Ereandil komentáře u knih

(SPOILER) Osobně nemám moc ráda vícedílné knížky, protože musím vždycky čekat na další díl, a mezitím ten předchozí zapomenu, takže když jsem se konečně dostala k tomu, že jsem si i přes pandemii knížku koupila (online s pomačkanou obálkou, což jen posílilo můj odpor k nakupování online), měla jsem opravdu radost.

Oproti prvnímu dílu mi Čtyřměstí připadalo o poznání chaotičtější. Pokud to byl vzhledem k místu, kde se příběh odehrává, záměr, pak se to povedlo. Osobně mi to připadalo, jako kdyby se pohádka potkala s italským dramatem (což je kompliment, kdyby to nebylo jasné, protože italské drama i pohádky mám ráda). Celkem se v příběhu míhá neskutečné množství postav a samotný je z velké části tvořený dialogy, které jsou občas protkané "dialogovými kudrlinkami", což dobře dokresluje ten fakt, že se tam míhá také velké množství dětí.

Darius: Kdo čekal, že zůstane mrtvý, asi zapomněl, že nečte Game of Thrones. Připadal mi střídavě milý a střídavě na zabití. Ke konci víc milý a méně na zabití.

Kiro: U něj mě zaujala ta schizofrenie dětské naivity a idealismu a všemocnosti. Myslím, že je to dobrý materiál na případné pokračování. Mám ráda labilní pošuky.

Anastázie: Působila na mě jako takové milé pohlazení ve chvílích, kdy dva výše zmínění naprosto rezignovali na zdravý rozum a logiku.

Tereza: Matka byla moje nejoblíbenější postava po celou dobu. Působila na mě jako opravdová matka, která přemýšlí, jestli se její nezvedené potomstvo ještě vejde do babyboxu, ale zároveň je nesmírně zvědavá, jestli se jim podaří udělat jednoduchou věc komplikovaně, a tak se rozhodne raději si otevřít lahev vína a hodit nohy na stůl. Osobně mě štval Kiro, když nevyužil ten ohromný potenciál, který taková známost skýtá, ale to by asi byla jiná knížka.

Určitě by neměly zapadnout ani myšlenky, které v knížce padly. Myslím, že nad mnohými z nich, zvlašť nad těmi týkajícími se ekologie a nevyhnutelnosti zkázy, by se měl každý aspoň na chvíli zamyslet (a třeba se také zamyslet nad tím, že není potřeba kupovat nové oblečení, a už vůbec ne z Číny, když z druhé ruky se dají sehnat opravdu hezké kousky a nějaké malé Číňáně nebude muset po dvanáctihodinové šichtě házet žabky do duhově zbarvené Žluté řeky). Z tohoto důvodu se mi líbilo také to, co autor provedl s dětmi na konci.

V neposlední řadě se mi také líbila aplikace cizích jazyků do mluvy postav (ale kde zůstala slovenština?). Obě dvě knížky fungují jako dostatečně uzavřený příběh, takže případné pokračování o tom, jak se z Kira stane Darth Kiro a ovládne nově vzniklé Osmiměstí, ho na kompaktnosti nijak neohrozí.

1 01.01.2021

Tahle knížka se mi nečetla zrovna lehce, protože O. Wilde patří mezi ty, kteří mě v životě nejvíc ovlivnili, takže číst zápisky z jeho nejtěžších chvil nebylo právě příjemné. Také mám trochu problém s tím číst něco, co O. Wilde nezamýšlel jako umělecké dílo. Je to ale zajímavá sonda do jeho myšlení, dokresluje Wildeovu povahu a životní příběh, který je ve školách bohužel (jako téměř všechno) podáván dost zkratkovitě a A. Douglas je v něm pojímán naprosto nezaslouženě jako jakási Wildeova múza.

1 05.10.2020

Dobrodružství pana Kolečka je knížka, při jejímž čtení se nebudou nudit ani rodiče. Kromě milých příběhů se můžete těšit také na to, že se dozvíte něco nového (např. z jakého kamene se stavěl letohrádek Hvězda) a seznámíte se s originálními hrdiny - starým autobusem Šemíkem, třínohým pejskem a řidičem Kolečkem.

1 24.03.2019

Líbí se mi, že i když je to čtení pro začátečníky, má to hezký příběh, knížka je pro děti chytlavá a hezky ilustrovaná. Velmi mě na ní ovšem rozčilovalo neustálé opakování slov. Myslím, že i děti, které se právě naučily číst, by zvládly nějaké to synonymum, a není třeba donekonečna opakovat to samé spojení.

Oceňuju, že se knížka dá číst i bez znalosti předchozích dílů.

18.12.2023

Jsem ráda, že jsem si opět našla chvilku na Zakharův příběh. Relativně volně navazuje na předchozí díl (asi by se tenhle dal číst i samostatna, ale s ním je to lepší), a zatímco první knížka popisovala spíš cestu Zakhara k Zakharovi, v téhle se milý čaroděj vydává na cestu do rodné země svého otce.

Zakhar není jednoduchou prvoplánovou postavou a jeho propracování se mi líbí mnohem víc než zábavné trio Eiri, Pipina a Sebase z Božské tragikomedie. Navíc svět, ve kterém se příběh odehrává, je opravdu poctivě zpracovaný, a to včetně nenápadných historických detailů vycházejících ze starého Mongolska. Místy je vyprávění sice nechutné, ale zvykla jsem si, takže od autorů mě už asi nic extra nešokuje. K celkovému vyznění příběhu to však sedí.

Jazykově se mi knížka také líbila, protože je mi příjemný Nathanielův vzletný styl v kombinaci s deníkovou formou příběhu.

14.02.2022

Ještě nikdy jsem neměla ze žádné knížky tak rozporuplné pocity jako z téhle. Dostala jsem totiž do ruky technicky úžasně zpracovanou knížku, které kromě několika desítek zbytečně prázdných stránek není co vytknout. Jakmile jsem přejela prsty přes luxusní obálku, věděla jsem, že to bude něco pozoruhodného. Fantasy mám přece ráda. V okamžiku, kdy jsem knížku prolistovala a prohlédla několik opravdu krásných fotografií, byla jsem si naprosto jistá, že to bude poklad, který mě musí zcela určitě ohromit po všech stránkách. A pak jsem knížku začala číst.

Kde začít? Překlepy se dějí a těch samotných tam moc není. Ale... Třeba takové přechodníky: -íc opravdu nefunguje ve všech osobách, jakkoli učeně a honosně tenhle tvar může znít. Čárky opravdu nepatří všude tam, kam se je Word snaží vecpat. Přívlastek volný a těsný jaksi není jen zlomyslnost lingvistů. Tempo vyprávění taky na mnoha místech drhlo (mám totiž tu smůlu, že když čtu, ozývá se mi text v hlavě včetně zvuků asociovaných se slovy, a tak jsem na tempo - délky vět a souvětí - opravdu citlivá). A ich forma mi také nepřipadala zvolená úplně šťastně, protože kapitoly jednotlivých postav byly psané prakticky stejným stylem.

Bohužel ani úspěšná kampaň nezaručí, že autor nenaletí nekompetentním korektorům. Je to v tomhle případě opravdu velká škoda.

Nechci končit negativně, protože knížka se mi opravdu líbila, jen prostě nic nedokázalo napravit mé rozčarování z textu, jehož kvalita tak ostře kontrastovala s luxusním provedením knížky. Některé detaily světa Altairu mi přišly naprosto geniální.

Pokud máte rádi romanticky zasněné fantasy příběhy o lásce a zbytečnosti války a užíváte si jejich atmosféru, určitě vám knížku doporučuju, ale s tím, že buď musíte mít nadání ignorovat nedokonalý text, anebo tu nedokonalost prostě nevidět, ať neuděláte tu samou chybu jako já.

Na základě jisté indicie tuším, že tohle nebude poslední díl, takže doufám, že se jeho textu dostane pozornosti, kterou si zaslouží, protože ty fotografie jsou opravdu skvělé.

05.01.2021

Knížka Maličkost pro premiéra pro mě byla poetickým výletem do světa skutečných lidí, kteří díky autorce nebyli tak úplně obyčejní. Je psaná stylem na úrovni, který je mi velmi blízký (takže se četla skoro sama) a dokázal ve mně vzbudit zájem o osud hrdinů. A asi největší radost jsem měla z povídky z vědeckého prostředí Objev, s kterou jsem se setkala už v rámci celostátní literární soutěže nakladatelství Fragment, kde ne náhodou uspěla.

24.03.2019