eraserhead | Komentáře u knih | Databáze knih

eraserhead eraserhead komentáře u knih

Černá kniha komunismu 2. Černá kniha komunismu 2. Nicolas Werth

Velmi slušně odvedená prácička o tom, co dokáže obsahově nedestruktivní myšlenka když se dostane k moci a začne popírat sebe samotnou.

06.02.2011 4 z 5


Světové dějiny Světové dějiny Jaroslav Charvát

Co napsat k další knize pojednávající o historii a dějinách světa, notabene knize, která je, respektive svého času byla, učebnicí, podle níž se učila, a ještě notabene vydané v roce 1968? Ve vší té zkratkovitosti a ideologické neobjektivnosti se přece jen najdou světlé a zajímavé úseky (hlavně četné obrázky, fotografie a barevná obrazová příloha), jako v každé jiné podobné knize.

05.02.2011 3 z 5


To, co mám na mysli, je svoboda To, co mám na mysli, je svoboda Miroslav Sládek

Žvásty, kecy, populismus, bezduchá propaganda hraničící s rasismem. Hloupé, vyprázdněné, bezduché, trapné, stejně jako jejich nositel. Jste-li po kocovině a chcete-li se z toho rychle vyblejt, směle do toho, to vám určitě pomůže.

02.02.2011


O světcích a patronech O světcích a patronech Slavomír Pejčoch Ravik

Abecedně seřazený "jmenný slovník" všech svatých, patronů a patronek. Asi bych nedoporučoval číst to jako knihu od začátku do konce (já tu chybu udělal) - místy je to nezáživné, pořád se opakující, nudné a psané jen heslovitě (vinu za to zcela jistě nese i ne moc povedený, respektive kostrbatý, překlad), ale možná spíš tu a tam se kouknout na nějaké jméno a přečíst si o něm něco. Některé příběhy zmiňovaných osobností jsou zajímavé, u některých až zaráží jak málo stačí k tomu, stát se svatým/svatou.

26.01.2011 2 z 5


Boha nelze vyhnat Boha nelze vyhnat Luděk Pachman

Takhle kniha je v tom dobrém smyslu doslova šílená. Přerod zapáleného marx-leninisty v hluboce věřícího katolíka, jehož vězní jeho někdejší soudruzi. To je příběh jako řemen. Četl jsem jedním dechem a kniha obecně (navzdory jejímu obsahu - marx-leninisté jsou pro mě stejně nebezpeční jako katolíci) mě hodně zaujala. Neboť i takové mohou být cesty lidským životem - v USA zatýkali a věznili (a často se při tom oháněli právě bohem) marx-leninisty, u nás marx-leninisté zatýkali a věznili aktivní křesťany.

26.01.2011 4 z 5


Jan Hus Jan Hus Josef Macek

Další z mých oblíbených edičních řad. Macek se husitstvím zabývá v mnoha svých knihách, není tedy překvapením, že sepsal životopis člověka, který tomuto hnutí propůjčil své jméno. Husův život a myšlenky jsou bezpochyby zajímavé, podnětné a samozřejmě tragické (tedy ten život). Z knihy se dozvíte určitě více, než vám řeknou ve škole. Macek by ale nemusel z Husa dělat mnohem většího revolucionáře, než jakým ve skutečnosti byl.

22.01.2011 4 z 5


Vatikán a rudý prapor Vatikán a rudý prapor Jonathan Luxmoore

V určité fázi se vzájemná konfrontace katolické církve a marx-leninské levice změnila z filosofické a názorové v konfrontaci politickou. O tom, z toho křesťanského pohledu, vypráví tato kniha. Vzájemné rezoluce a přestřelky ze svatého stolce a moskevského kremlu. Kniha místy zajímavá, místy zbytečně moc slovíčkaření a zabývání se každým uprdnutím. Jak říkám, bolševici a katolíci si nemají navzájem co vyčítat.

22.01.2011 3 z 5


Dějiny náboženství II. Dějiny náboženství II. Iosif Aronovič Kryveljov

Platí takřka to samé, co jsem napsal u prvního dílu. Zajímavá četba.

22.01.2011 4 z 5


Náboženství a ateismus ve starověku Náboženství a ateismus ve starověku Alexandr Petrovič Každan

Na svou dobu a místo vzniku nezvykle zajímavá a poučná četba o vývoji lidského vztahu k předkřesťanskému náboženství a dějiny historie starověkého ateismu.

20.01.2011 4 z 5


Husitská revoluční tradice Husitská revoluční tradice František Kavka

Takřka ukázková práce, kterak si bolševičtí marx-leninisté chtěli poupravit historii k obrazu svému. Nelze upřít fakt, že husitské revoluční hnutí mělo jistý vliv na veškerou pozdější historii českých zemí, ale v této knize je směřováno pouze k jedinému - husité byli vlastně jen jaksi ne zcela uvědomělí marx-leninisté (samozřejmě dějinně nutně ještě ne zcela zralí a schopní dokonat dějinnou změnu). Prostě, v této takřka propagandistické knize, v níž ale lze nalézt, pokud očešete marx-leninský balast, i mnohá zajímavá historická data, jsou husité stavěni přesně do toho světla, ve kterém je chtěli vydavatelé mít, navzdory tomu, že v přesně takto jasném světle jako celek husité nikdy nestáli.

19.01.2011 2 z 5


Papežství 20. století Papežství 20. století Iosif Romuaľdovič Grigulevič

Není proč zapírat, že je kniha napsaná trochu tendenčně z pozice jedné strany barikády a navíc zde ona jinak docela podrobná, jasná a úderná marx-leninská kritika křesťanství (náboženský) dostává trochu šedý zákal politikaření, ale na druhou stranu, i tak je proč se divit, že ještě stále ti milí, milující a bratříčkující se věřící nevykopali papeže z jeho honosných sídel a nenaplivali mu do ksichtu. Tohle je více o politice než o náboženství, ale i tak je to docela silné kafe.

08.01.2011 3 z 5


Křesťanství: Cesta spásy Křesťanství: Cesta spásy Sandra Sizer Frankiel

Podobných knih je doslova jako sra.ek, jde jen o to, na kterou zrovna natrefíte. Pokud dané téma nějak obšírněji nestudujete, může přinést i pár zajímavých a nových informací, jinak to je čestný šedý průměr.

08.01.2011 3 z 5


Nebezpečné vztahy Nebezpečné vztahy * antologie

Pro pokračování antologie s názvem "Nebezpečné vztahy" se Jeff Gelb, tentokrát společně s Michaelem Garrettem, rozhodli pro jinou taktiku. Oslovili samotné současné, tehdy ještě ne moc známé, spisovatele, aby napsali nové povídky přímo pro tuto knihu.
Na stránkách se tedy odvíjí např. silně stísněný a částečně klaustrofobický příběh "Vana", trochu hellraiserovský "Démonický milenec", upírské "Vyznání" nebo mrazivě perverzní "Braillova encyklopedie". "Nebezpečné vztahy" nijak za "Žhavou krví" nezaostávají, naopak, zdárně pokračují a doplňují v nastoupené cestě. Výběr povídek se jak po tématické a dějové, tak i po stránce jejich provedení zkrátka povedl.

03.01.2011 4 z 5


Řeč mrtvých Řeč mrtvých Brian Lumley

Přestože Harry přišel o svou schopnost nekroskopa, tedy hovořit s mrtvými, ti se mu všemožně snaží sdělit, že po světě chodí další upír - reinkarnovaný vlastní syn Faethora Janos Ferenczy. Harry žije poklidným životem, nedokáže mluvit s mrtvými, nedokáže cestovat möbiovým kontinuem. Dál pracuje pro britskou pobočku E, která na něj nasadila svého člověka, neboť Harrymu moc nevěří, že o své schopnosti přišel. Sovětská pobočka se naopak Harryho a návratu jeho schopností bojí natolik, že získá na svou stranu vysoce postaveného agenta britské pobočky, aby ho zabil. V Řecku se ztratí dva britští agenti z pobočky E, Harry se k vyšetřování připojí a spojí tak své osudy s Janosem. Janos má své specifické schopnosti, umí vzkřísit mrtvé a využívat jejich služeb, umí i nahlížet do budoucnosti, do jedné z mnoha budoucností. Vše vede k nevyhnutelnému střetu mezi Harrym a Janosem. Ví to Harry, který však rovněž ví, že bez svých schopností je na Janose krátký, proto mu nezbude nic jiného, než se spojit s Faethorem, který si chce jeho prostřednictvím vyřídit své nevyřízené účty s Janosem, a vpustit ho do své mysli, aby mu jeho schopnosti pomohl obnovit. Jenže dobře ví, jak jsou vampýři prohnaní a prolhaní. Ví to i Janos, který nahlédl do budoucnosti, která mu ukázala, že ze souboje Janose a Harryho vyjde vítězně vampýr. Jenže to je jen jedna z možných budoucností, navíc se dá vyložit všelijak.
Řeč mrtvých vrací Nekroskopovy osudy zpět na zem, do naší dimenze. Vrací se i několik známých postav, např. Zek, s níž se Harry krátce setkal již ve Vampýrech a zažil s ní dobrodružství ve Zdroji, Jazz Simmons ze Zdroje a Darcy Clark, mezi nimiž se buduje přátelství na život a na smrt již od Vampýrů. Kromě nich se objevuje spousta nových postav. Hlavní padouch Janos, o němž již párkrát padla zmínka v předešlých částech, na scénu však plně nastupuje až teď. Sandra, Harryho milenka a tajná agentka britské pobočky E, která na něj byla nasazená. Wellesley, nový vedoucí britské pobočky E, jehož sověti donutili pokusit se Harryho zabít.
I v Řeči Mrtvých Lumley pokračuje v několika zdánlivě paralelních příbězích, zde už však nejsou tak jasně ohraničené, jako tomu bylo v předešlých částech. Opět se dozvíme něco z Faethorovy minulosti, hlavně ve spojitosti s jeho synem Janosem, tentokrát se ale příběh točí hlavně kolem samotného Harryho, jeho peripetií se ztracenými schopnostmi, bezmocí nemoci hovořit s mrtvými, kteří se s ním všemožně snaží navázat kontakt a varovat ho před nebezpečím. A také jeho rozpaků z pochopení nutnosti a nezbytnosti spojit se s prolhaným, sebestředným a ctižádostivým Faethorem a vpustit ho do své mysli.
Příběh nás postupně zavede do různých koutů země, z Anglie se podíváme do Rumunska, Řecka a tradičně sovětského Ruska. Vrací se zpět špionážní linie příběhu, která je však konečně řádně propojena s tou vampýrskou, hororovou linií příběhu, nepůsobí tak odtrženě. Akce je zde dobře proložena hororovými okamžiky. Po až směšně působících vampýrech ze Zdroje, Janos působí jako dokonalá ikona vampyrismu. Chová se a jedná přesně tak, jak by jsme od vampýra očekávali. Je lstivý, mazaný, nemilosrdný, krutý a přitom svým způsobem namyšlený a až nezdravě sebejistý.
Když jsem před necelými deseti lety Řeč mrtvých četl poprvé, vůbec mě ta kniha nebavila. Připadala mi strašně "ukecaná". Myšlenkové rozhovory mezi Harrym a Faethorem jsou místy nezáživné a až příliš dlouhé. Byly taky tím jediným, co mi z knihy v paměti utkvělo. Proto jsem ke knize po letech přistupoval vcelku neochotně a bral jsem to jako nutnost osvěžit si pamět a zastrčit chybějící kousky do skládačky, abych se mohl konečně dostat k pátému dílu. O to větší bylo mé překvapení, jak dobrá, čtivá a napínavá kniha to přece jenom nakonec je. Je přijatelně akční, z větší části dobře hororová, napínavá a zajímavá. Lumley konečně, zřejmě povzbuzen a navnaděn předchozím dílem, popouští uzdu bizarnosti, nevyhýbá se ani otevřeným sexuálním scénám, které nijak neromantizuje (incestní vztah Janose s matkou). Po slabším Nekroskopovi a trochu jiném Zdroji do toho Lumley jde opět naplno a hororově.
Nechybí tradiční filosofické pasáže o času, lidském životě, vesmíru, podstatě života, matematice. A ač je z toho Lumley "obviňován" a sám to popírá, v Řeči mrtvých dochází i k odkazu na temný lovecraftův svět - zmínky o cizí řeči Cthulhu: "OGTHROD AI´F, GEB´L - EE´H, YOG-SOTHOTH, ´NGAH´NG AI´Y, ZHRO!" hovoří za vše
Řeč mrtvých již evidentně nastupuje cestu k původně závěrečnému pátému dílu série. Po přečtení kterékoliv předešlé knihy Nekroskopa nebylo jisté, s čím se Lumley vytasí v díle následujícím. Mohli/y jsme očekávat cokoliv a minimálně Zdroj byl velkým překvapením. U Čeči mrtvých je tomu jinak. Závěr knihy, jako by psala Královna koloběžka - končí i nekončí dobře a dost napovídá o tom, co se bude dít v díle následujícím. Svým způsobem s ním totiž tvoří uzavřenější celek. Je evidentní, že to, co v závěru knihy začíná, bude muset být v další části vysvětleno, rozvinuto. Není možné, aby to bylo opominuto a příběh opět odskočil někam jinam.
Český překlad pokračuje v kvalitě nastoupené u Vampýrů. Nesrovnalosti, překlepy, kostrbatost Nekroskopa jsou vampýrudík dávno pryč a zapomenuty.
Měl-li bych zmínit nějaké negativum, budou to zřejmě již zmíněné rozhovory Harryho s Faethorem (vyjma Faethorova historického vyprávění - tyto části, a nejen v Řeči mrtvých, ale i v jiných dílech, považuji za nejlepší pasáže vůbec) či rozhovory Harryho s Möbiusem, které, hlavně ze strany Möbiuse, nabírají pro mě nepříjemný náboženský podtext.
Z pěti částí série, co jsem četl, je Řeč mrtvých třetí nejlepší, postrádá do mysli se vkrádající nudnost Nekroskopa, či ze série vybočující jinakost Zdroje. Téměř se vrací k dokonalosti Vampýrů. 90%

01.01.2011 5 z 5