ellescorpio
komentáře u knih
Žiju bez dětí
Martina Hynková Vrbová
Očekávala jsem něco jiného. Polud pominu 1.příběh, který byl skvělý, tak v těch ostatních mi to, co jsem očekávala, že bude gró knihy, přišlo takřka okrajové. Nepřišly mi ani moc dobré pokládané otázky. Některé postavy mi přišly až nesympatické.
Alias Emma
Ava Glass
Jedna z nejslabších špionážních knih, co jsem četla. Kdyby hlavní hrdinku hned zkraje nezachránil ten, koho měla chránit ona, kniha by skončila asi na stránce 30 (a možná by to nebylo na škodu). Neuvěřitelné, ploché, povrchní, takový béčkový akčňák převedený do knihy. Flashbacky z minulosti byly velmi rušivé a bránily plynulosti děje.
Toskánské dědictví
Julianne MacLean
(SPOILER) Už dlouho se mi nestalo, aby mě v knize postavy tak strašně rozčilovaly. Začátek vypadal nadějně, byť to byla taková typická americká pohádka plná klasických klišé. Toskánsko, středověké město, vinice, Florencie, Londýn, Paříž, všechno splněno. Freddieho sebestřednost a zahleděnost do sebe, Lillian, která zničila život tolika lidem jen proto, že neměla koule na to říct něco na rovinu, Fiona, která se chovala jak matka Tereza a všichni byli strašný kámoši, i když si den předtím šli po krku. Po knize jsem sáhla kvůli čtenářské výzvě a myslím, že se podobných titulů na dlouho vyvaruju.
Hodinářův trik
Jeffery Deaver
Jako velký milovník Deavera jsem se na tuhle knihu neskutečně těšila, a to po mnoho let, Hodinář je jeden z mých nejoblíbenějších padouchů. Hodinářským jazykem bych řekla, že tady těch komplikací bylo až moc. Kniha byla promyšlená do posledního detailu, ale na mě už to bylo až moc překombinované a kvůli neustálému sledování a přemýšlení, jak to tedy je, kdo čím co sledoval, kdo koho najal mi nedovolilo se plně ponořit do knížky a užívat si ji plnými doušky. Deaverovy zvraty miluju, ale tady toho bylo až moc.
Holly
Stephen King
Rozhodovala jsem se mezi 4 a 5* a to zejména za covid a popis covidových opatření, to je doba, kterou si připomínat nechci. Audiokniha byla skvělá a byť by se našla místa, která jsou hůře uvěřitelná, tak já si to moc užila, to byl perfektní hororovej bizárek :-)) A nejspíš si nějakej čas nedám játra. Celkově 4,5/5; Billy Summers se mi líbil víc a ten má čistých 5*
Deník agentky
Matthew Richardson
Dojem z této knihy bych popsala grafem funkce cosinus v prvních dvou kvadrantech. Začátek naprostá pecka a říkala jsem si wow, tak tohle je pecka. Bohužel s postupem času mé nadšení klesalo a klesalo a někde kolem strany 200 jsem si říkala, co se proboha bude dalších 300 stran dít. Zlepšení bohužel nepřišlo a já se horko těžko prokousala k dost těžko uvěřitelnému finále. Ve srovnání s Danielem Silvou nebo trilogií Rudé volavky bohužel výrazně slabší.
Zavřu oči v modlitbě
Alex Ahndoril (p)
Za mě bohužel obrovské zklamání. Až se mi nechce věřit, že z pera stejného autorského tandemu je Písečný muž a další skvělé Keplerovky. Nemastné, neslané, minimum napětí. První díl mě bavil, zejména skvělý závěr, tady bohužel zklamání od začátku do konce. Po další knize ze série už nesáhnu.
Jedovatá stopa
Colleen Cambridge (p)
Zpočátku mi poměrně dlouho trvalo se zorientovat ve jménech a často jsem se vracela do taháku na prvních stránkách. První polovina byla poměrně rozvleklá, konec byl ale super. Líbilo se mi o fous míň než první díl, přišlo mi, že ne vše bylo zcela vysvětleno.
Anděl smrti
Robert Bryndza
Bryndza je sázka na jistotu. Série s Erikou mě moc baví, nicméně tento díl mě nevtáhnul tolik, jako předešlé, trochu mi chyběly zvraty a gradace. I tak se ale moc těším na další pokračování.
Hra na kočku a myš
Michele Campbell
Tak tohle bylo famózní! Miluju právnické prostředí a tohle bylo do poslední stránky tak, perfektní, že nemám co vytknout.
Kartografové
Peng Shepherd
(SPOILER) Pro mě bohužel ohromné zklamání. Miluju mapy, thriller z prostředí kartografie - wow. Bohužel se to prapodivně vleklo a závěr ve stylu fantasy, pohádky mě naprosto odrovnal. Rozhodně by kniha měla být zařazena mezi fantasy nebo mít alespoň tento štítek. Plusem pro mě bylo prostředí kartografů, ale konec to bohužel úplně zabil, což je škoda.
Hrob
Yrsa Sigurðardóttir
Tato kniha pro mě byla velkým zklamáním. Předchozí díl byl skvělý, ale tohle vypadalo spíše jako prvotina, než jako dílo tak zkušené autorky. Naprosto neuvěřitelné zápletky, ke konci už jsem se skoro ztrácela ve všech těch čachrech s mrtvolami. Postavy by musely být zcela mimo smysly, aby jednaly takto iracionálně. Moc mě ani nebavila osobní dějová linka s osobními problémy s rodinou patoložky.
Není římského lidu
Jarmila Loukotková
Jednou z mých nejoblíbenějších knih je Quo vadis, a proto jsem se na tuhle knihu moc těšila. Bohužel to pro mě bylo zklamání, chyběla mi tam hlavní dějová linka a to, aby příběh vtáhnul a nepustil. Autorka používá hodně básnický a květnatý jazyk a ačkoliv dokáže skvěle popsat prostředí, mně tam chybělo napětí, zvraty, chemie mezi postavami, výrazné charaktery. Knihu jsem měla jako audio, Pavel Soukup je velký profesionál, ale tady mi bohužel ten trochu až dokumentární styl příliš nesednul.
Jizvy plné beznaděje
Stefan Ahnhem
Dost jsem se divila, proč je můj oblíbený Ahnhem v modrých číslech, ale tolik nesympatických arogantních sebestředných postav a tolik zbytečných dialogů o ničem se jen tak nevidí. Autor v doslovu uvádí, že tento příběh je vyjmutý z Posledního hřebíku, bohužel je to na kvalitě dost znát.
Zimní hrob
Peter May
(SPOILER) Kniha se mi moc líbila, trochu jsem se bála nějakého postapo, ale byla jsem nadšená. Jediné, k čemu mám pár výhrad je, že mi přišlo, že občas autor zapomněl, v jaké době se děj odehrává - konkrétně, když velitel přisunul vytištěné články ve složce a když člen horské služby vytáhnul z auta papírovou mapu. Vždyť to už nikdo nepoužívá ani dnes. Jinak se mi atmosféra, klimatické problémy a to, s čím se populace té doby potýká, přišlo skvělé. Budu oproti komentářům pode mnou v opozici, ale mně osobně se třeba Skála a knihy z Hebrid vůbec nelíbily a všechny ostatní, ať už série Akta Enzo nebo volné nesériové přijdou mnohem lepší.
Až najdu klíč
Alex Ahndoril (p)
Už dlouho jsem neměla z knihy tak moc rozporuplné pocity. Příběh skvělý, postavy perfektní, závěr famózní. Hlavní hrdinka Julie byla ovšem tak strašně nesympatická postava, že mi knihu dost kazila. Úplně mi nesednuly pasáže, kdy v hlavě odbíhá k úplně jiným událostem a návaznost na současnost byla místy dost nekonzistentní. Proti Lars Keplerovi hodně jiný styl psaní, což mě překvapilo.
Oko
Bernard Minier
(SPOILER) Několikrát jsem se při čtení této knihy musela zarazit, zda čtu opravdu Miniera a ne Thillieze (zejména pak, když Servaz potkal na chodbě Sharka :-), celou dobu jsem se nemohla zbavit pocitu, že tohle všechno už jsem četla v některé z knih Thillieze. Bod dolů srážím za konec - spousta toho zůstala nevyjasněná a nevyřešená, až jsem se i vracela, jestli jsem něco nepřehlídla.
15 let v Rusku: Zápisník zpravodaje
Jiří Just
Jelikož mě knihy novinářů působících v zahraničí hodně baví, neubránila jsem se srovnávání s Tomášem Etzlerem, Janou Ciglerovou a Martinem Řezníčkem a popularizovanou geopolitikou Tima Marshalla, které mě opravdu nadchly. U Jiřího Justa mi opravdu nesedla forma, přijde mi, že o Rusku jako takovém a životě v něm jsem se toho příliš nedozvěděla. V knize je spousta útržků, na třech stranách autor projde legionáře, české pivo a Vrbětice, je zde spousta setkání a rozhovorů a kniha není až tak o Rusku, ale spíš o lidech, které tam autor potkal. Neříkám, že je to špatně, ale já čekala trochu něco jiného.
Jsem Baťa, dokážu to!
Jozef Banáš
Mám ráda životopisy. Ale buďto je životopis formou rozhovoru či na základě rozhovorů přepsáno do příběhu, kde očekávám autenticitu, nebo je to román na motivy života nějaké osobnosti a pak k němu přistupuji jako k beletrii a počítám s tím, že si autor něco vybájí. Tady je to bohužel varianta b) tvářící se jako varianta a). A navíc je to v er formě a na mě vzhledem k ohromnému množství vnitřních monologů působilo strašně škrobeně a neautenticky. A já se často dostávala do stavu, že tomu prostě nevěřím. Možná tomu přidalo i to, že jsem měla knihu ve formě audio a přišlo mi to jako oslavný patos. Oceňuji množství informací, autor musel s rešerší strávit spoustu času, ale měla-li to být literatura faktu, měla se oprostit na fakta a vypustit spousty smyšlených rozhovorů a nebo to měl být román inspirovaný jeho životem.
Zatmění
Jo Nesbø
Na nového HH jsem se těšila hodně, bohužel se dostavilo rozčarování až zklamání. Pro všechny HH byl společný jmenovatel, že kniha dokonale vtáhne do děje a absolutně nevnímáte svět kolem. Na to jsem se hodně těšila. Bohužel jsem po první stovce stran tenhle pocit pořád neměla, neustále jsem se dívala, jak jsem daleko, do čtení se mi vůbec nechtělo a to je tedy pro tohoto autora velmi netypické. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala, že neustálé skoky v místě a osobách bez jakéhokoliv úvodu, odstavce, odrážky, mezery nejsou chybou sazby, ale záměr. S ohledem na rozuzlení dost prvoplánový. Závěr pro mě dost neuvěřitelný a až moc překombinovaný. Žádná z postav mi nebyla blízká, přišlo mi to takové ploché, místy nezáživné a námět nebyl nosný na počet stran. Po Noži, který byl pro mě jedním z nejlepších HH, nemilé překvapení. Možná by nebylo na škodu začít novou řadu.
