evask komentáře u knih
Já asi u paní Tučkové nejvíc oceňuji smysl pro poctivost a spravedlnost, i když se to vždycky úplně nepodaří, třeba o zaměstnávání sirotků píše celkem bez emocí. Nevyhýbá se choulostivým tématům, snaží se pochopit a vysvětlit pocity Němců a nebojí se ani tématu židé.
Můj první Škvorecký. Do dalšího se nepustím. Na mě je Škvorecký moc učený, na latinu jsem nechodila, hodně se řeší politika a hodně se řeší sex, a to je mně protivné. I když ten barvitý, nápaditý jazyk, který autor u lechtivých scén používá, to musí ocenit každý. Ráda jsem taky zauspominala, jak se ve zdejším kraji kdysi mluvilo. V doslovu napsáno, že Škvorecký použil techniku promyšleného zmatku. No tak ta mně taky nevyhovuje. Čím déle jsem četla, tím míň mě to bavilo.
Fakt jsem se snažila, ale v polovině to vzdávám. A to dělám opravdu zřídka. Asi moje chyba, ale čtením této knihy už se nebudu dál trápit. Autor dokáže uměleckým způsobem na třech stech stranách vyjádřit to, na co by jiným stačilo deset.
Jak už někdo napsal níže, začátek je slibný. Svižný děj, napětí. To dokud je Jonathan na Drákulově hradě v Karpatech. Pak se přesuneme do Londýna, a to už není ono. Pak je to zdlouhavé a místy nuda. Trochu jsem přeskakovala věty. Čímž mně asi i uniklo, jak přesně se Jonathan zachránil. Za mě tak tři a půl hvězdičky.
Bohužel v mnou čteném vydání nebyl na začátku seznam postav. A těch je opravdu hodně.
Bylo to napínavé, zajímavé, ale tolik postav. Četla jsem s přestávkami, na dovolené, těžko se mně v ději orientovalo, pořád jsem hledala, kdo je kdo.
Skoro čtyři sta stránek plných hladu, strádání, bídy. Tak to je blbý. Ale odvyprávěné s lehkostí a nadhledem. A hodně se toho o Irech dozvíte a pochopíte.
Jména protagonistů jsem si musela vypsat na papír. Knížka mě bavila. Doporučuji.
Pět hvězdiček, nelze jinak. Zajímavá a velmi čtivá knížka.
Tak jsem pořád čekala, kdy se situace zlepší, ale nedočkala jsem se, Elsin život byl pořád plný těžkostí a bolesti. Rána za ranou. A nakonec se z ní stala taková americká Anna proletářka.
Nejdřív nadšení, to postupně opadlo, dávám čtyři *, spíš tak 3,5 *.
Příjemné čtení. Jen ta poslední kapitola už se tolik nepovedla, jako by autorka potřebovala vymyslet nějaký závěr, dovést ságu do současnosti, ale už jí docházely nápady. Přesto dávám 5*.
Typický Hartl. Sprostý, ale milý. Jako bývalý zaměstnanec malé stavební firmy musím ocenit, jak dobře zná problémy v těchto firmách.