emma24 komentáře u knih

Jednou jsem se zmínila kamarádce o tom, jak bezvadná je tahle kniha a ona mě vyvedla z míry tím, že něco tak strašného, co prožívala Betty není vůbec k smíchu. Realisticky vzato měla pravdu, ale když ona sama to dokázala později napsat tak, že se tomu zřejmě musela nostalgicky usmívat, tudíž proč by my ostatní také ne. Osobně bych si s Betty rozuměla a dnes bychom se tomu už smály u kafča. Já jsem se brzy po svatbě ocitla skoro v podobné situaci, kdy jsme se z Prahy odstěhovali na vesnici, která byla na samotě u lesa. Tudíž jsem každý rok zavařovala sto lahví okurek, sedmdesát třešňových kompotů ( které stejně nikdo nejedl, protože nejlepší jsou přece rovnou ze stromu), asi padesát lahví nastrouhaných jablek, meruňkové džemy, rybízové marmelády, leča, houby a ano, dokonce jsem nakládala i vejce. To nemluvím o poli brambor, kde jsem na konci vybírání byla úplně vyřízená, chození do lesa na dříví a následné řezání a štípání (mám jen tři stehy) a zabijačky, kde jsem byla spíš k ruce, to nebylo vážně nic pro mě, takže jsem vařila kafe, nosila koláčky a buchty, protože všude to bylo cítit vepřovým. Jinak jsme měli sedmdesát králíků, třicet slepic, kachny, kozu, psa a kočky. Ovšem když mně moje drahá polovička řekla, že bychom si mohli pořídit krávu, tak jsem odvětila ať si vybere buď krávu a nebo mě. Takže asi tak. Po deseti letech jsme se postupně všeho zbavovali, protože jsme se stěhovali do blízkého, malého, ale útulného městečka. Dnes na to všechno vzpomínáme rádi a s velkou nostalgií, dokonce jsme tu chalupu chtěli znovu koupit, ale děti nám řekli, že už by to nikdy nebylo jako tenkrát a to mají pravdu. Takže Betty je moje kamarádka a ráda s ní trávím některé večery. Vytáhnu si knížku, otevřu jí kdekoliv, zabalím se do deky a vzpomínám s ní.........

15 09.10.2017

Kdyby bylo ve výzvě téma : "U které knihy jsi se hlasitě smál", tak by to byla rozhodně tahle a ještě další pokračování. Herriot miloval zvířata a potažmo i lidi, to bylo na jeho knihách citelně znát a proto mám jeho knihy tak ráda.

13 20.10.2017

Nenápadná, ale přesto silná kniha svým obsahem a i když jsem od Myrera četla jiné knihy, tak mě tolik nezaujaly, ale tahle rozhodně ano.

8 13.10.2017

Jen tak mimochodem, já mám také dobře utajené housle :-)

7 09.10.2017

Kniha, která má tolik atypických hlášek a přitom zcela odzbrojujících, že jsem se smála na kterémkoliv místě, když mně jí někdo naservíroval. Nemám jí doma a díky téhle databázi po ní budu pátrat, ta mi rozhodně nesmí chybět v mé knihovně.

6 25.10.2017

Četla jsem jí já, četly jí moje děti, tak schází ještě vnoučata. Helena Zmatlíková tuto knihu krásně ilustrovala a to myslím hodně přispělo k její čtivosti.

6 15.10.2017

Saturnin si svého čtenáře vždy najde i když asi není pro každého.

6 14.10.2017

Knihy, které si vezmu do ruky pokaždé, když je mi mizerně a hned jsme dvě. Ještě mít ten nadhled jako Betty a bylo by to fajn :-)

6 17.07.2016

Filmové zpracování dvěma hereckými esy jako je Iva Janžurová a Petr Čepek tomu dali daleko větší rozměr než kniha samotná.

5 13.10.2017

Asi jsem čekala něco peprnějšího, víc zážitků s herci a režiséry, které přece jen víc znám. Vzpomínal hodně na své mládí, na rodiče, což jsou samo o sobě také obohacující informace o Belmondovi, ale já chtěla něco víc a toho se mně nedostalo, strašná škoda, obzvlášť u takové ikony, kterou se může pyšnit francouzská kinematografie.

4 03.08.2018

Co se týká Connellyho a jeho Bosche jsem silně neobjektivní, zkrátka mě baví a tečka. Jen jediná věc mě mrzí, že na Slovensku jsou s překlady daleko napřed. My si holt musíme vždy chvilku počkat. Tak jdu na další jeho knihu Přeběhlík.

4 31.05.2018

Kniha, ke které bych se ráda ještě někdy ráda vrátila. Už jen protože v obou filmových zpracování mně nikdy nebyl Soames vysloveně protivný, až odporný. Myslím, že tam bych se toho mohla dobrat. Už je to dlouho, co jsem jí četla, tak mně určitě mnoho důležitých detailů uniklo. Ale co já vím, hluboké lásce se nedá poroučet, ať je to tak nebo tak.

4 15.10.2017

Kniha, která ovlivnila i mé sny. Četla jsem jí několikrát.

4 14.10.2017

Pearl Bucková hlavně píše o tom, co jí bylo velmi blízké. O životě v Číně se všemi svými neduhy, ale i klady. Když jsem jí dostala od tchýně, tak jsem se tvářila všelijak, ale s čistým svědomím ji ráda doporučím všem, kdo chce zapadnout do trochu jiné kultury a příběhu, který mu rozhodně nebude lhostejný.

4 12.10.2017

Tuto knihu považuji za velmi vzácnou, protože popisuje události z prvního století současníkem té doby. Mně asi mimo jiné nejvíc zajímalo dobytí Masady, kde nepřežil nikdo, ale podle toho jak to vše probíhalo uvnitř, tak se v té souvislosti píše o tom, že se mezi skalami stačila ukrýt zřejmě matka s dcerou, které tomuto krveprolití unikly. A takových zajímavostí je tam mnoho. Jen lituji, že nemám tuto knihu ve sbírce a četla jsem jí pouze půjčenou z knihovny.

4 10.10.2017

Nesboa se chystám ještě víc proklepnout a v mysli zrestaurovat, co jsem od něj už četla. Seveřan jak má být a takové jsou i jeho knihy. Filmové zpracování s H. Akselem bylo jedinečné.

3 16.10.2017

Knihy s Harry Boschem u mně vytváří pocit, že kdyby padaly bomby, tak o tom nebudu vědět.

3 13.10.2017

Kmotra považuji téměř za povinnou četbu nejen pro mladistvé.

3 13.10.2017

To už je tak dávno, co jsem tuhle knihu četla, že si to snad ani nepamatuji, ale tenkrát jsem se kupodivu začetla. Dnes by jí museli přeložit do současného českého jazyka a třeba by si získala oblibu už jen svojí tehdejší atmosférou

3 10.10.2017

Já jí vážně četla i viděla jsem film..........

3 09.10.2017