EllD7 komentáře u knih
Z knihy dýchá tajemná podzimní atmosféra, a tak se hodí číst ji právě v tomto období. Knížka si mě získala hned od začátku a i když se skoro dvě třetiny vlastně nic nedělo, dokázala si udržet čtivost a čtenáře v neustálém napětí :-) Líbilo se mi, jak autorka vykreslila Jelení Horu a její obyvatele, na kterých se podepsala bouřlivá historie onoho místa. Nejvíce se mi pak líbilo, jak autorka do příběhu nenuceně vložila i spoustu lidových pověr, z nichž o většině jsem nikdy ani neslyšela.
Jedním slovem nádhera! Knížku můžu jen doporučit. Je neskutečně čtivá, od příběhu "holky z bažiny" jsem se nemohla odtrhnout. Ze začátku jsem se trochu bála obsáhlých popisů přírody, často zmiňovaných zde v komentářích, ale ve výsledku se mi tyto lyrické popisy moc líbily a díky nim jsem si bažinu stejně jako Kya zamilovala.
Líbilo se mi, že příběh je na jednu stranu smutný, v některých pasážích dokonce surový, ale na druhou stranu i romantický a ve výsledku působí nesmírně poeticky.
Jako ostatní vyzdvihuji i dobrý český překlad a po dlouhé době text bez pravopisných chyb.
Knížka je svým tématem dosti odlišná od ostatních knih Jojo Moyes a za mě patří k těm nejpovedenějším. Přečetla jsem ji jedním dechem a nejednou jsem měla slzy na krajíčku. Příběh je opravdu silný, obzvlášť, když si uvědomíte, že je založen na reálných základech a faktech. Být ženou v té době nebylo vůbec jednoduché a já jsem ráda, že žiju v době, v jaké žiju.
Moc se mi líbilo, jak autorka dokázala svými popisy krajiny a místních lidí vykreslit drsnost východního Kentucky. Hlavní hrdinky Alice a Margery jsem si hned zamilovala a celou dobu jsem byla napnutá jak struna, jak to s nimi dopadne.
Většinou píšu komentáře pouze tehdy, zanechá-li ve mně kniha silný dojem, ať už dobrý či špatný. Byt nad Seinou je ten první případ. Silný příběh o umění a ženách za druhé světové války se prolíná s vyprávěním ze současnosti, díky kterému do sebe nakonec vše krásně zapadne. Knížka je velice čtivá, zatajujete u ní dech, naskakuje vám husí kůže, radujete se i pláčete spolu s hlavními hrdinkami… Člověk by řekl, že o druhé světové válce toho bylo napsáno tolik, že už ho nemůže nic překvapit, ale tato kniha v rámci žánru vyniká.
Další výborný Goffa! Sice mi některé pasáže, zejména filozofické debaty s psychologem, přišly zbytečně zdlouhavé a občas mě i nudily - za to ta jedna hvězda dolů, ale jinak perfektní náhled do mysli "dlužníka" Adama. Nikdy jsem nechápala gamblery, kteří se dostanou do takových dluhů a s gamblerstvím neskoncují. Adam to v knize popsal tak, že už je chápu. I když to byl spíše antihrdina, celou dobu jsem mu fandila a doufala v jeho happy end :D Goffa v knize rovněž výborně popsal, jak v dnešní době funguje mašinerie legálního lichvářství a o podvodech ve světě sázek, takže jsem se spoustě věcí i přiučila :) Z celé knihy "čpí" deprese a beznaděj, mírumilovné vánoční čtení nečekejte, za mě ale super :)
Knížky Julie Caplin mám ráda. Vždy je to milé a oddechové čtení. U Čajovny v Tokiju tomu není jinak. A jako člověk, který rád fotí, jsem si tentokrát obzvlášť přišla na své, neboť knížka je o fotografování :-)
Sice je vám hned na začátku jasné, jak příběh dopadne, ale to autorce odpustíte za to, jak se jí opět podařilo excelentně vystihnout genius loci daného místa. Tedy ne že bych v Tokiju někdy byla, ale po přečtení knížky si připadám, jako bych tam byla :-) Moc se mi líbily autorčiny popisy japonského jídla, architektury, kultury, a místních obyvatel. Tři generace žen Kobašiových si prostě musíte zamilovat. Když Haruka Fioně vysvětluje myšlenky kincugi a wabi sabi, považuji to za nejpovedenější části knihy.
Jediný menší problém jsem měla s hlavní hrdinkou. Vadila mi její extrémní zakomplexovanost, ale především dětinská příčina této zakomplexovanosti. Fiona v Čajovně v Tokiju mi taky přišla hodně jiná oproti Fioně v Kavárně v Kodani, ale možná je to tím, že příběh v Tokiju se odehrává tři roky po Kodani, kde Fiona našla spoustu přátel a kamarádství s nimi ji zřejmě "otrkalo" :-)
Tuto knížku jsem si koupila na základě zdejšího hodnocení a kladných komentářů, když jsem hledala nějaké odpočinkové čtení. Už po prvních dvou kapitolách mi bylo jasné, že děj knížky bude stejně "kvalitní", jako její obálka. "Pán New Yorku", to jako vážně? Neuvěřitelně hloupý, naivní příběh a nevím, jestli to bylo špatným českým překladem, ale hodně mi vadil jednoduchý jazyk knihy. Jestli někomu přijde vzrušující slovo "frnda", které se v textu objevuje hned několikrát...
Dávám jednu hvězdu za mazanost hlavní hrdinky, při krádežích hotelových snídání :-)
Jako většina čtenářů zde, jsem se i já ke knížce dostala po zhlédnutí seriálu na Netflixu. Seriál mě nijak zvlášť nezaujal, avšak tato jeho knižní předloha se mi vesměs líbila. Postavy mi byly sympatičtější a dialogy mi přišly zajímavější, i když na můj vkus někdy příliš zdlouhavé. I přesto je knížka velmi čtivá. Jen škoda, že není propracovanější, oproti seriálu mi chybělo např. lepší vykreslení vztahů mezi Daphne a ostatními sourozenci.
Docela netradiční romantický příběh, který se mi vesměs líbil. Problém jsem však měla s oběma hlavními hrdiny, Lucy a Gabem, a to považuji za celkem zásadní. Nerozumím, co Lucy k sebestřednému Gabovi neustále táhlo. Dle mého názoru Gabe nesahal Darrenovi ani po kotníky. Absolutně jsem pak nechápala Lucyinu motivaci neustále utíkat Gaba utěšovat, sotva se jednou za rok ozval, když doma měla muže, pro kterého byla vším.
Co se mi líbilo, bylo retrospektivní vyprávění knihy formou dialogu (monologu?) a krátké kapitoly, které čtenáře nutí číst neustále dál a dál.
Tuhle knížku povinně do každé rodiny! :D
Knížka začala slibně a čtivě. Asi od třetiny však začne být příběh příliš zdlouhavý a v podstatě se nic zajímavého neděje. Poslední část knížky, která se už odehrává v Anglii, mi přišla už vyloženě přitažená za vlasy. Vadilo mi, že je zbytečně mnoho prostoru věnováno vztahu Leviho a Amy (která se mimochodem většinu času chová jako desetiletý rozmazlený fracek) a už méně Sofii a její rodině. Dvě hvězdičky dávám především za popisy krásné Umbrie (ale klidně by jich mohlo být víc), italských pochoutek a vína :-)
(SPOILER) Na pokračování příběhu Báry jsem se těšila, ale knížka mě bohužel zklamala. Nebavily mě pasáže z budoucnosti, příběhy Magdy a Michala (hlavně Michala - 22letý kluk adoptuje malého syrského imigranta, to vážně?) mi přišly vyloženě zbytečné a přiznám se, že jsem je už ke konci lehce přeskakovala. Příběh mi taky pokazilo dost časových nesrovnalostí, které jsem objevila (kdy Báru opustil Petr a ohledně Amálky). Když se nad autorčinou tvorbou zamyslím, všechny její ženské hlavní hrdinky mi připadají úplně stejné a hodně v nich vidím samotnou autorku. Ve Vlaštovce v bublině ani nebyl zobrazen rozdíl v uvažování mladé Báry a starší Báry, nebo dokonce v mužském a ženském.
Co se mi líbilo bylo propojení Lososa a Pandy a narážky na babičku v nebi :-)