Ellinek komentáře u knih

Já od této série očekávám jen to, že se dobře pobavím, což platí neustále, ale...u zákusku jsem asi až moc vrtěla hlavou. :D William se pořád do všeho motá, většinou dost nevybíravě, a já mám prostě pocit, že tenhle člověk by neměl chodit volně po svobodě, případně aspoň bez dozoru. Některé situace, které z jeho jednání vyplynuly, byly už moc absurdní. Dokonce i ta babča se tady nějak zvrhla. Vlastně mi to celé přišlo spíš o Williamovi, než o Ryanovi a Emily. U nich vlastně nemám vůbec co říct, byli v pohodě, roztomilí, milí...nesmíme opomenout fakt, že muži v této sérii jsou vždycky svalovci, kteří hodí jeden úsměv a ženy jim padají k nohám. S takovou bude další dílo Stevovi a jeho nápravě "tou pravou". Ale já bych si moc ráda přečetla o Lilith, protože ta je prostě dokonalá a postava přesně podle mého gusta! :D Ale jinak jsem z celého příběhu taková spíš...rozpačitá. I tak ale budu sbírat další díly. :D

7 23.04.2021

Za mě je tohle pěkný návrat k takovým těm klasickým ryzím filmovým detektivkám, kde ohledáváte místa činu, chodíte za svědky nebo jejich spojkami, informátory, schůzujete, vyměňujete si informace a názory. Město plné oken kašle na trendy udávané severskými krimi a za mě je to dobře. Ano, i zde je brutální zima a vánice, ale Newyorčané ví, že zima jednou skončí, sníh se odhází a jednoho dne sleze úplně. Není to nic extra náročného, nic zásadně brutálního (ano, hlavy zde explodují, ale čistě díky fyzice a zákonu mezi speciálním projektilem, tlakem a lebkou, nejde tady o brutalitu ve stylu jsem krutý vrah, co hyzdí mrtvoly, protože může a je to dneska v módě).

Za mě je tohle opravdu sympatická detektivka ze staré dobré školy, nechci říkat, že je to úplně na bázi dobré béčkové krimi, ale je to na podobné bázi. Lucas byl fajn a těším se, že další díly odhalí, co se stalo, že u něj udělali Frankensteina.

Trošku mi tam chyběla pouze zabijákova motivace pro to, že se rozhodl zrovna pro Lucasovu rodinu, když si mohl vybrat jakéhokoliv jiného poldu s rodinou.

7 19.02.2021

Pro mě opravdu zvláštní kniha. Na jednu stranu mě v některých částech opravdu mrazilo a nebylo mi při čtení vůbec dobře, na tu druhou jsem z celé knihy měla hrozně zvláštní pocit. Nečetla se mi úplně snadno, ale především kvůli tomu, jak byla kniha pojatá. Zdlouhavé odstavce o ničem mě místy upřímně nudily, dialogy byly leckdy spíše zkratkovité a všechno se odehrávalo jako by v pozadí. Ovšem popis starosti a lásky k dvojčatům z pohledu matky byl dokonalý, uvěřitelný a dokázala jsem se s ním i sžít. Jelikož jsou po mně vyžadována dvojčata, hned u úvodu knihy jsem si řekla ne, tohle já dělat nebudu. :D Dvojčata sice v genech mám, ale když dva, tak jedině popořadě. :D Jinak oceňuji syrovost, s jakou byl příběh napsán, ale přesto ve mně kniha zanechala velmi rozporuplné pocity a nejsem si úplně jistá, jak se k ní postavit. Dost tomu napomohl i zbytečně stručný závěr, kde vám toho vlastně autorka ani moc nevysvětlí.

7 06.01.2021

Jsem ráda, že někdo v našich vodách sepsal podobnou knížku. Není to žádné velké čtení, není to žádná velká literatura, ale nese v sobě důležité poselství, které by si měl uvědomit každý člověk. Pes není věc, je to živá bytost se svými pocity. Mnoho myšlenek v knize jsem objevila již dříve, díky tomu, že jsem vyrůstala se smečkou psů kolem. Pes tady není pro nás, ale my jsme tady pro psy. Co jiného mají, než právě nás? Bylo by naivní myslet si, že tahle kniha něco velkého změní, ale pokud si alespoň pár lidí uvědomí, o co ve skutečnosti jde, zamyslí se nad sebou a sám u sebe zkusí něco změnit, pak máme vyhráno. Svět nezměníme, ale můžeme začít u sebe. Je to příjemná povídka, která otevře oči každému, kdo příběhu skutečně naslouchá.

7 14.10.2020

Lapenu jsem si chtěla přečíst, abych věděla, o čem a jak píše, protože je to docela populární autorka, tak když už něco někomu podstrkávám, tak ať vím, co to vlastně je.

Na to, jaké má tahle autorka ohlasy, to zase takové terno nebylo. Příběh nebyl špatný, byl krátký a ubíhal rychle, nepracovat, přečtu ho za odpoledne. Ale na to, že je Lapena očividně považována za mistryni zvratů a nečekaných překvapení, mi to překvapení tak nějak chybělo. Už jsem přečetla tolik detektivek, thrillerů a psycháren, že mě stěží nějaký zvrat dostane. Pro mě osobně to bylo předvídatelné a po pár stránkách snadno odhalitelné, ničemu nepomohl ani závěrečný zvrat. Když už člověk ví, co hledat a jak jsou podobné příběhy strukturovány, nepřekvapí ho to. Nicméně si umím představit, že pro někoho to bude velké wau. Místy mi to připomínalo několik různých filmů a z pohledu Brigid zase Dívku ve vlaku zmutovanou ještě s jedním dalším filmem.

Snadné, oddechové čtení, které neurazí, ale ani nijak závratně nenadchne.

7 13.10.2020

Netušila jsem, co od knihy mám čekat, ale nakonec mě obsah knihy překvapil. Velmi upřímná zpověď člověka, který si prošel pro veřejnost dost zkresleným světem. Při čtení jsem se docela děsila toho, že by za mnou jednou moje vlastní dítě přišlo s tím, že chce být baletka. Upřímně netuším, jak bych po přečtení Baletek reagovala.
Byl to zajímavý vhled do světa, který je běžnému smrtelníkovi takřka nepřístupný. Jsem ráda, že se autorka rozhodla takový příběh zveřejnit. Bylo to také mé první setkání s du formou a byť to není styl, který bych preferovala, pro takovou zpověď se hodil skvěle, čtenáře to zasáhne o to silněji.
Hodně by mě zajímalo, jaké by bylo pokračování.

7 08.05.2020

Od knihy jsem měla trochu jiná očekávání, ale ona vlastně samotná koupě byl docela spontánní nápad.
Nejde o informace o autismu jako takovém. Čtenář z toho možná může získat nějaké detaily, ale z faktického hlediska nejde o naučnou literaturu. Čekala jsem klasickou příběhovou formu o autorově povolání, ale spíše je to jakýsi deník, kde se autor vypisuje ze svých pocitů a dojmů, zapisuje své myšlenky a filozofuje nad sebou, v čemž mu pomáhá právě příměr s "jeho dětmi". I díky autistickým mrňatům může přijít na zajímavé poznatky.
Bylo to ale milé čtení, humorné a v podstatě také dosti k zamyšlení.

7 15.02.2020

My máme s Kopírákem zvláštní vztah, protože i když to není knížka přesně podle mého gusta, tak mám vlastně po dočtení radost. Ale to bude asi hlavně tím, že jsem asi od páté stránky soupeřila s autorkou, kdo koho teda trumfne, a během čtení jsem svoje postřehy tlumočila kamarádce, aby byla svědkem, že to zase uhádnu hned z první. :D

Mně zase před očima zamávalo rudou vlajkou označení nejděsivější thriller roku. To já vždycky zbystřím a řeknu si: no tak to pojď zkusit u mě, frajere. :D Kopírák zas takový frajer není. Jasně, pokud nemáte tolik načtených thrillerů a ještě pořád vás dovede překvapit, co je člověk schopný člověku udělat, tak vám asi úplně dobře nebude. Já byla během čtení až moc v pohodě. Cítila jsem se jako Griff a Jess. Prostě žijeme v temnotě. Není to nejděsivější. Kopírák vlastně sám o sobě není ani žádná spešl kniha. Ale pozvolna nabere docela grády a já se při čtení bavila a pořád jsem kamarádce říkala, proč si myslím, že to byla fakt tahle postava. Na konci se mě autorka sice rozhodla zmást, ale v epilogu jsem vítězoslavně zvedla telefon a oznámila jsem kamarádce, že to fakt byl tamten a měla jsem pravdu! Bylo to trochu kostrbaté čtení, styl psaní autorky mi místy nesedl, v té er formě se dost ztrácelo, kdo přesně říká co, ale v konečném důsledku mám vlastně po dočtení docela dobrý pocit. A především kvituju ten konec, podobně jako u Perfektního manželství, protože na tohle nemá koule každý autor. A já mám ráda, když se někdo vymaní z toho trendu a žili šťastně až do smrti, protože tohle je život, tohle je realita, ne každý si prostě zažije svůj happyend, spousta životů skončí po všech tragédiích ještě více tragicky. Jsem možná cynická, ale tak to je, svět není jen růžové místo zalité duhou, kde poskakují jednorožci. Jak se říká, život je bahno a jen svině se v něm umí brodit. A to prostě bohužel často platí.

Takže Kopírák není extrémně dobrá kniha, vrah se dá uhádnout, vraždy vás nevyděsí, pokud už znáte něco víc, ale já jsem si z toho čtení dokázala tu zábavu udělat, takže jsem vlastně spokojená. Bylo to klišoidní, některé dialogy opravdu pitomoučké, některé postavy ještě více, ale na jeden den mě to zabavilo a vyplivlo mě to vlastně v docela dobrém rozmaru. Jindy bych tuhle knížku patrně pořádně zhatila, ale...jo, fakt jsem se naladila tak dobře, že z toho mám normálně zvrácenou radost. :D

6 26.03.2023

Já čtu spíše už jen...vlastně ani nevím proč, protože ono to místy docela bolí. Ale na Jonaha jsem se těšila, to zase jo, i z toho mála, kdy se objevil v předešlé trilogii, mi byl mnohem sympatičtější než jeho bratr...ale když Talonovi nevidím do hlavy, jako tady, tak není tak moc na facku. Podivné. Zato autorka si trochu poplakala, že ho opouští. No, nic zásadního se neděje, já si občas popláču nad tím, jak je to divné.

Jonah a Mel jsou fajn. Nevadí mi lézt jim do hlavy. Dokud nedojde na sex. V té chvíli se mění v prostinké schránky řízené pudy. A Steelové, na to, že jsou v běžném životě velice málomluvní, tak v posteli jim ta huba jede, až bych je nejradši dusila polštářem. Tolik keců u sexu, to snad ani není možné. Už se tolik nezaměřuju na překlad a ty příšerné výrazy, protože...to prostě autorka. Ono to tam je napsané a když máte mačo sexy alfa kovboje, tak tomu prostě odpovídá i ten jazyk. Který je ale pořád děsný, co bychom si něco nalhávali.

Jonahova trilogie mě zajímá o trochu víc než Talonova, rozjezd byl takový neslaný nemastný, ale uvidíme, kam se ti dva posunou. Ony ty zvraty jsou takové strašně pitomoučké, nevím proč, ale přijde mi, jako bych sledovala Dallas, který jsem ovšem nikdy v životě neviděla. Je to taková ta typická mačo jednoduchá sága, které v Americe rostou jako houby po dešti. My spolu máme takový dost...meh vztah.

Jestli ale autorka hodlá celou tu kauzu tří zločinců tahat až do trilogie Marjorie a až v tom dvanáctém díle se všechno dořeší, no tak to potěš koště. Následující díly jsou o Steelovic rodičích, takže...to bude ještě hodně divoké. To jsou "nečekané" zvraty, kterých je až moc, jak v Ulici. Po dočtení jsem si myslela, že budu na tenhle díl hodnější, ale...asi ne.

6 15.02.2023

Wow. Od prvotiny, ke které jsem se dostala spíš ze solidarity, než skutečného zájmu, se vyklubalo mimořádně čtivé překvapení. Při čtení jsem si připadala, jako kdybych se vrátila na střední, kdy jsem četla klasickou literaturu jako na běžícím pásu. Těžko to dokážu popsat, ale v téhle knize je jakési "cosi", které je blízké jenom české literatuře, takový zvláštní pocit melancholie, zmaru, ale zároveň jisté krásy a poetičnosti, který já osobně cítila vždy jenom u českých klasiků. Netuším proč, ale z nějakého důvodu jsem pořád myslela na Havlíčkova Neviditelného.

Autor se vyšvihl s bravurní prvotinou. Sice jsem se místy ztrácela v návaznostech a časové lince, ale byly to jen maličkosti, které v konečném součtu nijak neubírají z mého nadšení. Komorní příběh odehrávající se v dysfunkční rodině, napěchovaný melancholií a nádhernými slovními obraty, metaforami a přirovnáními. Číst zahradu mrtvých duší se rovná zážitku. Smekám před autorem, jeho práci se slovy, skvělým vystihnutím všech postav, pocitů, nálad...málokdy se to stává, ale tady opravdu nemám slov. Jsem vnitřně uspokojena, dojímám se a na tenhle zážitek budu ještě dlouho vzpomínat. Tohle dílo rozhodně stojí za pozornost.

6 28.06.2022

Asi jako většina souhlasím, že to není zrovna hrůzu nahánějící. Já jsem na morbidní popisy zvyklá a čas od času je přímo vyhledávám, takže za mě byla zvědavost ukojena, ale už jsem tak zvyklá, že to nemohu označit jako děsivé.

Nicméně!

Jedná se o příjemný dobový příběh z ponurého londýnského prostředí, které je vykresleno velice poutavě a trefně. Já chtěla především právě tohle, takže jsem se výsledku spokojená. Audrey Rose byla poněkud zvláštní hrdinka, občas jsem měla chuť jí spíše proplesknout, ale já a ženské hrdinky si stejně moc nerozumíme. Zato Thomas byl skvělý, až na tu zásadní podobnost se Sherlockem Holmesem. Já proti tomu ve své podstatě nic nemám, je to můj oblíbený detektiv, ale dvě scény byly doslova vystřižené z jiných zpracování - odhalení, že se jede vlakem do Readingu, a pomocník v podobě psa Tobeyho. To už jsem se opravdu plácala do čela, že je to úplně stejné.

Ale jinak jde o příjemný příběh, sice má nějaké chyby, nedokonalosti a nedotaženosti, tomu detektivnímu pátrání se zase tolik nevěnuje, ale já chtěla něco jednoduchého a příjemného s nádechem tajemna a přesně to jsem dostala. Sice jsem vraha odhalila už někdy kolem strany třicet, ale...nevadí. :D

6 22.05.2022

Když už máte něco načteno a víte, jak tyhle thrillery fungují, tak vás to na konci prostě nepřekvapí. Protože víte. Musím říct, že mě osobně konec trochu zklamal, proto hvězdička dolů. Očekávala jsem, že tohle bude ten případ takového vraha, ale tak nějak jsem doufala, že...se autorka hecne a převrátí to úplně jinak, což se nestalo. Za ukončení dějové linky Adama jsem naopak vděčná, protože vzhledem ke všemu jsem si už v půlce říkala, že jinak to nejde a jestli to autorka neudělá, budu na ni zlá. :D Ale za tohle naopak přemýšlím, jestli tu hvězdičku nevrátit, protože oceňuji, když má autor koule. :D

Rozhodně je to zajímavý thriller, který na vás vrší jeden zvrat za druhým, ale jakmile jich začne být moc, tak vám něco dojde. Patrně celý závěr, ale nevadí. U Vendety jde určitě o jeden z těch počinů, který si pozornost zaslouží, takže budu knížku směle doporučovat dál. :)

6 13.03.2022

Pro mě je tohle nejlepší díl série. Konečně jsem těm postavám něco věřila, tu lásku i ten vývoj. :D Možná to bylo všechno jako vždy hop a skok, ale Liam a Lilith pro mě byly nejupřímnější postavy z celé série. Žádný maniakální kleptoman, potrefená nastrčená sekretářka nebo cupcakeová akce na letišti. Prostě fajn románek protkaný sarkasmem, což je přesně moje krevní skupina.

6 30.01.2022

Ale jo, byla to jízda. Fakt bych nečekala, že se mi něco takového bude líbit, ale bavila jsem se. Otis a Eric byli skvělí a z Aimee jsem šla několikrát do kolen. Mít takovou partičku přátel je splněný sen! A vyjet s nimi na výlet se rovná katastrofě, kterou prostě chcete zažít. jednoduché odpočinkové čtení, které pobaví a možná, když budete pozorně číst, vám i něco dá.

6 27.10.2021

Tohle je emocionální jízda největšího kalibru. Cavena a jeho dceru jsem si naprosto zamilovala a Hadley je konečně skvělá ženská postava, kterou jsem si okamžitě oblíbila a ta obliba pořád roste. Na pokračování jsem čekala jako na smilování a jakmile jsem ho měla v ruce, slupla jsem ho jako malinu, i když jsem myslela, že přitom přijdu o život.

Po konci prvního dílu začínáte číst s takovou nejistotou, jak moc se to tam všechno pohnojí. Na moment se uklidníte, ale pak přijde atomovka jako kráva a vy musíte přežít několik infarktů. Já bych tohle četla raději v přítomnosti doktora. Pak se začnete tlemit jako měsíček na hnoji, aby na vás autorka nakonec shodila takovou neskutečnou bombu, že potřebujete rovnou připojit na přístroje a umělou podporu života. Začnete mlátit hlavou o to, co máte v dosahu, a ptát se, jak se to mohlo stát a proč je to pravda. A pak se zase tlemíte jako měsíček na hnoji.

Miluju Cavenovu rodinku a miluju tuhle autorku. Mám nové šampiony svého srdce a tohle si musím každý rok přečíst znovu, protože je to skvěle napsané, roztomilé, strhující, dramatické, dokonalé a má to takovou hloubku, že se rovnou utopíte. Chci víc!

6 26.10.2021

Eddieho byste chtěli mít za dědečka a jako takový váš milý dědeček svůj příběh taktéž vypráví. Každé svědectví je důležité. Ač si lidé prošli stejnými hrůzami, každý se na ně dívá a hodnotí je jinak. A každý pohled je důležitý. Tyhle příběhy by nikdy neměly zapadnout, neměly by být zapomenuty a je důležité o nich vědět, znát je, pamatovat si je. Přečetla jsem spoustu knih přeživších a i když se vždycky nakonec dobrali k tomu, že žít je krásné a jsou za to vděční, vždycky jsem po dočtení byla tak nějak sklíčená. Visel nade mnou těžký černý mrak a ne a ne zmizet. Po přečtení této knihy jsem ale plná naděje a světla, ač to zní poněkud zvláště. Jenže Eddie a jeho naděje, víra a radost vás natolik strhnou, že nad sebou a životem opravdu začnete přemýšlet. Nevím, čím to je, možná Eddieho osobností nebo tím, jakou formou byl příběh vyprávěn, každopádně po přečtení mám pocit, že nic není nemožné a každý si zasloužíme kousek toho štěstí. A měli bychom se usmívat. A to všechno začíná právě u nás samotných.

6 10.10.2021

Wow. Prostě wow. Námět mě zaujal, hned jak nám kniha přišla, ale nebylo to něco, co bych si musela hned přečíst. Až teď jsem se ke knize dostala jako ke krátké vsuvce, kterou jsem schopná zhltnout v práci. A ono to bylo...wow, jiné slovo snad na to ani není.

Úvodní novela...tak ta byla přesně podle mého gusta. I když jsem si kouskem duše přála, aby se některé věci staly jinak, na konci jsem stejně musela autorku imaginárně poplácat po rameni, protože v dnešní době na tohle nemá koule každý. A mně tyhle temné a ponuré příběhy chybí. Ty tvrdší výrazy mi ani nevadily, podle mě to tam prostě sedlo a v daných situacích mi to přišlo přirozené. Ale Doru, tu Dorku prostě autorce neodpustím. :D

Z balad jsem byla zpočátku nervózní, protože jsem si neuměla představit jinou poezii než tu starou, na jakou jsem dosud byla zvyklá. A hle, ono to bylo stejně boží jako ta balada. Některé byly obzvlášť melodické, až jsem měla chuť si je říkat nahlas. Hlavně Zakletý klavír, to byl skvělý úvod, který mě strachu z nějaké té poezie okamžitě zbavil. Nebožtíka na bázi Svatební košile jsem si taky oblíbila, Madlenka byla prostě hustá, Jezinky wau a Komůrka mi těmi verši připomínala Zlatý kolovrat, což se mi hrozně líbilo, protože ty poslední verše každé sloky mi vždycky dokázaly nahnat takové příjemné mrazení do zad a tady to bylo stejné.

Zlovolné bytosti by si klidně zasloužily pozornost velkých vydavatelství, ale smekám, že to autorka dokázala sama. Tohle je jedno z mála děl, které potvrzuje, že i mezi novými, pořád ještě zapadlými autory, se nachází skvosty, které stojí za to číst. Víc takových temných příběhů!

6 31.07.2021

Kaz podmaňující si Ketterdam, to je prostě něco, co mě nemohlo zklamat. Autorka se drží stejného vzorce jako v prvním díle, ale ničemu to nevadí. I když člověk tam někde v zasunutém koutku mysli tuší, že další zvrat je jen dalším Kazovým úskokem, s nímž se vypořádá, stejně člověk trne, že se to zase celé podělalo a teď to všechno půjde do háje. A tohle na tom miluju. Čtivost, hravost, autorčinu obratnost. Obě knihy s vránami bych chtěla vidět zfilmované jako Shadow and bone, takže doufám, že tvůrci se vydají i tímto směrem, protože kdyby ožil celý Ketterdam, můj sen by se splnil! I když konec jsem si samozřejmě ořvala, to jinak nešlo. A i když to většinou nedělám, tak teď to udělám: to se prostě nemělo stát! Chci pokračování, na němž se nejspíš už pracuje, tak ať je tady třetí díl co nevidět! To nevydržím. :D Chci zpátky do Ketterdamu a za Kazem. Našla jsem si konečně svého literárního favorita. :D

6 10.05.2021

Griše jsem se spoustu let vyhýbala, ale seriál mě zajímal, takže když jsem tam hromadu věcí nepochopila, bylo třeba si konečně přečíst i knihy...a samozřejmě se chci nutně dostat ke Kazovi, takže musím nejdřív poctivě přes Grišu. :D

Na to, kolik jsem toho o této knize slyšela, to vlastně nebylo tak špatné. Jasně, je to typická young adult, vyvolená holka z lidu, láska vůči příteli, sok v podobě zloducha blablabla...to všechno tu už bylo, je a bude. Ale ono to nebylo tak špatné. Hodně se mi líbí celkově grišové, zvláště pravidla a podstat jejich schopností, kdy jde vlastně o vědu a o práci s tím, co tady kolem nás už existuje. Ovšem to by bylo, aby do toho nakonec nevlezlo i zakázané tvoření z ničeho. Ale to až později.

Já šla do Griši hlavně kvůli Temnyjovi, který mě nezklamal. Správný manipulativní bastard, kterému já prostě musím fandit. :D Je to můj favorit po celou dobu a jeho osud je nefér, takže...hoďte mi někdo alternativní konec celé trilogie. :D

Občas mám pocit, že autorka si myslí, jak všechno skvěle pochopí každý čtenář a jak jsou ty nenápadné pohledy a výlevy typu ach, v tu ránu mi to došlo, průhledné, ale já na několika místech opravdu nevím, jak k čemu kdo došel a jak to tedy autorka třeba v té historii myslela, takže...někdy by mi nevadilo jasné vysvětlení, protože člověk autorovi do hlavy nevidí. Navíc je v textu hodně chyb, ale není to tak strašně jako ve druhém díle. Četla jsem nové brožované vydání, protože ty obálky člověk prostě potřebuje, ale lidi, ono to není jen o nové obálce, ze které vytřískáme prachy! Taky by někdo mohl udělat novou korekturu a podívat se na to pořádně, protože někdy je to vážně žalostné.

Ale suma sumárum, pro cílovku to není špatná kniha. Mě to celkem bavilo a to jsem už za zenitem. :D Hlavně se to dobře čte, rychle to ubíhá a člověku ani nedojde, že už je za polovinou.

6 30.04.2021

Od knihy jsem neměla vysoká očekávání, o to víc mě mile překvapila.

Většinou čtu knihy spíše pracovně, ale tuto knihu jsem si vybrala, protože sbírám vítězné příběhy Hvězdy inkoustu a námět slovanské mytologie mě velice zaujal. A autorka ho zpracovala opravdu náramně! Okamžitě jsem si zamilovala močál, Nemoje, bludičky, Světlanu, až bych se klidně taky stala bludičkou. :D Všechno bylo krásně popsáno, konečně jsem se do nějakého světa opravdu ponořila. Líbilo se mi to balancování mezi dobami, chvíli jsem si myslela, že to bude starší příběh, ale nakonec se z toho vyklubala moderna, ba dokonce Česko, ale na to, že ani ta česká jména nemám ráda, tak tady všechno krásně zapadlo a vůbec mi to nevadilo.

I přesto se našlo pár drobností, které mě rušily. Například, jak může Lena vyprávět o svých vzpomínkách, na které zapomněla, když...na ně vlastně zapomněla. Přičemž Světlana krásně vystihuje příklad, že když zapomeneš, tak prostě nevíš. Dále mě trochu zamrzela romantická linka, doufala jsem, že k tomu autorka nespadne, ale stalo se, což jsem z chování mužského protějšku záhy vytušila a na konci se mi to jen potvrdilo. Ale zase jsem uhádla provázanost všech postav ještě dřív, než se tam vůbec nějaká objevila, takže mám ze sebe radost. :D

Našlo se tam pár chybek a nesrovnalostí, ale to nic nemění na tom, že jsem z knihy nadšená a strašně ráda bych se do močálu s Lenou ještě někdy vrátila. Oceňuji hlavně konec, kdy se autorka rozhodla jít jinou cestou, než byla nasnadě, což ne každý udělá, o to víc si toho vážím. Přesto bych dokonce i já chtěla, aby to dopadlo jinak! :D

Skvělá kniha, opravdu, za mě největší milé překvapení tohoto roku. :)

A málem bych zapomněla! Úvodní statě každé kapitoly byly na knize vlastně to vůbec nejlepší! Tolik pravdy jsem už dlouho na stránkách knihy neviděla. Se vším jsem souhlasilo, všechno bylo tak pravdivé! Kéž by si to všechno lidé uvědomili. Na světě by bylo o tolik lépe.

6 22.04.2021