovi, který jde náhodou kolem. To je asi stejně uvěřitelné, jako že si to opět rozdá s ženskou, která ho navíc ještě nabádá, aby se víc zapojil do života jiný ženský. OMG! TWL! Jako opravdu? Fakt existuje na světě taková sorta žen, které takhle chtivě skáčou do postele s obstarožním seladonem? Pane Mayi jestli vy trošku nepřeháníte!
No a pak samotné rozuzlení případu. Ano opravdu strašně naivně věřím, že se vrah po celá léta nenamáhal odstranit ten hlavní důkaz a opravdu čeká s terčem na čele, až přijede slavný Enzo a ten důkaz vypátrá. A ano strašně naivně věřím, že policie v čele s patologem nepozná rozdíl mezi vraždou, sebevraždou a fingovanou sebevraždou. A úplně nejvíc jsem uvěřila té všímavosti Enza, kdy pouhým okem rozezná rozdíl mezi perem, kuličkovým perem a propiskou. No já se snad pojedu za něj vdát....
Konečně díl, kde si ten chlívák Enzo nevrznul a navíc ještě dostal čočku od bývalky. Ta adorace jeho mužnosti mi už skutečně pije krev. Také konečně díl, kde nemá bandu mládeže gůglující mu na internetu odpovědi na jeho otázky. Obávám se, že se zde pointa rébusů vedoucích k vyřešení celé záhady ztratila ve trojím překladu. Na druhou stranu se mi zápletka docela líbila a přišla mi poměrně uvěřitelná. Nicméně začíná se zde rýsovat nešvar v popisu nesmrtelnosti hlavního hrdiny, který schytá kulku, spadne ze srázu, téměř z něho vymlátí duši, ale on se jen oklepe jako kočka a sveřepě jde za cílem vyřešit odložený případ.
Z Enza se s každou další knihou stává supermuž. Nevím co mě rozčiluje víc, jestli to jak ho autor popisuje jako nadsamce, erotomana a muže činu, nebo naopak jak ženy líčí povrchně jen podle zevnějšku věku a sexappealu. Oproti tomu, jak pečlivě a do detailní podrobnosti popisuje kdejakou blbost, v ženských postavách se nesnaží o žádný psychologický vhled. V podstatě je staví buď do objektu zájmu Enza nebo do jeho fanatických obdivovatelek. Úplně nejvíc mě vytáčí vztah mezi Kristy a Enzem, kdy se snaží bagatelizovat odchod otce od rodiny a s tím související citovou ztrátu dcery. A pak po jedné hádce a ukřivděném proslovu Enza mu má holka padnout kolem krku jako že až teď pochopila, že vlastně oběť je on a ona ho jen špatně pochopila. Ach tak to pardon, takhle to přesně na světě chodí.
Samotný děj je něco jako Čapkovo pejsek a kočička a jejich vaření dortu. Totálně překombinovaná zápletka, akční scény jak z Ramba 5, neuvěřitelné množství šťastných náhod a tajemný spolek, který to všechno z povzdálí sleduje a řídí. S tímhle tempem tu v příštím díle máme obdobu CIA, tajné oddělení a superhrdinu, který si ničím nezavdá se severskými detektivy.
Zatímco v první knize mi Enzo přišel poměrně sympatický a vyšetřování starého zločinu hezky rychle odsejpalo, v tomto díle se vše naopak vleklo, přehršle postav v příběhu akorát dělala zmatek a naroubovat do jednoho vyšetřování jak pseudoasistentku, která obratem vyžvaní půlku informací o případu náhodným kolemjdoucím, tak dceru i s přítelem, který má kurz someliera a tudíž je znalec, pak bývalou i současnou milenku a novou rádoby milenku, je prostě totální kýč přitažený za vlasy s šedým pruhem.
Některé postavy v díle neměly vůbec žádné opodstatnění, jiné se na začátku vynořily aby o nich celou dobu nebylo slyšet a pak z nich byly těmi nejdůležitějšími články?! WTF. A navrch ten popis úplně všeho detailní úmorný nezáživný. Jo a nechat zabít psa byla podpasovka!
Pohodová prázdninová detektivka, kde vše plyne bez jediného zádrhele. Zločin, který nebyl vyřešen za deset let je díky Googlu rozlousknutý ani ne za měsíc. Sice nám autor nedokázal přesně vysvětlit myšlenkové pochody zločince, ani zápletka nebyla úplně domyšlená, ale z hlavního hrdiny aspoň neudělal křížence MacGivera a Chucka Norrise. Takže na pláži si člověk přečte jedním tahem pěknou knížku a než nasedne do letadla může jí nechat někde v knihobudce pro dalšího znuděného hosta hotelového resortu.
Začínám být skutečně alergická na to, že mi autor na začátku aspoň na několika stránkách neshrne, co se s hlavními postavami stalo, proč už nejsou v USA a co je vedlo k tomu vrátit se do Číny. Pokud mám nějakou sérii, tak snad chci prožívat příběh těch hlavních hrdinů a ne že si vždy domýšlim dva roky zpětně jak se asi tak měli.
Z detektivky se stává poměrně slušná slátanina všech možných žánrů od harlekynky přes lékařská skripta po údaje z Wikipedie. Tradičně všichni kolem umírají, jen ti dva mají vždy nějakým zvláštním pohnutím osudu štěstí, že se jim nic až na pár škrábanců nestane.
Motiv a především pak indicii jsem na ty dva křičela už od první oběti, ale stejně nakonec mi ten důvod úplně jasný není, a i celkové rozuzlení díla mi přišlo extrémně přitažené za vlasy.
Číst si o umělém viru během pandemie čínské chřipky, která je 100% přírodní, bylo mimořádně mrazivé počteníčko a myslím si, že postava ruského vědce nebyla moc dále v počtu obětí takového zvrhlého experimentu. Zápletka samotná už však tak čtivá nebyla. Záporňáků se nám zase sešlo několik, stejně tak i dějových a zápletkových linek. Jak je v knize moc náhod, shod a šťastných událostí, ztrácí u mě uvěřotelnost a celkově jde dílo do kopru. Autor jakoby vystřílel na začátku veškerou munici a pak se snažil z vody uvařit nedělní oběd, mě z toho ale vyšla slátanina, ve který mi zase chybělo nějaké shrnutí co se s postavami ten rok co jsme je neviděli dělo, proč spolu nebyli a stejně tak nějaké rozuzlení léčby Sin Síň z minulého dílu.