ellescorpio
komentáře u knih
Žízeň
Jo Nesbø
Srovnám-li s předchozími Holeovkami, tak to až taková pecka nebyla, i když posledních stran to dost zlepšilo a přidalo jednu hvězdu. Zbytečně moc dějových linií, které děj nikam neposunuly (nemocná Ráchel, Wyller se svým otcem..) a i poměrně dost hluchých míst, kdy jsem přeskakovala odstavce. Z Policie, Sněhuláka, Levharta, Pentagramu jsem byla zvyklá, že mě Nesbo naprosto pohltí a nevnímám svět okolo, nevidím, neslyším, jen hltám knihu a to se u Žízně bohužel ani zdaleka nekonalo.
V lese visí anděl
Samuel Bjørk (p)
Jako nebylo to špatný, ale podle recenzí a nadšení širého okolí jsem čekala větší pecku. Místy napínavý, místy děsná nuda plná vaty, žádná postava mi vyloženě k srdci nepřirostla. Někde jsem četla, že je to podobný Miléniu, no tak to ani omylem. 3,5 hvězdičky a stále váhám, zda zde dám 3 nebo 4.
Levhart
Jo Nesbø
Ale jo, dáme 5, i když úplně čisté nejsou. Konec byl něco mezi Bondem a Supermanem. Knížka úžasně napínavá, prostředí norských hor, kde brzo padá tma a laviny, vtáhlo mě to jedna báseň. Na konci super zvraty, když už si myslíte, že víte vraha a vše zapadne je to najednou jinak. Líbilo se mi o dost víc než Policie. Jediné, co mě mrzí je, že tam je dost popisů vraha ze Sněhuláka, mj. o jeho nemoci, na kterou umírá a kvůli tomu teď, když čtu Sněhuláka, tuším od začátku kdo to je, což je škoda.
Sběratel kůží
Jeffery Deaver
Deaver zraje jako víno nebo možná v jeho případě spíše jako jednosladová whiskey. Po Pokoji smrti, který mě až tak neoslovil opravdu bomba. Miluju, když je padouch dopaden a přesto zbývá 80-100 stran a já se těším, co ještě přijde za zvrat-tak tady opravdu luxusní i když jsem SPOILER čula, že se tam ten hodinář přeci jen ještě objeví, když ho tak nakousli a nedokousli. Co mě poměrně dost zarazilo je, že dvacetiletá holka chodí s klukem a rok netuší, že má na stehnech kérky, to je jak z kláštera. Nu co, jiný kraj, jiný mrav, ale vrtalo mi to hlavou. KONEC SPOILERU. Určitě je dobré mít před Sběratelem kůží přečteného Hodináře, možná i Sběratele kostí. Opravdu zasloužených 5 hvězd. PS: Obzvlášť jsem si užila jednu malou libůstku, že mi data v knize vycházela na dny, kdy jsem to četla :))
Zvrat
John Lutz
Když pominu, že všechny jeho romány jsou na jedno kopyto a opravdu mi splývají (mimochodem, v kterém si znásilněná později vzala za manžela onoho násilníka?) tak tenhle je opravdu z těch slabších.. Celý takový odfláknutý, hm, další mrtvola, kolik jich ještě bude? co mi naopak chybělo, části z násilníkova dětství jsou v jiných románech mnohem propracovanější. Dost mi tu chybělo SPOILER jak se dozvěděl o zavraždění biologické matky a větší náhled do jeho vnitřního života KONEC SPOILERU. O odflinknutým konci ani nemluvím. Celkově moc nedotažených nápadů, dějových linií, které nikam nevedou, proti starším dílům dost úpadek. No už aby vyšel novej Deaver a spravila jsem si chuť.
Hořící drát
Jeffery Deaver
Jiné rhymovky měly sice větší spád a lepší děj, ale moc se mi líbily detailní popisy operací s elektřinou. Přiznávám se, že pár dní po dočtení se mi špatně mačkaly kovový tlačítka ve výtahu:))
Kartografové
Peng Shepherd
(SPOILER) Pro mě bohužel ohromné zklamání. Miluju mapy, thriller z prostředí kartografie - wow. Bohužel se to prapodivně vleklo a závěr ve stylu fantasy, pohádky mě naprosto odrovnal. Rozhodně by kniha měla být zařazena mezi fantasy nebo mít alespoň tento štítek. Plusem pro mě bylo prostředí kartografů, ale konec to bohužel úplně zabil, což je škoda.
Jsem Baťa, dokážu to!
Jozef Banáš
Mám ráda životopisy. Ale buďto je životopis formou rozhovoru či na základě rozhovorů přepsáno do příběhu, kde očekávám autenticitu, nebo je to román na motivy života nějaké osobnosti a pak k němu přistupuji jako k beletrii a počítám s tím, že si autor něco vybájí. Tady je to bohužel varianta b) tvářící se jako varianta a). A navíc je to v er formě a na mě vzhledem k ohromnému množství vnitřních monologů působilo strašně škrobeně a neautenticky. A já se často dostávala do stavu, že tomu prostě nevěřím. Možná tomu přidalo i to, že jsem měla knihu ve formě audio a přišlo mi to jako oslavný patos. Oceňuji množství informací, autor musel s rešerší strávit spoustu času, ale měla-li to být literatura faktu, měla se oprostit na fakta a vypustit spousty smyšlených rozhovorů a nebo to měl být román inspirovaný jeho životem.
Hra o přežití
David Urban
Na knize, kterou jsem měla jako audio, se mi nejvíc líbil přednes Filipa Švarce. Neustále jsem oscilovala mezi 3 a 4 hvězdičkami, lepší pasáže střídaly horší. Co bohužel celkový dojem totálně zkazilo, byl konec, který se mi vůbec, ale vůbec nelíbil a nebýt skvělé audio verze, hodnotila bych ještě míň.
Slavnost bezvýznamnosti
Milan Kundera
To byla taková krása. Tolik pasáží k zamyšlení na tak malém prostoru, tak nádherný jazyk, tak břitké a kritické myšlenky spolu s lehkostí, jakou je to psáno, jsou pro mě v kontextu s tím, v kolika letech to Kundera napsal, skoro neuvěřitelné. Určitě se k ní budu vracet, je to nádherné čtení a dozajista objevím další myšlenky, které mi při prvním čtení unikly. Snažila jsem se si knihu šetřit, aby mi vydržela co nejdéle. Už se moc těším na Nevědění.
Firma
John Grisham
Re-reading po mnoha a mnoha letech. Poprvé jsem ji nadšeně četla někdy po miléniu jako teenager (a tenkrát tedy ty technologie nepůsobily jako za krále Klacka) a moc se mi líbila i dnes. Za mě nejzdařilejší Grishamovo dílo. Cca půlku knihy jsem měla jako audio, Martin Písařík to namluvil úžasně a fakt jsem si to skvěle užila. Pro mě je to srdcovka️
Ještě než zabije
Blake Pierce
Prijemne prekvapeni! Skvele se cetlo, libilo se mi i prostredi Nebrasky, urcite prectu dalsi v serii. Jen skoda preklepu a hrubek (milna teorie mi zvedla tlak asi na 200/100), ale jelikoz vysla jen jako ekniha, asi se setrilo na korekture textu.
Šedý muž
Mark Greaney
Čekala jsem naprostou pecku. Prý druhý Já, Poutník. No tak to ani omylem. Většině špionážních thrillerů nesahá ani po kotníky a je to, ale naprosto neuvěřitelnej béčkovej brak.
Purpurové řeky
Jean Christophe Grangé
Celou knihu jsem měla problém s tím, jak je psaná přímá řeč a na začátku jsem měla chuť to odložit. Místy mi pily krev moravské obraty jako “počkám tě” nebo spisovné koncovky ve vulgární řeči. Byl mi sympatický hlavně Karim, ale je znát, že to je staré skoro pětadvacet let (nicméně ve své době to musela být pecka), popisy bitek mi evokují akční filmy z devadesátek, absence techniky je také úsměvná. Zápletka naprosto neuvěřitelná. Celou dobu jsem se nemohla začíst a fakt se mi ulevilo, že už je konec. Začátek nebyl špatný, ale postupně mě to bavilo méně a méně. Ve své době to asi musela být pecka, dneska už to wow efekt nevyvolá.
Stará tajemství
Patricia Gibney
(SPOILER) Tenhle díl se mi líbil nejméně. Lottie mi neuvěřitelně drásala nervy svou neschopností, xanaxem a chlastem, celá vesnice mrtvých a na konci jsem se fakt musela soustředit kdo má s kým nemanželský dítě a kde skončilo a kdo s kým je jak příbuzný.
Ranhojič
Noah Gordon
Na knihu jsem se velmi těšila, ale jsem trochu zklamaná. První polovina skvělá, četlo se to samo, ale pak to bylo zdlouhavé, místy nezáživné. Pokud to srovnám s historickými romány jako Quo vadis, Agónie a extáze, Kámen a bolest, Jméno růže, které mě naprosto pohltily, tak tady musím dát hvězdiček míň.
Malé temné lži
Sharon J. Bolton
Pro mě nejslabší kniha od S.J.Bolton, strašně jsem se musela nutit, abych ji vůbec dočetla... Možná je to tím, že ještě nemám děti, když tady čtu ty komentáře, jak to vzalo za srdce. Konec mi přišel úplně mimo.
Tichá modlitba
Angela Marsons
Ačkoliv to mělo hodně pomalý rozjezd, zpočátku mě to vůbec nebavilo a psycho kolem únosu dětí fakt není můj šálek kávy, tak po straně 150 se to neskutečně rozjelo. Tu a tam tedy zůstalo nedovysvětlené hluché místo, ale jinak hodnotím veskrze pozitivně, knihy od Angel Marsons se mi moc líbí, rozhodně nejsou na jedno brdo. A vzhůru na Otevřený hrob!
Bílé kosti
Graham Masterton
Po Krvavých sestrách, které byly mým prvním setkáním s tímto autorem a nadchly mě tak, že jsem si půjčila celou řadu s Katie, mám dost rozpačité pocity-někteří autoři udělají prvotinu tak dokonalou, že už se těžko překonává (tento dojem mám třeba u Deavera-Sběratel kostí je z jeho knih prostě top) a někteří se postupně zlepšují od fakt nepovedené prvotiny-a to je případ Mastertona. Jsem asi ve čtvrtině, vůbec mě to nebaví a hlavně mi přijde dosti podivné, že by žena s nohou odrbanou na kost dokázala komunikovat. Jakto, že nevykrvácela, neupadla do šoku? Po téhle konině už úplně nemám chuť marnit čas. Myslím si, že by neuškodila trochu větší příprava a studium toho, co lze a co nikoliv...