elizabeth_ba komentáře u knih

Hned po zakoupení prvního vydání čteno v autobuse, dokonce snad ve stoje na dálnici (tenkrát to ještě bylo možné), každopádně uvnitř autobusu nesvítila žádná světla. Přesto jsem se od knihy nemohla vůbec odtrhnout, dokud jsem ji (za ničení svých už i tak dost špatných očí) nedočetla... A tak mi asi unikla ta citace Petrarcy, kterou zcela správně nepřehlédla kolegyňka Vojslava komentující hned přede mnou.

2 15.09.2015

I když vezmeme v úvahu jenom ty původní knihy série (tedy přihlédnu-li k tomu, že hned tři knihy z těch prvních - Rubáš pro arcibiskupa, Jezdec věští smrt a Symbol smrti byly vydány později), tak hned v té první řeší Fidelma (za Eadulfovy asistence) případ na důležitém kongresu plném církevních a světských hodnostářů z mnoha zemí ve Whitby, v severovýchodní Anglii... A to fakt není Irsko, takže v obsahu se vyskytují nesprávné informace.

Co Fidelma prozradí Eadulfovi, vyplývá z anotací dalších knih, ale já sama nebudu spoilerovat, i když se musím zamyslet a znovu začíst, kdy vůbec na to v tom svém zaneprázdněném životě našli čas... Moc pěkně mu to ale neprozradila, spíše tak nějak ledabyle a až úplně na konci příběhu.

Fidelma s Eadulfem se zde pokouší odvrátit hrozbu mezinárodního konfliktu a setkávají se s lidmi, o nichž není úplně zřejmé, jací jsou (jsou-li dobří nebo špatní) a já musím říci, že ačkoli spousta osudů zde načrtnutá, zůstala bez dokončení, já si čtení této série velmi užívám, ať to bylo čtení první nebo nyní už mé celkem asi páté... Poznáváme zákony Wuffingů, pronikáme hlouběji do těch irských, Fidelmě kromě nemoci hrozí veliké nebezpečí a Eadulfovi vlastně taky ale díky svému důvtipu i šťastným náhodám z toho zase dokáží vybruslit a Fidelma okouzlit i několik dalších saských mužů (Asi to vypadá, že pro ni přes své předsudky vůči ženám mají slabost ;-))

4 15.09.2015

Takový "předkrm" k závěrečné části série. Konec je ještě otevřenější než obvykle (je třeba dořešit nejen linii s Hiratou ale i mnohé další) a ačkoli Sano s pomocí celé rodiny i malé slečny Taeko záhadu kolem úmrtí Curuhime vyřeší, odhalení všeho ostatního na nás čeká až v další části. Janagisawa si zažije nový otřes a za vinu vše klade jako obvykle Sanovi. Jenže všechno je jinak. Jak jsem dosud vždycky autorku hájila, že její knihy nejsou nechutné, ale že taková byla doba, tentokrát už toho bylo i na mě příliš a SPOILER jaký hajzlík se stane příštím šógunem (protože se jím opravdu stal) mě dost naštvalo. Rozhodně její knihy nejsou pohádkami pro dospělé, za které jinak detektivky, zvláště ty historické považuji, v této ale rozhodně dobro nad zlem nezvítězí. Závěrečnou katastrofu nebo katastrofy jsem očekávala úplně jiné. Přesto nebo možná i proto se na závěrečný díl těším a ujít si ho rozhodně nenechám...

1 15.09.2015

Pro Alma-Nacida: Nevím, jestli ta kukuřice není spíše blbost překladatelky. Jestli tam bylo corn - což je obilí nebo zrno a ona to přeložila jako kukuřici (což to může být taky), aniž se nad tím zamyslela, se mi zdá daleko pravděpodobnější než, že by takovou chybu udělal autor, který píše o středověkém Irsku odborné studie a knihy.

Pro vincek1: Nemyslím si, že by to bylo vzděláním Fidelmy, spíše její povahou a také tím, že Eadulf byl v její zemi považován za cizince. A i když věděl do čeho jde, souhlasím s tím, že mě Fidelma občas taky pěkně točí... Jak píšu už v komentáři u autora, naštěstí se v této knize (a i v té zatím poslední následující) oproti ostatním dost umoudřila.

2 09.09.2015

Bezprostředně navazující na Kalich krve, jehož rozuzlení mnou (stejně jako Eadulfem a Fidelmou) pěkně otřáslo. Dostalo se nám některých doplňujících vysvětlení, a setkáváme se v ní jak se starými tak i novými známými - král Colgú se chystá oženit s mladou dívkou z rodu Osraige a poznáváme také paní Gélgeis, která podle pana Tremayna (a myslím, že dokonce i Eadulfa, ale tím si nejsem zas až tak jista) vypadá jako pravá princezna (no, Fidelma je totiž spíše krásná čarodějka ;-)) a dále dalšího opata s mečem (jednoho jsme poznali už před léty v Eadulfově rodné zemi). Fidelmě jde o život (zachrání ji, hádejte, kdo, no vlastně nehádejte a běžte si to přečíst) a jak se dále ukáže jde o něj nejenom jí. V pozadí máme spiknutí několika osob, zasahující na mnoho území, které Fidelma s Eadulfem (jako vždy) úspěšně objasní...

3 09.09.2015

Takže nám po Marcu Valeriovi Corvinovi ukončili i česká vydání Decia Caecilia Metella... (Very sad) No hlavně, že na historické harlekýnky se peněz najde vždycky dost. Ale slušné detektivní série se nikomu financovat nechce.

2 08.09.2015

Pro mě je to jednoznačně z knih o Fidelmě a Eadulfovi ta, která mnou nejvíce otřásla. Důvodem k tomu není ani tak skutečnost, že Fidelma s Eadulfem řeší manželskou hádku, která se trochu zvrhla, takže mají zatím "oddělené ložnice"... Oba v ní tentokrát ani nejsou v ohrožení života (jak je v těch ostatních pravidlem, s jednou výjimkou a krátkým okamžikem na konci) ale už námětem, a především svým viníkem je pro mě skoro nemožné si vůbec jen představit, že to ten někdo mohl udělat (motiv samotný, když si odmyslíme, kdo tím vrahem byl, byl už pochopitelnější). Jako v několika předchozích je třeba za vším hledat ženu a Fidelma musí opět na blbcích (zde na jednom zbloudilém ale velmi sebevědomém fanatikovi) uplatnit svoji autoritu...

Podle mého názoru se autor tohoto dnes velmi moderního tématu zhostil mnohem lépe než Vlastimil Vondruška v Tajemství abatyše z Assisi.

4 07.09.2015

Fidelma se odhodlala vystoupit z církevního řádu a místo toho, aby si užívala postavení sestry vládnoucího krále Mumanu, Colgúa, postavení uznávané právničky (dálaigh) ve všech pěti královstvích a klidného pobytu s manželem a synem v sídelním hradu Cashelu, zase dojde k události, které jí to vše překazí a která se jí navíc bolestně dotkne... Vyšetřování pokusu o vraždu krále Colgúa zavede Fidelmu a Eadulfa na území podrobeného a nepřátelského Uí Fidgente a do doby poslední velké bitvy s nimi. A naprosto nic není tak, jak se zdá, a je potřeba si všímat i zdánlivě úplných maličkostí. Přečteno přesně za dva dny, no vlastně tři, čtení se protáhlo přes půlnoc a nemohla jsem se (koneckonců jako vždy) od Fidelminých a Eadulfových případů odtrhnout. A těším se na další, neboť v Anglii jsou už o dva díly napřed (viz http://www.sisterfidelma.com/books.html).

Ale i zde už se vyskytla tzv. množstevní chyba - rozuměj autor píše tolik knih, že se chybě nevyhne (to dokázal jen mistr van Gulik) - v minulém díle (Sedmá polnice) byl brehon Aillín hlavním brehonem Colgúova království (mimo jiného vede závěrečné slyšení v opatství Lios Mór a připomenu, že Fidelmy se jeho zvolení nejprve dotklo, neboť čekala, že si rada zvolí ji, dokud nepřišla na to, že jí vlastně úloha brehona tak úplně nesvědčí) a tady je najednou (po uběhnutí pár měsíců) " jen" jeho (zpátečnickým) zástupcem a hlavním brehonem, který položí život za královu záchranu je Aedo, zcela v rozporu s tím, co jsme si přečetli v díle minulém...

6 03.09.2015

Jen jedna jediná výhrada z mé strany - nikdo z toho dosud neudělal e-knihu...

Editace 17.2.2017 - tak už udělal, kdyby někdo měl zájem, na vyžádání pošlu odkaz.

1 17.08.2015

MarkétaLore: Markétko, a to proč? (Proč si myslíte, že z něj toho metrosexuála udělala...) A také by mě zajímalo Vaše porovnání (metrosexuála) Záviše paní Koubkové se Závišem paní Vaňkové (všimla jsem si, že jste její tetralogii Lev a růže četla). Podle mě je totiž spíše "retrosexuál"... :-)

3 11.08.2015

Kdybych neměla totální absťák po knihách o soudci Ti (před několika dny jsem podruhé dočetla poslední z nich, Vraždu v Kantonu) nebyla bych se do nového čtení této knihy vůbec pouštěla... Zatím co čtení o van Gulikově soudci Ti má člověku co dát, troufám si říci, že při kterémkoli čtení, toto, je v případě, kdy už člověk zná vraha, úplně o ničem. Vykreslení soudce Ti vůbec neodpovídá ani původním čínským vyprávěním ani van Gulikově, několikrát jsem se musela dívat, jestli se skutečně vrátil po působení v Pej-čou a ještě štěstí, že se toho seržant Chung nedožil. No, když už zachoval autor toto, mohl zachovat i původní rysy ostatních soudcových zástupců, neboť jeho vykreslení, jak mého oblíbeného Ťiao Taje (aneb kluka z dobré rodiny, který se kvůli obrovské křivdě a pohromě u vojska dal k bratrům zelených lesů, aby našel původce všeho toho zla, čehož se mu nakonec, za vydatné pomoci soudce Ti, povedlo dosáhnout) tak i nejchytřejšího z soudcových pomocníků Tao Kana, je fakt na facku; o v knize vyložených rodinných poměrech soudce raději pomlčím úplně... A to jsem si ještě vybrala tu z knih, která je nejlépe hodnocená, jak by asi dopadlo mé hodnocení, kdybych si vybrala jinou? A kdybych to chtěla srovnat s knihou Pavilon se smuteční vrbou, která odpovídá téže době... Ale ne, raději nebudu srovnávat nesrovnatelné,už tak je můj komentář dlouhý jako čínská zeď...

1 06.08.2015

Vzhledem k tomu, že i v anotaci si lze přečíst, že pojednává o (protiprávní - to tam není, ale je to fakt) anexi Chebska, měla jsem obavu, že si autor vezme do huby (vlastně do pera či úplně nejlépe do compu) prince Konradina. Naštěstí se tak nestalo (učinil tak až v Msta písecké panny), motalo se to kolem dvou listin a zaplacení a nezaplacení nějakého stříbra Václavem I. občanům, teda vlastně měšťanům, Chebu. Jako detektivka se mi to při čtení zdálo vynikající, a že se z hlediska historického se nejedná o vrchol žánru, jsem si už zvykla. SPOILER Při dalším pročítání knih, kdy jsem si pamatovala, co se stalo v předchozích 15 knihách, mně kniha připadala jako tak trochu zombie román, vždyť i osoba, která v tomto případě vraždila, již vraždila jednou a měla být mrtvá... A osoba, která byla zavražděna na pouti s Anežkou do Compostelly, nám tady taky záhadně obživla...(a ještě k tomu ta hloupost se Světlaninou svatbou, co o ní píše wooloong, když i ona byla na pouti do Compostelly).

1 15.07.2015

Má časově následovat po "Zlaté štole", a i když teď na sebe zase jednotlivé díly nenavazují (dokonce se vzájemně popírají, v Románu o růži byla Kunhuta už Přemyslova manželka, tady si teprve Přemysla bere; ale tak dlouho jsme brečeli o nápravu hist. skutečností, že konečně nastala, tak musíme něco překousnout, možná to chtělo jen, aby si autor lépe promyslel časovou osu uveřejněnou v knize Oldřich z Chlumu), tak konečně máme příběh, jež jakž takž odpovídá skutečným událostem, teda až na Jindřicha z Rožmberka v Prusku s českým králem PO II., což nechápu, když měl autor ve svých předchozích knihách správně Voka. No, a taky, že Markvart z Hrádku byl švagr Ojíře z Lomnice (a Svin) a Vítka ze Skalice nikoli Oldřicha I. z Hradce... Ale velmi dobře se mi to četlo, ačkoliv literárně se o žádný skvost nejedná, atmosféra byla dobrá a svůj účel (oddechnout si a pobavit se) kniha rozhodně splnila.

2 15.07.2015

Až díky "životopisu" Oldřicha z Chlumu jsem se dozvěděla, že se jednalo o variaci na van Gulikův Strašidelný klášter (vůbec mi to dříve nedošlo, i když je tato kniha, ze série jediná, čínskému soudci Ti věnována). Tak medvěda na Krašově neměli, ale měli tam jiné věci, např. bl. Hroznatu, svatobarborské mysterium, podzemní kryptu, listinu z dob biskupa Jindřicha Břetislava a půvabnou lazebnici, které se málem podařilo i ...; rozuzlení sice tentokrát nebylo dle klasického scénáře (vrahem je někdo nenápadný a sympatický), ale i tak dost dobré, byť oproti předloze o malinko horší.

2 13.07.2015

Ráda jsem si početla o tom, proč a jak vznikaly knihy o Oldřichovi z Chlumu, jeho fiktivní životopis i několik povídek doplňujících osudy jeho žen i pomocníků. A taky o tom, jak moc má pan Vondruška, (stejně jako já) rád van Gulika, že mu dokonce věnoval (místo obvyklému své paní) i obdobu Strašidelného kláštera (Adventní kletba). A hned si jdu přečíst, jestli tam také měli medvěda... I když jsem knihu (vlastně obě - jak Strašidelný klášter, tak adventní kletbu) četla více než jednou, nepamatuji se.
V mnoha věcech ohledně historického bádání s panem Vondruškou souhlasím, v něčem ale ne, např. purkrabí Pražského hradu není až tak problém dohledat, i když uznávám, že takový Mstidruh z Chlumu (purkrabí v době kolem bitvy na Moravském poli) by se asi příliš do jeho příběhů nehodil...

2 07.07.2015

Žid z Krakova - Ronon Salo, Jiskra (totiž Unso z Aueršperku z rodu Pernštejnů ) a hlavně Záviš ze Skalky z rodu Vítkovců (maje své jméno po svém slavném praprastrýci), kteří dokonce zastíní i obvyklé mně milé postavy (Marka z Erlachu a Jana Jindřicha); to pak není divu, že se mi tahle kniha ze série o mocných i ubohých Markrabství moravského líbila nejvíce. Tresty za čin (ať už zlý nebo neuvážený) byly v této době těsně po Velkém moru přesně tak strašlivé, jak se dalo čekat, jen mě překvapilo, že krádež tehdy byla horším zločinem než loupež (dnes je to přesně naopak).

4 25.06.2015

Mám ráda všechny příběhy patriciátu a měšťanů brněnských, moravského markraběte Jana Jindřicha a jeho přítele Marka z Erlachu a kněžen a princezen piastovských, opavských a slezských. Drobné chyby by se tomu samozřejmě vytknout daly, ale dělat to nebudu a ani nechci. Zatím se mi z celé řady nejvíce líbily Židovky, ale paní Horákové se nedají upřít jak znalosti, tak i to, že umí upříst příběh tak, aby se člověk těšil na každou další stránku, co že se s hrdiny stane a přesto to nikdy nesklouzne do červené knihovny (viz příběh Kateřiny Ferreové a Mikuláše Mořice). Sympatizovat s postavami lze taky bez problémů (ač všechny bez výjimky činí nepravosti) a pro mě je paní Horáková, samozřejmě s výjimkou paní Vaňkové, nejlepší současná česká autorka historických románů (autorka bez debaty, že autor bych tak šmahem netvrdila, ale rozhodně má pro psaní obrovský cit). Jen zase MOBA nezvládla korektury...

4 22.06.2015

Historicky opět docela mimo (hnidopich musí zareagovat, z toho pohledu byla na tom asi nejlépe Msta písecké panny) a zase se objeví i osoby, které už v jiném díle zemřely, ale není jich tolik jako třeba v Králův dluh a nejsou tak významné pro příběh, jenž ač zasazený do 13. století, by se mohl (až na maličkosti) odehrát kdykoli (třeba v současnosti). Docela dobře se to četlo a, přestože odhalení mírně připomnělo jiný Zločin (na Zlenicích hradě), nechybí tomu to správné mravní poučení pro všechny a jelikož u pročítání textu výjimečně nespal ani korektor, hodnotím někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami.

2 20.06.2015

Na rozdíl od těsně před touto čtenými hist. detektivkami Juraje Červenáka je zde bez problémů s postavami možné sympatizovat (s Winstonem, Alfidou i Halfdanem), ale zase jsem si zde oproti Červenákovým občas připadala jako v příběhu pro děti, až teda na to, že Halfdan ještě raději než pivo má ženský (kupodivu jako většina mých ostatních oblíbených postav, takže to pro mě rozhodně není na překážku). Nic, ale včetně závěru (který by měl buď překvapit, nebo naopak by nad ním měl čtenář zajásat, jak je perfektně logický), není dokonalého, předchozí díl (Křivopřísežník) považuji rozhodně za zajímavější.

17.06.2015

Píše se rok 664 po Kristu. A tam lze datovat mé první setkání s Fidelmou a Eadulfem při jejich prvním střetnutí a vyšetřování. Ona je z Irska (Hibernie, Erinu...) a on ze země východních Anglů (a ne fakt není Sas). A hned se z toho stala láska na první pohled, aspoň u mě, u nich to byl spíše běh na dlouhou trať se spoustou dobrodružství, překážek, vyšetřování a lidských předsudků a blbosti. Dobrá doba, kde se fajn chlap na celý život dal potkat v klášteře ;-) Ale z Říma se už začaly šířit myšlenky, které to všechno měly zhatit, a zdejší kongres měl být teprve prvním vítězstvím jejich šiřitelů.

A celé britské ostrovy s výjimkou Irska (které mělo neuvěřitelně dobře utvořený právní systém i z hlediska doby dnešní) byly klasickou ukázkou toho, jak to vypadá, když někde přestane platit ono okřídlené "non rex is lex sed lex est rex", protože v Mercii, Northumbrii, Essexu, Wessexu... byl král nad zákonem. Byl-li dobrý, bylo dobře, a pokud ne, bylo to naopak moc a moc zlé zlé. Oswy dobrý byl. Kolik zlého nastalo po jeho smrti, nám bylo nastíněno v dalších pokračováních příběhu o irské právničce a jejím anglo-saském manželovi.

Additum 27. 11. 2017, kdy jsem opakovaně začala sérii číst: Pro mě je opravdu úžasná, i když překlad místy skřípe a detektivní zápletka se s těmi z pozdější doby vůbec nedá srovnat. Přesto sledovat vzájemné oťukávání Fidelmy a Eadulfa je zábavné (zvlášť zná-li člověk jejich další osudy) a překvapivě, ačkoliv s potěšením, zjišťuji, že toho máme s Fidelmou mnohem více společného než jsem si myslela.

Při tomto opakovaném, už ani nevím kolikátém přesně, čtení jsem si uvědomila, jak důležitá je práce překladatele, že i on se vyvíjí (nejen autor) a jak důležité bylo, že ságu Roberta Merla Dědictví otců překládal právě pan Drápal. Zde v Rozhřešení vraždou (a i v mnoha následujících dílech série o Fidelmě a Eadulfovi) je totiž z tohoto hlediska chyb jako máků na makovém poli. Včetně irského arcibiskupa (pravděpodobně v originále "comarb" neboli následovník), když každý, kdo četl další Tremaynovy knihy, ví, že ho Irsko tehdy nemělo, jen biskupy a opaty a hodnost opata byla vyšší. Podobné nesmysly vznikly při přepisu jmen do češtiny, v dalších dílech máme Muman a Ard Macha tady Munster a Armagh a já jsem z toho docela zmatená a zklamaná... No a možná ani sám autor tenkrát ještě neměl úplně představu, kdo přesně Fidelma je, jaké má plány do budoucna a jak se bude ubírat její vztah k Eadulfovi (jak se bude ubírat ten jeho k ní, bylo jasné nejen autorovi), neboť např. uvádí příslušnost abatyše Etain k mumanskému královskému rodu Eoghanachtů, ale tu Fidelminu nezmiňuje. Navíc na Vyšehrad celkem slušné množství překlepů... (Dočteno 28.11. v hluboké noci)

8 15.06.2015