Endy17 komentáře u knih
Hodně bláta a krve, málo ideálů. Pohled na válku odspodu, očima řadových vojáků, u kterých není mnohdy rozdíl v tom, jakou nosí uniformu.
Chronologie nám trošku pokulhává, v prvním příběhu je pán z Dobronína zcela osamělý, ve druhém už sice vystupují Petr s Rozárkou, ale několik málo měsíců po svém seznámení. Rozárka se navíc trápí tím, že jí dosud Petr neobtežkal.
Moje očekávání, nejspíš přehnaně velké, nebylo naplněno. První dvě třetiny knihy jsou spíš únavné, v závěru příběh dostane spád - ale náhody a především jejich množství nepůsobí příliš věrohodně. Množství francouzského textu na srozumitelnosti také nepřidá.
Málokterá literatura faktu se dá přečíst jedním dechem tak, jako Smrt v Praze. Přes znalost tématu a samozřejmě i rozuzlení bylo velmi těžké knihu odložit.
Nevědomost hříchu nečiní - a autorovi nejspíš nikdo neřekl, že NEJDE opustit teplo rodinného krbu, zaměstnání a civilizaci, že NEJDE navštívit jiný světadíl bez technického a finančního zázemí, že NEJDE najezdit tisíce kilometrů pustinou na přetížené Jawě 350. No a protože nevěděl, že to nejde, udělal to - a ještě o tom napsal knihu!
Místy zajímavé čtení o dovolené na Bali, o exotickém prostředí a nezvyklé mentalitě místních obyvatel. Ničím mě ale nepřesvědčila a rozhodně nijak neovlivní můj život.
Geniální žokej bez bázně a hany vcelku předpokládaně přelstí všechny zloduchy a dobro zvítězí nad zlem. Francis se asi nikdy nestane mým oblíbeným autorem. Příběhy mají spád a čtou se celkem dobře, ale jsou překombinované, místy příliš afektované, občas zbytečně popisné.
Nenapodobitelné obrázky Mikoláše Alše doplňují říkanky z dnešního pohledu hodně naivní, možná dětské. Jsou však s Alšovou tvorbou pevně spojené, mnohdy vepsané přímo do obrázku Mistrovou rukou.
Hodně hypotéz, spousta otázek a jen málo odpovědí - autor nevytváří senzační spekulace, spíš jen naznačuje. Nehraje si na českého Dänikena, přestože seznamuje čtenáře s mnohdy neuvěřitelnými skutečnostmi, které si přímo říkají o skandální odhalení.
Exkluzivní publikace, názvem i anotací snad trošku zavádějící.
Nepřekvapí ani nezklame - jak se u knižních sérií stává, autor jede podle jedné šablony u každého pokračování.
Možná by bylo lepší, kdyby tahle kniha nikdy nevznikla. Ano, je mistrně napsaná, čtivá a zábavná - ale odhaluje mnohé, co možná odhaleno být nemuselo.
Autor nebyl spokojený se svým románem Zuřící lev, proto ho přepracoval a vydal pod novým názvem Leon.
Přicházím se spolu s autory dávno neexistujícími uličkami, vzpomínám na zaniklé kouty svého dětství, překvapuje mě pár drobností, na které už jsem dokázal pozapomenout. Jedinečná kniha!
Trocha konspirace v důvěrně známém prostředí.
Informace z naší historie, které bychom měli znát, okořeněné kapkou spekulace.
Ke všeobecné glorifikaci díla se nepřipojím, jsem rád, že mám dočteno. Velmi zdlouhavý nástup, pak chvíle napětí, aby závěr svou laciností úplně pohřbil hodnotu knihy. Tenhle Morrell mi bohužel moc nesedl.
Název útlé knížky je trochu zavádějící - víc, než důvody a příčiny odsunu, se zabývá odsunem samým. Místy až encyklopedický text je vzhledem k roku vydání celkem pochopitelně poplatný době. Přesto se nejedná o žádnou agitku, ale o souhrnný přehled informací o pohnutých časech.
Knížky Pavly Smetanové možná nejsou úplně pro každého a Pod cypřišem pod sklenkou ouza obzvlášť není čtení vhodné pro první seznámení s autorkou. Pro nás, příznivce této Čechokorfanky, jde ale o opravdovou lahůdku. Některé příběhy známe už z jiných publikací, tady si je částečně oživíme a částečně přečteme v trošku jiném podání, další jsou úplně nové, ale se starými známými postavami ve starém známém prostředí. Pokud se objeví nové tváře, brzy je začneme považovat za přátele či známé tak, jako většinu autorčiných postav.
Knihy Pavly Smetanové voní kumkvatem, šumí z nich jónské moře a sálá horké korfské slunce. Jsou pohlazením na duši a každá z nich dokáže stejně spolehlivě rozesmát, jako dojmout.
Nejsem úplně příznivcem povídek (či snad fejetonů) a nikdy bych nevěřil, že s chutí budu číst takřka deník mladé emigrantky. Stalo se.
Asi bych, jako někteří jiní, knihu a autorku nepochopil, kdybych knihu četl doma. Vzít ji sebou na Korfu byl skvělý tah, díky ní jsem tady lecos pochopil. Především to, proč si Pavla Smetanová zamilovala zemi se spoustou odpadků, selhávající infrastrukturou, všudypřítomným cigaretovým kouřem a silně dominantními muži.
To je Řecko...
Historický román, pokud nemá být strohou učebnicí dějepisu, obvykle obsahuje určitou část spekulací a trocha té mystiky ke středověku nepochybně také patří. Autor by ale neměl sklouznout až na pole dezinformací a pokud zasadí svůj příběh do konkrétních reálií se skutečnými postavami, měla by být historická data nedotknutelná.