eliskamikova komentáře u knih

(SPOILER) Ke knize jsem se dostala absolutní náhodou. Hledala jsem queer knihu, která by mě mohla zaujmou a vytáhnout mě z dlouhotrvající čtenářské krize. Volba padla právě na Pátá minuta je o nás.

Na literárním zpracování se mi toho mnoho líbilo. Oba hlavni protagonisté byli od první stránky velmi reální a jednoduše se vnímali jako věrohodní lidé se svými přednostmi i stinnými stránkami. A bylo jednoduché jim oběma fandit (ale naprosto jasně jsem #teamEthan). To je ta největší deviza příběhu, která mě nutila knihu neodkládat. Dočetla jsem ji někdy v půl třetí v noci, což také říká svoje.

Romantická dějová linka je fakt hezká a dost mě bavila. Hodila mě trochu v čase zpátky do pubertálních let, kterým se stále víc a víc vzdaluji. No shippovala jsem je jak blázen!

V první části knihy jsem cítila trochu podobnost s komiksovými Srdcerváči, kterou evokovala Anglie, sportovní prostředí, na první pohled podobný archetyp hlavních hrdinů a queer láska. Ale tento příměr kniha ve své první polovině shazuje ze stolu, vyráží více explicitni cestou než PG-13 Srdcerváči.

To prostředí Anglie se mi velice těžce vnímalo jako věrohodné. Jasně, moře, které hraje v životě Kaie zásadní roli, tady nemáme a středoškolská basketbalová utkání by taktéž vyznívala nepřirozeně. Ale moderní a svěží čeština, kterou je kniha psaná (a je velkou předností díla!), prostě v Anglii působí trochu jako pěst na oko (pun intended lol).

Pokud autorky ještě v dalších svých dílech budou používat prostředí sportu, chtělo by to trochu nastudovat sportovní terminologii. Ačkoliv neočekávám popisy jak z pera sportovního redaktora, toto byl fakt průšvih. Na koš se nehází, ale střílí. Trestná střílení jsou v hokeji, ne v basketbalu. Trochu si myslím, že tady byly autorky prostě líné a spoléhaly na to, ze jejich cílový čtenář nebude tušit. A je pro mě překvapivé, že to v takové formě šlo do tisku.

No a pak je tady ten podivný konec. Musela jsem si ho přečíst dvakrát, absolutně mě zmátl. A pak vytočil. Chápu to dobře, že spolu jako skočili pod vlak? Potom, co si Kai vydřel coming out, našli k sobě zpátky cestu a byla před nimi růžová budoucnost? Pardon, ale wtf?

Jako metaforický skok do neznáma mi to neprodáte, sorry jako.

A retoricky se ptám, jestli není náhodou v dnešní době už dost queer příběhů, které končí tragicky? Burry your gays asi ještě pořád není za námi a od queer autorek je toto extrémně překvapivé a nepříjemné.

... Jo a obálka se moc nepovedla, vždyť je půlka názvu nečitelná.

1 21.01.2023

Kniha nebyla depkou, jakou jsem čekala. Není to kniha o umírání, ale o životě. Je to kniha, která nutí k zamyšlení, jestli žijeme život tak, jak bychom chtěli, protože nám nikdo před smrtí nezavolá a nevaruje nás. Nebudeme mít možnost se omluvit, vyžehlit spory, říct svým nejbližším, že je máme rádi. Nebudeme vědět, že teď je před námi poslední šance zažít dobrodružství. Pokud se necítíme šťastni, držíme se zpět, šťastni se nemusíme cítit už nikdy. Možná neustále čekáme na lepší a vhodnější chvíli a ta nemusí nikdy přijít.

Impulzivní koupě graficky nádherné knihy, která mi pár měsíců zdobila knihovnu, vyústila v překvapivý čtenářský zážitek. Jedno posezení, úsměv na tváři, teplo v duši, pohlazení poetických mozkových závitů, polechtání mého vnitřního snílka samotáře. Bonbónek, který mi ještě dlouho zůstane v paměti.

4 28.05.2018

Tahle kniha byla prostě zvláštní. Těžko se mi hodnotí, těžko se mi vstřebává. Ale stojí za to. Nese mnoho aktuálních otázek, literární kvalitu (ta Magnesia Litera ehm ehm), dává čtenáři facku k probrání. A taková díla jsou zatraceně potřeba!

2 28.05.2018

Tahle dystopie mě fakt bavila! Perfektně vytvořená budoucnost lidstva, která působí naprosto uvěřitelně, takhle to fakt někdy může vypadat!

Nenarazila jsem na jedinou pasáž, která by mě nudila, jediný zvrat, který bych čekala. Děj se řítí raketovým tempem a šlape a šlape.

6 27.05.2018

Rychlé a pohodové čtení na jedno odpoledne, ale po pár dnech ve mně nezůstaly žádné hlubší dojmy. Nenadchne a neurazí.

3 23.05.2018

Není to typický “johngreenovský” román. Láska a romance nehrají prim, naopak usednou do zadních sedadel. Jsou tu, ale ne v hlavních rolích. V hlavní roli je pro změnu boj s psychickým onemocněním, který je denním chlebem pro spoustu z nás. John se s tlakem na svou osobu po úspěchu TFIOS popral na výbornou, následníka vypiplal do posledního slůvka a vypustil do světa naprosto autentický obraz toho, jak to vypadá v hlavě člověka, kterému vlastní mozek hází klacky pod nohy a nenechá ho žít.

9 02.05.2018