Eva2424 přečtené 388

Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) 2007, Jerome Klapka Jerome

Milé a oddychové čtení. Čekala jsem příhody mužů cestujících ve člunu, větší část ale zabíraly vzpomínky a úvahy vypravěče. Taková správná blbost na nedělní odpoledne :-).... celý text

Vrány 2020, Petra Dvořáková

Že by pohádka o Popelce? Nebo o Sněhurce? Akorát místo macechy byla vlastní matka. Dále zde vystupuje otec ňouma, sestra bez charakteru, hodný pan učitel a hodná paní učitelka. Líbily se mi drobné poetické vsuvky s vránami. Příběh je taky velmi čtivý, krátký, nenáročný na přemýšlení a málokoho nechá bez emocí (při čtení se už jen děsíte), proto věřím, že si našel široký obdiv zejména čtenářek. Ani nevím, jestli to nazývat příběhem, byl to spíš sled utrpení Báry, týrání mělo vždy plus mínus stejný průběh, nebyl tam žádný posun, žádná zápletka, žádný vývoj postav, které navíc byly velmi jednoduché a jednoznačně charakterově vymezené. Hodně toho se točí kolem dospívání, které je tady evidentní ne díky charakteru Báry, ale díky tomu, že se pořád rozebírají měsíčky, vložky a podobné věci do zbytečných detailů. Jakoby měla kniha přitahovat svojí rádoby realističností a brutalitou zároveň. Copak se nedá čtenářský úspěch docílit i něčím jiným?... celý text

Farma zvířat 2000, George Orwell (p)

Klub nenapravitelných optimistů 2012, Jean-Michel Guenassia

Tak tedy nevím. Rozhodně to není pecka, jakou bych čekala podle komentářů. Naopak začátek byl velké utrpení, popis množství postav, jejichž charakter stejně v dalším dění nehrál roli, popis rodinného života hlavního vypravěče, rovněž pro další dění ne moc podstatný, zbytečné dialogy a hlavně - krátké a úsečné věty, takže se po chvíli čtení dostavil pocit, že mě někdo šťouchá do mozku. Nedalo se vydržet číst dlouho v kuse. Zhruba od poloviny se děj trochu rozjel a začalo se i něco dít, zvykla jsem si na úsečný styl a začala být zvědavá, co se z toho vyklube. Ani tak nemůžu hodnotit příliš vysoko. Většina z nastíněných vztahů, které mohly zajímavě vyústit, končí ve ztracenu. Vyústění má vlastně jen jeden příběh, který začíná krystalizovat až na konci. Opět mi chyběla autentičnost a opravdové postavy, bylo celkem jasné, že autor chce spíš informovat o tehdejší politické situaci v Evropě. Takový povedenější Mlýn a lepší průměr. Jako četbu bych doporučovala spíše středoškolské mládeži.... celý text

Hodina vlků 2018, Ingmar Bergman

Jsou to čtyři povídky, ale zvládla jsem jen tři. Ne díky tomu, že by se snad špatně četly nebo mě nebavily, naopak, Bergmanův styl je excelentní, děj napínavý. Psychicky jsem nezvládla jeho koncentraci temna v člověku zprostředkovávaného zde prostřednictvím partnerských vztahů a dalších krutostí. Jasně, každý člověk má v sobě temnou stránku, ale tady je to jen temno a nic než temno. Při třetí povídce se mi už dělalo fyzicky špatně. Zatím u mě z Bergmanových děl vítězí Scény z manželského života se svou komickou realističností.... celý text

Černá kniha 2011, Orhan Pamuk

Nejspíš se jedná skutečně o mistrovský román, jak slibuje anotace, bohužel můj intelekt zde selhal, neboť nebyl schopen toto mistrovské dílo pojmout. Manžela nečekaně opustí žena a on se vydává po ní pátrat, což samo o sobě poskytuje mnoho možností pro napínavý děj, sondu do mezilidských vztahů nebo trochu té životní filozofie. Tady se ale následující stránky překlopily do změti zdánlivě nesouvisejících příběhů a napůl skutečného a napůl snového hledání. Příběhy vycházející z osmanské mytologie jsem často vůbec nepochopila, nepochopila jsem ani souvislost s osudem hlavního hrdiny a pak už jsem je přeskakovala. Když to shrnu, dílo na mě dělalo dojem, že psaní je pro Pamuka obsesí, touží nás seznámit s Tureckem, Istanbulem, tureckou mentalitou, historií, národní povahou a vztahem k západu bez ohledu na čtenáře. Což je sice sympatické, ale nezaškodilo by dávkovat své myšlenky trochu šetrněji a konsolidovaněji. Tohle byl chaos.... celý text

Dům Bernardy Alby (převyprávění) 2008, Federico García Lorca

Bylo to tak zvláštně napsané, že mi zpočátku unikaly souvislosti. Vlastně to byly jen čisté dialogy a úvahy služky, chyběly mi popisy a hlubší pochopení postav. Například muž, za kterým všechny šílely, vyšel z románu jako zcela fiktivní postava bez charakteru. Celý příběh mi přišel nepravděpodobný.... celý text

Cosi divného v mé hlavě 2020, Orhan Pamuk

Putováním Mevlutovou hlavou jsem strávila několik příjemných týdnů a bude mi chybět. Román je to dlouhý a mnohovrstevnatý, zavádí nás do prudce se rozvíjejícího Istanbulu a turecké historie několika desetiletí. Samotný Mevlut mi byl nesmírně sympatický jako lidský a obyčejný hrdina, jehož štěstí spočívá v radosti z toho, co je a co má. A přesto tohle jeho obyčejné lidské štěstí kazí čas od času neurčitý pocit odcizení, samoty a nedostatečnosti. Příběh začíná zhruba ve své první třetině, kdy Mevlut unese dívku, do níž je dlouhá léta zamilován a píše jí dopisy, aby zjistil, že vlastně unesl její starší sestru. Hned nato jsme zavedeni do Mevlutova dětství a dospívání až po osudový únos, abychom se pak v dalších dvou třetinách dozvěděli, jak tento "omyl" ovlivnil všechno další dění v Mevlutovi a jeho okolí. Autor musel milovat Istanbul a prožívat s ním všechny změny, které se děly, a Mevlut, když se procházel ulicemi jako prodavač bozy, si uvědomil, že je to jakoby chodil svou hlavou. Vývoj Istanbulu s rostoucím blahobytem je paralelou vývoje i u nás, mění se tvář měst a vesnic a zabírání přírody a nahrazování starých ručně budovaných domů obrovskými činžáky dělá Pamukovi starosti. Bylo zde evidentní, jak je jiná turecká a evropská mentalita, bylo zajímavé číst o tom, co může všechno prožít turecký inspektor elektřiny a turecký pouliční prodavač bozy, upoutaly mne i pasáže, kdy Mevlut navštěvuje "jeho Eminenci" a přemýšlí o síle úmyslu a činu, o vůli a osudu. Nesympatické mi opět byly Pamukovy ženské postavy, všechny (kromě Rayihy) vyznívají jako slepice, zejména Samiha. Buďto Pamuk neumí vyjádřit ženskou duši (Seküre ve Jmenuji se červená byla taky nepochopitelně nevyrovnaná hysterka) nebo ženy v Turecku opravdu takové jsou? Každopádně je to velmi hezká kniha a nejspíš mi ještě dlouho utkví v mysli.... celý text

Bílá nemoc 1948, Karel Čapek

Jak přesně a děsivě vystihl autor fungování společnosti a jednotlivců! Není zde ani slovo navíc. Zajímavé je sledovat chování postav v okamžiku, kdy se mění jejich situace, jak se chovají když jsou zdraví a když se bojí nemoci. Jak se chovají k nemocným a co vlastně hýbe společností - a není to snaha nemoc vymýtit. V souvislosti se současným koronavirem a probíhající válkou je podobnost skutečně mrazivá.... celý text

R.U.R. 2004, Karel Čapek

Vtipné, trefné, děsivě mrazivé, má to ohromný spád a skrývá mnoho geniálních myšlenek. Obdivuji Karla Čapka, do jakých podrobností domyslel těchto 76 stran. Dlouho jsem R.U.R. oddalovala, protože sci-fi mě obecně moc nebaví, ale toto mne zcela pohltilo.... celý text

Co je odtud vidět 2021, Mariana Leky

Kniha byla bezbarvá a bez chuti. Občas se objevila zajímavá myšlenka nebo postřeh, ale spíš to na mě působlo jako klišé, než že bych se cítila nějak obohacena. Sloh je docela hezký, takový young adult styl, je cítit, že autorka se snaží zaujmout, a proto nešetří absurdními situacemi. Zvláště psychoterapie, buddhismus a nesmrtelný pes Aljaška křičeli snahou o zaujetí čtenáře. Jedná se o vyprávění dívky o jejím životě s babičkou, o lidech z vesnice, o jejím zamilování. Takové nenáročné a nepříliš hluboké čtení.... celý text

Vy jste placebo 2016, Joe Dispenza

Nee, za mne opravdu ne. Pochvalnými komentáři jsem se nechala přesvědčit, že by tato literatura mohla být jiná než většina knih na téma, jak být zdravý, šťastný a bohatý snadno a rychle. Naprosto věřím tomu, že se člověk dokáže vyléčit silou myšlenky, ale chce to určité nasazení ze strany uzdravujícího, to je jedna věc a pak velké štěstí nebo chcete-li boží vůli, to je druhá věc. Autor zde na případech Marilyn, Josefa, Joeho a dalších x postav opět vyvolává dojem, že je to hračka. Nelíbí se mi tento způsob interpretace, kde se prezentuje množství zázračně uzdravených konkrétních případů, aby se zaplácalo 352 stran, přitom jádro by se vešlo na jednu. A co je naprosto nejhorší, jak si teď kdekdo bere do huby kvantové pole, aby vysvětlilo naši všemocnost. Vždyť kvantová fyzika byla záhadou i pro Feynmana a ten ji vyučoval! Takže ano, člověk skutečně dokáže zázraky, ale není potřeba to hloupě vysvětlovat kvantovou fyzikou ani mozkovými vlnami, stačí cítit, že to tak prostě je!... celý text

Jeremiáš 1992, Franz Werfel

Začínám podezírat Werfela, že žil v 6. století před naším letopočtem a všechno viděl a zažil. Nebo byl sám Jeremiášem. Tady zdaleka nejde jen o Jermiáše, ale o všechno dění kolem, o lidskou pýchu, stádnost, vztahy v rodině, vztahy mezi státy a vše je děsivě stejné i dnes, jen v rozdílných kulisách. Skvělé je beletristické porovnání víry v jednoho Boha a víry v mnoho bohů. Vyvstávají otázky a odpovědi, jak moc je dění v lidském životě ovlivněno našimi vlastními činy a jak moc Boží vůlí a co po nás vlastně Bůh chce. A jestli máme vždy dělat to, co po nás Bůh chce. Zpočátku jsem ale opět měla chuť knihu odložit a v průběhu čtení zase, jazyk je bohatý a krásný, ale text do mě plynul velmi těžko a často jsem se musela vracet. Ke konci už to bylo lepší. Čtení to bylo náročné, hutné, ale na takové úžasné dílo se určitě nezapomíná.... celý text

Mlíkař 2020, Anna Burns

Excelentní! Osobitý styl, nevím, k čemu bych ho přirovnala. Sledujeme tok myšlenek, vzpomínek mladé dívky, jejich hlavní linií je pronásledování starším mužem. Když se k tomu přidá absurdní prostředí tehdejší doby v Severním Irsku, vznikne příběh plný neobvyklých situací. Úžasný jazyk, úžasné popisy těch nejbanálnějších situací jakoby se snažily skrýt všudypřítomné temno. Prostředí, v němž se vše odehrává, není pojmenované, stejně jako nejsou pojmenovaná místa, organizace ani osoby. O to víc působí vypravěččino vyprávění místy humorně. Hlavní hrdinka mi byla tak blízká jejími úniky z reality, touhou po klidu od drbů a oblibou literatury 19. století! Nesmírně mě nadchla i myšlenka s čtením za chůze, úvahy o smyslu bytí, rozhovory s matkou. Pokud by se někomu zdálo vyprávění zpočátku monotónní, vydržte, stojí to za to. Zdánlivě nevýznamné nitky se postupně proplétají a ke konci děj doslova graduje.... celý text

Mlýn 2018, Michal Vaněček

Obsah značně pokulhává za bombastickou anotací. Pokud si chcete přečíst strhující příběh podle skutečné události, doporučuji Návrat krále Šumavy. Ten je skutečně strhující a skutečně podle skutečné události. Mlýn nejspíš použil nějaké dva bratry, kteří žili a odmítali se podvolit režimu, ale to je asi tak všechno. Za jednoduchý, schématický styl psaní a zcela nenáročné dialogy by se nemusel stydět žák páté třídy základní školy. Postavy jsou jedna jako druhá, také se stejně vyjadřují (i stejně sprostě). Z pražského dialektu a výrazu „prdel“ použitém v různých tvarech jsem začala mít noční můru. Neúměrně je zde zvýrazněn rozdíl mezi dobrými a zlými, přičemž ti zlí jsou zbabělí, a jakmile je někdo z těch dobrých přitlačí ke zdi, mají mokro v kalhotech. Tohleto není příběh, ale dějiny střídání režimů České republiky během jednoho století a jejich dopadu na obyvalelstvo. Zmiňovaní dva bratři a jejich přátelé a nepřátelé zde slouží jako poněkud zjednodušený vzorek tohoto obyvatelstva. Nic nejde do hloubky, z postav mě ani jedna nazaujala, takže mě kniha emočně vůbec nezasáhla. Spousta postav zde působí vyloženě vycpávkově, aby zprostředkovaly nějaký typické rysy té které epochy. Marcela Králová je zde nejspíš proto, aby se mohlo opakovat, že bratři skutečně nikdy nepůjdou k doktorovi. Celou knihou se opakuje, jak bratři od nikoho nic nechtěli a jak dali tátovi slib (kdybyste to náhodou na začátku zapomněli). A průběžné zdůrazňování jejich nadprůměrné inteligence bylo potřeba proto, že z ostatního textu vyzněli jako naprostí ňoumové. Pozitiva jsem pro sebe našla dvě: popis reálií a to, že díky té polopatičnosti jsem měla i tak tlustou knihu hned přečtenou.... celý text

Citlivé místo 2001, Carl Hiaasen

Při hodnocení beru v potaz skutečnost, že jsem od této literatury neočekávala žádnou uměleckou hodnotu. Dostala jsem ji od své dcerušky po předchozím úspěchu s Chramstem a přečetla ji coby zábavní kousek. Některé scénky byly docela vtipné, ale upřímně řečeno, moc jsem se tentokrát nenasmála. Nebavily mě zbytečně rozvláčné, trapné sexuální a násilnické scény, které měly vyznít komicky. A taky politikaření, toho tam bylo zbytečně moc. Celkově by se příběh mnohem lépe vyjímal na polovině stran. Milé bylo autorovo zaujetí ochranou přírody.... celý text

Stříbrný vítr 1985, Fráňa Šrámek

Další z krásných děl, které jsem od základní školy opomíjela. Zpočátku mi Jeníkův osud připomínal Larsenova Jana ze Znamení věčnosti, dítě, které ještě vnímá a zná Boha, je konfrontováno s realitou, svými rodiči a svody dospívání. Většinu příběhu ale zabírá Jeníkovo vypadnutí z ráje, jeho posedlost ženami a často i zbytečná vzpurnost. Velmi se mi líbil jazyk, impresionistická líčení pocitů a nálad, co už mě ale ubíjelo, bylo ta spousta zla a neúspěchů. Tolik zlých lidí, nevyrovnanosti, zášti a nepochopení. Chvílemi jsem se ztrácela mezi sny a skutečným děním, vlastně se mi ani nechce věřit, že by dospívající člověk tolik trpěl jenom samotným životem, že by se chlapci tolik soužili marnou touhou po ženě.... celý text

Manuál pro uklízečky 2019, Lucia Berlin

Co se mi na této knize líbilo nejvíce, byla autentičnost, kdy si autorka na nic nehrála, nesnažila se v textu kalkulovat a vymýšlet kličky a upoutávky ve formě násilných nebo sexuálních scén. Její povídky jsou spíše vzpomínky na její nelehký život, psané tak lehce a s takovým klidem, že všechnu tu hrůzu vnímáte jakoby v zákulisí a o to intenzivněji s pocitem, že to tak má být a že je to holt lidský osud, s nímž nezbývá než se smířit. Některé příhody mě rozesmály, ale většina z nich mi naháněla husí kůži, jak tohle může ženská vydržet? Působivé byly povídky ze závěru života a krásné na tom je, že autorka by vlastně svůj osud neměnila.... celý text

Básně v próze 1931, Ivan Sergejevič Turgeněv

Soubor nádherných krátkých próz, v nichž autor uvažuje nad životem a blížící se smrtí. "Směju se a sám sobě se divím. Můj smutek je nelíčený, opravdu se mi těžce žije, trpké a neradostné jsou mé pocity. Nicméně se snažím dodat jim kouzla a půvabu, hledám obrazy a příměry; vybrušuji svůj projev, raduji se ze zvuků a souznění slov. Jsem jako sochař, jako zlatník, pečlivě hnětu a brousím a všemožně zkrášluji onen pohár, v němž sám sobě podávám jed."... celý text

Při stavbě čínské zdi 2007, Franz Kafka

Trochu náročnější čtení. Většinu tvoří Kafkovy zápisky, které psal jenom pro sebe a díky tomu jim rozměl on sám. Pro mě jako čtenáře zůstaly z větší části hádankami. Jasný byl jen pocit absurdity života a společenského zřízení, poddanost neznámé síle, která manipuluje jednotlivcem, úzkost a strach ze smrti.... celý text