-Endy- komentáře u knih
To je velká kniha, tyhlety Sestry...ani ne tak obsahem či rozsahem, ale spíše přesahem.
Čím déle jsem ji četla, tím méně mě bavila, ale nakonec ve mně dlouho zůstane pocit melancholie nad tím, že už s nimi déle nemohu být...a ani nechci.
Je to taková kombinace pojaponštělých Malých žen a románů Jane Austenové. Zároveň jsou mnohé scény popsány tak krásně a malebně, že by se vyjímaly jako dřevoryty nějakého moderního Hokusaie či Hirošigeho.
Avšak i přes všechnu popisnou krásu a kulturu nemohu odpustit tu kouli u nohy, kterou mi byly dvě ze sester.
Až po Tokugawu jedním dechem.
A pak, jako by to začal psát někdo úplně jiný...nějaký politický/politologický nadšenec, který nutně potřebuje, abychom se dozvěděli všechno o formování ústavy, o střídání ministrů a premiérů, o politických stranách, o procentuálním zastoupení věkových kategorií voličů...ach jo, proč?
Obilninová konference...obilninová konference! Kristepane! Hotový Comic Con!
Díky za ty dary veřejných knihoven majících k dispozici malonákladové nesehnatelné poklady...
Je to špalek bizáru o kráse.
Běda těm, co po ní touží, a běda i těm, co ne!
Vzhledem k tomu, že se tak trochu jedná o časosběrný materiál, je zároveň zajímavé sledovat proměnu Džundžiho roztřesených kresbiček ve fascinující distinktivní unikát.
To byla moudrá kniha.
Připadalo mi, že toho vtipu bylo o jednu Albertovu nosní kapku méně, ale o to více jsem cítila, jakou velkou pravdu Pratchett píše a jak důležitým vzkazem je obsah Otce prasátek.
Zajímavá "reality show"...čas (tím myslím další díly série) ukáže, jak důležitý byl tento díl a Ambrožovo poslání.
Ne, nope, nah, e-e...šedivý průměr.
Tohle vzešlo z mozku geniálního tvůrce jednoho z největších kultů mangy? Proč? To že se během covidu nudil? Tak tu dojnou trochu poždímal?
Při spočítání aritmetického průměru hodnocení každé povídky mi vyšlo číslo 2,6...tak teda zaokrouhluju a dávám 3 hvězdičky...které visí ze skály na chlupu posypaném DDT.
Co HLAVNĚ jsem si odnesla z této knihy (kromě narůstající obsesivní potřeby číst další a další zeměplošské knihy a pak se hrabat v mapách, průvodcích, kuchařkách a jiných doplňcích mé současné čtenářské stravy):
Až se vás někdo bude ptát, jestli už na některé věci nejste moc staří, pošlete je do hnědky a vzpomeňte na mágy z Neviditelné univerzity.
Za mě ne, fakt ne :/ Mám ráda souboje...ale jenom souboje? Sorry...
No není už ten art na přebalu úžasně vangoghovsky poetický?
Úplně cítím teplý letní vánek, když se procházím obilným polem, slyším kosu, jak provádí exekuci obilných klásků a vidím široký zkostnatělý úsměv mého drahého vychrtlého přítele...no, tak to jsem se trochu zamyslela, že :-D
Tedy, ta Smrťova linie je čím dál lepší. Osazenstvo Neviditelné univerzity taktéž zaměstnalo mou bránici*, ale pochopte, v srdci přeci jen máte jen jednoho Pana Pravého.**
_______________________________________________________
* "Sadařina! Bonsai! Krleš!"
** Prozatím uděluji 4 hvězdičky, ale budu to pečlivě pozorovat a nejlepšímu dílu linie zvednu skóre.
_______________________________________________________
25.8.2022 DODATEK - Je to tu, spadla jsem do toho...5 hvězdiček jen u jedné knihy nebude stačit. Miluju Pratchetta!
Můj muž běhá maratony a já miluji Murakamiho - toto dílko se mě osobně velmi dotýká :) Kniha mě bavila, četla se příjemně, přesto však musím zůstat objektivní vzhledem k hodnocení jeho beletristických knih. Pokud totiž těm dávám 5 nebo 4 hvězdičky, musím zde jednu ubrat.
S Mortem se vrátila i moje (ještě stále poněkud ambivalentní) láska k Zeměploše.
S Mrakoplašem už to dál fakt nešlo, sorry. Následovala 2letá pauza a jsme zpět, ovšem u jiné dějové linky. Smrť oživil můj ochablý zájem o pratchettovky...takže ready, steady, restart!
Detektivka není můj žánr. Přesto jsem z nějakého (mně neznámého) důvodu přečetla 5 Holeovek. Každá další byla slabší. Možná jsem udělala chybu, neboť jsem začala Sněhulákem - odtud už člověk může jen níže.
Touto knihou už ale opravdu končím.
Chtěla jsem si přečíst něco základního - stručně o Buddhově životě, o jeho učení...no zkrátka, jak to avízuje anotace knihy. Vzhledem k útlosti knihy jsem očekávala jednodušší počtení, ale asi jsem to úplně nepobrala. Není to napsáno až tak simplexně. Do začátku bych doporučila spíše knihu Buddhismus pro začátečníky :)
Američan napsal knihu o Koreji...nu...měla jsem trochu předsudky, částečně oprávněné. Text je popularizovaný, a tím pádem velice čtivý pro široké okolí. To je dobře. Je třeba znát i hrůzy, ze kterých se lidstvo ne a ne poučit. Ale zároveň je text až příliš jednoduchý a obsahuje letem světem dějiny Koreje 20. století. Japonci, Rusové, Američani a jak jim všichni ublížili. A jak Korejci taky ublížili sami sobě.
Nakonec však hodnotím vysoko, jelikož věřím, že kniha rozšíří povědomí o historii. I ve mně vzbudila novou motivaci přečíst si zase něco víc o korejských dějinách a hlouběji se v tom šťourat.
Velká rozsahem, komorní obsahem.
Pavel Fritz je můj oblíbený český spisovatel. Navzdory jeho kvalitě ho však zná pouze hrstka (oddaných?/pokročilých?/ostřílených?) čtenářů sci-fi. Velká škoda a chyba.
Velmi komorní sada příběhů odehrávající se prakticky v jedné místnosti s pár postavami (psal tu někdo, že má problém si zapamatovat postavy?...ale no tak!!!). Musím říci, že mi vadilo to věčné opakování kdečeho (pravidel, vzhledu kavárny, životních údělů postav...) - předpokládá snad autor, že napsal knihu pro hloupé a zapomnětlivé čtenáře? A ještě jedno negativum - ta pravidla vzbuzují více otázek a pochybností než chuti vyzkoušet si to taky.
Postavy však byly milé, sympatické a kavárna i bez onoho cestování místem, kde bych si ráda dala kávu.
Witold i téma jeho knihy se nám zalíbili už minulý rok na Světě knihy v Praze...rozšířil nám obzory o jména, která jsme předtím neznali, navíc představil diktátory z úplně jiného úhlu pohledu - jako lidi, kteří mají žaludek, stravovací preference a kteří jsou protivní, když mají hlad. Zároveň chválím, že se přeci jen nejedná o recepty, ale spíše o vzpomínky z kuchyně a lidskou stránku (většinou) nelidských monster.
Jsem šťastný člověk, protože žiju ve stejném světě jako Haruki Murakami.
Občas se ráno budím s hrůzným pocitem, co budu se svým životem dělat, až dočtu všechny jeho knihy...a v tu chvíli se začnu strašně těšit na to, až budu ty knihy číst znovu.