endtitles komentáře u knih
Důstojné pokračování předchozího dílu. Sice méně, ale zas sem otupěle zíral na kresbu a imaginaci zde vyjevenou.
Klerik s plynovou maskou, Malý princ a jeho vzpomínka a Lovec hvězd jdoucí jako křižák za pomstou. Kňch! samozřejmě
Ten kluk umí, o tom žádná, kresbou mě naprosto přibouchl do gauče a příběh šel tak, jak by v tomhle snovém světě po záblesku měl jít.
Černá krychle, poslední hrající televize, létající muž, lovec hvězd a trip v bunkru. Kňch!
Od počátku do konce jsem cítil atmosféru dospívání na Islandském statku.
Já bych to bral jako takovou záchodově/dovolenkovou četbu.. Čas se tím ukrátí, člověka to možná i chytí, ale až to dočte, už si na to nevzpomene. Beru to jako fantasy psanou pro komerční účel (však už jen herní značka Diablo napovídá), nic víc, nic míň.
Mievilleho příběhy z krajiny Bas-Lagu mají něco společného, všechny obsahují, tedy pokud se čtenář nechá strhnout, pocit bezútěšnosti, chvilku je naděje a vše vypadá skvěle, ale v další chvilce se vše zas bortí a je pošlapáno, až z toho v zádech mrazívá.
Do toho celá ta mozaika bizarních postav a celkového steam-punk ladění celé knihy, tentokrát více westernové chuti. Přišlo mi to jako podivně "zvrácený" odraz americké občanské války.
Tohle je čistě můj pohled, na Mievilleho nedám dopustit a Železnou radu beru jako výborné vyvrcholení podivuhodné trilogie z říše Bas-Lagu. Kdo ví, třeba jednou zpanikařím až potkám pár spirál nakreslených různě po zdech.
Brak, už nikdy na tu knihu nešáhnu, i kdyby mě lidi v rolácích měli honit po dědině se soubory jeho díla a zapřísahali mi smrt.