Etvel
komentáře u knih
Boží políčko
Erskine Caldwell
Pěkné vykreslení opravdu nechutně primitivní zdegenerované rodiny. Až na tu Darling Jillu mi tam navíc přišly všechny ostatní ženské postavy jako strašné pipky, no ta Jilla byla aspoň od přírody nymfomanka, takže se jí to spíše dalo věřit.
Zajímalo by mě, jestli se v té době opravdu točilo všechno tak strašně kolem sexu, jestli bylo opravdu normální, aby chtěl tatík pozorovat, jak jeho dcera s někým souloží, jestli si bratři vždy chtěli navzájem "ojíždět" své ženy a vůbec tak nějak podobně.
Odcházím od tohoto příběhu s pocitem smutku a odporu, ale musím za to autorovi přiřknout aspoň ty tři hvězdičky, protože ve mně rozhodně citovou odezvu vyvolal, a já jsem to díky tomu musela přečíst celé, abych se dozvěděla, jestli je někdo všechny na konci konečně propleskl. A nepropleskl. Škoda.
Tajný deník Adriana Molea
Sue Townsend
Neskutečná jízda. Jako malá (rozuměj mladší, ne úplně malá) jsem se ke knize ráda vracela. Líbila se mi mnohem víc než Mládí v hajzlu. Méně sprosté, více vtipné:)
Šerif se žení
* antologie
Perfektní povídky, opravdu jako by se člověk octl někde na Divokém Západě.
Zajímavé je, že se to pořádně rozjede až po prvním příběhu, po kterém je pojmenována celá antalogie. Povídka "Šerif se žení" není úplně špatná, ale tak nějak to prostě člověka nechytne za srdce. Zbytek je ovšem učiněná paráda.
Navíc jsem ráda, že jsem si zase rozšířila obzory o další skvělé spisovatele amerického Západu!
Milovníkům westernů vřele doporučeno!
Chyťte Žida!
Tuvia Tenenbom
Tedy takto: kniha rozhodně přináší velmi přínosná fakta a informace. Vlastně velmi alarmující a i trochu děsivé, ovšem často hlavně smutné informace o Izraelsko-Palestinském konfliktu a skutečném životě v Izraeli. A nejen o Izraeli. Čtenář se částečně dozvídá mnohé i o světě okolo, tedy o Evropě, o zaoceánském velikánovi Americe, o různých evropských i mezinárodních organizacích atd. A mnohdy to není nic pěkného.
Nyní k autorovi: Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na chuť Tuviovu žoviálnímu stylu. Je to styl velmi americký, autor nám jinak možná nezajímavé informace podává specifickým bodrým, svižným stylem. Já bohužel tomuto stylu psaní ještě úplně nepřivykla, takže se musím přiznat, že mi to ze začátku lezlo trochu na nervy, ale později jsem se nějak přizpůsobila.
Zajímavé je pak prolínání běžných popisů, přepisů rozhovorů a výčtů různých faktů s autorovými vlastními názory, komentáři a připomínkami. Na jednu stranu to knihu určitě činí velmi čtivou, a já přiznávám, že je zajímavé mít možnost si přečíst, co si u takového rozhovoru myslí sám tazatel - buď o samotném dotazovaném, nebo o tom, co tázaný říká. Interview pak přestává působit tolik ploše. Na druhou stranu se nyní pozastavuji nad tím, zda ve mně vzbuzuje emoce ona pravděpodobně opravdu krušná realita momentální napjaté situace v Izraeli, nebo mě k emocím cíleně tlačí svými sem tam lehce zaujatými poznámkami sám autor. Těžko říct.
Korektura a překlad: jsem nemile překvapená. Už dlouho jsem nečetla knihu, kde by se vyskytovalo tolik překlepů. Někdo by mohl namítnout, že to zde přeci není důležité. Já jsem bohužel asi výjimka, mě takové věci důležité přijdou, obzvlášť pokud na ně narážím příliš často.
Samozřejmě umím pochopit, že i překladatel/editor/korektor je jenom člověk, dvě, tři chyby v poměru k velikosti této knihy bych neřešila. Ale tady se opravdu vyskytují chyby skoro v každé kapitole. Někdy i více než jedna v rámci kapitoly. To mě po určité chvíli začne iritovat, hlavně mi pak vadí, že se na tyto překlepy soustředím víc než na samotný děj, můj čtenářský požitek to prostě jednoduše ruší.
Co se týče samotného překladu, v knize jsem dokonce narazila na pár nesrovnalostí u shody přísudku s podmětem. Tedy, to už bylo trošku přes čáru. Ono sice není divu, jelikož Tuviův styl je velice květnatý a popisný, některé jeho věty začínají svou spletitostí a nekonečností skoro připomínat Hrabalovské romány, je tedy opravdu snadné se v tom ztratit a spojit omylem úplně jiné větné členy. Ale od toho je tu korektura, aby podobné věci "vyhmátla". Zde mám pocit, že byla kniha po překladu rovnou poslána na tisk. Výsledek mě irituje.
Závěrem můžu říci, že i přes výše uvedené nepříjemnosti dokáže tato kniha zanechat silný dojem. A je to dobré čtivo pro polechtání šedých buněk mozkových. Aspoň já se napřemýšlela až až, navíc jsem si znovu zopakovala (tedy odbíhala ke starým učebnicím a jiným historií se zabývajícím titulům) spoustu z historie týkající se této oblasti Blízkého východu, bez těchto znalostí člověku totiž jinak ujde mnoho informací (ačkoli i sám Tuvia se ve svém povídání hodně navysvětluje, aby toho třeba neznalému čtenáři dost osvětlil). Knihu a její příběh tedy celkově hodnotím kladně.
Jen nevím, jestli budu i nadále investovat do knih nakladatelství Zeď, není to jejich první kniha, ve které jsem narazila na přehršli překlepů a jiných gramatických nešvarů.
Příběhy jedné noci
Peter Høeg
Velmi zajímavě pojaté příběhy, nejdříve jsem byla zmatená, ale po určité chvíli mě to nějak zvláštně chytilo. Člověk musí být na Hoega v náladě:D
Nemůžu říct, že bych byla nadšená ze všech povídek, ale myslím, že opravdu každá měla něco do sebe, nějakou myšlenku, hloubku, poslání nebo aspoň zajímavé vyústění.
Nemůžu ani tvrdit, že se mi líbí autorův styl psaní. Je podivně neosobní, tvrdý, analytický do morku kostí. Z jeho psaní na mne opravdu dýchá jeho vášeň pro matematiku a vědu obecně.
Nicméně i přes tento rozpačitý komentář hodnotím knihu celkově velmi kladně, bylo příjemné si zase po dlouhé době přečíst něco jiného, úplně jinak sestaveného. Dalo by se to pokládat za určité osvěžení.
V šachu
Dick Francis (p)
Páááni, perfektní detektivka, ještě že stále máme hojnou zásobu kvalitní literatury ze "staré školy", protože nic nového dobrého - aspoň v tomto žánru - poslední dobou nevychází.
Perfektně napsané, perfektně vymyšlené, úžasné ironické proslovy a poznámky nejen autora samotného ale i jeho hrdinů vás prostě nenechají chladnými!
Tato detektivka je nádhernou ukázkou toho, že není třeba šíleně překombinovaného a až realisticky neskutečného děje, nepříjemných krvavých scén, absurdně psychopatických zločinců či snad podivných až znepokojujících sexuálních deviací všech zainteresovaných hrdinů, aby vás příběh dostal na kolena.
Kéž by si z toho vzali někteří autoři dnešních detektivek ponaučení:(
Madisonské mosty
Robert James Waller
Těžko říct proč jen tři hvězdičky. Knihu jsem se rozhodla přečíst kvůli její obrovské pověsti, tedy pověsti, že se jedná o neskutečně dojemnou romanci, ovšem mě to překvapivě nějak obzvlášť hodně nedojalo.
Příběh mi přišel rozvleklý a pomalý a ani následné vyústění ze mě příliš mnoho emocí nevydolovalo, a to jsem jinak velký "brečoun", kterého je možné dojmout i jen velmi dobře natočenou reklamou o psím žrádle!
Určitě se nejedná o špatnou knížku, jen to asi nebylo to, co jsem očekávala. Pokud nebudete ke knize přistupovat s velkým očekáváním, třeba nakonec dostanete jiný výsledek.
V Brooklynu roste strom
Betty Smith (p)
Strom roste v Brooklynu (angl. překlad:D) je zvláštní kniha. Taková podivně nostalgická. Pomalá, zastřená. Odnáším si z ní zvláštní pocit. Takový, jako když sedíte při nedělním ránu ve stísněné kuchyňce, na pootevřeném okně se právě udělal mlžný opar, takže skoro nevidíte ven, ale přesto vás brzké paprsky ranního slunce hladí po vlasech a po tvářích, z ulice se ozývá štěbetání ptáků a tichý šramot, jak se vše kolem vás teprve probouzí a vy pomalu upíjíte kávu, nikam nespěcháte a užíváte si tuto pomalou zamlženou pohodu.
Zvláštní. A nádherné. Nemá to žádný děj, žádnou akci, a přesto Vás ten okamžik zcela pohltí. Takový pocit mám i z této knihy. Jedná se hlavně o krátké povídky bez souvislejšího děje, tedy aspoň ze začátku. Později se příběh začne trochu hýbat, ale stejně je pořád tak nějak poklidný, laskavý, zastřený, mlhavý. A je pln překrásných hlubokých myšlenek. Už jen pro ně se rozhodně vyplatí si tuto knihu přečíst.
Lesní lišky a další znepokojivé příběhy
* antologie
Nejlepší a nejsilnější se mi zdály poslední dva příběhy v knize. Rozhodně zajímavé počtení, u "Finského podivna" asi ještě chvíli zůstanu!
Stopařův průvodce po Galaxii / Restaurant na konci vesmíru
Douglas Adams
Blábol ale svým způsobem vlastně čtivý blábol.
Příhody malého Františka
Christine Nöstlinger
Jedním slovem peeeerfektní! Doporučuji číst především s malými předškoláčky a čerstvými školáčky:)))
František jde do školy
Christine Nöstlinger
Jedním slovem peeeerfektní! Doporučuji číst především s malými předškoláčky a čerstvými školáčky:)))
Zuzanka a její další příhody
Catherine Metzmeyer
neskutečně nádherné příběhy, které se dotkly mého srdíčka v dětském věku:) Mamča mi to musela číst pořád a pořád dokola, někdy jsem v té knize zase jen ležela prohlížela si kouzelné ilustrace..... ááájó, úplně mě jímá nostalgie:)
Zuzanka
Catherine Metzmeyer
neskutečně nádherné příběhy, které se dotkly mého srdíčka v dětském věku:) Mamča mi to musela číst pořád a pořád dokola, někdy jsem v té knize zase jen ležela prohlížela si kouzelné ilustrace..... ááájó, úplně mě jímá nostalgie:)
Levohradecká povídka a jiné prózy
Václav Beneš Třebízský
Silně vlastenecké povídky, zabývající se tak trochu jinak, lidštěji, obdobím předbělohorským, bělohorským a pobělohorským. Použit nádherný starý český jazyk a spousta slov, kterým už dnes porozumí jen málokdo.
Staroplaninské pověsti
Jordan Jovkov
Velmi zajímavé legendy z prostředí, se kterým aspoň my Češi nemáme moc zkušeností, tudíž překvapí. Většinou se smutným (realistickým) podtextem, přesto čtivé a možná i nějakým způsobem poučné.
