Esko* komentáře u knih
Ach bože, překrásná knížka, překrásný příběh, překrásné postavy. Jen mi řekněte, proč nám to proboha autoři dělají a píšou tak smutně. Nejprve se nám snaží podložit postavy tak, abychom si je zamilovali a pak… Šílené. Epilog už jsem skoro ani nedočetla, jak se mi přes slzy ta písmenka všechna mlžila a splývala do sebe, až z nich nezbyla nic než šmouha na papíře. Každopádně nelituji, že jsem se do čtení Než jsem tě poznala pustila a musím říct, že jsem ohromená a emoce, které ve mně tato kniha vzbudila, budu překonávat nejspíš ještě nějakou tu chvíli. Smekám autorce za to, že něco takového dokázala. Víc asi napsat nedokážu (nutno podotknout, že jsem to dočetla teprve před pár minutami - navíc si stejně myslím, že nic víc ani dodávat nemusím), protože si potřebuji dojít pro kapesník…
„Gatsby věřil v to zelené světlo, v šílenou vzrušující budoucnost, která před námi rok od roku ustupuje. Teď nám unikla, ale to nevadí - zítra poběžíme rychleji, ještě víc rozpřáhneme paže... A jednoho nádherného rána -
Tak se potácíme kupředu, jako lodě proti proudu , bez přestání odnášeni zpět do minulosti."
Můj osobní názor je, že tato kniha by si zasloužila mnohem vyšší hodnocení. Myslím si, že její problém je v tom, že spousta lidí jí nedokáže správně pochopit a uchopit příběh tím správným způsobem. Ono by se možná na první pohled mohlo zdát, že je kniha nudná a o ničem, ale jakmile pochopíte autorův záměr, poznáte, že Velký Gatsby je jedním slovem úžasný.
Důležité při četbě této knihy je to, že je nutné nahlédnout do hloubi slov a přijít na jejich opravdový význam, nechat se vtáhnout i do toho, co je schováno pod povrchem. No, a když se to povede, to už je úplně jiná jízda. Téma bylo podle mého dost silné. Dalo by se říct, že celá tato kniha je jakýsi skrytý vzkaz o tom, jak je svět zkažený a nespravedlivý. A je smutné, že myšlenky, které se nám Fitzgerald pokusil sdělit, jsou pravdivé.
Mě osobně dokázal příběh naprosto pohltit. Dívat se na věci z pohledu Nicka byla skvělá zkušenost.
Gatsby (a jeho věčírky :D) mně zkrátka učaroval. Jen mě, jako čtenáře, mrzí, že mu autor nevěnoval více pozornosti, protože si myslím, že z jeho postavy se dalo vytěžit ještě mnohem víc, než co bylo v knize předvedeno. Ale z druhého pohledu je možná jen dobře, že této postavě ještě stále zůstal jakýsi tajemný opar, jelikož jsme se o jeho životě nedozvěděli vše a jen mu to dodává na intenzitě.
Čeho ale opravdu lituju je, že ke knize jsem se dostala až na popud nového filmového zpracování (které je fantastické a neskutečně dobře zpracované). Kdyby tomu bylo naopak, dokázala bych si atmosféru vychutnat ještě mnohem víc.
To ale nic nemění na tom, že Velkým Gatsbym, ať už jako knihou, tak filmem, jsem unešená.
Tak a mám za sebou poslední díl série. Popravdě po přečtení jsem se cítila tak trochu prázdná. Ten smutek nepřišel jenom z toho, jak tento příběh dopadl, ale také proto, že už se musím rozloučit se všemi postavami. No co na to říct... tahle série teď patří k mým oblíbeným. Užívala jsem si všechny tři díly. Myslím, že jsou opravdu skvělé. A těm co váhají nad jejich přečtením, doporučuji.
Tak tahle knížka mě opravdu překvapila, velmi silný příběh, který chytne za srdce.
Fangirl je moc pěkná knížka, která není moc dějově náročná, ale přesto vás vtáhne a oblíbíte si její postavy. Rozhodně se začtete a pak už jenom proplouváte tímto lehkým úžasně napsaným příběhem o typické fangirl. Myslím si, že k postavě Cath se dokáží mnozí z nás čtenářů přirovnat. Její nadšení ze Snowa jsem ale příliš nesdílela a měla jsem tendenci tyto části knihy přeskakovat, protože mi přirostl k srdci příběh Cath samotné.
Je to druhá kniha, kterou jsem od této autorky četla (narozdíl od Eleanor a Park ale v originále) a líbila se mi snad ještě víc. Musím říct, že se mi autorčin styl psaní velmi zamlouvá. Takové něžné odpočinkové čtení.
Rozhodně všem doporučuji :)
Jakmile jsem se prokousala začátkem, tak jsem se nemohla odtrhnout. Myslím, že to byl zajímavý příběh, který stojí za to si přečíst.
První dílko od Čapka, ke kterému jsem se dostala skrz seznam povinné četby a musím říct, že jsem byla s knihou velice spokojená. Moc dobře se mi to četlo :)
Moc dobrý díl. Nebo spíš nejlepší. Konečně se tam objevil Damon, který dodal příběhu šťávu.
Už dlouho jsem nečetla knihu, která by ve mně zanechala tak hluboké pocity, jako právě Hvězdy nám nepřály. Tato kniha je jedním slovem fantastická. Ať už to jsou autorova přirovnání, chování hrdinů, dojemný děj protkaný načernalým humorem, zbožňuju ji a troufám si říct, že je má nejoblíbenější. Hlavní hrdiny jsem si zamilovala snad okamžitě a na Augusta Waterse budu nejspíš ještě dlouho vzpomínat, protože je to ten typ literárního hrdiny, který se vám zahryzne hluboko pod kůži. A Hazel Grace je dívka, kterou prostě obdivuji. Nad jejími slovy se prostě člověk musí zamyslet. Uvědomíte si tak mnoho věcí. Život umí být občas krutý a nespravedlivý. Sama nechápu, jak někdo může mít právo žít a zestárnout a někomu je toto právo odepřeno. Je to smutné. Ale je to prostě tak. Svět zkrátka není továrna na splněná přání…
Knihu jsem objevila úplně náhodou a doteď nemůžu dostatečně poděkovat. Ani na vteřinu nelituji toho, že jsem Hvězdy nám nepřály musela hned mít u sebe v knihovničce. Zhltla jsem ji za dva dny a to jen proto, že jsem to ještě schválně protahovala a nehodlala si připustit, že už bude konec. Příběh mě do sebe pohltil a uronila jsem při něm i ty slzičky, které k němu patří. Přesto neváhám a myslím, že do přečtení půjdu brzy nanovo. Všem doporučuji.
Druhý díl se mi líbil snad ještě víc než jednička. Prostě úžasné. Přečteno jedním dechem, na konci mi dokonce úplně vynechal, protože Rezistence je zakončena velmi překvapivým dějovým zvratem, který vás nechá pár minut prostě mlčky civět, něž to vstřebáte, a pak se rozběhnout pro další díl!
Po přečtení této knihy můžu říct, že se mi do ruky dostala další úžasná série, řekla bych nyní už má nejoblíbenější. Popravdě nevěděla jsem, co od knihy čekat. Dostávalo se ke mě mnoho rozdílných názorů, tak jsem si říkala, že budu muset vsadit sama na sebe. No a jsem nadšená. Divergence má prostě své kouzlo, které mě okamžitě vtáhlo do děje a čtení jsem si nesmírně užívala.
Rozhodně doporučuji přečíst ;)
Další dílo ze seznamu povinné četby a musím říct, že jsem ráda za to, že jsem si ho vybrala. Bylo to velmi zábavné, u konce jsem se musela pořád uculovat. Doporučuji.
Hledání Aljašky – Miles se vydal hledat své velké „možná“, místo toho našel Aljašku. Ale právě Aljaška Youngová byla jeho „možná“… protože to ona byla to, co se celý život pokoušel najít.
Na tuto knihu jsem čekala dlouho, protože John Green si mé srdce získal už u Hvězd. Nečekejte, že budu tyto dvě knihy srovnávat, protože byly úplně o něčem jiném. V Hledání Aljašky dokázal autor dokonale popsat život outsidera, který začíná žít nový život v novém prostředí, nové partě a postavy okolo jsou nehorázně sympatické – geniální Plukovník, Takumi, roztomilá Lana, a hlavně… tajemná Aljaška. Už od první kapitoly mě zaujalo, jak byly stránky popsány odpočítáváním dnů, což dodávalo příběhu napětí. Nebo aspoň já jsem dychtivě otáčela stránku za stránkou, co se stane tak převratného, až vznikne část „potom“. To, co se doopravdy stane, jsem netušila tak do dvou stránek předtím, než to bylo opravdu v textu zmíněno a ani potom se mi tomu nechtělo věřit.
Jako vždy jsem si nejvíce užívala Johnova nevšední přirovnání a hlavně myšlenky schované pod šarádou jeho stylu psaní – tak jednoduchá slova a přeci tak velký význam! Ach jo, samozřejmě jsem si taky pobrečela.
John Green prostě zase jednou dokázal, že umí podat příběh tak, že vám uvízne v hlavě ještě na dlouhou dobu a vy nad tím musíte pořád přemýšlet. Nad životem a hlavně nad jeho hodnotou…
Ano, bylo to zamilované, ano, autorovy myšlenky byly skvělé, ale byla to taková nuda! Netušila jsem, že takhle krátký příběh může být tak nezajímavý. Té lásky a sladkých slov má po chvíli člověk plné zuby. Prostě povinná četba - kdybych nemusela, tak si ji nepřečtu.
Páni, opravdu skvělá kniha nemůžu se dočkat až si přečtu pokračování.
Podle mě zbytečné, mělo to skončit předešlým dílem. Ale číst se to dalo, i když to už dělám asi jen proto, že se chci dozvědět jak to dopadne (pokud se to vůbec někdy dozvíme :D )
První čtyři díly nejlepší, pak už kvalita klesá a zdá se mi, že autorka už neví coby. I tak se to číst ale dá a všechny nejsou až tak hrozné.
Kniha je napsána opravdu dobře a poutavě, četla se mi skvěle. Děj mě překvapil. Vyvolával ve mě smíšené pocity. Chvilkami jsem se strachovala, že se hlavní hrdinky něčím prozradí a chvilkami se ve mě mísil odpor. Tak trochu jsem doufala v tragičtější konec, ale i tak jsem byla spokojena. Můžu jen doporučit.
Knížky od Sparkse se čtou skoro samy. On má prostě krásný styl vyprávění, popis, při kterém se skoro ocitnete někde u domku u jezera se spoustou květin. Příběh byl zase hezky vymyšlený. Takže jako vždy mě tímto nezklamal. Na druhou stranu jsem od knihy očekávala ještě o trošku víc. Zvlášť tedy na konci. Protože, jak já zrovna nejsem zastáncem takových těch přešťastných konců, tady by mi podobné zakončení nevadilo, i když vzhledem k situaci Amandy byl tento konec relativně "nejreálnější".
I přesto, že se mi tento díl četl zpočátku hůř než ostatní, nemám mu co vytknout. Bylo zajímavé poznat Dimitrijovu rodinu a místo, kde vyrůstal. No... a jakmile se to od půlky rozjelo, nedalo se odtrhnout a samozřejmě nechyběla ani pořádná akce. Jsem zvědavá na další díl.
Jinak musím podotknout, že se mi hrozně líbí, jak má autorka všechny ty zápletky dokonale promyšlené a všechno jí to pasuje dohromady jako kousky puzzle.