Eulenleiterin komentáře u knih
Jedna z těch dokonalých knih, které zasáhnou psychiku, pohladí po duši (nebo ji rozloží na stovky dalších) a zanechají zvláštní pocit. Skvělá kniha, moc doporučuji❤
❤️❤️❤ ️Skvělý dojem zanechá, o tom žádná. Od začátku mě čtení hrozně bavilo, bylo to propracované a byla jsem nucena číst pořád dál, neboť mi na mysl neustále vyskakovaly nové a nové teorie, jak to celé tedy je. Každou chvíli jsem přicházela s novou a šílenější. Čekala jsem grandiózní velkolepý závěr, nějaké nečekané bum, které jsem taky dostala a to se vší parádou! *Spoiler* Moc jsem doufala, že to pro ně dopadne dobře ve sluncem zalitém happy endu. A závěr mě vskutku vydeprimoval :D Podle mě to mělo skončit jinak, ale i tak dávám 110%, skvělá kniha ❤️❤️❤️
Konečně Psycho thriller, který se opravdu se vší parádou věnuje tomu, co ve svém označení slibuje. Dostala jsem více, než jsem očekávala a ještě něco napřilepšenou, tak to má být. Psycho to totiž opravdu bylo a to jsem si náramně užila. Podobných knih jsem četla již mnoho, v poslední době na vás číhají na kažné poličce, ale tento příběh a celková atmosféra knihy mají nad milovníkem stejneho žánru silnější moc, než kdejaké strašidýlko Stephena Kinga.
Kniha je nasáklá ponurou atmosférou, což mám ráda. Akce bych zde moc neočekávala, ale ke konci se něco najde. Je to takové příjemné odreagování k Vodě, které mě mile překvapilo. Prvních 100 str. jsem se neskutečně trápila se zmateným střídání pohledů xyz postav. Měla jsem v tom neskutečný zmatek a myšlenka knihy? Každý topí každého v depresivním, paranoiou protkaném městečku, kde je od vás sebevražda (vražda?) snad očekávána, kde se vše točí kolem "tajemné" řeky a zoufalé, narušené populace pronásledované minulostí. Miluji, když mě knihy nutí být neustále ve střehu a zaměstnávají mou mysl, ale překombinovanost postav a množství pohledů mě držely za ruku pěknou dobu a chvílemi jsem se ztrácela. Však až na tento nedostatek, který nakonec splnil svůj účel celkového nádechu, hodnotím velmi kladně, neboť jsem si čtení ke konci vskutku užívala. Autorka odvedla dobrou práci, já byla spokojená.
Tuto knihu je těžké zhodnotit - na jedné straně je tu dojemný a těžký příběh Sophii, její vyprávění o hrůzách, které se obyčejným lidem děly za války a ze kterých nevyváznete bez hlubokých jizev na celý život, o velké ztrátě i nešťastné lásce a zoufalství. Kvůli této části, která mě ke knize přiměla, jsem se do ní s chutí pustila. Jenže potom je tu ta druhá část knihy, kterou jsem se musela náročně prokousávat. Nudné, často naprosto zbytečně dlouhé a nezajímavé průpovědi mladého nevybouřeného Stinga, u kterého máte pocit, že jedinou jeho starostí je sebelítost nad nevyužitím jeho nádobíčka. Možná autorovi křivdím, ale právě jeho postava mi byla naprosto nesympatická. Často úchylné pasáže, do kterých byl celý Sophiin příběh zabalený, celou atmosféru jen kazily. Občas jsem jen znuděně přeskakovala a hledala, kde se zase ukáže hrdinčino jméno. Krásné a srdcervoucí, jen kdyby měl její příběh prostor vyniknout.
Co dodat, me srdicko place nad ztratou vyhozenych penez za tento literarni odpad. Protivna primitivni ich forma v podobe otravne klise "silne zeny" - vlezle, arogantni a labilni alkoholicky bez davky sebeucty, ktera leci sve "problemky" flaskou vina a drsnym sexikem s kazdym chlapem, ktery ji ze zoufalstvi da? Lacine a ubohe. Je mi za samotnou autorku trapne, ze dokazala knihu vubec vydat a jeste k tomu s presvedcenim, ze je to dobry pocin. Kazdy clovek se spetkou citu pro literaturu v slzach uzna, ze neni. A nespisovne koncovky, vulgarismy spolu s oci trhajicimi klise spojenimi typu "muzny zar", "louzicka sexu" a "tepajici klin" ? AU. Primitivni slohovka, ktera se tvari jako vytazek z wattpadu. Obrovske zklamani
Neuvěřitelně skvělá kniha, dokonalá atmosféra, bezchybný požitek a nádherný jazyk. Prostě bájo něco takového číst.
Skvělé Má ji rád, nemá ji rád - důvod, proč jsem se pro tuto knihu rozhodla. A musím říct, že se ve mně bijí dva pocity - zklamání, neb jsem čekala více a příběh nedostál mému očekávání, však ačkoliv šla brilantní autorka pod své možnosti, i tak přesahuje laťku nastavenou dnešními autory podobného žánru a já nemůžu být nespokojená, Sharon to se mnou holt umí.
Sakra, co jsem to prave docetla? Clovek je drzen v napeti a nejistote deje. Spad je rychly a kazda kapitola prinasi novou uvahu. Psychologicky dobre propracovane a velmi dumyslne. Od zacatku jsem si oblibila Adele a naopak Louise me iritovala, jeji afektovane prupovedi a klise hloupe chovani me otravovaly. David byl celkem bezbarva ubrečená mučednická postava, která mi zde děj pouze vyplňovala. L a D se k sobě hodí, ani jeden nejsou extra. Celou dobu jsem mela predstavu, ze je jasne, jak to dopadne a tesne pred koncem me uz nic neprekvapi.. ale pak se to zvrhlo podivnym zpusobem, ktery se mi moc nezdal. Samotny konec to zachranil, i kdyz pochybne a nemuzu si pomoct, hodně divně. Povedeny a chytry pribeh, ale ke konci to autorka dotahla nekam, co prekracuje standartni zasady :D Pravdepodobne se, jak rada sama neustale pouziva, znacne “ovínila”.. Rozhodne si ale nestezuji.
Nechci tvrdit, že je to špatná kniha. Jen jsem z tohoto stylu psaní a "hororů" pro YA asi trochu vyrostla, věřím ale, že číst ji tak v 7. třídě, byla bych nadšená a třeba se i bála.
Bezpochyby zvláštní počin prosáklý melancholii, bolestí i citem, zároveň však intenzivní dávkou příměsi, která ponouká k rezignovanému přijetí vlastního vykonstruovaného osudu a vlastní nicotnosti. Takto na mne Kolibřík po celou dobu četby působil. Rozhodně to není jedna z těch knih, kterou lze doporučit pro lehké rekreační čtení v parku, tedy ne za předpokladu, že si chcete vytvořit pohodovou relaxační atmosféru. Největší potenciál knihy spočívá v myšlenkách a úvahách o lidské existenci, stejně jako hrdina, i děj je ukotven na jednom místě, odmítá posun a celkově se zde vlastně nic neděje, což nemusí být nutně na škodu, připíšeme-li, jakým způsobem je kompozice vystavěna. O ději se dá říci především to, že je protkaný znepokojivou úzkostí ze života, smrti a především pak vztahů, dokáže tak docela snadno udeřit čtenáře i přes již zmíněnou mínusovou nečtivost. S hlavním poselstvím knihy jsem se však i přes veškeré nucené snahy nedokázala ztotožnit a můj entusiasmus opadl s příchodem otravných myšlenek o "novém světě", které jsou na můj vkus až příliš naivní.
Co říct, závěr mě přeci jen donutil k oněm 5* a to vzhledem k hlubokému pochopení, které k této dosti tragicky naivní, přesto romantické hrdince nemohu nechovat. Amelie mne tedy položila na lopatky i přes můj dosti skeptický postoj k této knize, na konci mne však přepadl silný melancholický pocit lítosti, účel tedy splněn.
Jen jedna řečnická otázka na závěr - Co to má společného s Amy?
Autorovi se mistrně povedlo poskládat tolik úvah a myšlenek do tak jednoduchého příběhu, že konečně mohu použít tu známou frázi, že v jednoduchosti je krása :)
Brilantní černý humor, sarkasmus a sympatický motiv, který byl možná trochu nedotažený. Myslím, že by se kniha mohla trochu více věnovat myšlenkám milého Dexíka, než nudným policejním formalitám, které byly vedlejší. Naopak některé pasáže, které v sobě skrývaly největší potenciál, byly až moc stručné. Rozhodně skvělá myšlenka subjektivně zabarveného příběhu kladného sériového vraha, který se potýká nejen s tajemným vrahem, ale především sám se sebou. Zajímavá kniha, mnou hltaná až do nečekaného konce. :)
Kniha pro mě byla spíše příležitostnou oddechovkou, než jednou z těch, které napjatě hltáte až do konce. Možná jsem od bestselleru čekala více, neboť jsem se párkrát trochu nudila, ale ve finále jsem dostala, co jsem od příběhu očekávala.. Kniha u mě má rozhodně velké plus za vtip a nadsázku, které mnohdy způsobily, že jsem se přihlouple usmívala na cizí lidi ve vlaku. Konec sice neměl dramatické vyvrcholení, ale i tak patřil k nejlepším částem knihy a dokonce ve mne vyvolal jakýsi nostalgický pocit, při ohlédnutí se za příběhem. Občas se v průběhu knihy objevil náznak "deep úvahy", ale přišly mi nedotažené do konce, ale to zaleží na tom, na jaký styl je člověk zvyklý. :)
Mistr to opět dokázal. S povznášející elegancí si znovu ukradl kousek mé duše.
Jaká to škoda, že byl tento velmi poutavý příběh pojat jako drama. Myslím, že kdyby ho autor pojal jako román, stala by se kniha jednou z mých nejoblíbenějších. Velká škoda promrhané myšlenky, samotná knížečka moc hluboký dojem nezanechá, ale věřím, že divadelní provedení může být fantastické.
Příkladně tragická ukázka toho, co s námi a z nás dokáže udělat přemrštěně naivní a bezmezná láska k nesprávné osobě, která si podobné city ani nezaslouží. Tento cit (posedlost) nás otupí a dělá z nás hlupáky, kteří jsou bez váhání ochotni vyměnit život za projev vzájemnosti. Nic jiného pak našemu životu nedokáže dát smysl a pocit naplnění. S hlavním hrdinou jsem musela celou knihu soucítit, dokonce jsem ho chápala. Jsou zde obsaženy krásné i smutné myšlenky, které si nelze nepodtrhnout. No za mě 5*
Od chvíle, kdy jsem vzala knihu do rukou, se ve mne bylo hodně pocitů. Jeden ale jaksi převažoval. Konkrétně naprosté zhnusení z Tomáše, který za celou dobu neprojevil náznak ničeho, co by mou averzi zmírnilo, naopak si to ješte zhoršoval. Pak zde byla lítost, která provázela celou Terezinu nit. Chudák tragická postava mne vzala za srdce a stala se asi jedinou motivací knihu dočíst. Po autorovi jsem sáhla z příslibu propracované psychologie a dobrých filosofických úvah nad životem a ačkoliv jsem očekávala politický nádech, ten mi to v případě této knihy znepříjemňoval. Jo a to neustálé téma sraní a hoven si kánonový autor mohl odpustit.
Nebudu zapírat, Dorn mě opět dostal. Již druhá kniha, která mne opět nenechala klidnou. Autor je opravdovým mistrem ve svém psycho oboru a já nemohu než obdivně sáhnout po další jeho knize. Užívám si nejistotu, ve které jste nuceni pořát přemýtat, jak to vlastně všechno bylo. Čtení se jednoduše nedá jen tak odložit na ráno.