Eva2424
přečtené 388
Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda (navíc 2 povídky)
2021,
Robert Louis Stevenson
Je zvláštní, že jsem se k této klasice dostala až tak pozdě, Stevenson byl už v dětství jedním z mých nejoblíbenějších autorů. Hlavní myšlenku příběhu jsem znala, jako ji zná asi skoro každý. V detailu zpracování mě ale stejně Stevenson fascinoval svým vhledem do lidské duše. Jungova teorie stínu byla v době vydání knihy ještě neznámá, a přesto autor popsal stín přesně tak, jak si ho představuju, s veškerým jeho chováním, proměnami a vztahem k zbytku charakteru. Mezi řádky lze vnímat touhu po skutečném projevu osobností, které byly v té době hodně svázané pravidly a přetvářkou. Možná ještě více se mi nakonec líbily další dvě povídky na téma vnitřního rozhodování mezi dobrem a zlem, byly hororovější a údernější.... celý text
Mrchopěvci
1984,
Jan Křesadlo (p)
Ač morbidní a hnusná, kniha mě nešokovala, čímž jsem překvapila samu sebe, neboť obecně explicitní sexuální scény v románech ráda nemám. A že tady to byl nářez. Možná to bylo zaobalením do lehké ironie tak, že celá ta absurdita vyzněla tak absurdně, že to nemohla být pravda. Možná to bylo tím krásným jazykem a neotřelým slohem. A opět, stejně jako Fuga trium, bylo lze zde nalézt tolik významových vrstev, jak dalece sahá fantazie čtenáře. Autor nezapře své povolání psychiatra ani svou zálibu v hudbě ani spisovatelskou genialitu.... celý text
Barvy loučení
2021,
Bernhard Schlink
Skoro bych tuto sbírku nazvala "Uražení a ponížení". Tento ufňukaný styl mi tedy vůbec nesedl. Skoro všechny postavy tady řeší naštvání na někoho, kdo jim údajně ublížil. Působí to, jakoby to ublížení silou vůle dolovaly z hlubin vzpomínek jen proto, aby se mohly vytrvale pitvat ve svém traumatu. Hrdinové jsou zpravidla stárnoucí muži zklamaní kdekým (např. manželkou, bratrem nebo třeba mladou holkou ze sousedství), ale vyskytují se i zhrzené opuštěné ženy. Většina zápletek je silně přitažená za vlasy. Celou show nezachránil ani jednoduchý, povrchní styl. Tím jak byli všichni skoro násilně a chtěně traumatizovaní kvůli hloupostem, neprosvítala knihou žádná naděje, žádná moudrost a zůstal pouze otravný patos.... celý text
Někdy prostě prší
2011,
Michel Faber
Z této knihy jsem rozpolcená. Autorovi nelze upřít působivý styl a schopnost upoutat pozornost, vzbudit zvědavost, mistrně vykreslit atmosféru a místy projevit i smysl pro humor. Ve skutečnosti se mi ale líbily jen dvě povídky: ta o panence Marii a Tunel lásky. Jinak ne. Už po první povídce jsem chtěla knihu odložit. Nemám ráda, když to na čtenáře spisovatel zkouší přílišnou brutalitou. Většina povídek sází na sex, pornografii, nějaký druh ponižování. V určité míře mi to nevadí, tady to už působilo prvoplánově. Škoda, že své umění krásně se vyjadřovat neprojevil Faber v umírněnějších tématech.... celý text
Stručné odpovede na veľké otázky
2019,
Stephen William Hawking
První část mi sedla více, dozvěděla jsem se něco o černých dírách, vzniku vesmíru a kvantové mechanice srozumitelnou formou. Druhá část už tak zajímavá nebyla, obsahuje Hawkingovy názory na dnešní svět a jeho vyhlídky, které mi často přišly zvláštně naivní. Například vyřešit hrozbu nukleární války, nadměrné využití zdrojů, přelidnění na zemi osidlováním druhých planet, nepovažuji za moudré. Z úcty k autorovi dávám 5 hvězd.... celý text
Einstein: jeho život a vesmír
2010,
Walter Isaacson
Nečíst tuto knihu netušila bych, že Einstein byl kromě geniálního fyzika i výjimečná osobnost, co se týká všech jeho životních postojů a vztahů k lidem. Životopis je mnohovrtsevnatý, dozvěděla jsem se mnoho nejen z Einsteinova osobního života, zajímavé bylo sledovat veškeré historické kulisy a jejich vliv na jeho život, vývoj jeho vědeckých názorů a vývoj souvisejících fyzikálních teorií vůbec. Součástí životopisu jsou všichni vědci, umělci a osobnosti, s nimiž Einstein tehdy přišel do kontaktu. Od druhé půlky už jsem se pak od knihy nemohla odtrhnout, poslední, americké období, McCarthyho procesy a Einsteinovy reakce na ně byly hodně zajímavé. Vynikající čtení, které lze pojmout jako román ze života člověka, který nenáviděl stádnost a diktaturu, nebo román o revolučním vývoji vědeckého myšlení. Einstein z toho vychází jednoznačně kladně jako geniální, ale přitom hluboce lidský jedinec.... celý text
Letní světlo, a pak přijde noc
2009,
Jón Kalman Stefánsson
Moc hezké příběhy obyvatel jedné malé současné islandské vesnice. A i taková malá vesnice skrývá mnoho svérázných postav a charakterů. Povídání o vášni, o lásce, osamělosti s trochou tajemna.... celý text
Teorie podivnosti
2018,
Pavla Horáková
Zpočátku jakoby autorka nevěděla, čím začít, styl mi přišel trochu topornější a obsah zaměřený na momentálně atraktivní, stále dokola omílaná témata. Zpětně musím uznat, že jsem jí křivdila. Kniha je takový soubor zajímavých, neotřelých úvah, kde propojuje vlastní zkušenost, esoteriku, psychologii, vědecké poznatky, a to všechno je napasované na nepříliš zřetelný, ale přece jen nějaký děj. Asi po stranu šedesát se neděje vůbec nic, pak se to trochu zlepší, dokonce mě příjemně překvapil i konec. Není tady ani silný příběh ani hluboká psychologie postav, ale i přesto jsem se skoro celou dobu výborně bavila. Obdivuji autorčin rozhled a fantazii.... celý text
Jiné barvy
2017,
Orhan Pamuk
Jako téměř pokaždé jsem u Pamuka v rozpacích a dočítám se smíšenými pocity. Tedy s výjimkou Cosi divného v mé hlavě. Pamuk je bezesporu jedinečný spisovatel. Dostává mě jeho autentičnost a ryzost, to je proč jeho knihy ráda čtu. Píše ze sebe a neohlíží se na čtenáře, nekalkuluje, jestli se to někomu bude nebo nebude líbit. Jeho tvorba má rozhodně charisma. Jenom kdyby tam tolik nevkládal svoji méněcennost vůči Západu! Nikdy předtím by mě nenapadlo, jak hluboce Turci prožívají rozpor mezi Evropou a sebou. Skoro každá úvaha, ať už se jednalo o rodinné oslavy, vztah s otcem, dcerou, lásce k psaní, všude to nakonec sklouzlo k tomu, jaká je propast mezi Východem a Západem. Spisovatel na toto téma dokázal rozvíjet na můj vkus už hodně umělé konstrukce, tohle omílání a rýpání se mě nebavilo a rozčilovalo. Připomínal mi tak trochu jeho postavu Sekure, která také nevěděla, co vlastně chce.... celý text
Skleněná zahrada
2022,
Tatiana Țîbuleac
Zajímavý román členěný do množství krátkých kapitol, které přeskakují v čase. Tato časová nesouslednost spolu s tajemným stylem psaní, kdy se v každé té kapitolce dozvíme jen útržek, činí příběh napínavějším. Netradiční je i prostředí Moldávie v období rozpadu Sovětského svazu. Hlavní hrdinka je opuštěné dítě, které to nemá v životě jednoduché, sledujeme ji od narození do dospělosti. Čte se velmi dobře, líbilo se mi, že jsem musela hodně přemýšlet, kdo je kdo a jaký má ke komu vztah. Zas tak zamotané to ale být nemuselo, neboť jsem na určitá fakta vůbec nepřišla. (Nebudu je tady uvádět, abych nevytvořila spoiler.) Tak a teď proč jsem dala jsem tři hvězdy. Něco mi tam nehrálo. Nejspíš přílišná melancholičnost, absence čehokoli světlého, byla to čistá deprese bez kapky naděje, příliš mnoho nenávisti a žádná láska. A taky se mi nelíbil kalkul spisovatelky a zbytečně křiklavý vulgární naturalismus. Přesto bych čtenáře nechtěla odradit svým subjektivním hodnocením, ale spíš knihu doporučit minimálně jako zvláštní napínavý experimentální kousek.... celý text
Ztrácení
2008,
Marilynne Robinson
Teprve až je ztratíme, stanou se nám lidé nejbližšími. Teprve až přijmeme, že nemáme a nejsme vůbec nic, osvobodíme se. Když se Ruth přestane bránit zimě, zjistí, že je zima příjemná. Tak nějak bych popsala myšlenku, kterou jsem vnímala z příběhu nejzřetelněji. Temné jezero jako metafora lidského podvědomí? Nikdy nepoznaný dědeček jako ukazatel osudu ženské linie? Dalo by se toho spoustu najít v této krátké ale koncentrované próze. Navozuje melancholickou, ale přitom ne depresivní náladu. Život není nejšťastnější, ale je přesně takový, jaký má být. Víc lyrické než epické, ale bezpochyby krásné.... celý text
Měsíční zahrady
2008,
Steven Erikson (p)
Měsíční zahrady byly několikatýdenní napínavá jízda plná nepředvídatelných zvratů, hojnost barev, charakterů a zemí. Autor vás rovnou hodí do děje, mezi hromadu postav, do cizí země a dramatického dění, kde se vy sami musíte zorientovat vlastním úsilím. Nezdržuje se žádným vysvětlováním, kdo je kdo a jaký má ke komu vztah, to všechno zůstává na čtenáři. Není to žádný laciný román, kde se vám podstrojuje, zážitek si musí čtenář pořádně zasloužit. Nejlépe tím, že přestane lpět na tom, aby měl všechno pod kontrolou. To tady snad ani nejde. Když se ale poddáte plynutí obrazů a přestanete se snažit děj uchopit, kniha vás vtáhne jako kouzelná země a už se jen těšíte na každou další stránku. Proud děje je poměrně těžko předvídatelný, a tak nikdy nevíte, co vás čeká za rohem. Stejně tak mne fascinoval autorův vypravěčský styl, je tak přesvědčivý, že si připadáte, jakobyste se dívali na film, osobitý a nevtíravý. Knihu hodnotím jednoznačně kladně a určitě nezůstanu u prvního dílu. Tady ještě podotýkám, že se považuju za oddaného příznivce realismu, zejména literatury 19. století. Fantasy jsem se doteď plánovitě vyhýbala a nebýt dcery, Měsíční zahrady bych si nepřečetla. Což by byla ohromná škoda.... celý text
Kniha o Jizerských horách
1981,
Miloslav Nevrlý
Natrefila jsem v antikvariátu na vydání z roku 1976 s originálním pozdravem Gustava Ginzela z Hnojového domu, o to větší radost jsem z úlovku měla! Vyprávění zavede čtenáře do dávných časů, do lesů, skal a rašelinišť, mezi pytláky, lesníky a pašeráky. Nikdy jsem si při túrách po Jizerkách skutečně neuvědomila, kolik se toho v jejich životě už událo, když i v srpnu, v době sezóny, tady potkáte víc turistů jen na hlavních stezkách. Pan Nevrlý mě natolik nakazil svou hlubokou náklonností k těmto horám, že tam snad budu muset opět zajet. (Nejlépe v říjnu, to prý je v Jizerkách nejkrásnější měsíc stejně jako všechny ostatní měsíce :-))... celý text
