evask komentáře u knih
Dost dlouho jsem si říkala, zase další román pro ženy, ach jo. Ale tedy poslední třetina knihy, to bylo vymakaný.
U každé kapitoly jsem musela nejdřív přemýšlet, kdo je kdo. Prostředek se trochu vlekl. Ale závěr, to tedy paní Moriarty vymyslela opravdu dobře.
Určitě poutavá kniha. Ale jako kdybych z toho nějak cítila, že autor žije v NDR, že musí Rusy a vše sovětské podávat tak, aby byla spokojená i cenzura (třeba myšlenka, že pro německé vojáky bude zajetí dobré kvůli převýchově).
Ještě bych chtěla dodat, že pět hvězdiček si zaslouží závěr- recept na červené fazole. Během čtení jsem si říkala, jak to asi vařili, že jim to tak chutnalo. Vyzkouším, jen co seženu červené fazole.
Člověk se dozví něco z historie New Orleansu. Ale má to nádech červené knihovny. Čte se dobře, děj má spád, nic hlubšího jsem nenašla. Přislazené pojetí. Srovnávám s knihou Foxové z Harow, kterou jsem četla těsně před Dědictvím. Stejné kulisy. Ta mně ale zaujala mnohem víc.
Moc hezká knížka, při čtení takových pokaždé lituju, když končí.
Dočetla jsem, pocity nadšení se nedostavily. Spíš dát si od čtení románů pro ženy pauzu. Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami.
Když jsem byla tak asi na osmdesáté straně, tak jsem chtěla Sedmilhářky vrátit nedočtené do knihovny, nemohla jsem jim nějak přijít na chuť. Ale pak mě chytly. Bezvadná knížka.
Klidně, věcně, jakoby s odstupem popisuje Eva všechny hrůzy války i nelehký život po válce.
Knížka k zamyšlení. Julii chápu, taky mám takovou ctižádostivou povahu. Konec trochu divný, ten jsem tak úplně nepochopila, ale jinak klobouk dolů před šestatřicetiletou autorkou. Tenhle debut se opravdu povedl.
Pro tříleté dítě super knížka. Milovaly ji mé děti a teď vnoučata. Je to naše nejslepovanější knížka.