elu komentáře u knih
Moc milý příběh jedné himalájské kočky, která se (ač by to člověk neřekl) potýká se stejnými každodenními výzvami, jako my lidé. A tak odpovědi, které se k ní v prostředí dalajlamova domova dostanou, mohou často dobře posloužit i nám :)
VÁCLAV HAVEL, JEHO SVATOST XIV. DALAJLAMA (1990):
Jako dvě lidské bytosti, které přemýšlejí o současném stavu a budoucnosti tohoto lidského světa, obracíme se na všechny politiky a prosíme je, aby se oprostili od pout svých soukromých a skupinových zájmů a řídili se svědomím a pocitem odpovědnosti k pravdě a spravedlnosti. Lidský svět stojí tváří v tvář vážným krizím a podle našeho společného názoru jediná jeho naděje spočívá ve sféře vědomí a probuzení všeho dobrého v každém z nás a v naší úctě k tomu, co nás jako jedince přesahuje, ať již to nazýváme Bohem, kosmickým řádem, nevyhnutelností následků našich vlastních skutků, nebo jakkoli jinak. To platí pro každého z nás, ale ještě více pro lidi, kteří na sebe vzali politickou odpovědnost. Budou-li lidé umět žít s mírem a laskavostí ve svých srdcích a budou-li ctít pravdu a slušnost se smyslem pro všelidskou odpovědnost, pak je naděje, že budou moci žít v míru, vzájemné lásce a spravedlnosti. Jen tak se mohou osvobodit od útisku, duchovní a hmotné bídy. Je naším společným a upřímným přáním, aby se tak stalo.
Po přečtení této knížky se nemůžu zbavit myšlenky, jak moc musely být pro Remarqua jeho zážitky z války silné. Jak by jinak mohlo vzniknout tak strhující a autentické dílo? Až mě z toho mrazí, má navždycky můj velký obdiv...