Ella161 komentáře u knih

(SPOILER) Tuhle knihu jsem dlouho oddalovala, protože skoro všichni upozorňovali, že konec nebyl moc dobrý. A já to nechtěla číst dokud nebudu mít u druhý díl. Každopádně moje zvědavost nade mnou vyhrála a tak jsem začala číst. Příběh mě docela zasáhl. Nemám tohle téma ráda a nedokážu si nikdy představit, že by se mi tohle mělo stát. Nedokážu si představit, jak bych se pak chovala. A vlastně si to ani představovat nechci, protože jen pomyšlení, že bych tohle měla zažít? Ne, děkuji pěkně. I když jsem Sage chápala, tak mi prostě tak nějak nepřirostla k srdci. Byla mi sympatická, to ano... ale její názory nebo spíš myšlení mi někdy přišlo strašně nevyspělé a hloupé. Fakt nevím proč, ale prostě jsem měla takový pocit. Každopádně byla hodná, empatická a hlavně silná. Strašně jí obdivuji, že se rozhodla chodit na nějaké sezení a nechat si konečně pomoct a svěřit se někomu. Luca mi byl sympatický hned. Jeho humor a hlavně vášeň pro knihy, kterou máme všichni společnou s ním, že? Nicméně... trochu mě mrzí, že i tady je to klišé, kde je hlavní postava děvkařem. Z anotace jsem si myslela, že v tomhle příběhu tohle nebude, ale mýlila jsem se. To mě trochu zklamalo. A ten konec? Vážně nám tohle autorka udělala? Nemohu se dočkat dalšího dílu.

2 18.01.2021

Na tenhle příběh jsem se třeba strašně těšila, protože číst o Nolanovi? To bych prostě nemohla odmítnout. Každopádně nevím proč, ale trochu mě kniha zklamala. Možná to bude tím, že mi Everly prostě nesedla. Snažila jsem se jí nějak porozumět, představovat si sebe na jejím místě... ale nic. Prostě jsem s ní nenašla žádné “propojení”, jestli mi rozumíte. Její názory, myšlenkové pochody, chování... ach jo. Musím se přiznat, ale šíleně mě rozčilovala. Vůbec se mi k Nolanovi nehodila. Ten byl prostě vždycky takový energický, bláznivý, přátelský, empatický a spousta dalších věcí. Hlavně měl všech pět pohromadě a měl rozumné názory i řešení na jednotlivé situace. Nicméně... předpokládám, že každému prostě nemusí všechny postavy sednout a je to v pořádku. Takhle to cítím já a naprosto chápu, že tohle může být Váš oblíbený příběh z celé téhle série (mimochodem můj furt zůstává Začít znovu). Každopádně i přes tohle všechno je kniha velice čtivá. A také jsem byla tak trochu nakonec ráda, jak to s nimi dopadlo. Nolana jsem si neskutečně oblíbila a strašně bych ho chtěla jako učitele. No vážně. V celé téhle sérii jsou většinou tak skvělý učitelé! Proč takový nejsou i v realitě?

3 26.12.2020

Na tenhle příběh jsem se těšila nejméně. Nikdy jsem Sawyer neměla v lásce. Ani u Dawnina (skloňuje se to tak vůbec?) příběhu, kde vystupovala trochu víc a byla tam jiná, než v Allie příběhu. Každopádně i tak jsem jí neměla v lásce. Přišla mi taková chladná a lhostejná k lidem i svému okolí. Ale tenhle příběh mi jí ukázal v novém světle. Sawyer... je komplikovaná. Hodně, hodně moc komplikovaná. V minulosti si prošla něčím, co jí opravdu poznamenalo a stále se přes ní nedokázala přenést. Občas jsem opovrhovala tím, jak spala s x chlapy... díky čemuž i rozvracela vztahy, protože ten kluk byl zadaný (každopádně nebyla její vina, že jí neřekl, že má přítelkyni). V průběhu jsem si ale uvědomila, že bych jí neměla soudit... ať si dělá co chce. Je to její život i rozhodnutí. Dokonce jsem pochopila, proč zvolila tenhle styl života. Nicméně... bylo hezké sledovat její projekt, kde měla Isaaca měnit k “lepšímu” a zároveň i ona sama se měnila. Začala být víc otevřená, přátelská, empatická. Pod tou její maskou se skrývá skvělá holka, která by pro své blízké udělala cokoliv. A Isaac? Ten byl zatraceně roztomilý! Jak byl stydlivý a nesmělý. Musím pochválit, že v tomhle příběhu konečně není kluk děvkař nebo nějaký drsňák. Kniha mě mile překvapila a neskutečně potěšila. Vůbec jsem nečekala, že bude tak skvělá a že bych si ho mohla tolik užít. Jen jednu výtku bych k tomu příběhu měla a tou je, jak často se tam opakovalo slovo ‘docela’ ... fakt jsem myslela, že z toho vykvetu, protože bylo fakt všude. Asi jsem na to slovo chytla alergii????

3 26.12.2020

Opět krásné odpočinkové čtení. Příběh jsem měla přečtený během pěti hodin, což mi strašně vyhovovalo. Tentokrát jde o příběh odehrávající se v Londýně. Hlavní postavy byly prostě skvělý! Jasona jsem si moc oblíbila! Ten jeho humor! Jak vždycky skvěle vystihl danou situaci. A jeho herecké výkony? Sice byly popsány, ale já si je dokázala snadno představit! Cassie byla také skvělá. Vlastně kdysi herectvím žila, ale rozhodla se dělat něco jiného. Ztratila o to ten zájem a nadšení. To jí pomohl znovu objevit Jason. Jejich dobrodružství, společné momenty... jsem prostě hltala! Některé byly vtipné a některé zase víc vážnější. Každopádně je to moc milý příběh takhle na Vánoce. Moc doporučuji!❤️

3 23.12.2020

Mě tahle kniha popravdě vůbec nechytla. Styl psaní se mi nezamlouval. Myšlenkové pochody hlavní postavy byly dost naivní a vůbec bych z toho neřekla, že jí je tolik. Spíš mi přišlo, jako by to byla 13ti letá holka. Romantická linka také nic moc. Od začátku bylo jasné, jak to skončí. U jiných příběhů mi to vůbec nevadí, ale tady celkem dost. Jejich lásku jsem jim za boha nemohla uvěřit. Všechno bylo tak rychlé a strohé. Za mě prostě ne. Trochu mě mrzí, že to napsala česká autorka, které bych chtěla podporovat. Jenže tohle byla druhá nejhorší kniha, kterou jsem za tenhle rok přečetla. Musela jsem se donutit to přečíst do konce, protože nesnáším nedočtené knihy. Každopádně ani ten konec mě neohromil. Z příjemného čtení se stalo něco jako “povinnost”. Vůbec jsem z toho neměla ten požitek jako vždy, když dočtu knihu. Spíš mě to zklamalo a zkazilo den. No nic. Na Dk to má skvělé hodnocení, což sice nechápu, ale beru to. Ostatním se třeba může líbit, ale já jí po druhé do ruky nevezmu.

2 12.12.2020

Musím se přiznat, že tenhle příběh mě bavil mnohem více, než předešlý. Hlavní hrdinka mi taky byla o něco málo sympatičtější. Hlavně jejím smyslem pro humor a sarkasmem. Hlavního hrdinu jsem si taky oblíbila ( mám takový pocit, že u těhle knížek si ani nejde neoblíbit nějakou postavu), ale co to sakra bylo za jméno? Jean-Luc? Ehm.. nemohli tam dát něco víc normálního? Vůbec jsem si na to nemohla zvyknout a celkem mě to rozčilovalo (Já vím. Jsem velice náročný člověk). Ale musím uznat, že jsem se s ním dost nasmála. Popravdě oba byli fakt vtipná dvojka. Strašně mě bavilo se Serenou poznávat Paříž. A že tam byla krásně popsaná! Dokonce mě nějaké místa zaujaly natolik, abych si vyhledala, jak opravdu vypadají. Sice různé tyhle poznatky o památkách nemám moc v lásce, ale tady mi to vůbec nevadilo. Navíc bylo fakt vtipný, jak se ty dva furt dohadovali. Jak jim ten výlet nevyšel podle plánu (hlavně Sereně), ale i tak si ho moc užili. Tenhle příběh na mě působil mnohem víc vánočně, než předešlý. Opravdu mě naladil na tu správnou sváteční náladu. Já vím, že jsem s tím už ohraná... ale fakt moc doporučuji! Hlavní hrdiny si hned oblíbíte, zamilujete si Paříž a naladí Vás na tu správnou vánoční náladu.

03.12.2020

Tohle je tak milý příběh! Sice tam není žádná Vánoční atmosféra nebo tak, ale takový příběh k Vánocům prostě patří. Ještě nikdy jsem nečetla knihu podobného typu. Však se vlastně poznávají díky knize ‘Jak zapomenout na svého ex v deseti snadných krocích’. Líbilo se mi, jak se každým krokem sbližují víc a víc. Začínají se mít rádi a záleží jim na tom druhém. Také mě neskutečně potěšilo, že postavy mi byly věkově blízcí, takže jsem se do nich lépe vžila. Char je hodná, empatická i všímavá. Možná se občas chovala trochu naivně, ale to k tomuhle věku patří, no ne? Anthony byl ze začátku takový skleslý a ne moc přátelský. Kdo by se mu ale mohl divit? Postupně jsem si ho neskutečně oblíbila. S Char se skvěle doplňovali a podle mě se k sobě krásně hodili. Jejich dobrodružství, které zažili za jeden jediný den, je neskutečné. A taky se docela divím, že mi tak moc přirostli k srdci. Jsem strašně ráda za to, jak jejich příběh skončil. Touhle knihu nic nezkazíte a na dlouhé večery je ideální. Na můj vkus je krátká, ale alespoň se rychle přečetla. Moc doporučuji.

3 03.12.2020

Jasně, že byl tenhle díl skvělý. Měl spád a zvraty. Konečně nadešel čas války, která mi zlomila srdce, protože vážně nám tohle autorka udělala? I když bylo jasné, že tak to určitě neskončí, stejně jsem brečela jak malá holka. A když přišel na řadu Tamlin, vážně jsem pochybovala, že pomůže. Každopádně máme v knize postavy, kterým se věnuje více pozornosti, než v předešlých dílech. Ano, mám na mysli Nestu a Elain. Elain bylo po celou dobu taková podivínka, za to Nesta... vážně doufám, že se dá dohromady však víte s kým. Co mě trochu mrzí je, že mi v tomhle díle trochu vadil Rhys a hlavně Feyre. Já Rhyse fakt miluju ( byla to láska na první pohled, ovšem), ale mohl by se o Feyre více zajímat. Ehm.. to jsem podala trochu špatně. Vyslechl jí, když potřebovala a to samé platí o jeho pomoci. Myslím tím, že by se jí mohl zastávat. Třeba jak byla ta porada a Tamlin o ní nemluvil hezky, tak skoro nic neudělal, neokřikl ho. Zatímco když Eris počestoval Mor běhnou, tak se na něho Azriel hned vrhl. No a Feyre mě tady docela štve chováním “všechno vím, všechno znám”. Vždycky vnikla do konverzace s nějakou “chytrou” radou či řešením nebo povzbuzením. Strašně mě to štvalo. Nicméně to jsou jen takové malinké výtky. Příběh se mi moc líbil. Hlavně ten konec války, který pro mě byl nečekaný. Opět mi mizely stránky mezi prsty. Je napínavá a donutí vás u toho sedět celé hodiny. Autorka je prostě skvělá.

17.11.2020

To je tak milá kniha! Sice budou za chvíli Vánoce a já tady čtu letní knížku, ale vůbec mi to nevadí. I když je škoda, že jsem si jí nekoupila dřív. A proč jsem si jí nekoupila? Protože jsem se bála, že mě to prostě nebude bavit, že už jsem z takových “sladkých” příběhů vyrostla. Po přečtení jsem si uvědomila, že z nich asi nevyrostu nikdy. Autorka umí krásně psát. Všechny postavy (až na Reagan, která mě strašně iritovala) mi byly sympatický. Hlavně Lennon a jeho černý humor. Líbilo se mi, že o přírodě (divočině) věděl tolik. A ačkoliv nemám ráda tyhle průvodce a různé zajímavosti o těch místech, tady jsem si to vyloženě vychutnávala a hltala informaci za informací. Zorie mi taky byla velmi sympatická. Když jsem četla recenze a pár lidí psalo, že je štvala, tak jsem se trochu bála... ale mě ani v nejmenším neštvala. Sice byla posedlá plánováním, ale měla jsem ráda, jak používala sarkasmus. Také různé fakty o astronomii mi přišly velmi zajímavé a ani se jí nedivím, že na tom tak ujíždí. Trochu jsem nepochopila jejich dávnou rozepři a následné oddělení. Byla to kravina a každý se domníval něčeho jiného... kdyby si to vyříkali... Každopádně o to víc je jejich příběh krásnější. Pokud Vás nezaujme anotace, tak obálce určitě neodoláte. Je to příjemné letní čtení a já doufám, že autorce přeloží další knihy.

8 17.11.2020

Ehm.. jak se k tomuhle příběhu jen vyjádřit? Ráda bych řekla, že kniha byla skvělá... ale taková mi bohužel nepřipadala. Hlavní hrdinka mi moc nebyla sympatická. Já chápu její strach a nechtěla bych zažít to, co ona. Avšak musí se chovat tak naivně? Nebo ne naivně, špatné slovo. Tak dětsky? Jako by byla puberťačka a ne 25ti letá holka. Griffa jsem si ovšem oblíbila, i když v knize měl takovou klišé roli. Zpěvák a slavný? Zatímco Luka je “nemocná” chuděra, která skoro nic nedokázala (teda ovšem ty napsané knihy jsou vážně super!), ale oproti němu nic moc. Takže to byl další klišé příběh. Já klišé tak docela vyhledávám, ale tohle mě tolik nenadchlo. To, co si psali v dopisech... vážně k sobě byli tak brutálně upřímní? A ty jejich otázky... No každopádně abych tady jen neházela kritiku.Kniha je opravdu vtipná a oddechová. Je to takový originální ( i když je spousta knih, kde si postavy posílaly dopisy. Např. Dopisy ztraceným). Jejich vztah byl takový milý. Autorkám to spolu svědčí a i když nebude příběh patřit mezi mé nejoblíbenější, ráda si ho přečtu znova.

1 16.11.2020

(SPOILER) Tady byl rozjezd trochu pomalejší a no.. nudný. Nebavilo mě to a knihu jsem odložila. Ale ještě jsem tomu dala šanci, protože trůny jsem si hrozně oblíbila. A jsem za to ráda. Sice byl začátek nudný, ale pak se to všechno změnilo. Stránky mi mizely mezi prsty a během mrknutí oka jsem měla knihu přečtenou. K mé smůle. Postavy mi byly sympatické až na ty záporné a Tamlina. Nevím proč, ale neměla jsem ho prostě ráda. Za to Lucien? Toho jsem si oblíbila hned. Klidně mohl tvrdit, že Feyre nenávidí, ale tak to nebylo. Je to skvělý kamarád. Pak se musím zmínit o Rhysovi, který je prostě.. (doplňte si, nemám slov). I když si tady hrál na krutého, bylo vidět, že mu na Feyre záleží. Několikrát jí pomohl, aniž by to ona zaznamenala. A jelikož mám přečtený celou sérii vím, jaký je ve skutečnosti. Je to moje nejoblíbenější mužská postava ze všech knih od Maas. A Feyre? Je to statečná, oddaná a milující holka. To všechno, co pro Tamlina udělala a obětovala? Vyrazilo mi to dech. Přitom on si to ani nezasloužil. Skvělý díl, i když ten začátek nic moc.

1 15.11.2020

Jak já jsem se těšila na tuhle knihu. Bylo mi jasné, že Mass napsala další úžasnou sérii. A taky že jo. Začátek byl takový pomalý, nudný. Byl tak zamotaný, že jsem se v tom vůbec nevyznala. Strašně moc nadpřirozených bytostí. Všemožná jména, které jsem si za boha nedokázala zapamatovat. Nějaké věci mi nedávali vůbec smysl. Ale když se to rozjelo.. ach jo. To utrpení, které Bryce prožívala. Jak byla úplně prázdná. Bylo mi jí strašně líto a neobešlo se to bez slz (jak jinak). Co se týče postav. Strašně jsem si jich oblíbila. Počínaje Lehabou, která byla strašně otravná, ale vždycky jsem se nad jejích chováním zasmála. To, co udělala pro Bryce, mě strašně dojalo. Další je Ruhn, kterého jsem si oblíbila od jeho první zmínky v knize. Bylo vidět, že mu na Bryce záleží. A to, jak se k sobě chovali... Mluvili spolu ironicky a neustále se kočkovali a i přesto (nebo právě kvůli tomu) bylo poznat, že jim na sobě záleží. To mi vždy vyvolalo úsměv na tváři. Za každý situace a bez váhání jí chránil. Když něco potřebovala, hned byl u ní. Hunt.. to je moje druhá nejoblíbenější mužská postava, kterou Mass kdy napsala (první je Rhys, samozřejmě). To, čím vším si prošel, ale stejně měl v sobě tu jiskřičku naděje, že bude žít podle své představy. Jak se neváhal obětovat, když Bryce hrozilo nebezpečí. Oni měli úžasný vztah. Jeden pro druhého by položili život. Bryce ani nemá cenu zmiňovat. Strašně moc jsem si jí oblíbila. Už jen tím, jak šla do každé výzvy, která se jí naskytla. Jak ani na vteřinku neváhala se obětovat pro své milované... Posledních sto stran jsem probrečela, protože sakra! Jak nám tohle autorka mohla udělat? Nicméně se strašně těším na další díl. Doufám, že by u téhle série mohla Mass udělat výjimku a nechat dvojici spolu po celou sérii. V předešlých sérií nikdy hlavní hrdinka nezůstala s tím prvním (ačkoliv to mi nevadilo, ale tady by mohla ty dva nechat spolu. Protože si to zaslouží. Přeci nebojovali pro nic za nic, ne?)

3 14.11.2020

Moc milý příběh. Četl se rychle a je velice oddechový. Nemusela jsem u toho nějak zvlášť přemýšlet a jen pěkně číst. Všechny postavy mi přišly velice sympatické. Nataša je bláznivá, potrhlá a moc milá holka. Pro své blízké by se mohla rozkrájet. Sice měla špatný záměr proto poznat Bruce, ale hned mi bylo jasné, jak to dopadne. Líbilo se mi, že tam nebyl nějak drastický zvrat, kde si navzájem ubližují, nechtějí si odpustit. Bruce to pochopil a hned ze začátku jí odpustil... i když jí nechal čekat několik týdnů. On byl tak... perfektní, dokonalý. Ve všem potřeboval mít pořádek a mít vše na svém místě. Život měl dokonale organizovaný. Pak ale přišla Nataša a nic nebylo jako dřív. Nejdříve z toho byl nesvůj, ale postupem času se přizpůsobil. Dokonce se mu to líbilo. Ze začátku byl takový arogantní a sobecký, ale kdo se mu může po jeho minulosti divit? Je fakt krásný, co pro něho ta malá holčina znamenala a co všechno pro ní udělal. Nakonec se z něho vyklubal milující a moc milý chlápek. Jejich příběh je krásný. U knihy jsem se velmi nasmála, protože autorka umí tak dobře psát a Nat je prostě nemehlo. Bruce si určitě nepředstavoval, že ta pravá bude zrovna ona.Jak se však říká... protiklady se přitahují. V jejich případě to dokonale sedí a tvoří nádherný pár, který se navzájem doplňuje. Těším se na Williamův příběh (Bruceho dvojče)

5 09.11.2020

Dala jsem si re-reading. Knihu jsem četla si před dvěmi lety a už jsem si tolik nevybavovala detaily. Každopádně jsem ráda, že jsem knihu opět vzala do rukou. Určitě to na mě mělo větší dolehnutí než kdysi. Úplně jsem z toho textu cítila Adamovu zášť, zahořklost ze života. To zoufalství a beznaděj. Text mě přiměl co chvíli mít slzy v očích a jen těžce jsem je zahnala. Někdy jsem je ale udržet nedokázala, což se stávalo skoro pořád. Opravdu jsem se vcítila do jeho situace. Představovala jsem si, jak bych se na jeho místě cítila já. A zjistila jsem, že bych se cítila stejně. Jen bych to asi neřešila hromadou holek, alkoholem či jinými věcmi tohohle směru. Ten smutek, který z toho textu vyřazoval, když se zmínil o minulosti. Bolest, kterou cítil. Nepochopení, proč to Mia udělala. Proč ho bez jediného slova opustila. Proč se sakra nevrátila? Je to kniha plná emocí a já zapomněla, jak je úžasná. Jak autorka dokonale dokáže popsat všechny ty pocity, že to přes ty stránky opravdu cítíte. Bylo jasně vidět, že Adam se z odchodu Mii nedokázal smířit. Pořád ho to uvnitř hlodalo. Neustále na ní myslel. Snažil se najít něco, co by ho od ní odpoutalo. Jenže ani po třech letech se to nepovedlo. Proč? Protože ona byla jediná, kterou kdy miloval. Na které mu opravdu záleželo. Pro kterou by se vzdal hudby a se kterou chtěl mít budoucnost. Snažila jsem se pochopit Miu, proč to všechno udělala. Život se s ní nemazlil. Přišla o rodinu a já chápu, že svůj “starý” život chtěla nechat za sebou. Určitě i pro ní muselo být velice obtížné Adama opustit, protože z ní ta láska k němu vždycky jen zářila. Adama zničila, jak se i on sám zmínil. Život, hudba, přátelé.. nic mu už nepřinášelo potěšení. Jen přežíval. Každý zatracený den. Nedokážu slovy vyjádřit, jak mě bolelo jeho trápení číst. Jak já sama jsem tu beznaděj cítila. A když se konečně po těch letech setkali? Ach bože! Nemohla jsem se přestat usmívat a zároveň plakat. Všechny ty jejich vzpomínky. To, jak si povídali. Bylo to tak známé z prvního dílu. Jako by se nic nezměnilo. Jejich příběh není nic jednoduchého. Není to nic oddechové. Zamyslíte se nad tím. Pobrečíte si a něco to ve vás zanechá. Já oba díly po celé dva roky nemohla vyhnat z hlavy. Když jsem měla špatný den, tak jsem si vzpomněla na všechno, co Mia musela zažít a hned mě utěšilo, že na tom nejsem až tak špatně. Dějí se mnohem horší věci, která já nikdy nechci zažít. A můžu prosit jen pána boha, abych nezažila. Mám jejich příběh moc ráda. Oba dva jsou mi neskutečně sympatičtí. Jak už jsem říkala, jejich příběh ve mně něco zanechal. A na to nejspíš nikdy nezapomenu a vždy se ke knihám ráda vrátím. Ani nevíte, jak jsem ráda, za jejich šťastný konec. Oni si ho zasloužili.

Jinak už dřív mě neskutečně potěšilo, že kniha je z Adamova pohledu. Nevím proč, ale mám radši knihy z mužského pohledu.

1 08.11.2020

Většina knihy byla nudná. Jako fakt. Bylo neuvěřitelně nudné číst ten začátek a když jsem u toho i prostředek. Ke konci to začalo být dobrý, ale ani tak mi to nevynahradilo zbytek příběhu. Nettie si prošla hroznou věcí. Nechtěla bych tohle zažít a úplně jsem chápal, že kvůli tomu nemohla zpívat a že jí ta hlasovka na konkurzu rozhodila. Je to milá, hodná a sympatická holka. Někdy jednala opravdu unáhleně. Nenechala si vysvětlit danou situaci a pak si z toho vyvodila úplně něco jiného. Ano, narážím na její vztah s Fletchem. Ten mé sympatie moc nezískal. Nádherný vzhled a dokonalý ve všech věcech. To je prostě takové klišé. Více bych jí to přála s Lucou, který se tam často neobjevoval, ale i tak jsem si ho moc oblíbila. Co musím ale vyzdvihnout jsou její přátelé. Ti byli tak neskutečně skvělí! Za každé situace za ní stáli, podporovali ji a hlavně chránili. Chápali její situaci a snažili se jí pomoct. Všechny tři jsem si zamilovala a jejich parta byla skvělá! Děj sám o sobě mě vůbec neokouzlila. Tušila jsem, jak to skončí. Možná je to ale proto, že mě muzikály fakt nebaví. Logické je, že mě i nudilo o tom číst. Jako oddechovka je kniha dobrá, ale žádný zázrak.

07.11.2020

Tenhle příběh jsem si přečetla, protože knihy dobrovský nabízeli e-knihu zdarma. Byla jsem fakt zoufalá a neměla co číst, takže tohle se mi strašně hodilo. Už dřív jsem po knize pokukovala, protože se mi fakt líbí ta obálka! Nicméně anotace mě zas až tolik nenadchla. Když, ale byla zdarma, tak jsem tomu dala šanci. A určitě toho nelituji. Jasně. Nebyla to nejlepší kniha, kterou jsem četla. Ale na oddech je dobrá. Líbila se mi Mel a její síla. To, co se děje v knize, se děje i v normálním životě. No vážně. I já jsem zažila, že mi kluk z ničeho nic poslal svého ptáka, aniž bych o to měla zájem. Zažila jsem samé sexistické poznámky na moje poprsí, pískání a neustálé zíraní. Ze začátku jsem se tomu jen smála a mávla nad tím rukou. Jenže, čím častěji se to stává, tím víc mě to štve. Mel tady “bojuje” za tzv. právo žen? Nevím, jak to úplně nazvat. Každopádně se mi její nápad neskutečně líbil! Jsem ráda, že jí to vyšlo. Měla úžasné kamarádky, které v ní věřily a vždycky jí ve všem podporovaly. Teď k Alexovi. Hm. Ta romantická linka bylo spíše takové zpestření. Nějak moc se jejich vztah neřešil. Mel byla paranoidní, ale upřímně? Já bych taky byla. Alex mi prostě sympatický nebyl. Jasně. Byl hodný, upřímný a další věci, ale nepřišel mi opravdový. Avšak jejich vztah se jim moc přála. Závěr je takový, že jsem ráda za přečtení knihy, ale už si jí nejspíš nepřečtu. Bylo to něco nového, originálního a za to má ode mě autorka plus. Také byl příběh vtipný a čtivý. Prostě na víkend ideál.

2 07.11.2020

(SPOILER) Tak tohle je totální kravina. Kniha vypadá, jako by jí zpracovalo sedmi leté dítě! Dialogy za nic nestojí. Ze začátku toho proběhne tolik, že by to stačilo na celou knihu. Ani jedna postava mi nebyla sympatická. Damin je hrozný prase, egoista, násilník a debil. Asi se k němu nechci víc vyjádřit, protože bych se akorát rozčílila. Však on si snad myslí, že peníze vyřeší všechno! O Sunshine se ani nemá cenu zmiňovat. Naivní holčička, která se zamilovala do rockové hvězdičky, pak ale zjistila co je zač. Nechápu, jak tu práci po tom všem, co jí udělal, mohla vzít. Situace v nemocnici je absolutně směšná. V životě by se tak sestřičky nechovaly a nevzaly jí hned první den po pohovoru k pacientovi, jen proto, že to s ním nikdo nezvládal! A určitě by se vrchní sestra nenechala tak snadno podplatit. Nehledě na to, že Sunshine ani nevěděla, co má dělat! Jako vážně se chtěla zeptat Damina, co má dělat? Je snad on zdravotník? A ta její kamarádka Viv mi také nepřirostla k srdci. Nedospělá holka, která nebere moc ohledu na ostatní. Na veřejnosti se chová jako puberťačka a mluví jako dlaždič. Já se na tuhle knihu těšila, protože mi anotace přišla zajímavá a mám ráda knihy, kde je hudba, zpěváci.. Ale tohle bylo fakt utrpění přečíst. Avšak musím se přiznat, že konec jsem proplakala. Ať je ta kniha sebevíc špatná, tohle mě vždycky dostane. Damiana jsem litovala, i když si moc lítost nezasloužil. Sice se změnil, ale tohle byl nejspíš jeho trest za všechno, co kdysi provedl. Písnička v epilogu mě fakt dojala.

3 21.10.2020

(SPOILER) No, jak se k tomuhle vyjádřit. Námět je určitě skvělý. Opravdu se mi zamlouval, ale to zpracování nebylo takové, jaké bych si od tohohle příběhu představovala. Začátek knihy je prostě nuda. Nic se tam neděje. Theo (Thora) se neustále lituje. Krále, který je tyran a její matku vlastně svrhl z trůnu, “uctívá”. Nechává si líbit všechny posměšky, narážky a tresty. Čekala na pomoc, ale nikdo jí nevysvobodil. K tomu, aby konečně začala něco dělat, musel zemřít ehm.. jedna nejmenována osoba. V tu chvíli jí prostě docvaklo, že jí nikdo nezachrání, že musí vzít situaci do svých rukou. I když už v tom paláci přežívala 10 let... předtím jí to evidentně nenapadlo. Thoru jsem si za celý příběh vůbec neoblíbila. Možná ke konci, kdy se konečně dokázala prosadit a postavit za svůj názor, získala trochu mé sympatie. Byla to naivní, uplakaná a vyděšená holka, čekající na vysvobození. Ke konci využívala někoho, kdo si to vůbec nezasloužil. Pokud vezmeme v potaz, co všechno pro ní obětoval a udělal. Vedlejší postavy jsem jsi ale moc oblíbila. Každá měla specifické vlastnosti a to se mi líbilo. Jak byli loajální, i když si to Thora vůbec nezasloužila. Hlavně prince jsem si hodně oblíbila. Ze začátku jsem ho taky neměla moc v lásce, ale pak se konečně dokázal postavit svému otci a litoval všeho, co pro něho udělal. Víc asi prozrazovat nebudu, protože jsem toho stejně prozradila až moc. Každopádně nevím, jestli si chci vůbec přečíst další díl. Jako jo, zajímá mě, jak to dopadne, ale ne tak moc, abych pro druhý díl běžela hned zítra do knihkupectví. Možná, až fakt nebudu mít co číst.. kdo ví. V nejbližší době se na to ale asi nechystám.

3 20.10.2020

Moc milý příběh. Uvítala jsem, po předešlé knížce, že to nebylo nic na přemýšlení. Byla to pohádka, to je jasné, plná klišé. Ale právě proto jsem si knihu vybrala. Abych si u čtení odpočinula. Každopádně k ději. Emma neměla lehký život. Opravdu si nedokážu představit, jak bych zvládala se takhle omezovat. Mít neustále za zády ochranku. Co chvíli mít strach o svůj život. Samé změny. Nemoci jít sama ani na nákup! Fakt bych to nezvládala a tak jsem se jí nemohla divit, když někdy dostala hysterický záchvat. Nepřišla mi jako nějaká husa, která všemu přikládá větší váhu. Já s ní soucítila. Taky by mě naštvalo, že v jednu chvíli žiju “klidný” život a v té další ho musím kompletně změnit. Navíc v maturitním ročníku! No jo.. neměla to holka těžké, ale pěkně se s tím poprala. Navíc byla fakt milá, sarkastická i vtipná. To jsou základní vlastnosti, které u hlavních hrdinů mám nejraději. Ovšem že nesmím opomenout na Natea (nevím, jestli to dobře skloňuji). Oblíbila jsem si ho snad v prvním okamžiku, kdy nastoupil na scénu. On je prostě tak charismatický! Tak nějak jsem od začátku tušila, kdo to je. Neustále tam ty holky mluvily o ehm, ehm. To asi muselo docvaknout každému. Moc jsem si užívala číst, jak se do sebe zakoukávali a vznikla z toho čistá, pravá láska. Moc krásné čtení na večer, ponuré dny či zlepšení nálady. Autorka píše skvěle, vtipně a čtivě! Její styl psaní si musí oblíbit snad každá holka. Asi jsem narazila na další českou autorku, jejíž příběhy stojí opravu za to.

5 19.10.2020

Tohle byl ale příběh! Sice takových knih je spoustu, ale to mi nevadí. Každá je v něčem jiná a v každé je jiné kouzlo. Už z toho, že na titulní obálce jsou zmíněné Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala, měla očekávat, jak tohle skončí. Jenže jsem pořád doufala... ale stejně mě to smetlo úplně nepřipravenou. Vážně. Celý konec knihy jsem probrečela a i dost času po přečtení. Přemýšlela jsem nad tím, jak to bylo sakra nespravedlivé. Proč zrovna Albert? Kluk s věčně dobrou náladou, pochopením a vstřícností? Strašně moc mě překvapilo, že to nebyl holkař. Ovšem, mile překvapilo. Pane bože! Ten kluk byl tak hodný a empatický, až se mi z toho leckdy svíralo srdce. To, jak rozuměl Maddy a její situaci, bylo pozoruhodné. Její sestru B vůbec nebral jako přítěž. Choval se k ní jako k normálnímu, zdravému člověku. Bylo opravdu poznat, že Maddy miluje. A ona jeho. Maddy byla dost často cynická, ale to byla jen její maska před světem. Aby se ochránila před bolestí a zklamaní. Jakmile se ale někomu otevřela... byla to moc milá holka se smyslem pro zodpovědnost a péči. Líbil se mi její pohled na svět a jak postupně měnila na lásku názor. Sice to byl takový klišé příběh, ale mně se moc líbil. Nevím tedy, jestli se k němu vrátím, protože nechci zase tolik brečet... Vím však, že příběh je napsaný tak moc hezky, že vás hned vtáhne do děje a hltáte kapitolu za kapitolu.

1 19.10.2020