-Endy- komentáře u knih

Výborná věc.
Objektivně psaná fakta a zajímavosti o současném, a mnohými chybně podceňovaném, buclatém vládci Severní Koreje, podložená výpověďmi lidí z různých koutů světa a různých společenských vrstev.
V úvodních kapitolách je stručně shrnuta historie a vývoj existence Severní Koreje, základní fakta, vize "tatínka" a "dědečka" a rodokmen Kimů. A poté už je celá pozornost zaměřena na "slunce národa a neustále vítězícího geniálního velitele" a/nebo "malého rakeťáka a totálního šílence" - jak kdo chce :)
Enjoy!

2 06.12.2021

Rozkošná duhová fabulace.
Autorka udělala radost sobě a spoustě čtenářům také, nu, proč ne. I já mám ráda poníky, pegasy a jednorožce v jejich naducaných obláčkových imaginárních královstvích, a tady je jich tolik! Už jen ty obrázky chybí...a některé vybrané by mi udělaly ohromnou předvánoční yaoi radost :-D

17.11.2021

Postapo svět - zajímavý. Lidské postavy - zajímavé. Ne(tak docela)lidské postavy - zajímavé. Nosná myšlenka - zajímavá. A přesto už bych tu knihu nikdy znovu číst nechtěla.
Vadil mi vypravěč.
Stefan je špatně zvolený vypravěč dějin poslední etapy soumraku lidstva...a patrně to o sobě ví, neboť své zápisky sám nazývá "...domněnky muže, který u ničeho z toho nebyl." No, tak gratuluju...co aby to celé raději přepsal někdo, kdo se aktivně účastnil?
Neberte mě tak docela vážně, něco tam přeci jen udělal kromě toho, že prostě byl, ale všechny ostatní postavy získaly větší sympatie, ať už svými odvážnými/odpornými činy, vzhledem nebo schopnostmi.

2 11.11.2021

Mě už ty nekonečné nepřehledné bojové scény asi nebaví. Mohla bych napříště poprosit o trochu komorní konverzace u kávy?

28.10.2021

Splněno.
Mezera ve vzdělání ucpána.
Teda skoro.
Do Itálie jezdím hodně a ráda. Dante je tam na každém kroku – vydání Božské komedie v kdejakém muzeu, kdejaké náměstí se po něm jmenuje, kdejaký kus mramoru je jeho sochou, na kdejakém domě je deska s vyrytým veršem z Božské komedie, ve Veroně si dokonce můžete dočasně projít celé město jakožto pekelné kruhy…tak jsem si říkala „není boha, že jsem to ještě nečetla!“
A tak jsem se do toho pustila.
Peklo – 5* - Rozhodně nejzajímavější interaktivní exkurze s průvodcem a komentovaným výkladem.
Očistec – 2* - Už tomu horko těžko rozumím, ale ještě to má nějaký řád. To musím dočíst!
Ráj – nějaké to teologické bla bla bla a zástupy veselících se duší italských poníků…
Je mi líto, ale Ráj jsem nedočetla. Nešlo to. Nerozuměla jsem tomu.
Odnáším si to, že v Pekle mi bylo jako v Ráji a že umíráte-li, měli byste se ještě honem rychle stihnout naučit italsky.

4 10.10.2021

Nejlepší díl.
Jednoznačně.
Nejprve jsem byla skeptická k jeho obsahu - přeci jen bylo v Orange 5 avizováno, že děj tam končí. Ale tento díl je psán z pohledu mé oblíbené postavy, která je, dle mého názoru, skutečným protagonistou celé série.
Bylo to trochu bolavé, hodně emotivní, hořkosladké a vůbec ne tak naivní jako předchozí díly. Ba naopak.

4 27.09.2021

Název knihy poměrně přesně vystihuje obsah a přínos povídek - prázdnota.
Tím, že sbírám prakticky cokoliv, co se týká Tokijského ghúla (anglicky i česky), musím samozřejmě vlastnit i tohle. Oproti předchozí light novele "Dny" je tady pokus o propojení postav a jejich spin-off příběhů, přesto byla ta předchozí kniha příběhově lepší.
Zajímalo by mě, jak probíhá proces "které-postavy-vyberu" + "jak-jejich-příběhy-zaujmu-čtenáře".
Můj milovaný Džúzó zůstává i nadále opomíjen...ale i kromě něj je tam hromada dalších zajímavých postav, jejichž příběhy bychom chtěli znát více než tyto.

11.07.2021

Kniha má všechno, co by si laik požitkář mohl přát - životopis umělce, výňatky z dopisů s bratrem, nemoc i ono uřezané ucho. Navíc spoustu krásných velkých fotografií maleb (i pozadí jejich vzniku) a pro fajnšmekry také výřezy pláten s detaily van Goghových "upatlaných" tahů štětcem.
Občas si otočíte více než jednu stranu, abyste dočetli větu, ale v tom se snadno rozientujete.

08.07.2021

Jó, ovce, na ty já slyším - Shaun, Dolly, Orwellovo tupé stádo, elektrické ovečky z Blade Runnera...a co pak teprve svatá trojice ovce-Hokkaido-Murakami! Splněný sen :)
Jasně, že je to trochu divné - a kdy nebylo?
S úsměvem zaklapnu knihu a pomyslím si - "to jsem z toho ovce".

1 12.06.2021

Vypadá to roztomile, ale když jsem dnes vyprávěla obsah příteli, přistihla jsem se, že mě z toho děsivě mrazí...

2 28.05.2021

Už je to hrozně roztříštěné. Objevují se tam postavy naprosto nedůležité pro děj. U těch dalších si nejsem jistá, jak se na to či ono místo zrovna dostaly a proč jsou v takovém stavu...a tak nějak mi tam většina z nich přijde úplně nepodstatná.
..a těch nastavovaných oslích můstků...ach jo...
Raději bych si místo toho přečetla nějaký pořádný Cukijamův spin-off na téma "Co jsem dělal o prázdninách, když mě vykopli z dějové linky Tokijského ghúla" (ano, pár rámečků mezi kapitolami dostal...ne dost).

1 25.04.2021

To si tak čtu jednu povídku za druhou, průměr, nic zvláštního na nich není, nemají vcelku nic moc společného, Žabák je sice slušný bizár, ale známe svého autora.
A pak přijde Doslov.
PROBOHA! No vždyť jo! Vždyť přece sakra jo! Jaký jsem to hloupý čtenář!
Ještě žádný doslov ve mně nevyvolal tak znepokojivé citové pohnutí.
Všechny povídky si potřebuji přečíst znovu a pořádně je prozkoumat a procítit.

4 24.04.2021

Je mi jasné, že ukončovat v knihách/filmech/seriálech tyhle nevysvětlitelné jevy něčím smysluplným a/nebo uspokojivým je práce těžká a nevděčná. Ráda jsem si celou sérii přečetla, ale ještě raději bych byla, kdyby to mělo klidně dalších 10 dílů, ve kterých by autor šel více do historie, do hloubky, ke zdroji, k počátku. Nedal tomu prostor.
Pro hlubší pochopení konce knihy bych asi doporučila Městečko South Park S09E08, konkrétně crab people...funguje to zhruba na stejném principu :/

5 29.03.2021

Ach, tyhle velké ságy...mají pro mě neodolatelnou přitažlivost. Představují adrenalin jako pro horolezce zdolávání 14 osmitisícovek. Miluju je a zároveň se u nich často mentálně morduju. Po jejich dokončení se cítím jako největší knihomolský king, ale zároveň bych si pak nejraději tak na měsíc zalezla do postele a četla obrázkové skopičiny duhových poníků.
První tři díly byly skvostné, 5hvězdičkové, poslední díl bylo právě to výše zmíněné mordování. Aeneino učení mi není blízké, není pro mě zcela pochopitelné a většina toho, co říkala/učila, šla úplně mimo mě. Její postavu jsem si více oblíbila jako malou holku a Raulovu chráněnku než jako "mesiášku" a Raulovu milenku.
Ano, celý Kantos byla rozhodně jedna z nejlepších sérií, jaké jsem kdy v životě četla. Ne, nebudu ho číst znovu (možná Hyperion).

5 28.03.2021

Batman je v naší domácnosti povinnost, želvy protěžuju spíše já a zejména Leonardo je můj animální favorit. Až s touto knihou však vyplynulo na povrch, jak bude vypadat naše společná, "totálně božanská" (a jednoznačně imaginární) dovolená. Pojedeme s Leem na arkhamské safari v Batmanově káře tažené Mikeyho závodními poníky. Mám v plánu opatřit nám také Trhačovu roušku a Baneův respirátor, protože hygiena je základ zdraví.

5 11.03.2021

Není to jako Hyperion, ze kterého jsem byla úplně hotová (hlavně asi vlivem wow-efektu z objevení úchvatného universa), ale pořád je to Dan Simmons a jeho skvělé psaní, pořád je tam tajemný Štír a pořád se můžete kochat rozmanitými planetami.
Tři hlavní postavy prožívají multiplanetární sightseeing, který jim v současnosti, kdy se z nás v době lockdownové stávají hikikomori z donucení, fakt závidím :)

4 10.03.2021

Itóovy odporné kresbičky narušují moje sny, moje pokusy o meditaci i noční pochůzky na WC...dobře on!
Příběhy jsou ovšem poněkud slabší, nedotažené, spíše jako výňatky nočních můr - byl to záměr?
A nakonec - něco tak nechutného jako Tuk (a zcela konkrétně jeho vymačkávání) jsem graficky zpracováno rozhodně nikdy neviděla.

4 13.02.2021

Bylo mi ctí.
Zároveň jsem vyděšená z toho, že ten grafoman už má zas napsané další volné pokračování...bere mi peníze, čas i klid. Jenže já ho prostě musím číst!
(už jsme si pořídili i jeho starší sérii Úsvit noci, pánbůh s námi)

1 14.12.2020

Tak jsem začala číst Lovecrafta hezky od začátku...
...poté, co jsem celá zmatená dočetla Providence...
...poté, co jsem roky zamilovaně hrála Arkham a Eldritch Horror

No, nic moc :-D Ty jeho úmorné popisky snových světů, ta jeho úporná snaha o doslovnou pointu, žádné ženy, skoro žádný dialog...ale prý Lovecraft zraje jako víno a já od něj hodlám přečíst všechno, takže challenge accepted.

3 28.11.2020

Není to ten nejhlubokomyslnější příběh ever made. A co? Mně se líbí a myslím, že obsahuje dostatek zajímavých postav, jejichž vývoj (nebo naopak flashback) může překvapit.
Hned se jdu pustit do dalšího dílu.

1 18.11.2020