Ella161 komentáře u knih
Nevím, jaký pocit z té knihy mít. Líbila se mi, ale zároveň ne. Dává to smysl? Nejspíš ne, ale tenhle příběh... chvílemi byl krásný, vtipný a někdy i smutný. Jenže taky to bylo celý dost naivní či postavený na hlavu. S Lucasem to bylo jako na horské dráze. Strašně mě štvalo, jak byl nerozhodný. Navíc se ke Colleen občas choval pěkně hnusně. Avšak Colleen jsem si zamilovala. Zamilovala jsem si její smysl pro humor, sílu či oddanost. Můj názor je, že pro Lucase byla moc dobrá. Chtěla bych vytknout, že jsem se někdy ztrácela co je v minulosti a přítomnosti. Není to tam nějak označený, což mě štve. Nejdřív se zasní, načež myslí na minulost a najednou jsou v přítomnost. Ostatní postavy jsem si moc oblíbila. Hlavně Connora. Ten je úžasný.
Celkově kniha nějak nenadchne, ale ani neurazí. Pro léto je ideální.
Oficiálně je tahle kniha moje nejoblíbenější Westovka. Ty jo, fakt nevím, co k tomu psát. Mám takový pocit, že bych se neustále opakovala. Každopádně tohle byla bomba! To je přesně to, co vás rozveselí i dostane do lepší nálady. Všechny postavy jsem si zamilovala. Charlie včetně bratrů jsou bezvadní. Jejich sourozenecké potyčky mi připomínají ty moje. Jasně můžeme vidět jak jim na sobě záleží, jaký mají pevné sourozenecké pouto. A Bradon? To je třešnička na dortu. Líbil se mi ten nápad v podobě svěřování se večer přes plot. Mezi Charlie a Bradonem je ta příjemná chemie, pocity první lásky. Moc, moc doporučuji! Vím, že tahle recenze není nic moc, ale ono se těžko píše o příběhu, který vás naprosto okouzlil. Takhle si představuju léto!
Téhle knihy jsem se nemohla dočkat! Autorku mám moc ráda. U příběhu si krásně odpočinu. A tenhle nebyl výjimkou. Trochu mě zaskočilo, že hl. postava není hokejista, jak jsme u jejích příběhů zvyklí. Ovšem byla to příjemná změna. Nenáročné čtení na odpoledne. Hlavní postavy jsem si (jak jinak) zamilovala. Ben je skvělý, sladký... prostě dokonalý. Maggie se mi sice zdála trošičku upjatá, ale pak se to vytratilo. Líbilo se mi, jak se stavila k situaci, že Ben je slavný herec. Vůbec na to nebrala zřetel a chovala se k němu jako k sobě rovnému. Bena musím taktéž pochválit, že se nechoval domýšlivě... teda jak kdy :D. Jiskřilo to mezi nimi. Nastaly situace u kterých jsem se zasmála a i zvrat, který se vyřešil. Konec mi přišel trochu uspěchaný, ale nevadí. Četla jsem od Elle i lepší knihy. Avšak i k téhle se ráda vrátím.
Celá série je prostě skvělá. Zdá se mi, že každý další díl je o něco lepší, než předchozí. Naskytnou se nám zde zvraty, které bych nečekala, několik intrik a konečně ten konec, kdy se dozvíme, jak to všechno dopadne.
Jako hezké zpestření byla romantická linka. Ridleymu a Bryn jsem fandil od prvního dílu, kde se jejich city probíraly nejvíce.
Za všechny tři díly jsem si oblíbila nespočet postav, ať už těch špatných či dobrých. Je těžké vzít na vědomí, že se s nimi musím rozloučit. Hlavně s Konstantinem, kterého jsem si oblíbila nejvíce. Bylo mi hned jasné, že je v něm něco víc, než “zlo”. Dozvíte se proč to všechno dělal, ale nemyslím si, že by Vás to nějak překvapilo. Už ze začátku druhého dílu jsem měla takové tušení. Líbilo se mi, jak byl vůči Bryn ochranářský a nápomocný. Ty dva tvořili skvělý tým. Miluju jejich společné chvilky, kdy si vyměňují názory nebo se jen tak škádlí.
Vím, že si sérii přečtu znova, takže nejsem ani tak moc smutná, že je opouštím. Spíš se těším, až se k nim opět vrátím.
Pěkný příběh o tom, jak těžké je se vypořádat se ztrátou manžela. Postavy jsou hezky popsané a sympatické. Cyn byla trochu ostýchavá, ale kdo se jí může divit? Worth se k ní neskutečně hodil. Je hodný, sympatický a má rád jejího syna. Chová se k němu jako by byl jeho otec, což to dítě potřebuje. Cyn maminku jsem si taktéž oblíbila. Její rady byly na místě, když vezme v potaz, že si tím taky prošla.Konec je moc milý a oba si takové štěstí zasloužili.
Co to sakra má být? V téhle knize se toho stalo tolik, že se nestačím ani divit. A ten konec? Panebože! Proč to vždycky končí takhle?
Nevím, kde začít, protože tady se toho událo tolik. Za 1. Tenhle díl mi přišel o hodně lepší, než předešlý. Je napínavější, smutnější a překvapivý. Za 2. Oblíbila jsem si tady celkem dost postav ze kterých se vyklubalo něco špatného. V první řadě bych se chtěla zmínit o Kennetovi. Ten mě svým šarmem i škádlením naprosto okouzlil. Bylo úsměvné číst, jak se pokoušel flirtovat s Bryn, která na jeho hru nepřistupovala. Také se chci opět zmínit o Konstantinovy, který mě prostě přesvědčil, že není zlý. Vůbec by mi nevadilo, kdyby s Bryn byli něco víc, ale to by mi pak zase bylo líto Ridleyho. V tomhle díle se často nevyskytoval a chyběl mi tam. Po konci vím, že v závěrečném díle taky asi nebude mít moc prostoru. Ona je tam ta romantická linka vedlejší, ale stejně Vás to zaujme a přejete jim to z celého srdce. Za 3. U téhle knihy budete minimálně slzet. Nechápu, jak rychle to nabralo takový spád. Všechno bylo relativně v pohodě a pak... No přečtěte si to sami. Já se vrhnu na třetí díl.
Jak mám začít? Vzala jsem si tuhle knihu, protože jsem se chtěla odreagovat od románů a ponořit se do jiného světa. Nemohla jsem si vybrat lepší příběh. Děj je napínavý. Donutí Vás číst bez přestávky. Líbí se mi, že je tam taková velká zápletka a já mohu hádat, jak to je či není. Postavy jsou skvělé. Kladné i ty záporné. Jsou tak hezky popsané a vyobrazené, že jsi je nádherně představíte. Lehce jsem se ztotožnila s hlavní hrdinkou Bryn, která je chytrá, nebojácná a hlavně věrná. Miluju její styl mluvy. Často používá sarkasmus. Zároveň však mluví inteligentně i rozvážně. Ridley je tak sladký! Toho si prostě nejde neoblíbit. Vlastně mi byl sympatický už od začátku. Líbí se mi, jak používá sarkasmus či škádlení. Nemohla jsem se dočkat, až konečně bude s Bryn vést nějaký rozhovor. Miluju jejich společné chvilky. Jo a asi jsem se zakoukala do Konstantina. Já vím, že on je ten “padouch”, ale já si nemůžu pomoct. Podle mě je prostě hodný, jen se musí chovat tak, jak se chová. No kdyby ne, proč by vůbec upozorňoval na to, aby byla Bryn na pozoru? Taky mi připadalo, že mu na ní možná malinko záleží. Avšak kdo ví? Tohle je teprv první díl, takže to nemusí být všechno tak, jak se zdá.
(SPOILER) Tuhle sérii mám moc ráda. Autorka píše tak, že Vás to zaujme a nepřestanete číst, dokud nebudete mít knihu dočtenou. Na první příběh jsem už recenzi udělala, takže o tom se už moc zmiňovat nebudu.
Máme tady druhý díl Kontraktu, na něhož jsem čekala opravdu dlouho a měla jsem takovou radost, když jsem si knihu konečně koupila! Moc to nechci srovnávat s prvním dílem, ale ten se mi zdál o malinko lepší. Chtěla bych vytknout začátek knihy. Bylo to tak strašně přeslazený, že jsem málem dostala cukrovku. Furt si říkají, jak se milují, jak jim jejich společnost chybí(Richard jezdí totiž na cesty) a tak různě. Ačkoliv mi vůbec nevadí sladké knihy, kde je i nějaké to klišé, tohle je moc i na mě. Také Richard se bojí, že v budoucnu bude stejný jako kdysi. No pardon, ale kdyby v anotaci nebylo to, co tam je, tak by jsme z tohohle přišli na to, že takový opět bude. Ten začátek je pro mě trochu zklamání, ale pak to nabralo jiný směr a já se do toho s plným očekáváním ponořila. Katy byla velmi statečná. Držela se, snažila se být silná kvůli Richardovi i ostatním. Ovšem pak se stalo nevyhnutelné- všechno to na ní spadlo. Byla naštvaná, na všechny se zlobila a byla nepříjemná. Nechtěla si od ostatních nechat pomoct. Avšak pak se tomu poddala a opět byla pozitivní, nebo se alespoň snažila být pozitivní. Bylo zajímavé číst to, když Richard přicházel k sobě. Můžeme se dočíst co všechno vnímal, jak se snažil probudit. Je to tak i ve skutečnosti? Děje se tohle skutečně lidem v kómatu? To jsou otázky na které neznám odpověď, ale věřím, že to mají podobný jako Richard. Už jsem četla nespočet knih ohledně tohohle stavu. Ale jestli je to pravdu? To se asi nedozvím pokud se v to stavu sama neobjevím. Každopádně se vůbec nedivím Rachardovi, že se choval tak, jak se choval. Mohli by jsme očekávat vůbec jiné chování? Je jasné, že nebude hned pozitivní a milý. Vždyť se mu úplně změnil život! Avšak poté to taky nebylo v pořádku. Byl nevrlý, vybíjel si zlost na ostatních i pesimistický. Ale po jednom zvratu konečně našel chuť bojovat a pak děj krásně plynul. Také musím vyzdvihnout, že se tam vyskytly postavy ze série Vested Interest, kterou jsem sice ještě nečetla, ale chystám se na ní a moc se těším. Hlavně na příběh Maddoxe, tedy Richardovo nejlepšího kamaráda. Ovšem tím, že si tenhle příběh přečtete dřív, než tu sérii, se dozvíte, jak jejich příběh skončí. Ale není to u těhle příběhů jasné? To je přeci hlavní důvod toho, proč to čteme. Sice jsou tam nějaké zvraty, ale s jistotou víme, jak to skončí.
Tímhle bych se chtěla rozloučit se všemi postavami, které mi přirostli k srdci. Ať už je to Laura s Grahamem se svojí vlídností, ochotou či podporu se rozvíjet. Jenna se svými vtípky či vtipnými komentáři. Gracie s Heather, které tomu dodávaly tu správnou rodinnou atmosféru. A nakonec s Richardem a Katy, kteří šli dlouhou cestou za štěstím. Život jim uštědřil několik překážek, ale ani to je nerozdělilo. Tvoří spolu nádherný pár. Krásně se doplňují. Jsou skvělí jako rodiče, kamarádi či rodina. Spolu jsou silnější. Jejich příběh byl neskutečný a já jsem jen ráda, že jsem toho všeho mohla být součástí.
Netuším, proč jsem to takovou dobu odkládala. Celý příběh mě naprosto okouzlil. Má všechno, co od knihy očekávám. Tohle nemá předvídatelný děj a vždycky, když jsem si myslela, že vím, jak to skončí, nakonec to bylo úplně jinak. Postavy? Úžasné! Ke Cardanovi jsem si musela najít cestu. Ze začátku jsem ho vyloženě nesnášela. Nemohla jsem vystát jeho povahu, chování či jen slova, které vypustil z pusy. Nesnášela jsem, jak se choval nadřazeně a ubližoval. Avšak jak děj plynul, začala jsem ho chápat a mít ráda. Jude nemám co vytknout. Sice jsem jí chvíli opovrhovalo, to se však vytratilo. Mám jí ráda a jsem ráda, že není jako její sestra Taryn. Taryn... to je kapitola sama o sobě. Nemám jí ráda, nikdy jsem jí neměla ráda. Nepochybuji ani o tom, že se to někdy změní. Ona je strašně ustrašená, nestojí si za svým názorem, odkázána na ostatní. Prostě naprostý opak Jude. Hlavně to, co provedla? Neodpustitelný. V poslední řadě se chci zmínit o Vivi, která mi přijde trochu namyšlená, ale je super. Starší sestra, kterou by každý chtěl.
Krutýho prince všem doporučuji a já jdu honem číst druhý díl.
Vůbec nechápu vysoké hodnocení knížky. Proč? Vždyť je to strašně primitivní děj. Kailyn mi vůbec nebyla sympatická. Po pravdě řečeno mi lezla krkem. To její chování, kdy se snažila vyjít z každé situace jako “nejlepší”. Všechno ví, všechno zná.. prostě ne. Nenašla jsem si k ní cestu a dalo by se říct, že jsem jí vyloženě nesnášela. Dax je takový ňouma. Ano, to slovo se k němu hodí. Čekala bych, že když je to právník, tak se postaví a bude mít svůj názor. Jenže pokud přišel nějaký problém ohledně Em, tak skoro ztratil nervy a v tu chvíli byla řada na Kailyn, kdy přišla s nějakým skvělým řešením a Em vyvázla téměř bez problému. Skoro v každé kapitole Dax Kailyn objímá a ačkoliv to Kay “nechce”, stejně se neodtáhla a objetí opětovala. Když jí neobejme, tak jí strašně moc chybí to láskyplné gesto. Pokud chce něco vyřešit s Em sám, bez Kay, tak jí je smutno, protože jí nebere jako rodinu. Jako vážně? To, že s ní spí hned neznamená, že bude u každého problému. Co to sakra má být? Nevím, kdy se naposledy stalo, že mě hl. hrdinka tak moc vytáčela. Ať už slovy či gesty. Nejednou jsem nad ní protáčela oči a nadávala. Myslela jsem, že v tomhle příběhu bude víc, ale ne. Abych ale nebyla jen kritická, kniha má i světlé stránky. Například vidíme, jak je těžké převzat jistou roli (nechci spoilerovat), když nás osud nemile překvapí. Dax i Em to zvládali skvěle. Avšak konec musím pochválit, moc hezký epilog.
Úplně nevím, jaký z toho mám mít pocit. Ze začátku to vypadalo celkem slibně, ale postupně mi některé věci nedávali smysl, což se ovšem na konci vysvětlilo. Dokážu pochopit, proč se ostatním kniha líbí, ale já bohužel mezi nadšence nepatřím. Tenhle žánr, kde je nadpřirozeno, není nic pro mě. Určitě však bylo zajímavé, že vše nakonec bylo jinak, než jste čekali, ačkoliv na to, jsem přišla už v půlce příběhu a věřím, že nejsem jediná. Pokud máte rádi nadpřirozeno a podobné věci, tak to bude Vaše kniha. Ovšem je tam spoustu věcí, které se nám hodí do skutečného života. Například.. jak se máme chovat k lidem v kómatu, nebo při vážném zranění. Velké plus je, že se kniha četla sama.
Já prostě miluju příběh kolem hudby a rockerů, takže nemohu dát nízké hodnocení. Uznávám, že David se ze začátku, kdy ho Evelyn z pochopitelných důvodů odmítla, chová jako blbec. To si opravdu myslel, že po jedné společné noci, kterou si Evelyn ani nepamatuje, s ním zůstane zasnoubená? Každopádně to nabralo rychlý spád a já jen žasla, jak se hlavní hrdinka zachovala. Jeden víkend asi stačí k tomu, aby zasnoubení platilo a zamilovala se do něj.. Pak to ale vše plynulo tak, jak mělo. Moc jsem si čtení užila.
Tohle je příběh, který si mě neskutečně získal. Eliza, holka co kreslí a píše komiksy, mi je tak sympatická a vlastně se v ní hodně vidím. Taky je to takový antisociál, uzavřená do sebe. Potřebuju klid a ticho. Mám s ní společného tolik. Taky občas píšu, což většina lidí neví, jelikož mám ráda tu anonymitu, jako tady. Jsem ráda, když můžu vyjádřit svůj názor na knihu, aniž by jste věděli kdo jsem, nebo jak vypadám. Soucítila jsem s ní, když se stalo to, co bylo jasné, že se stane.
Wallace je taktéž postava, která mi přirostla k srdci. Byl tichý, ale uvážlivý. Hodný i laskavý. Mohla bych mu vytknout jen to, jak se pak zachoval, když Eliza nechtěla dál psát svůj komiks. Přišlo mi sobecké to, co po ní chtěl. Však mu chtějí vydat něco, aniž by to on sám vymyslel. Proč se teda tak zlobil?
Kniha jako celek je něco originálního a neobyčejného. Děj plynul rychle. Krásně se četla a vím, že s k ní v budoucnu ještě vrátím. Moc doporučuji.
Hezký námět Krásky a zvíře. Ze začátku jsem se nemohla vůbec začíst a začalo mě to bavit, až když přišla na scénu Lindy. Bylo hezké vidět, jak se Kyle postupně měnil. Už to nebyl zazobaný (promiňte za to slovo) parchant, ale hodný kluk, kterému na kráse a moci už nezáleželo. Lindy ho skvěle doplňovala. Bylo to příjemné čtení na oddech.
Za mě teda nic moc. Neurazí, ani nenadchne. Tiras mi nebyl skoro vůbec sympatický a Skřivánek (na to jméno jsem si vůbec nemohla zvyknout) mi přišla strašně slabá, neprojevovala moc své názory a závislá na Tirasovi. Ke konci to mělo konečně nějaké napětí. Tam jsem dostala pocit, že knihu nemůžu odložit, dokud nebudu vědět, jak to dopadne. V tomhle žánru jsem četla lepší knihy (třeba Holubice a Had). Tuhle knihu hodnotím jako takový průměr. Děj hezký, ale nic, co bych si chtěla přečíst znova.
Tahle kniha se mi četla těžce. Ne proto, že by byla špatná, ale proto, jak vážné téma má. Místy se mi i dělalo špatně, jak se matka k Beckovi chovala. Takovéhle ženy by neměly mít vůbec dítě. Proč si ty děti dělají, když jim akorát sráží sebevědomí a nestarají se o ně? Strašně mě to rozhořčilo. Tohle se stává denně. Je mi to tak moc líto a nejraději bych to všem těm dětem nějak vynahradila. Takové ponižování si nikdo nezaslouží a už vůbec ne děti, které by měly být zahrnovány láskou.
Tady se můžete dočíst, jak z nevinného koníčku -hudby- se může stát posedlost. Brutální nátlak na své dítě, aby bylo nejlepší, když vy nemůžete. Aby splnil Váš sen.
Jsem ráda za to, jak to skončilo. Trochu mě mrzí, jak to dopadlo mezi ním a Augustou.. každopádně tohle nebyla knížka o jejich vztah, ale úplně o něčem jiném.
Tak k tomuhle opravdu nemám slov. Právě jsem knihu dočetla a nevím, jak si utřídit své myšlenky. V první řadě bych chtěla zmínit, že autorka se v tomhle žánru neztratí a ačkoliv moc nemusím psychothriller či thriller celkově, tohle mě dostalo. Nemohla jsem knihu odložit. Byla tak napínavá, že bych umřela zvědavostí, kdybych knihu byť jen na sekundu odložila. V druhé řadě chci pochválit postavy, které mi opět byly sympatické (Colleen to asi ani jinak neumí). Verity jsem na základě autobiografie nesnášela. Jeremy mi byl sympatický hned od prvního momentu. Nezaváhal pomoct a i po všem to utrpení, v sobě měl jiskřičku života. Je neskutečně silný, hodný k milující. Chápu, proč udělal, co udělal. Kdo by to v jeho případě neudělal? K Lowen jsem cítila taktéž od prvního popisu sympatie. Je silná, bojácná a hodná. V poslední řadě se musím zmínit o konci. Co to sakra mělo znamenat? Takhle mě zmást! Každopádně se stejně spíše přikláním k první verzi příběhu. Kniha je poutavá, napínavá a místy i děsivá.
Velmi silný příběh, který Vás donutí zamyslet nad životem. Od první kapitoly jsem brečela a nemohla přestat. Jsou tam moudra, které jsem si vzala k srdci a kterýma by jsme se měli řídit. Jejich láska byla opravdová. Taková, jaká se hledá těžce. Taková, kterou by chtěl každý. Sice to bylo celkem sladký, ale vůbec mi to nevadilo. Poslední kapitoly, mě strašně ztrhaly... z breku jsem skoro nemohla popadnout dech a ten její dárek ve formě toho, co měli oni společné (ti co četli, ví)? Přišlo mi to jako strašně hezké, dojemné i smutné gesto. Oba, hlavně Poppy byla velice silná a všichni by si z ní měli vzít příklad. Ačkoliv věděla, že nebude žít tak dlouho, jako ostatní, nezahořkla, ale užívala si do své poslední chvilky. Obdivuji jí, obdivuji Runea. Obdivuji spisovatelku za to, že vymyslela tak skvělý příběh, na který dlouho nezapomenu a budu se snažit vzít si z toho všeho příklad. Tohle je příběh, který Vám uvízne v paměti. Miluji ho, ačkoliv jsem kvůli němu posmrkala nesčetně kapesníků.
Vůbec netuším, co se někomu na téhle knize může líbit. Nad hlavní hrdinkou jsem několikrát protáčela oči. To její chování? Vůbec mi nepřišla sympatická. Možná proto se mi ta kniha nelíbila? Kdyby ji vyprávěl Gideon, tak by to bylo jiné kafe. Každopádně příběh se neskutečně podobá 50 odstínů s výjimkou toho, že Eva nebyla panna.. Co na to říct? Vím, že v tomhle žánru nejde být s dějem nějak moc originální, ale abych si až palčivě uvědomovala, že bych si klidně mohla přečíst 50 odstínů? Ne a ne a ne! Jedna z nejhorších knih, kterou jsem v tomhle žánru četla.