-Endy-
komentáře u knih

Velmi komorní sada příběhů odehrávající se prakticky v jedné místnosti s pár postavami (psal tu někdo, že má problém si zapamatovat postavy?...ale no tak!!!). Musím říci, že mi vadilo to věčné opakování kdečeho (pravidel, vzhledu kavárny, životních údělů postav...) - předpokládá snad autor, že napsal knihu pro hloupé a zapomnětlivé čtenáře? A ještě jedno negativum - ta pravidla vzbuzují více otázek a pochybností než chuti vyzkoušet si to taky.
Postavy však byly milé, sympatické a kavárna i bez onoho cestování místem, kde bych si ráda dala kávu.


Splněno.
Mezera ve vzdělání ucpána.
Teda skoro.
Do Itálie jezdím hodně a ráda. Dante je tam na každém kroku – vydání Božské komedie v kdejakém muzeu, kdejaké náměstí se po něm jmenuje, kdejaký kus mramoru je jeho sochou, na kdejakém domě je deska s vyrytým veršem z Božské komedie, ve Veroně si dokonce můžete dočasně projít celé město jakožto pekelné kruhy…tak jsem si říkala „není boha, že jsem to ještě nečetla!“
A tak jsem se do toho pustila.
Peklo – 5* - Rozhodně nejzajímavější interaktivní exkurze s průvodcem a komentovaným výkladem.
Očistec – 2* - Už tomu horko těžko rozumím, ale ještě to má nějaký řád. To musím dočíst!
Ráj – nějaké to teologické bla bla bla a zástupy veselících se duší italských poníků…
Je mi líto, ale Ráj jsem nedočetla. Nešlo to. Nerozuměla jsem tomu.
Odnáším si to, že v Pekle mi bylo jako v Ráji a že umíráte-li, měli byste se ještě honem rychle stihnout naučit italsky.


Nejlepší díl.
Jednoznačně.
Nejprve jsem byla skeptická k jeho obsahu - přeci jen bylo v Orange 5 avizováno, že děj tam končí. Ale tento díl je psán z pohledu mé oblíbené postavy, která je, dle mého názoru, skutečným protagonistou celé série.
Bylo to trochu bolavé, hodně emotivní, hořkosladké a vůbec ne tak naivní jako předchozí díly. Ba naopak.


To si tak čtu jednu povídku za druhou, průměr, nic zvláštního na nich není, nemají vcelku nic moc společného, Žabák je sice slušný bizár, ale známe svého autora.
A pak přijde Doslov.
PROBOHA! No vždyť jo! Vždyť přece sakra jo! Jaký jsem to hloupý čtenář!
Ještě žádný doslov ve mně nevyvolal tak znepokojivé citové pohnutí.
Všechny povídky si potřebuji přečíst znovu a pořádně je prozkoumat a procítit.


Není to jako Hyperion, ze kterého jsem byla úplně hotová (hlavně asi vlivem wow-efektu z objevení úchvatného universa), ale pořád je to Dan Simmons a jeho skvělé psaní, pořád je tam tajemný Štír a pořád se můžete kochat rozmanitými planetami.
Tři hlavní postavy prožívají multiplanetární sightseeing, který jim v současnosti, kdy se z nás v době lockdownové stávají hikikomori z donucení, fakt závidím :)


Itóovy odporné kresbičky narušují moje sny, moje pokusy o meditaci i noční pochůzky na WC...dobře on!
Příběhy jsou ovšem poněkud slabší, nedotažené, spíše jako výňatky nočních můr - byl to záměr?
A nakonec - něco tak nechutného jako Tuk (a zcela konkrétně jeho vymačkávání) jsem graficky zpracováno rozhodně nikdy neviděla.


Tento díl byl možná až moc rychlý. Tahle manga sama o sobě nemá tolik stran jako jiné, navíc stránky překotně otáčíte a hltáte hyperčtivý obsah. Je to škoda, jelikož pak není čas všimnout si pěkné kresby...takže jsem to potom vzala hezky znova s důrazem na obrázky - jeden celostránkový art s postavou Mami mě obzvláště potěšil :-D a vizuál v závěru mi připomněl psycho(pa)tickou Kakizakiho Skrýš.
Nu, do března 2021, kdy má vyjít pětka, je daleko. Těsně před vydáním budu muset předchozí díly pročíst znovu.


Simmonsův spisovatelský um je požehnání letošní karantény :-D
A teď vážně - první díl byl prostě první, a zůstane mou srdeční záležitostí. Ale ani tady nemohu dát méně než 5 hvězd; Hyperion a jeho Štír jsou prostě výjimeční.
Pozn.: Na konci děje jsem si připadala jako při dočítání Herbertovy Duny...je tam přesah, u nějž si nejsem jistá, jestli mu kdy dokážu plně porozumět.


Úchvatné zakončení nejlepšího sci-fi, jaké jsem dosud četla.


Karika a jeho styl psaní se mi líbí čím dál víc. Co si mám myslet o pravdivosti Igorova příběhu, který navíc tak trochu ujížděl na piku?...ještě nevím...třeba se tam taky poběžím podívat.


Velmi neobvyklé sci-fi. Nelehký kus, pomalý, obtížně stravitelný, znepokojivý (dobou minulou i tou nadcházející) a samozřejmě taky těžký po stránce odborné...ale who the hell cares; bylo to TAK DOBRÉ!


Symboly, obrazy a památky zakomponované do rychle ubíhajícího děje v (překvapivě) krátkém časovém úseku. Bašta.
Jo, a ještě:
Šifra? Jednotné číslo? Ne šifry?


Krutá a rozporuplná kniha:
- kdo má pravdu?
- kdo má právo cítit se ublíženě?
- co je v životě opravdu důležité?
Po přečtení není v mých možnostech se rozhodnout...


Stalo se už spíše takovým trochu pozérským zvykem kritizovat tuto tetralogii....ANEBO se bát přiznat, že se vám líbí. Jenže tyto knihy nejsou ani nudné ani dementní...a tento názor zastávám jak před vrstevníky, tak před svými studenty ;)


Kdysi dávno kdesi ve starobinci žil, byl, dožíval a o své místo u okna bojoval nedoceněný génius národa Jára Cimrman...a jestli ho Pejřil v noci nezamordoval, bojuje tam dodnes.


"Tys byl, Pepo, taky pěkný prevít! V jednom kuse jsi čmáral po zdech kosočtverce!"
...
Tahle hra (i jí předcházející přednášky) jsou skvělým úvodem do říše cimrmanofilie :)


Moc ráda bych to viděla zfilmované :) ...hřbitov a všechno a všichni, kteří jsou k němu vázáni...to by mohl umět třeba Burton, hm? ;)


Oh Bože! Jaká suprkalifragelistikexpialidózní snůška imaginární historie, jejíž znalost vám v reálném životě bude totálně k h...u :-D To prostě chcete!!!
