elizabeth_ba komentáře u knih

A těch pět hvězdiček klidně dávám i s vědomím, že dnes je Palackého pojetí dějin překonané. Nikdo (a opakuji pro všechny současné profesionální historiky, opravdu nikdo) toho nedokázal pro české dějiny udělat tolik jako právě Palacký. A obdivuji jeho latinu, stejně jako tu Šustovu.

14 03.02.2015

Na pomezí mezi 3 a 4 hvězdičkami, bylo příliš poznat, že autorka je Američanka a evropské dějiny jí nejsou až tak blízké, např. zkracování jména Vercingetorix na Vix je velmi nepravděpodobné, "vix" je latinsky "stěží" a dost vix by nějaká židovka takto říkala dítěti a takových věcí tam bylo vícero. Ale zaujal mě vztah Domitianova prefekta pretoriánů (Paulina Norbana, i když s autentičností jeho osoby jako Augustova potomka mám obrovský problém) s vestálkou Julií, dcerou Domitianova bratra Tita, opravdu se jedná o zajímavou myšlenku.

5 29.01.2015

Kniha, která mě seznámila se Závišem, který se stal na mnoho let mým oblíbencem, a přemluvila mě k mnohým kousků např. k tomu, že jsem napsala jeho historicky věrnou biografii (teda po smrt královny Kunhuty, jelikož jsem se jej dlouhou dobu neodhodlala znovu zabít. Ale nebojte se, učiním tak velmi brzy, neboť poté, co jsem ve svém článku zabila prince Konradina, znovu zabiju literárně kohokoliv).

7 28.01.2015

Rozhodně ji z Dumasových knih řadím k nejlepším. Poprvé jsem četla asi tak ve 14 letech a dodnes si pamatuji, jak se knihovnice v oddělení pro dospělé čtenáře dohadovaly, jestli je pro mě taková četba vhodná. ;-) Před několika lety jsem viděla i film, který se od knihy trochu liší. Přestože úrovně Merlova Mé dobré město Paříž (znovu čerstvě přečteno) kniha nedosahuje, nedá se jí rozhodně upřít jistý šmrnc, i když je moc, moc idealizovaná. O chlup víc se mi líbila jak Paní z Monsoreau tak Krásná Gabriela, asi proto, že jejich hlavní hrdinky - Diana z Méridoru a Gabriela z Estrés - si sem tam umyly (asi nejen) ruce a vzbuzovaly ve mně rozhodně více sympatií než Markéta (zvlášť, když její život člověk zná i z jiných zdrojů). Trochu mám Dumasovi za zlé vylíčení Jindřicha III. (vystupuje ještě jako vévoda z Anjou), jenž vypadá jako by jeho ruku při psaní (či ústa při diktování) vedla vévodkyně z Montpensiér... V těch následujících příbězích z této série (paní z Monsoreau a Králův šašek) to trochu napravil, snad se někdy dostanu k tomu, abych si znovu přečetla kompletní sérii, prozatím mi v ní chybí Lazebníkův dům (i ve zdejší nabídce v Bazaru).

7 28.01.2015

Tato kniha byla také zfilmována jako Paní z Monsoreau (dodnes se mi při vzpomínce na pana z M. otvírá kudla v kapse, již samozřejmě vůbec nenosím) a hledám Ludvíka de Clermont, hraběte de Bussy... Ale vážně. Na hezkou a romantickou knihu navazoval Králův šašek (o mém oblíbeném Jindřichu III. a jeho šaškovi Chicotovi, oba rovněž v této knize i ve filmu).

3 28.01.2015

Čteno zoufale dávno a ještě ve slovenštině jako Ríman Minutus. Zařadím do chci znovu přečíst.

1 28.01.2015

Musím podotknout, že nedočteno, takže nebudu hodnotit, jinak bych musela sáhnout do odpadu, jelikož mě to nebavilo. Jakákoli alegorie americké společnosti byť v atraktivním prostředí umírajícího starého Říma není nic pro mě.

Dodnes se divím, že jsem to vůbec dočetla.

Pro mě v rámci výuky latiny neocenitelné, neboť Ab urbe condita jsem četla jako svou úplně první knihu v originále... České vydání používáno jako kontrola. Z toho hlediska hodnotím pěti. Z hlediska hodnoty historické a literární rovněž pěti (dokážu-li to při svých znalostech posoudit). No a že to nebylo příliš čtivé a četla jsem to i s pomůckami pěkně dlouho? No tak za to si už mohu sama.

3 28.01.2015

No tak oba hlavní představitele knihy - Petra I. z Rožmberka i mladého Záviše (syna Alžběty Kumánky a Záviše)- by člověk podle toho chtěl i domů... Mé asi nejlépe strávené Vánoce s touhle knihou, jejím pokračováním Od trůnu dál a sklenkou dobrého vína. Po prohloubení svých historických znalostí jsem se ale ke znovupřečtení neodhodlala a asi ani neodhodlám.

4 28.01.2015

Slabý král Václav? To by si snad někdo dělal kozy... Ale mně už tam tak nějak chyběl Záviš. ;-)

2 28.01.2015

Asi to bude znít divně, ale nemám ráda tolik opěvovaného otce vlasti a i když mě občas rozesmály alkoholové dýchánky s Buškem z Velhartic (ono takové čtení o tom, jak jim bylo blbě a jak se i on uměl, s odpuštěním, ožrat jako prase, je totiž děsně fajn) i příběh o Kateřině, tak celkově mě už méně zaujaly od paní Vaňkové jen ty romány o Přemyslu Otakarovi I.

1 28.01.2015

Moje totální srdcovka... Paradoxně jsem román dostala za úspěšnou účast na matematické olympiádě (sic). Ale přivedla mě k historii a může za všechno... Za mé platonické lásky (obě se v knize vyskytují) i za to, že jsem se ve zralém věku vrhla na jazyk latinský. Přečteno mnohokrát a pokaždé mě v ní zaujalo něco jiného (tu Anežka a král, tu královna a Záviš - ale ne to bylo až v té další, tu princ Konradin). Před časem deklarováno, že příští čtení bude, až mi bude nejhůř... Což se zatím (naštěstí) stále odkládá. I když dnes vím, že převážná část líčených historických událostí proběhla přece jen trochu jinak, mám pro tuto knihu velkou a fatální slabost.

11 28.01.2015

Právě kvůli v komentářích několikrát zmiňovanému Mannově filmu z roku 1992 jsem si knihu po více jak čtvrt století znovu přečetla. Nu, tak nadšená jako před lety jsem z ní nebyla (je vidět, že byla určena jiné věkové kategorii), ale pořád ji považuji za velmi dobrou a poutavě napsanou (byť ne tak pěkně jako např. některé romány Roberta Merla nebo Ludmily Vaňkové, srovnávám, protože je to rovněž kategorie historický román). Ve filmu se mi nelíbilo, co provedli s Alicí a mjr. Heywardem, v knize jsem s jejich osudem spokojená. Taky jsem nezaznamenala jedinou zmínku o nějakých rozepřích mezi Angličany a rodící se americkou civilizací, které se objevily ve filmu, zřejmě aby předznamenaly události, které za 20 let vyústily v boj za nezávislost (no budiž, jen toho Heywarda jako Otevřenou ruku nebo dlaň, což značí člověka dobrého, čestného a laskavého, do toho neměli zatáhnout, mám totiž z příběhu filmu dojem, jako by autoři zkřížili Vinetoua s Patriotem a úplně náhodou se jim do toho připletli Francouzi). Drobné výtky ke knize by se týkaly spíše překladu nebo spíše toho, kdo upravoval dřívější překlad ze 30. let do modernější češtiny, příliš mnoho překlepů a i chyb; a Bůh ve smyslu Boha křesťanského a židovského se píše s velkým písmenem, tak se psal po celou dobu i za totality, jinak je to nějaký bůh například lásky, slunce nebo stád...

14 28.01.2015