-Endy- komentáře u knih
Skvělé shrnutí kdo-co-kde-kdy-jak-proč-s kým a za kolik.
Člověk je hnedle více zainvolvovaný, čte-li knihu/vidí-li film/zhlédne-li obraz z místa, které zná. Čínu i Taiwan jsem navštívila jako turista/dobrodruh/cestovatel, některé postřehy jsem však s Dominikou sdílela a častokrát se nad nimi pousmála a pokývala hlavou.
Dominičino vyprávění je milé a tak nějak úplně obyčejné - tím nejlepším možným způsobem.
V rámci Hlídky nejslabší kus.
V rámci Zeměplochy pořád lepší než jakýkoliv díl s Mrakoplašem.
V rámci žánru fantasy pořád lepší než kdeco jiného, až tak obšírně ale srovnávat nechci, nebyla bych férová, protože Pratchettovi nadržuju :)
PS: Vetinari, Tračník a BĚTA for the win!
Mistrovské dílo.
Velkolepé, a přece komorní.
Nacházím čím dál větší zalíbení v pomalu se odvíjejících zápletkách, ve spletitých vláknech příběhu, v komplikovaných postavách, které nejsou černobílé.
Je skoro až drzost, jak nás autor napíná s každým naléváním čaje, s pozorováním kapek deště na větvičkách sakur. Mnohé scény by se daly namalovat, než vůbec skončí, a stejně to nevadí. Taková je to nádhera číst.
Nakreslili Jokera jako docela pěkného chlapa...ale jinak tuhle postavu autorovi nevěřím.
Je to jako dobrovolně podstoupit nejhorší noční můru...
...s nejděsivěji nakresleným Jokerem ever...
Někdy jde strašně moc poznat, že si autor chtěl udělat radost...ale zároveň to někdy udělá radost i čtenářům. Tohle je ten případ :)
Je to trochu předimenzované, ale tak nějak smysluplně. Navíc kresba je krásná a dialogy velmi schopné. Po dočtení zůstává "na tváři lehký smích" a žal si strčte za klobouk.
Tato kniha mě bude patrně provázet celý život. Poprvé jsem ji četla jako teenager na střední škole, poté jako dvacítka na výšce, potřetí jako pokročilý třicátník...očekávám návrat v další dekádě :-D
Nezřídka se mi stává, že autoři první poloviny 20. století a dále do historie pro mě přestávají být příjemně čitelní. Ne tak Asimov, ten chlap je nadčasový génius!
Svět lidí bez robotů není o robotech...a stejně tak svět robotů bez lidí není o robotech!
Chce to zkrátka střet lidí a robotů – kniha měla být o tom, ne PO tom. Fakt, že jsou v této knize samí roboti, není pro děj vůbec podstatný. Lidé by (evidentně) v postapu přežívali a bojovali mezi sebou úplně stejně.
Poslední naději, že bych tomuto počinu mohla dát alespoň 2*, zabil příšerný proslov jednoho robota o americkém snu:
„Amerika byla sen, synku. Sen o tom, co jsme mohli bejt. Že každá osoba se může povznést nad svůj původ a dosáhnout velikosti. Byl to sen, pro které se i ti nejnižší z nás mohli postavit, bojovat, a třeba i umírat...“
Je mi líto, ale tyhle otřepané patetické projevy narušují můj čtecí zen.
A to jsem téměř opustila myšlenku, že bych se k Martinovi ještě někdy vrátila po všech těch nekonečných a nedokončených Hrách o trůny. Ale tohle je něco úplně jiného, tak moc jiného, že mu chci znova dát šanci, protože Martin psát umí. Tady mi to připomněl.
První kniha se mi líbila o drobátko více - byla epičtější, ale zase tady je naprosto neuvěřitelná kresba, a to je pro mě jóó důležitý faktor pro výběr a následné hodnocení. Takže tady ty 4 hvězdy ponechám.
Po Mrakoplašovi a Smrťovi jsem se horlivě pustila do linie Hlídky. Opět opatrně začínám z 4* hodnocením, i přestože jsem si to maximálně užila, protože se nemůžu dočkat, který z dalších románů bude ještě lepší :)
Promarněný potenciál.
Čtení mě po celou dobu nechávalo naprosto indiferentní nebo poněkud naštvanou...nesympatické postavy, planý (jakkoliv akční) děj, plytce nastíněná alternativní historie.
A byli tam mechové...panebože, mechové!!! Autor si tam dal mechy a nenechal je to tam všechno totálně sešrotovat a nastolit terminální vládu strojů??? Lame...
Generické a velmi slabé. I přestože to má být drobná duchařina, přišlo mi to bezduché...ani ten duch Taiwanu tam nebyl cítit, mohlo se to odehrávat kdekoliv.
Guilty pleasure jakxviň!
Hentai
Monster
Hentai monster
Splatter
Cult
...a dokonce to i dává smysl :-D
Po přečtení Lovecraftovy původní povídky je tato manga balzám na duši. Jeho svět mi učaroval...všude jinde, jen NE v jeho textech :-D Líbí se mi, co Lovecraftova šílená mysl vytvořila, ale jakékoliv cizí zpracování je pro mě stravitelnější než ta jeho "nuda, nuda, šeď, šeď" sáhodlouhých popisů, které téměř pokaždé spíše přetrpím. ALE pak objevím kupř. tohle a jeho monstrózní svět je zase v pořádku.
1. Po přečtení opět nejsem s to dost dobře interpretovat, o čem kniha vlastně byla...a to mě na Murakamim pořád baví :)
2. Jedna scéna byla tak příšerná, že jsem se málem pozvracela a omdlela na vlakovém nástupišti...dík, Haruki, to se mi ještě nestalo :-D
3. ...a doba studny spojené se Samarou je pryč.
Ono to vlastně o té medicíně až tak moc není, že? :)
Tahle kniha je špatná.
A mně je to opravdu líto.
Nemůžu ji doporučit lidem, kteří již fanoušky Ghibli jsou, protože se zde nedozví nic moc nového.
Nemůžu ji doporučit lidem, kteří Ghibli neznají a/nebo znají méně, protože si přečtou hromadu spoilerů v tzv. "recenzích", jak filmy končí, aniž by se pořádně dozvěděli, o čem jsou.
A ty sugestivní popisky k obrázkům snad psali mumínci a šmoulové.
Pánové autoři udělali vydáním této knihy radost sobě, ale mně teda ne.
Mám radost, protože jsem našla další "hidden gem" české sci-fi literatury...nebo prostě obecně české literatury.