evask komentáře u knih
Typický příběh dívky z pákistánské rodiny, která odmítá žít způsobem, který islám určil ženám.
První polovina - červená knihovna v kulisách válečného Leningradu. (Zdá se, že důstojník Rudé armády má poměrně pohodový život.)
Pak se to zvrhlo v naivní červenou knihovnu. (Že by důstojníci Rudé armády dostávali pět týdnů volno, to se mně nechce věřit.)
No ale zase ten závěr byl docela napínavý a navíc otevřený, takže jsem se nakonec rozhodla, že si půjčím druhý díl. Přestože jsem si sto stran před koncem říkala, že s touto erotickou pohádkou končím.
Možná nepatrně slabší než předchozí, ale dávám plný počet. Co mě ale pokaždé u tohoto autora trochu vadí, to je dost postav. Já si pokaždé musím ta anglická jména napsat na první stránku, vedle nich funkci (šerif, zavražděný policista apod), abych se ze začátku lépe orientovala.
Bavila jsem se. A pana Hartla baví psaní. Dala bych pět hvězdiček. Ale přece jen to vulgární vyjadřování a že jakoby život točí kolem sexu, to se mně zdá až přehnané. I když, asi je to autorův záměr, přehánět.
Velmi čtivé vypravování. Je skoro neuvěřitelné, jak Anna zvládla pečovat o mimina a přitom ještě neustále řešit další úkoly. Snad je musela nechávat i samotné, protože problémy přicházely nenadále. Takové zjednodušené. Ale možná právě proto má knížka rychlý spád.
Dívka v ledu se mně asi líbila o chloupek víc, ale stejně dávám pět hvězdiček.
Teď přemýšlím, jak dlouho může člověk vydržet bez následků pod vodou, v případě Eriky asi dost dlouho. Ale jo, líbilo se mně to, krátké kapitoly, napětí, spád... Prostě dobrá detektivka.
Představuju si to nějak takhle:
Autorka se dozvěděla příběh tatéra z Osvětimi. Zajímavý příběh, to čtenáře přitáhne. A tak téma zpracovala. Bohužel velmi nevěrohodně. Tatér, židovský vězeň Lale, má plynulý přísun šperků a peněz z “Kanady”. Klidně zastaví kolemjdoucího esesáka s dotazem “kam je vezete”. Žida Mendela, který má být druhý den oběšen, bez větších problémů dostane z lágru ven. A tak dále.
Za mě - dvě hvězdičky až až.
Co stojí proti smrti? Láska.
Jsem moc ráda, že se mně tahle knížka dostala do ruky.
Slibný začátek. Pak hodně natahovaný prostředek. Očekávala bych dramatický závěr, ale nic zas tak strhujícího se neudálo.
Teda! Fakt dobrý! A to jsem si ze začátku myslela, co jsem si to půjčila, zase omyl. Už jsem to chtěla vzdát. Bavit mě to začalo, až když slečna Winterová začala vyprávět. Pak jsem se nemohla odtrhnout. Autorce se mistrně podařilo držet čtenáře v napětí. A vykouzlit tajemno.
A mimochodem, která teda ten požár přežila?
Knížka se mně líbila. Autorka svého otce nepoznala, od rodiny odešel za jinou ženou a v dopisech dětem se o ní ani přiliš nezmiňuje. Přesto se chce dozvědět co nejvíc o jeho životě a o jeho povaze. Zvláštní.
Jak těžké to museli mít v Německu po válce rodiny utečenců, mámy s dětmi samy,bez prostředků a mezi cizími.
Půjčeno z knihovny, zlákalo mě výborné hodnocení. Knížka mě zklamala. Dialogy jsou napsané nepřirozeným jazykem. Jakési vysvětlující věty (“...Její hlas prozrazoval naději...”), mám pocit, že čtu scénář. Hlavní hrdinka na co šáhne, to se jí daří, a když už o ní není co psát, jsou tady postranní příběhy - hašteřivý kuchař, těhotenství apod. Prostě nakonec z toho těch 400 stránek je. Hlavně že všechno dobře dopadlo. Ale dočetla jsem to, tak dávám tři hvězdičky. Čtení na dovolenou.
Knížka plná zajímavých myšlenek. Bohužel, na mě až příliš hloubavá. Tak nějak jsem text přeskákala.
Mně se asi nejvíc líbil Nadaný žák. Ta fascinace zlem a schopnost hrát před světem svou roli. Z toho jde opravdu hrůza. Dýchací metoda - vyvrcholení jak z hororu. Asi nejmíň mě zaujalo Tělo.
Napínavý. Krátké kapitoly. K věci, žádná velká omáčka kolem. Žádné skákání v čase. Už se sháním po dalších dílech série.