Ella161
komentáře u knih
Nightingale Way
Samantha Young
Z téhle série jsem četla jen předchozí díl a tenhle. Jedna moje kamarádka mi říkala, že to na debe nenavazuje, tudíž nebude vadit, když něco vynechám. Je sice pravda, že občas mě mátlo, kdo je tohle a tamto, ale postupně jsem na to přicházela a zjistila jsem, že i příběhy ostatních si chci přečíst. Protože autorka píše fakt skvěle! Je to čtivé i napínavé.
Tohle je poslední díl série a já si ho fakt zamilovala. Přiznávám, že předešlý díl se mi líbil o něco víc, ale to možná je tím, že jsem ho četla jako první (vždycky to tak u všech sérií mám).
V tomhle příběhu máme Logena, kterého jsem si moc oblíbila. Je to bratr Shannon (té byl věnovaný předešlý díl) a i díky tomu jsme ho měla o něco raději. Prvně byl takový nepřátelský či chladný. Každopádně snažila jsem se jeho chování chápat po tom všem, čím si prošel. Ale když se mu obrátil život vzhůru nohama, začala jsem ho poznávat lépe. On je ochranitelský, milý, přátelský a hlavně milující. Rodina je pro něho na prvním místě, což nám jasně dokázal díky jeho činu, který udělal pro Shannon. Je pravda, že někdy se choval jak bezcitný hovado a bylo mi Grace líto, jenže vždy to nějak napravil. Prostě, ač má nějaké chyby (kdo také nemá?), tak si ho nejde neoblíbit.
Pak se tu také setkáme s Grace, kterou jsem měla sice ráda, ale že by mi přirostla k srdci? To ne. Na mě byla až moc formální i ústupná. Neprosazovala si své a byla i docela naivní. Každopádně nedá se jí odepřít, že je to milá holka, která v každé nouzi pomůže. I ona si prošla špatnou minulostí, ale i tak se ke všem chovala velmi ohleduplně. Jen málokdo by pro svého souseda udělal to, co ona.
Děj je moc krásný a vcelku originální, nebo alespoň pro mě. Nečetla jsem vlastně žádnou knihu podobného typu, takže jsem si to moc užívala. Logan se k té situaci postavil jako chlap a já ho za to měla raději zase o něco víc. Nicméně. Ruku na srdce.... bez Grace by to nezvládl tak lehce. Byla pro něho velkou oporou a díky tomu se také sblížili. Moc jsem si jejich příběh užila a určitě se k němu vrátím brzy.
Léto na vodě
Petra Martišková
Skvělá letní oddechovka, kterou máte přečtenou za pár hodin. Kniha se četla rychle a léto tam z celého příběhu přímo sálalo. Po přečtení jsem také měla chuť vyrazit na vodu a zažít tam něco podobného jako Anet.
Autorčin styl psaní mi hodně připomíná Lenku Lanczovou. Každopádně Petru Martiškovou jsem si oblíbila o malinko více.
Anet, jakožto hlavní postava, mi skvěle sedla. Dost často jsem se v ní viděla a naprosto chápala její potíže se sestrou, tátou nebo tou příšernou tetou. Mám také sestru, se kterou se občas hádám, ale nikdy to mezi námi nebylo takové, jako mezi Anet a Beatou. To bych fakt nechtěla zažít a několikrát jsem si říkala, že můžu být ráda za svou sestru, která mě vždy podrží a podpoří (navzdory jakékoliv hádce).
Celé tři týdny jsem si s nimi fakt užila. Někdy jsem dostala takový záchvat smíchu, až se mě mamka ptala, jestli jsem v pohodě. Ale většinou jsem se jen pitomě usmívala a s radostí četla, co bude následovat dál.
Hodně jsem si oblíbila Vojtíka. Ty jo, ten malý kluk byl fakt číslo. Sice svého staršího bráchu většinu času štval, ale ostatním jen dělal lepší den.
Holky od Anet z týmu, byly hrozné... teda až na Nelu. To byla samá kosmetika, šatičky, telefony, fotky... no prostě děsné. A ty jejich hloupé řeči jsem nemohla vystát. Jsem myslela, že se budu snad mlátit hlavou o zeď. Každopádně autorka je popsala a vymyslela fakt skvěle. Protože každý někoho podobného zná, ne?
Romantická linka byla celkem dobrá. Prostě první láska no... Každopádně konec byl na mě až moc uspěchaný a to mě celkem zamrzelo.
Odvrácená tvář lásky
Colleen Hoover
Nemůžu jinak, než doporučit! Autorka prostě psát umí a tahle kniha Vám to jen potvrdí.
Na obtíž
Colleen Hoover
Za mě autorčino nejslabší dílo. Něco mi tu chybělo. Nicméně i tak se rychle četla, pobrečela jsem si, ale znovu se do ní pouštět nejspíš nehodlám.
Možná jednou
Colleen Hoover
Opět skvělá kniha, která se autorce velmi povedla. Postavy jsou báječné. Hned si je zamilujete! A ano, to by nebylo CoHo, abych u téhle knihy nebrečela.
Štěstí v lásce
Kasie West
Asi nejslabší autorčino dílo. Něco mi v téhle knize chybělo, ale i tak jsem si čtení užívala a stránky mi rychle mizely :)
Náhradní kluk
Kasie West
Moc milý příběh na dlouhý večer, když si chcete odpočinout či odreagovat :)
10 rande naslepo
Ashley Elston
Tak takhle dlouho mě žádná kniha nepobavila! Tohle ja tak milý příběh a dokonalé čtení před Vánocemi. Autorka píše fakt poutavě. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, i když jsem si říkala, že u téhle kapitoly skončím a udělám si nějaké jiné věci. No, jaké to překvapení, neskončila. Tohle prostě nešlo! Všechny postavy jsem si strašně oblíbila. Hlavně Soph, Wese, Oliviu a Charlieho. Tohle byla fakt dokonalá čtyřka a co chvíli jsem se s nimi smála.
Soph měla fakt obsáhlou rodinu a musím se přiznat, že jsem se ve všech těch příbuzných ztrácela. Jména se mi pletly a skoro jsem si nepamatovala, který tety je čí dítě a kteří sourozenci k sobě patří. Bylo jich prostě moc, ale to je jen drobná výtka. Bylo hezké číst, jak jsou všichni pohromadě a baví se. Dokázala jsem si živě představit takový večer, kdy se všichni překřikují a člověk neslyší ani své myšlenky.
Babiččin nápad s 10ti rande naslepo se mi dost líbil. Nejdříve jsem si teda říkala, kdo něco takového mohl vymyslet, ale nakonec se to ukázalo jako super nápad. Hlavně rande č. 2 je fakt nezapomenutelné. Nemohla jsem se u toho přestat smát! Teta Patrice si asi dokonalé rande představovala jinak než Soph. Nejlepší stejně bylo rande č. 10, které vybírala babička. Určitě se mnou všichni souhlasí.
Hned ze začátku jsem věděla s kým Soph skončí, jakmile se prvně jeho jméno zmínilo. Četla jsem už hodně podobných knih, takže mi to bylo hned jasné. Romantická linka tudíž byla jedno velké klišé, ale vůbec mi to nevadilo. K těmhle příběhům to podle mě sedí. Navíc celá ta kniha byla tak sladká!
Kdo o tom ví?
Lesley Kara
Tuhle knihu mi opět půjčila kamarádka. Je to jiný žánr, než který čtu. Úplně nevím, jak se k celému tomu příběhu stavět. Nevím, jestli se mi vlastně líbil nebo ne. Postavy a jejich charaktery jsou skvěle popsané. Líbilo se mi, jak je tam vykreslená Astrid touha po alkoholu a jak mu odolává. Je to tak dobrý popis, že si to dokážete ihned představit. Astrid mi docela sedla, ale není to tak, že bych jí měla bůh ví jak ráda. Strašně mě štvalo, jak se všeho bála a byla ze všeho vyklepaná. Na druhou stranu se jí asi nemohu divit, když zažívala to, co zažívala. Nicméně... moc se mi na ní líbilo, že ze sebou začala něco dělat (i když jí k tomu musela popostrčit máma). Nikdy jsem nebyla (a doufám, že ani nebudu) v její situaci. Nedokážu si představit, jaký to musí být “muka” být na odvykací klinice a vzdát se něčeho, na čem byla několik měsíců (možná let? Přesný čas tam uvedený nebyl) závislá. Každopádně to většinou zvládala skvěle, až na pár škobrtnutí.
Líbilo se mi, že má kniha krátké kapitoly. Ze začátku se mi to četlo pomalu, protože jsem si musela zvykat na jiný žánr a nějak se tomu přizpůsobit. Po první části se mi ale začala číst dobře a rychle.
Kniha je rozdělená na tři části a mně osobně se líbila nejvíce až ta třetí. V těch prvních dvou se skoro nic nedělo. Bavilo mě hádat, kdo to asi mohl být. Měla jsem pár typů, ale žádný nebyl správný.
Konec mě překvapil a nejsem si jistá, jestli jsem ho správně pochopila. Každopádně nelituji toho, že jsem si knihu přečetla, ale tenhle žánr asi nebude nic pro mě.
Splnit si své sny
Hendrik Winter (p)
Tuhle knihu jsem si přečetla na doporučení kamarádky, která si myslela, že by se mi mohla líbit. A měla pravdu. Avšak ze začátku mě příběh moc neoslovil. Musela jsem si zvykat na styl psaní autora, který byl takový hořkosladký. Každopádně po nějaké čtvrtce knihy jsem si zvykla a zbytek příběhu si jen užívala. Hodně používal suchý humor, což mě osobně nevadilo. Popis postav zvládl skvěle. Jednoduše řečeno... postavy si nejde nezamilovat. Všechny jsou Vám sympatičtí a leckteré byste chtěli znát či mít ve vlastním životě. Nebo alespoň já to tak cítila. Příběh sám o sobě je smutný. Každý si tam najde něco, nad čím se zamyslí. Líbily se mi Jessi myšlenky a její pohled na svět. Také to, jak celou tu situaci s rakovinou brala. Na Adamovi se mi zase líbila jeho empatie a ochota pomáhat ostatním lidem.
Ruku na srdce... já bych takovou práci bez nějaké psychické újmy nezvládla. Jsem velice citlivá i empatická. Vím, že bych ty lidi a jejich příběhy nebrala s odstupem, ale prožívala bych je s nimi.
Ačkoliv mi bylo hned jasné, jak příběh skončí, tak se konec neobešel bez slz. Spousty slz, abych to upřesnila. Já si vždycky myslím, jak se na to připravím a že plakat prostě nebudu, ale nikdy mi to u žádné knihy nevyjde.
Každopádně i když se mi to ze začátku zdálo nudný, tak se z toho nakonec vyklubal skvělý a velice čtivý příběh, který mohu jen doporučit.
Dědictví krve
Amélie Wen Zhao
Ani nevíte, jak jsem se na tuhle knihu těšila. Na humbooku její ukázky byly prostě všude. Už samotná anotace mě strašně zaujala a já se nemohla dočkat, až knihu budu mít u sebe. Měla jsem velké očekávání, které se vyplnilo. Panebože! To byl tak úžasný příběh! Napínavý tak, že jsem se od něho celý den nemohla odtrhnout (i na záchod jsem si jen rychle odskočila, abych se hned vrátila ke čtení). Postavy tak krásně popsané, že si je nešlo nezamilovat. Hlavně Ramsona, který byl prostě úžasný. Během příběhu si pomalu všímáte, jak se jeho chování mění. Vždycky to byl jen takový nepatrný krůček k lepšímu, ale hned jste si ho všimli. Byl neskutečné chytrý, mrštný, strategický a bojeschopný. Nad jeho obchodním vyjednáváním jsem jen žasla. Většinou měl všechno do puntíku naplánované. Byl pomstychtivý, ale i obětavý. A způsob jeho komunikace? Díky tomu jsem se do něho asi “zamilovala”. Ana mi byla moc sympatická. Byla silná, obětavá, empatická, hodná i chytrá. Občas jsem sice nechápala, proč se danou situaci rozhodla řešit zrovna takhle, ale na to jsem si zvykla. Co bych jí vytkla? Její naivitu. Ta mě občas rozčilovala, ale prostě to k ní patřilo. Ve všem se snažila najít to dobré. Každopádně její síla mě vždycky ohromila. Každá ta situace je tam tak pěkně popsaná, že si to snadno dokážete představit. V knize je nespočet zvratů, které jsem nečekala. Díky tomu jsem si několikrát poplakala, ale i hltala stránku za stránkou, jak jsem byla zoufalá, protože jsem potřebovala vědět, jak to dopadne. Zatím je to určitě nejlepší kniha, kterou jsem v tomhle roce četla. Nemohu se dočkat dalšího dílu a toho, až si přečtu, jak s dějem autorka naloží.
Nelituju ničeho
Colleen Hoover
Tenhle příběh se mi četl fakt těžce. Nečekala jsem, že to budu až tak prožívat. Líbilo se mi, že tady máme pohled jak Morgan, tak její dcery Clary. Lépe jsem tedy dokázala pochopit, jak se obě cítí. Bylo celkem zajímavé číst, jak se každá s tou situací vyrovnávala jinak. Morgan jsem chápala, ale neodkázala jsem pochopit Clařino chování. Myslím si, že když někoho něco takového potká, tak by měli držet spolu. Ne jako Clara, která byla furt protivná, nechápavá, drzá... Samozřejmě se mi to lehce říká, když jsem tohle nezažila. Každopádně takové chování je pro mě nepochopitelné. Shrnula bych to asi tak, že mi Clara prostě nesedla, bohužel. Ale Miller? Toho jsem si zamilovala hned. Nečekala jsem, že bude takový. Jeho popis vzhledu prostě odkazoval na to, že to bude ten typický drsňák, ale... Musím se však přiznat, že Claru jsem měla vždycky strašně ráda, jakmile byla s Millerem. Způsob jejich komunikace jsem si strašně oblíbila. A také ke konci, kdy všechno zjistila, se začala chovat normálně. Morgan nemám co vytknout. Byla neskutečně silná a obětavá. Obdivovala jsem jí, jak se k té situaci postavila. Já bych to tak asi nedokázala. A Jonah? Ten byl prostě úžasný ve všech směrech. U něho jsem zase obdivovala tu obrovskou trpělivost. Závěr je takový, že Colleen opět napsala skvělou knihu, která nezůstane přečtená jen jednou.
Strmý pád
Bianca Iosivoni
Tuhle knihu jsem také odkládala, protože stejně jako Nedotýkej se mě, prý nemá dobrý konec. A já jsem trochu (dobře, možná hodně) citlivá a nechtěla jsem u toho brečet, aniž bych si pak mohla hned přečíst další díl. Každopádně jsem měla nedostatek knih a neměla jsem co číst, takže volba byla jasná. Strmý pád mě okouzlil. Kniha se mi líbila mnohem, mnohem více než Nedotýkej se mě. Brečela jsem tady už u 57 stránky, což je nejspíš můj rekord. Takhle brzo jsem snad u žádné knihy nebrečela. Hailee mi byla strašně moc sympatická. Dokázala jsem se do ní v klidu vcítit. Prožívala jsem tu bolest (ztrátu jejího kamaráda) společně s ní. Dokázala jsem si představit, jak přesně bych se cítila já. Tudíž nebylo těžké s ní soucítit. Tohle o ní vypovídalo, že je skvělá a starostlivá kamarádka. Také je ale ohleduplná, milá, odvážná, statečná i přátelská. Chovala se na svůj věk většinou vyspěle a to se mi velmi zamlouvalo. Možná tohle mi k ní našlo cestu. A Chase? Já si ho prostě zamilovala. Nic bych mu nemohla vytknout. Tedy až na tu situaci, kdy se k Jasperovi nezachoval moc pěkně, ale můžeme se mu divit? Také toho měl na bedrech mnoho. Každopádně i o Chasovi mohu říct, že je milý, přátelský a hlavně dobrosrdečný. Spolu ty dva tvořili neskutečně skvělou a sehranou dvojku. Myslela jsem si, že jsem se na ten konec tak nějak připravila, ale mýlila jsem se. Na tohle se asi nejde připravit. Každopádně se opravdu nemohu dočkat dalšího dílu. Moc, moc všem doporučuji! Tahle kniha prostě nesmí chybět ve vaší knihovničce!