Eva2424 komentáře u knih
Upřímně řečeno nevím, co chtěl spisovatel svým dílem přesně sdělit, ale sděloval to mistrovsky. Tajemné, mnohoznačné s neočekávaným koncem. Četlo se mi dobře, text ve mně evokoval obrazy, byl místy hodně lyrický.
Kniha byla nesmírně nudná, ale četla se dobře. První polovinu se nedělo vůbec nic, ve druhé se už něco dít začalo, nicméně dění se ztrácelo v sálodlouhých líčeních všeho možného. V popisech budov, krajin, historie, kocoura, života ovcí apod. se dal najít i určitý půvab a poutavost. Při čem jsem se už ale začala chytat za hlavu, bylo jídlo a cigarety. Hrdinové stále jedli, dozvěděli jsme se, jak si jídlo připravují, jak jej nabírají na vidličku, případně, jak se přitom tváří. Kdybych si vypsala všechny pokrmy, které byly konzumovány, nemusím vymýšlet jídelníček na dalšího půl roku. Stejně fádně jako jídlo se konzumuje i neslaný nemastný sex bez citu a bez vztahu. Nepostřehla jsem tedy žádný vztah hlavního hrdiny k nějaké ženě. Přítelkyně byla pouze nějaká přítelkyně, jméno ani povahu neměla. Původně jsem chtěla dát tři hvězdičky, nakonec dávám čtyři za konec, který mě překvapil. Bylo to posledních pár stran, které měly šmrnc, myšlenku a jinotaj.
Moje čtvrtá kniha od Murakamiho. Začala jsem Komturem, z něhož jsem byla nadšená, a končím tímto dílem, z něhož jsem nadšená asi nejméně.
Spisovatelka má poutavý styl a používá pěkný jazyk. Za to dvě hvězdičky. Dějová linie, dá-li se tomu tak říkat, protože se tam téměř nic neděje, se točí se kolem sado-maso sexu. Postavy jsou jedna vedle druhé podivně citově deprivované. Ráda bych si někdy přečetla knihu, kde se autor nesnaží upoutávat pozornost čtenáře až tak strojeně a bombasticky. Život je plný nevšedních příběhů i bez zvrhlostí.
Bylo to tak zvláštně napsané, že mi zpočátku unikaly souvislosti. Vlastně to byly jen čisté dialogy a úvahy služky, chyběly mi popisy a hlubší pochopení postav. Například muž, za kterým všechny šílely, vyšel z románu jako zcela fiktivní postava bez charakteru. Celý příběh mi přišel nepravděpodobný.
Soubor nádherných krátkých próz, v nichž autor uvažuje nad životem a blížící se smrtí.
"Směju se a sám sobě se divím. Můj smutek je nelíčený, opravdu se mi těžce žije, trpké a neradostné jsou mé pocity. Nicméně se snažím dodat jim kouzla a půvabu, hledám obrazy a příměry; vybrušuji svůj projev, raduji se ze zvuků a souznění slov. Jsem jako sochař, jako zlatník, pečlivě hnětu a brousím a všemožně zkrášluji onen pohár, v němž sám sobě podávám jed."
Trochu náročnější čtení. Většinu tvoří Kafkovy zápisky, které psal jenom pro sebe a díky tomu jim rozměl on sám. Pro mě jako čtenáře zůstaly z větší části hádankami. Jasný byl jen pocit absurdity života a společenského zřízení, poddanost neznámé síle, která manipuluje jednotlivcem, úzkost a strach ze smrti.
Tentokrát nejde o beletrii, ale sbírku esejí z přelomu 20. a 21. století. Na konci je pak rozhovor s Drago Jančarem. Název knihy je inspirován ostrovy v Jaderském moři spjatými s jugoslávskou historií. V různých tématech úvah si vybere snad každý milovník Drago Jančara, některé eseje mě bavily víc a inspirovaly mě k dalšímu bádání, některé se mi četly dost ztuha a téma mi nic neříkalo. Společným jmenovatelem je tradičně krásný Jančarův jazyk a moudrost člověka, který toho mnoho ví a mnoho zažil.
Nenáročná četba, která zabaví, víc jsem nečekala a byla jsem příjemně překvapená.
Povídky jsem vůbec nechápala. Jen tu a tam mi docházelo, co chtěl básník sdělit. Je možné, že to bylo mým odlišným naladěním, ale snažila jsem se hodně. Zvláštní stavba vět, která mi nedávala smysl.
Opět sborník autorových děl, krátkých, spíš lyrických próz, jeho úvah a zážitků z cest. Některé z nich najdeme i v Člověku-Nikdo a Smířit se se světem. Většina z nich působí, že je psal ještě jako kluk, když opustil domov. Nebylo to špatné, ale zaujalo mě méně než jeho čtyři předchozí díla. I tady jsou pasáže, nad nimiž srdce poskočí, ale je jich méně.
Napínavá, záhadná, nenáročná oddychovka, dokonce i s docela dobře vykresleným psychologickým profilem postav.
Přečteno omylem, fantastické cestopisy opravdu nejsou literaturou, kterou bych vyhledávala. Přesto mě vtáhla atmosféra vylíčená tak bravurně, že jsem se rázem ocitla v jiném světě a jeho příbězích.
Zajímavé skutečné příběhy ukazující, proč se nehody stávají a jak silná je lidská psychika na to, aby zvládla nemožné. Jak hezky poznamenal autor, to, jestli přežijete, záleží na tom, co máte v srdci. Kniha se mi většinou četla dobře, neseděl mi jen americký styl, zbytečně hluboký rozbor fungování lidského mozku a neustálé omílání příběhu autorova otce. Postupně jsem nabyla dojmu, že se autor potřeboval vypsat zejména z této rodinné historie :-). Ale celkově mi čtení určitě dalo hodně dojmů, jež zaplnily jednu skulinku poznání.
Objevila jsem paní Douskovou teprve před týdnem a toto je její druhé dílo, které jsem přečetla. Nenajdete tam žádné velké myšlenky, jen čistě příběhy ze života s hezky vylíčeným prožíváním hrdinů. Líbil se mi styl a jazyk, povídky mají často překvapivý konec. Moc příjemná, inteligentní oddychovka. Jsem ráda, že jsem tuto novodobou českou spisovatelku po rozčarování z knížky Radky Denemarkové vzala do ruky.
Jedinečným způsobem popsané emoce a stavy lidské duše. Hluboké, intenzivní, místy záhadné a šílené.
Výborná kniha. Brilantní popisy situací a postav, humor, propletené osudy, děj, který se sice velmi pomalu rozbíhá, ale o to víc mě vtáhl. Už dlouho jsem se u žádné knihy tak nezasmála.
Napínavý děj, neobvyklá zápletka, krásný jazyk, kniha se čte sama.
Autor bravurně vykresluje duševní rozpoložení hlavního hrdiny, po počátečních zdlouhavých popisech "šílenství" dostává kniha spád a historie se začíná zamotávat. Smutné, ale napínavé čtení s překvapivým koncem. Krásně napsaná kniha s psychologicko-filozofickým podtextem. Dala jsem čtyři hvězdičky snad jen za to, že závěr se na můj vkus hodně vymykal celé dějové linii.